Série nepřesností, marné dobývání pozic kolem koše, střelecká nemohoucnost. Tohle finále, ze 4. dubna 2011, je považováno za nejhorší vůbec. University of Connecticut ho nad Butler University urvala v poměru 53:41. Bodů padlo nejméně od roku 1949. Ale kdo by to dnes řešil. Pohádková kapitola v životopisu Kemby Walkera dostala tehdy v Houstonu radostný konec.
Až do své třetí sezony ve vysokoškolském basketbalu neměl nijak zvučné jméno, ač už jako nováček pomáhal Connecticutu do Final Four 2009 z pozice důležitého náhradníka. Mezi špičkové talenty se Walker šplhal postupně a kdekdo na něj hleděl skrz prsty.
Řeč je o rozehrávači oficiálně 183centimetrovém, výrazně upřednostňujícím vlastní zakončení před přihrávkou. A takoví tehdy teprve přicházeli do módy.
I on se o to do značné míry zasloužil.
Kemba, to je srdcař
Na jaře 2010 mohli Huskies pouze přihlížet, jak ty nejlepší týmy hrají v NCAA Tournamentu o americký titul. Přes léto Walker předělal s trenérem Georgem Blaneym svou střelu, na podzim se zmocnil role lídra a bandě z nováčků a druháků vštěpoval o poznání profesionálnější přístup.
Začali mu říkat Cardiac Kemba. „Nejsem si jistý, že je dost vysoký, aby ho v Disneylandu pustili na atrakce, ale je to pan hráč. Ten chlap má srdce větší než kdokoli jiný,“ shrnul televizni analytik Jay Bilas.
Hned od začátku sezony 2010-11 se dvacetiletý třeťák obsadil v soutěžích NCAA do rolí hvězdného střelce a jasného tahouna UConn Huskies. Po dvanácti zápasech mu průměr 26,7 bodu zajišťoval první pozici v mezi všemi střelci ze 351 týmů v Division I. Krátce poté se objevil i na obálce časopisu Sports Illustrated. V sezoně nakonec zapsal 23,5 bodu (střelcem no. 1 nakonec byl Jimmer Fredette z BYU s 28,9 body na zápas).
Ovšem křestní jméno Kemba se jednou provždy zapsalo do kalendáře basketbalových světců až po jarních bojích o trofeje. Takovou vítěznou sérii, jakou tehdy zvládl jeho Connecticut, v univerzitním sportu nepamatují.
Nejdřív turnaj o šampiona konference Big East. Že se konal v Madison Square Garden, to v popularitě vůbec neškodilo. Rodák z Bronxu si nejslavnější halu světa na týden pronajal ke svému velkolepému představení.
Z pozice devátého nasazeného UConn začal v úterý dopoledne před poloprázdnými tribunami, aby přešel přes DePaul (97:71, Walker 26 bodů). Ve středu si poradil s Georgetownem (79:62, Walker 28 bodů). Ve čtvrtečním čtvrtfinále „vyklepli“ Huskies nasazené jedničky Pittsburgh 76:74. Kemba rozhodl buzzerbeaterem, když těsně před ním poslal anklebreakerem k zemi bránícího pivota Garyho McGheeho. Parádním stepbackem své zápasové konto posunul na 24 bodů.
„Byl to mžik,“ zavzpomínal McGhee pro Yahoo Sports. „Pokusil jsem se zabrzdit a vrátit se do obrany. Místo toho jsem tvrdě spadnul na podlahu. Snažil jsem se zvednout, ale všechno se odehrálo tak rychle. Jen jsem se ohlédl, míč proletěl síťkou.“
„Nejlepší hráč v našem týmu, podle mého názoru, si vzal vítěznou střelu. Velkou střelu,“ poznamenal Walkerův kouč Jim Calhoun. „Měli jsme dvě varianty, mohl i přihrávat. Ale já věděl, kterou si zvolí, jakmile začal s driblinkem.“
Pak v pátek Connecticut uválčil semifinále proti Syracuse (76:71 po prodloužení). Kembových 33 bodů, 12 doskoků, šest zisků a pět asistencí bylo bezpochyby klíčem k triumfu. Huskies se nezlomili po vyrovnání, které v závěru základní doby zajistil dvěma trojkami Scoop Jardine, a v prodloužení zase udeřili. Vítěze obdivně obletoval i Bill Clinton.
Výhra nad Syracuse byla odvetou za čtvrtfinále Big East v roce 2009. Tehdy si v MSG hráči Syracuse poradili s UConnem 127:117 po šestém prodloužení. Končilo se po jedné hodině ranní a zápas je často označován za ten vůbec nejhezčí v univerzitní historii. Náš hrdina Walker duel poslal do prvního prodloužení.
