V Česku máme dva populární nositele jména Váňa. Jsou to následující osoby:
Ani jeden se v basketbalu nikdy neprosadil, ačkoliv druhý z nich musel mít podle odborníků ukrutnou sílu, házet uměl, ale bohužel jen spodem.
Po středečním odehráném kole KNBL by mohl mít mezi slavné Váni nakročeno i tento:
Věhlasu prvních dvou pravděpodobně nikdy nedosáhne, ale basketbalová komunita by měla zpozornět. Tenhle kluk ve 20 letech předvedl jeden z nejlepších výkonů v nejvyšší soutěži za poslední roky a při pohledu na jeho hru se zdá, že by to nemusela být jen souhra obzvláště šťastných okolností. Váňa může být "The Real Deal".
Stalo se tohle: Váňa nastřílel 31 bodů, s užitečností 37. Potud vynikající, ale nikoliv vyjímečné. Jenže k tomu měl trojky 9/9!!! To je podle dostupných statistických údajů rekord KNBL. V počtu nastřílených trojek se sice dělí o páté místo (Miloš 13 a 10, Treml a Chavis 10), ale nikdo z nich to neměl zpoza oblouku za sto procent. Dokonce ani nikdo z těch čtyř dalších, se kterými se Váňa dělí o páté místo.
Nejblíže tomu měl někdejší brněnský Deremy Geiger, který v prosinci 2013 proti Děčínu střílel 10/9 za tři a k tomu měl 4/4 z pole. A navíc 8/7 šestky, 12 získaných faulů a rating 61, což je třetí nejvyšší užitečnost v "historických" tabulkách na ČBF. Taky slušný.
Nicméně od středy platí následující teze: František Váňa je držitelem největšího počtu nastřílených trojek v zápase nejvyšší basketbalové soutěže bez jediného minutého pokusu.
Ale právě kvůli té skvělé střelbě trochu zapadá to, že Váňa odehrál výborné utkání na obou koncích hřiště. Číselně je to vyjádřené mimo jiné v tom, že měl pět zisků, což ho jen tak mimochodem posouvá na dělené páté místo v letošní sezoně. Na všech prvních čtyřech místech je přitom kolínský Walton, který včera v přímém souboji s Váňou pohořel, když měl víc ztrát než zisků.
(Trochu to kazí fakt, že dle mého skromného názoru měl mít Váňa ve statistice o jeden steal méně (viz. níže), ale nebudu hnidopich)
Když ale úplně pomineme statistiky a budeme zápas jen sledovat z pozice diváka, pak uvidíme ještě víc.
Většinu času bránil Váňa někoho ze čtveřice Šafarčík, Číž, Walton a Šoula. Na nohách je Franta velmi dobrý a rychlý, dovede zůstat před hráčem a nenechá se přehrát jedna na jedna. Při přebírání nedělá chyby, je hodně aktivní, nezasekával se ve clonách, komunikace (z toho, co se dá vysledovat) bez problémů, v zóně zorientovaný, zodpovědný box out. Obrana perfektní. Z toho, co jsem viděl (opravdu nerušeně jsem sledoval druhou a třetí čtvrtinu) přes něj nešel jediný koš.
Ze silné strany si dovolil dolů pomoci jen v případě, pokud nahoře měl Šoulu, což statisticky žádný extra šutér není. Pomáhat ze silné strany od střelce není často nejlepší nápad, ale pokud se to dělá dobře a s vědomím toho, kdo nahoře je, pak to může být účinné.
Jedinou drobnou chybu (opět - z toho, co jsem viděl) udělal v závěru druhého poločasu, kdy po sérii přebrání nechal na trojce volného Bratčenkova, ale nebylo to potrestáno, protože Vojtěchovi letos ještě koš za tři body dopřán nebyl.
Teď k útoku:
Váňa je střelec, to je jasné. Podstatnou porci útoků proto začíná v jednom z rohů, což je u střelců standardní. Je to vzhledem ke zkrácenému oblouku nejjednodušší trojka, statisticky tedy nejvýhodnější střela na hřišti, obrana toho hráče nemůže ignorovat, ačkoliv tam jenom stojí jako tvrdé Y.
Když Kolín hrál zónu 2-3, tak byl Váňa pochopitelně o trochu výš, někde na úrovni polorohu, v té mrtvé zóně mezi dolním a horním obráncem.
Postupem času ale začal být aktivnější, jednou se objevil i nahoře v pozici rozehrávače, což z nějakého nepochopitelného důvodu znamenalo, že Kolín nechal úplně volného Palyzu, který po asistenci Váni dal jednu z nejjednodušších trojek v sezoně.