Podívanou bylo i sobotní finále proti Louisville (69:66). V posledních osmi minutách ani jeden z týmů nevedl o více než čtyři body. Walker pomohl Huskies v koncovce do vedení, když uvolnil Jeremyho Lamba. 65:64. Pak potestal ztrátu Cardinals a následný faul ze šestek. Dostal se na 19 bodů, což ho posunulo na pozici nejlepšího kanonýra finálového klání.
Hráči Louisville mohli v posledních deseti sekundách vyrovnat. Ne jednou, ne dvakrát, dokonce třikrát. Ale když Preston Knowles, toho večera osmnáctibodový, střílel se závěrečným klaksonem za tři, bylo jasné, že se míč jen odrazí od obroučky. Do koše spadnout nemohl, to by bylo proti zákonům hollywoodské logiky.
Kemba, to je rekordman
V pěti zápasech za pět dní Kemba Walker stihl 130 bodů, v tomto tisíciletí něco nebývalého. Předchozí turnajový rekord překonal o 46 bodů, k tomu doskakoval, vypichoval míče… Samozřejmě si odnesl cenu pro nejužitečnějšího hráče. A UConn je první škola, která si došla pěti výhrami v pěti dnech pro titul. Vlastně se to jeví tak, že vedení konference Big East s podobným útokem ze zadních pozic ani nepočítá. První čtyři týmy mají obrovskou výhodu, jsou nasazené rovnou do čtvrtfinále.
„Když je to teď za námi, rozhodně vám můžu říct, že jsem unavený. Dvě minuty do konce jsem už neměl odkud brát síly,“ vyprávěl vyčerpaný, ale šťastný vítěz. „Chtěl jsem vyhrát tak moc, v závěru jsem hrál na morál.“
Kembův konkurz na roli miláčka Ameriky tím ale rozhodně nekončil. Ještě tu bylo March Madness, národní šampionát NCAA. Šest stupňů k nejprestižnějšímu titulu.
Na diváckou pozornost byl Kemba Walker zvyklý odmala. Coby slibný breakdancer vystupoval třeba ve vyhlášeném divadle Apollo v Harlemu. Tanci se věnoval od čtyř let ve studiu Marilyn Pattersonové. Tahle průprava rouzhodně neuškodila jeho basketbalovému footworku.
Po pětidenním odpočinku a přípravě začal turnaj pro University of Connecticut proti Bucknellu s Mikem Muscalou v roli lídra jasnou výhrou 81:52. Hrálo se ve Washingtonu, D. C. Walker útočil na triple double, k 18 bodům připojil osobní rekord 12 asistencí a osm doskoků. Pokusy Bisons zašlapat jeho ofenzivu za pomoci zdvojování zcela selhaly. „Pokoušeli se nás zastrašovat. Jeden z nich tvrdil, že Kembu Walkera zastaví. Myslím, že jsme si to já a kluci vzali osobně,“ vzpomínal tahoun Huskies po čase na někdejší vychloubání Bryana Cohena a chabé pokusy Bucknellu o psychologický boj.
Ve druhém kole proti Cincinnati se už nasazené trojky z Connecticutu setkaly s reálným odporem. Duel, který bolel, získali 69:58. Walker odehrál skoro celý zápas, ač si v první půli pochroumal zápěstí a ve druhé se chytal za stehno. „Nenechal jsem se tím ovlivnit. Hrál jsem i s tím. Chtěl jsem prostě vyhrát. Modřiny můžu léčit až pak,“ vyhlásil bojovně.
Konference Big East vyslala v roce 2011 do závěrečného turnaje rekordních 11 členů. kromě Connecticutu to byly týmy Marquette, Syracuse, Cincinnati, Pittsburghu, St. John’s, Louisville, Georgetownu, Notre Dame, Villanovy a West Virginie.
Ke 33 bodům si Kemba do značné míry pomohl pěti trojkami a trestnými hody 14/14. V posledních deseti minutách rozhodl 16 body. Byla to jeho desátá třicítka v sezoně, jedenáctá se dostavila vzápětí. Ve Sweet Sixteen proti San Diego State.
Kemba, to je stroj
Aztecs ze San Diega hráli největší zápas v historii své univerzity takřka doma, v Anaheimu. Padli 67:74 a nezdálo se, že by měli na lídra Huskies protizbraň. Cardiac Kemba rozhodně nepřijel s arytmií. Naopak, byl dokonale vyladěný. „Mám v sobě čip. Jsem jako stroj,“ smál se. Soupeře před tím zatížil 36 body (vyrovnaný rekord Connecticutu v play off), v rozhodujících momentech druhé půle vzal tým na záda a takřka výhradně zajišťoval ofenzivu. „Cítil jsem se skvěle,“ poznamenal, ale ani to nemusel říkat nahlas.
Fandové Aztecs byli viditelně rozladění. Copak Walkera nikdo nedokáže ubránit? „Nedokážou mě ubránit,“ křičel radostí ještě během zápasu. Klukovský úsměv, bradka v rozpuku a sebevědomí až na půdu, to Walkera provázelo po celé March Madness. „Někdy se jen rozhlídnu a říkám si: Jak to jenom dělá?“ sklonil Kembovi poklonu spoluhráč Alex Oriakhi.
„Trochu mě překvapilo (že mě soupeř nezdvojuje). Chci tím říct, že měl obvykle ztrojují,“ rýpnul si hrdina dalšího večera. Do zápasu přitom nevstoupil nijak zázračně, minul první čtyři pokusy a trvalo, než nastartoval. „Ale po pauze už vládl, v koncovce nasázel 12 bodů svého týmu za sebou.
Jednotliví soupeři toho večera nestáli za řeč. Ani Kawhi Leonard, za pár měsíců 15. muž draftu stěhující se do San Antonio Spurs. Jeho 12 bodů a devět doskoků zůstalo hluboko ve stínech. Do NBA to z úspěšného týmu San Diego State dotáhli i pivot Malcolm Thomas a křídelník Jamaal Franklin. Právě on v duelu s Connecticutem přeřadil Walkera na vyšší stupeň. U laviček do něj žďuchl, čímž si vykoledoval technickou. Kemba si vychutnal trestné hody i bučení publika, které jej podezíralo z floppingu. Pak už to vyloženě bylo představení jednoho muže.
Proti Arizona Wildcats v Elite Eight přežil UConn svou sportovní smrt. Soupeřův forward Jamelle Horne zůstal v posledních sekundách volný na trojce, jeho střela z rohu však byla kratší, než autor chtěl. O pár centimetrů, možná jen milimetrů. Krátce před ním neuspěl z dálky Derrick Williams.
Huskies slaví výhru 65:63 a postup do Final Four. Byl to devátý úspěch během 19 dnů. „Teď ještě není čas cítit se unavený. Chceme se dostat tak daleko, jak to jenom jde. Chceme to celé vyhrát,“ burcoval Kemba Walker spoluhráče i fanoušky, možná také sám sebe. Zapsal 20 bodů a sedm asistencí, vyřadil i svého kamaráda ze základky a ze střední Lamonta Jonese.
V roce 2007 se Connecticut a Arizona přetahovaly o sedmnáctiletého Brandona Jenningse, největšího roehrávačského talenta v ročníku, lanařily ho už čtvtým rokem. V Connecticutu se cítili jako favorité, jenže Jennings přitakal stěhování do pouštního státu. Huskies narychlo oslovili o pár měsíců mladšího Kembu Walkera, který zrovna zazářil na AAU turnaji Arizona Cactus Classic. Walker o UConnu hovoří jako o své vysněné škole, takže okamžitě přikývl. Wildcats zbyl holub na střeše a oči pro pláč. Jennings nakonec před NCAA uletěl do Euroligy v dresu Lottomatiky Řím a po draftu 2009 se stal hráčem Milwaukee Bucks.
Kemba, to je pes
Pravidlo stále těsnějších výher UConnu se v play off potvrdilo i na popáté, v semifinále vyřadil Kentucky 56:55. Walker zařídil 18 bodů, sedm asistencí a šest doskoků. Ale ještě předtím musel znovu sledovat, jak si v koncovce povedou soupeři. Tři sekundy před koncem to bylo 54:52 pro UConn, když křídelník DeAndre Liggins vyslal na jeho koš trojku. Byla krátká. „Měl jsem radši najet. Byla to dobrá střela, ale…,“ drbal si hlavu Liggins, jenž se v NBA uplatní převážně jako defenzivní specialista.
Na prahu finále se s univerzitním sportem loučil nejen on, ale i rozehrávač Brandon Knight a pivot Josh Harrellson, zato křídla Darius Miles s Doronem Lambem a podkošový Terrence Jones si na titul z NCAA pro Wildcats rok počkali. Ve finále 2011 se servali psi.
Connecticut Huskies čelili Butler Bulldogs.