Váňa je střelecky trochu typem Klaye Thompsona. Shooting motion má učebnicový, tam mu není co vytknout. Pokud není volný v rohu nebo polorohu, pak hodně pracuje při obíhání clon (Olomoucko to pochopitelně nehraje tak komplexně jako Warriors, kvalita hráčů je o chloupek jinde) a se střelbou moc neváhá. Prakticky všechno je to catch and shoot. Včera prvních osm trojek dal rovnou z nahrávky bez jediného driblinku. Až při té deváté, kdy už měl bezpochyby adrenalin na kritickém levelu a Olomoucko vedlo o dva zaoceánské parníky si dovolil i dvakrát s míčem bouchnout a pak až vystřelit.
A ještě jeden postřeh basketbalového narkomana - všech devět střel byl naprosto čistých. "Nothing but net" jak bych řekl klasik. Prostě SWISH.
Tady je přehled všech devíti rekordních střel:
1) z pravého rohu přes nataženou ruku Machače (skóre 25:23)
2) z pravého polorohu, otevřená pozice po dobrém rozebrání obrany (32:31)
3) z levého rohu z rychlého protiútoku, otevřená pozice (skóre 48:37)
4) po výběhu z pravého rohu s faulem od Waltona (54:39)
5) po náznaku seběhu dolů, zaseknutí a výběh na vrchol oblouku, rychlá střela (60:44)
6) úplně volný z pravého rohu po přihrávce Močnika. Walton logicky nechal bez bránění hráče, který to měl do té doby 5/5 z trojky, aby vypomohl (pokud se jako výpomoc počítá několikavteřinové stání pod síťkou vlastního koše s rukama na stehnech) na hráče, který to měl 5/1. Tento okamžik jsem rozebral v elektronické tužce ... (77:55)
7) v závěru třetí čtvrtiny z levého rohu, kdy ho tentokrát nechal volného Šoula (90:58)
8) z vrcholu oblouku poté, co mu Močnik už ve značně exhibiční náladě přihrál oběma rukama dozadu přes hlavu (108:77)
9) po vyběhnutí nahoru, naznačení nájezdu doprava, lehký side step doleva a střela (111:79)
"Střelec o tom nemůže přemýšlet a musí střílet," zhodnotil to Váňa na tiskovce po zápase. To je fér přístup. V lize bylo a je spousta hráčů, kteří o tom opravdu nepřemýšlí, i když by měli a pořádně. Váňa mezi ně nepatří.
Chtěl jsem vám prostě říct, že jsem viděl výkon, který člověk nevídá každý den. Je to celé ještě umocněno tím, že Váňovi je jenom 20 let, hraje jen něco málo přes 11 minut na zápas s průměrem 5,3 bodu. Nikdo od něj nic takového nečekal. Udělal si několik osobních rekordů, navdávkem pak jeden historický.
Masochisté, co to tu čtou pravidelně (a prý tací jsou), možná pochopili, že z dobrých výkonů mladých českých hráčů mám ještě o chlup větší radost, než z jakýchkoliv jiných dobrých výkonů. Je možné, že Váňa od dalšího utkání (Nymburk) zase spadne pod deset bodů na zápas, ale z toho, co jsem viděl, mám pocit, že má velmi dobré basketbalové IQ, což je ten nejlepší předpoklad k tomu, aby včerejší výkon "strávil" tím správným způsobem a nenechal se znechutit tím, že na něj teď zkrátka budou obrany připravené trochu jinak.
V každém případě je pro udílení lednových cen CrunchTime v kategorii výkon měsíce laťka sakra vysoko (a Radim Klečka má smůlu ...).
A teď ještě k těm slibovaným Váňovým ziskům:
První přišel po několika vteřinách na hrišti, když vystihl přihrávku od Waltona, ale to bylo bohužel zprzněné tím, že v rychlém protiútoku mu Walton míč zase sebral a Váňa si na něm ještě udělal faul.
Druhý steal ve statistikách sice má, ale čistý zisk to nebyl, protože jen využil toho, že se Šafarčík snažil přehodit míč do dolního postavení na Thompsona, nevyměřil si to dobře, takže ho přehodil a Váňa míč hodil Thompsonovi do nohy. Byl z toho aut pro Olomoucko, ale kontrolu nad míčem hráč nezískal, tudíž by podle mě k němu zapisovatelé tak štědří být neměli.
Po své první trojce tam hodil rychlou zpátečku, takže byl dobře postavený v obraně, aby mohl zachytit Waltonův pas do polorychlého protiútoku na Machače.
Čtvrtý steal byl poměrně jednoduchý, když se zdvojený Pajovič na zadní lajně dostal do situace "buď spadnout s míčem na hubu do autu, nebo míč nazdařbůh někam vyhodit", zvolil druhou možnost a tam někde byl zrovna aktivní Franta.
Pátým ziskem aktivně vystihl Dlugošův pokus podat míč o zem pod koš a podtrhl tak svůj výborný výkon.
Klobouček, Františku.
Comments