Pro Butler to byly nejslavnější chvíle v jeho historii. Univerzitu z Indianapolis, kterou tehdy navštěvovalo nějakých 4 200 studentů, dostala své basketbalisty do celoamerického finále podruhé za sebou. Bohužel pro ni ani jeden mečbol neproměnila. Napodruhé u toho už nebyl křídelník Gordon Hayward, smutný hrdina finiše předchozího zápasu o titul, který proti Duke těsně minul trojku z půlky a Butler padl 59:61. O rok později budoval profesionální kariéru v Utah Jazz. Ale trenér Brad Stevens, rozehrávač Shelvin Mack nebo podkošový hráč Matt Howard na kontě „stříbrný“ double mají.
Semifinálovým zápasem natáhli Bulldogs svou vítěznou šňůru na 14 úspěchů. K triumfu v konferenci Horizon League jim stačily dva úspěchy, v semifinále zdolali Cleveland State 76:68, ve finále přehráli Milwaukee v jeho domovské hale 59:44.
Coby nasazená osmička svého kvadrantu si Butler v play off poradil s celky Old Dominionu (60:58, Matt Howard dopíchl míč do koše se závěrečným klaksonem), Pittsburghu (71:70, znovu rozhodl Howard, tentokrát šestkou 0,8 sekundy před koncem), Wisconsinu (61:54) a Floridy (74:71 po prodloužení), než se v souboji podceňovaných semifinalistů střetli s Virginia Commonwealth University (70:62). Ve Final Four se tím poprvé v dějinách potkaly dva celky, které nepatřily ani do jedné ze sedmi nejprestižnějších konferencí (ACC, AAC, Big East, Big 10, Big 12, Pac-12, SEC).
Ze dvou finálových dvacetiminutovek byla horší ta první. Butler ji pro sebe získal 22:19, když Mack proměnil v poslední sekundě dlouhou trojku.
„Tak zaprvé k vám budu muset být upřímný. To byl ten nejhorší poločas, jaký jsem kdy v nějakém finále viděl,“ pravil do přenosu CBS spolukomentátor Greg Anthony. Snad ještě lépe to shrnul Charles Barkley. Svou analýzu statistik završil větou: „That’s sad.“
Špatný výkon basketbalistů Connecticutu neunikl ani jejich trenéru Jimu Calouhnovi. „Jste příliš dobří na to, abyste hráli takhle,“ burcoval. „Možná nás porazí, dobře, ale zatím nehrajeme v rychlosti. Nabíháme si do soupeřových clon. Neděláme, co dělat máme.“
Jinak řečeno, Butleru se podařilo vnutit soupeři své tempo. Své šíleně pomalé, nekoukatelné tempo. Talent hráčů Bulldogs měl zkrátka své limity, a tak se muselo vsadit na jiné zbraně.
Když se těsně po pauze trefil za tři i Chase Stigall a Bulldogs se dostali k náskoku 25:19, už to vypadalo jako trhák! Jenže ne. Ve zbytku duelu trefili jen pět střel z 36 a byli rádi, že se přehoupli nad jeden bod za minutu. Minimem pro finále s časovým limitem na útok (zaveden v sezoně 1985-86) do té doby bylo 51 bodů v podání Michiganu v roce 1992. Počin Butleru se však bude jenom těžko překonávat. Tedy snad.
Basketbalisté Connecticutu odehráli v sezoně díky dlouhému konferenčnímu turnaji celkem 41 zápasů, čímž utvořili novodobý rekord.
V celém zápase docílili hráči Bulldogs jen dvanácti úspěchů z pole, z toho devíti trojek. Střelecké procento 18,8 je nejhorší číslo v rámci všech finále NCAA. Zpod koše mají poražení zapsány celé dva body! Connecticut jich zvládl 26. Z protiútoku skončili na nule. Náhradníci přispěli přesně dvěma body. Během úseku trvajícího 13 minut a 26 sekund zvládli hráči Butleru jen jednu trefu ze hry. V utkání obdrželi 10 bloků, což byl finálový rekord, vydržel však jen jeden rok. Při takové útočné nemohoucnosti se toho moc dělat nedá, trenér Stevens mohl střídat obrany z osobní na zónovou, jak chtěl. Na téhle polovině kurtu se o výsledku nerozhodovalo.
Huskies se na úvod druhé půle prokousali do vedení a následně k celkem jasné výhře. Snáz přijali tvrdé, nepřesnosti neodpouštějící obroučky v houstonské aréně, na rozdíl od soupeře byli schopni podívat se ke koši.
Kemba byl nejlepší, ale…
Deset minut do konce posouval Kemba Walker skóre na 39:28, čtyřmi trestnými hody v posledních 91 sekundách pro svůj tým urval aspoň padesátku. Byly to jediné body v tomto úseku hry, Butler během něj zapařil čtyři pokusy. Ve druhé půli si Walker došel pro devět ze svých 16 finálových bodů, k přidal nim devět doskoků, ale asistenci neměl ani jedinou. Zároveň se připomíná, že potřeboval 19 střel z pole a jen pět z nich trefil. Ale nakonec byl Kemba za hrdinu, mohl unaveně spočnout v náručí trenéra Calhouna.
Napříč šesti zápasy play off měl Walker průměry 23,5 bodu, 6 doskoků a 5,7 asistence a samozřejmě byl vyhlášen nejvýraznějším hráčem Final Four. Jeho bezprostřední pocity vyjádřené slovy? „Na mé tváři můžete spatřit slzy. Mám takovou radost, až je to nereálné. Je to surreálné. Jsem tak šťastný.“
Prý že se historie neopakuje. Stejně jako v roce 2011 se konalo Final Four v Houstonu také letos. Po dvanácti letech zase uspěli UConn Huskies. Ve finále zdolali San Diego State, jednoho ze soupeřů z roku 2011.
Play off 2011 a 2023 jsou zároveň jediné dva případy, kdy se na Final Four neprobojoval ani jeden z osmi hlavních favoritů. Scházely nasazená jednička i dvojka. Do miniseriálu o finálových zápasech NCAA na CrunchTime se Reliant Stadium (mezitím přejmenované na NRG Stadium) dostává podruhé, v roce 2016 tu slavila Villanova výhru nad North Carolinou.
Hrdinou finálového zápasu byl ovšem prvňák Jeremy Lamb, nenechal se zlomit nulovou první půlí a po pauze vysázel 12 bodů, vedle nich v boxscore u svého jména našel sedm doskoků. Ve druhé půli UConn rozhýbal a byl za to odměněn statisticky. Pod košem se nejvýrazněji prezentoval Alex Oriakhi se sedmi body ve druhé půli, celkově měl nastřádáno 11 bodů a 11 doskoků a čtyři bloky.
U Butleru byl jediným dvojciferným střelcem Shelvin Mack se 13 body, Lamb ho ale ubránil na čtyřech trefách z 15 pokusů, Matt Howard se Oriakhiho péčí protrápil k sedmi bodům a jedinému úspěchu z pole ze 13 střel. „Měli jsme pár volných pokusů, ale napadlo nám,“ mrzelo Howarda.
A to bylo jako co?
„Musíte jen doufat, že nám to tam spadne. Tak to bylo po celý turnaj. Když jsme to nejvíc potřebovali, někdo se trefil. Zdá se, že tentokrát už nám došla pára. Nikdo se trefit nedokázal,“ přidal rozehrávač Zach Hahn. „Vždycky jsem tvrdil, že máme devět životů, ve finále nám došly,“ poznamenal kouč Stevens. „Asi nás dostihla karma.“
Samotný zápas vyvolal rozpaky.
„Butler hraje skvělou obranu,“ tvrdil vítězný kouč Calhoun. „A my jsme taky v defenzivě velmi dobří. Z pohledu basketbalového puristy, pokud máte obrannou hru vážně rádi, určitě si udělejte sestřih,“ snažil se přesvědčit zbytek světa.
Na Reliant Stadium v Houstonu při finále jásalo 70 376 diváků. To je poměrně výrazný propad oproti semifinále, která sledovalo 75 421 fandů. V televizi bylo na zápas zvědavo v průměru 20,1 milionu amerických diváků.
Pozorovatelé si mysleli své. Glenn Petty z Bleacher Report nazval zápas „nejhorším finále od vynálezu televize“ rovnou v titulku svého článku. Těm, které uspal stále se opakující zvuk míče odrážejícího se od obroučky do hry, vzkázal: „Jste ten nejšťastnější člověk na planetě.“
Andrew Sharp z SBNation.com přihodil: „To bylo možná to nejhnusnější finále všech dob. V jakémkoli sportu. Na jakékoliv úrovni.“ A připomněl, že ho svou kvalitou neoslovila ani valná většina z předchozích 66 utkání v play off. „UConn přežil Butler a vyhrál třetí titul v historii školy, dotáhl cestu, na jakou se bude dlouze vzpomínat, Ale nemohli bychom prostě zapomenout na to, jak finálový zápas doopravdy vypadal?“ ptá se naléhavě. Ještě přidává, že ze 119 střel oba týmy proměnily 31 a zapsaly při tom 11 asistencí.
Z tažení Kemby Walkera ovšem bylo publikum nadšené. „Jeho výkonům se nikdo nevyrovná, nic takového jsem předtím neviděl,“ nechal se ještě před Final Four slyšet Caron Butler, tehdy křídlo Dallas Mavericks, jež prošlo basketbalovou školou na UConn. Pozici v NBA tím měl Walker zajištěnu a i na draftu měl štěstí, pokud se chtěl stát mezinárodní hvězdou.
Kemba, to je dobrá volba
V Charlotte jsou za své volby v draftu obvykle kritizování, v roce 2011 se však trefili, když na čísle devět sáhli po Kembovi. Klubu Michaela Jordana později propůjčil svou tvář, reprezentoval ho ve třech All-Star Game včetně jednoho členství v základní pětici. Walker si došel pro řadu klubových rekordů. Má jasně nejvíc bodů celkem (12 009) i v jednom zápase (60). Jako jediný ze všech hráčů Hornets/Bobcats v zápase kdy překonal padesátku, a to dvakrát. Ze sedmi nejlepších střeleckých výkonů mu v klubu patří šest. Má nejvíc trojek, 1 283. V asistencích je druhý, stihl jich 3 308; jen Muggsy Bogues jich zvládnul víc (5 557). Zároveň za Charlotte odehrál nejvíc minut, 20 607.
Jenže si s Hornets zahrál play off jen dvakrát. Vždy následoval konec v prvním kole, roku 2014 sweep od Miami Heat, o dva roky později se stejným soupeřem se alespoň hrálo na sedm zápasů. Navíc si během desátých let několikrát poranil koleno. Od Charlotte tak v roce 2019 novou smlouvu nedostal.
Oficiální reprezentační debut si Kemba Walker odbyl proti českému výběru na úvod mistrovství světa 2019 v Číně, na výhře 88:67 se podílel 13 body za 18 minut. Na turnaji byl vždy dvouciferný, ale ze své jediné repreakce si přivezl až sedmou příčku.
V Boston Celtics zacpali Walkerem díru po Kyriem Irvingovi, zajistil se čtyřletým kontraktem na 141 milionů. Pozitivum tohoto angažmá: v lednu 2020 oslavil první výhru nad LeBronem Jamesem, do té doby to s ním měl 0:28. V covidové bublině v Disney Worldu pomohl do finále Východní konference, ale zase ho sužovaly potíže s kolenem. Stejně tak nebyl plně k dispozici v play off o rok později. A tak se ho Boston vzdal. Kemba si díky tomu mohl splnit další sen. Dostal šanci v New York Knicks. Jenže za ně odehrál jen 37 utkání (před Vánoci 2021 zazářil 44 body, devíti doskoky a osmi asistencemi při prohře s Washington Wizards). V únoru oznámil předčasný konec sezony.
Na další zápas čekal skoro rok. Šanci mu dali Dallas Mavericks. Že ještě může zahrát, ukázal 17. prosince 2022, když 32 body, sedmi asistencemi a pěti doskoky pomohl udolat Cleveland Cavaliers 100:99 v prodloužení. Na začátku ledna s ním ovšem v Dallasu ukončili smlouvu, čímž se basketbalová dráha Kemby Walkera možná završila.
V neděli 16. dubna 2023 uvedl bývalý bostonský pivot Enes Kanter Freedom, že jeho spoluhráč Walker nastoupil do play off 2020 v Disney Worldu se zraněním - všem varováním navzdory. Dopadlo to špatně a Kemba si tímto rozhodnutím po vzoru Isaiaha Thomase „ukončil“ kariéru. „Přišel už se zraněním, Celtics mu vůbec nepomohli,“ cituje Kanter anonymního atletického trenéra Bostonu.
Walkerův univerzitní spoluhráč Jeremy Lamb načas sloužil po jeho boku i v NBA. Draft v roce 2012 ho jako dvanáctku poslal do Houston Rockets. Byl však součástí výměny Jamese Hardena, a tak profikariéru začínal v Oklahoma City Thunder. Roku 2015 zakotvil na necelé čtyři sezony u Hornets - a byla to jeho nejlepší léta. V sezoně 2018-19 se vytáhl ke střeleckému průměru 15,3 bodu. Získal sice novou smlouvu v Indiana Pacers, v únoru 2020 si vážně poranil koleno a od té doby se jeho basketbalový život nachází v útlumu. Naposledy byl hráčem Sacramento Kings.
Jeho nejslavnějším momentem zůstala jízda s Connecticutem včetně oživení, které vnesl do druhé půle finálového souboje s Butlerem. San Diego State předtím v Tournamentu nasázel 24 bodů, Arizoně 19, Bucknellu 16. Ve všech jedenácti zápasech na cestě za dvěma trofejemi byl nadějný prvňák vždy dvouciferný. V létě 2011 se navíc stal tahounem americké juniorky na MS do 19 let.
Osvědčený model „Kemba Walker“ dokázal Connecticut vcelku brzy zopakovat. Už během vítězného turnaje 2011 coby nováček pomáhal z lavičky Shabazz Napier. Drobounký rozehrávač pak Ameriku uhranul tři roky poté, když Huskies rovněž dovedl k titulu a pro sebe utrhl trofej Most Outstanding Player.
Profesionální kariéru nabourala Napierovi veřejná přízeň LeBrona Jamese. Ten jej po March Madness 2014 označil za svého oblíbeného vysokoškolského hráče. Pat Riley pak udělal mnoho, aby draftovou volbu číslo 24 získal pro Miami Heat. Nicméně Jamese tím k setrvání na Floridě nepřesvědčil a pro Napiera nastalo v NBA trápení. Nikdy se pořádně neusadil, za šest sezon prostřídal šest působišť, nejvýraznější byl v Portland Trail Blazers. První velké angažmá mimo Spojené státy mu ukončila ruská invaze na Ukrajinu, ze Zenitu Petrohrad v únoru 2022 předčasně odešel. Nyní svůj střelecký talent ukazuje v Olimpii Milán. Díky matčině původu si vyzvedl pas Portorika a karibský ostrov reprezentuje.
Mezi profíky později vstoupil i tehdejší druhák Alex Oriakhi, v roce 2013 byl po dokončení studií draftován Phoenix Suns jako číslo 57. Přes G-League ani přes Summer League se ale do NBA neprosadil. V Evropě zprvu působil na vcelku zvučných adresách (Limoges, Hapoel Holon, Orlandina), poslední smlouvu získal před dvěma lety v maltském klubu Depiro Rabat Imtarfa. Další forward, druhák Roscoe Smith, většinu kariéry strávil v G-League, v roce 2022 se pokusil oživit kariéru v palestinské lize. Nováček Niels Giffey strávil na UConn celé čtyři roky, po dvou titulech z NCAA se vrátil se do „rodné“ Alby Berlín. Euroligu si následně zahrál i v Žalgirisu Kaunas a Bayernu Mnichov. I po třicítce zůstává pevně ukotven na křídle v německém reprezentačním výběru.
Trenér hvězdou i idolem
Z týmu Butleru se nejvýrazněji prosadil třeťák Shelvin Mack. V kolektivní paměti českých fanoušků se nachází i proto, že se sešel s Janem Veselým, Washington Wizards si ho roku 2011 zvolili ve druhém kole draftu jako 34. celkem. V NBA nastupoval coby rozehrávač z lavičky až do roku 2019, prošel si sedm klubů. Po štacích v Olimpii Milán či Panathinaikosu ukončil kariéru. Čtvrťák Matt Howard odešel do Evropy rovnou po škole - naskytla se mu šance v Olympiakosu, prošel německou Bundesligou i francouzskou Pro A, kariéru končil v roce 2018 s Hapoelem Tel Aviv. Jako basketbalový profesionál se načas živil také další čtvrťák Shawn Vanzant, třeťák Ronald Nored brzy dostal šanci jako asistent trenéra.
A poslední výraznou postavou je třeťák Andrew Smith, s 210 centimetry nejvyšší muž tehdejší sestavy Butleru. Jedná se o jmenovce americko-lotyšského pivotmana, kterého na konci března oznámil jako posilu pro závěr sezony Basket Brno. V roce 2013 po škole zamířil do litevského klubu Neptunas Klaipeda, ale už v lednu 2014 přišel příliš předčasný konec s basketbalem. Lékaři mu nalezli tumor v plíci, přidala se leukémie. Na začátku roku 2016 v pouhých 25 letech Smith zemřel.
Největší hvězdou Butler University ovšem byl Brad Stevens, v době souboje s Connecticutem čtyřiatřicetiletý. Po dvou senzačních finále v celostátním šampionátu NCAA bylo jen otázkou času, kdy dostane ještě lepší trenérskou nabídku. Ty od škol jako Oregon, Clemson, Wake Forest nebo Illinois ještě odmítl, spekulovalo se dokonce o zájmu UCLA. Zlanařili ho ovšem Boston Celtics a v roce 2013 z něj učinili nejmladšího kouče NBA. Klubu z Massachusetts je věrný dodnes, jen vyčerpávající post hlavního kouče po osmi sezonách a třech finále Východní konference opustil a v létě 2021 se posunul do vedení, na post sportovního ředitele (president of basketball operations).
Mezi Stevensovy svěřence náleží i Slovák Julian Beťko, za Butler nastupoval v letech 2005 až 2008. Pak ho zlákala trenéřina, po zkušenosti v akademii CBA na Kanárských ostrovech se usadil v Česku a v roce 2013 zde založil akademii GBA (Get Better Academy), působila v prostorách pražské BA Sparta. Dnes je propojena s kluby Lions Jindřichův Hradec a Sojky Pelhřimov.
Stevensův příběh zatím postrádá zlatý happy end, to ale neznamená, že nevydá na film. Vystudovaný ekonom ve třiadvaceti opustil dobře placené místo v kancelářích farmaceutické firmy Eli Lilly and Company, aby šel za svým basketbalovým snem. U Butleru nastoupil jako neplacený stážista, po roce už byl jmenován oficiálním asistentem a v jedenatřiceti tým převzal ako trenér hlavní. Zde si vybudoval pověst jednoho nejchytřejších amerických basketbalových koučů, v Bostonu si ji nijak nepoškodil. Stal se vzorem.
Stevense na Butler přijímal trenér Thad Matta, jehož později zviditelnilo angažmá v Ohio State University. V roce 2007 vedl Mika Conleyho Jr. či Grega Odena až do finále, jeho dalšími svěřenci jsou Evan Turner, Jared Sullinger nebo D’Angelo Russell. Od roku 2022 koučuje Matta znovu Butler.
Pozorným čtenářům již došlo, že v Celtics vedl Stevens i Walkera. Jenže na větší škorpení mezi nimi to nevypadá. „O tom zápase se nijak zvlášť nebavíme. Občas se mi Kemba připomene, občas ho tu vídám v bundě UConnu. Občas se naparuje, ale moc se tu neroztahuje, protože pak mu připomenu, že nijak skvěle nezahrál,“ tvrdil kouč Stevens v rámci desátého výročí zápasu.
A pak i jeden z hlavních aktérů zpětně přizná, že to „nebyl zrovna zápas, na který by se chtěl někdo znovu podívat nebo si ho připomínat“.
Stevensovým prvním krokem na manažerském postu byla výměna Kemby Walkera, pro Celtics za něj získal zpět Ala Horforda.
Když touha po lavičce uzdravuje
Ve finále proti Stevensovi stál trenér ze zcela odlišné generace, tehdy osmašedesátiletý Jim Calhoun. V roce 2011 oslavil svůj třetí - a poslední - titul s Connecticutem. Stal se nejstarším vítězným trenérem. V sestavě koučů, kteří uspěli nejméně třikrát, doplnil Johna Woodena, Adolpha Ruppa, Mika Krzyzewského a Boba Knighta. V roce 2017 se k nim připojil ještě Roy Williams.
Calhounova láska k trénování je obdivuhodná. Během posledních let u Huskies překonal řadu zdravotních obtíží. V roce 2008 léčil karcinom, rok nato utrpěl při pádu z kola zlomeniny pěti žeber. V lednu 2010 u týmu scházel pro „vážné zdravotní potíže“, ale do měsíce byl zpět. Bolesti páteře ho poslaly na operaci zkraje roku 2012...
Navíc i sekci mužského basketbalu na University of Connecticut obestoupil skandál s problematickým nabíráním rekrutů. V roce 2009 kvůli němu nemohl hrát za (žádnou) školu talentovaný Nate Miles. Ač to není dovoleno, zástupce UConnu mu zaplatil ubytování, transport i výdaje na jídlo. A prasklo to. Huskies byli vyloučeni z NCAA Tournamentu 2013.
Ani Calhoun na závěr kariéry neušel trestu, sice o nesprávných praktikách podle vyšetřování nevěděl - ale vědět o nich měl. Nedostatečně prosazoval dodržování pravidel. Obdržel třízápasový distanc. Rok po třetím titulu, celkem po 26 letech, u UConnu skončil. Dohromady s dalšími angažmá posbíral 873 trenérských výher mezi univerzitní elitou.
Ale stejně mu to nedalo a z důchodu se vrátil. V nejslabší Division III vzal pozici u čerstvě založeného basketbalového týmu na University of Saint Joseph. Po třech ročnících školu na podzim 2021 opustil, v devětasedmdesáti.
----------
Autor: Petr Koten
Pokud se chcete dozvědet mnohem víc z historie NBA, neváhejte investovat do jeho knihy Basketbal: Velký americký příběh. Je to zábavné čtení.