Skončila úspěšná kvalifikace na Mistrovství světa a do začátku turnaje v Číně zbývá více než půl roku. Na nominaci je tedy pořád ještě dost času. To mě ale nemůže zastavit! Přesně podle hesla "Co Čech, to trenér" jsem se na tomto místě rozhodl Ginzburgovi ušetřit práci a s naprosto nesmyslným předstihem mu poradit, koho sebou na Dálný východ vzít.
Moc překvapení ale nečekejte, nedá se totiž říct, že bychom špičkové plejery mohli přehazovat vidlema.
Pánové Havlas nebo Šob (či pod koho ta agenda padá) by měli začít vyřizovat vízum těmto lidem:
TRUMFOVÁ ESA:
Tomáš Satoranský
Nebudeme-li brát v potaz případné zranění (fingers crossed!) či kolosální mentální kolaps kohokoliv ze zúčastněných, pak Tomáš Satoranský coby jasně nejlepší český hráč v nominaci pochopitelně bude.
Nic by na tom nezměnilo ani to, kdyby třeba Brooks kompletně zešílel a do konce sezony už Satyho na hřiště neposlal, případně kdyby Saty už letos ani jednou v zápase netrefil koš anebo se rozhodl, že ho basket nebaví a začal hrát třeba ... florbal. I v takovém případě by měl být základním stavebním kamenem české basketbalové reprezentace, protože naše situace na postu středního rozehrávače skutečně není sluníčková a rozdíl mezi Tomášem a ostatními je ... no však jste to možná viděli sami.
Jediný téměř neviditelný otazníček nad jeho případnou účastí, který si v nějakých divokých snech vůbec dovedu představit, je situace, ve které by Saty ještě neměl podepsaný kontrakt na příští sezonu. To ale nevidím příliš reálně. Předpokládám, že nejpozději (a na slovo "nejpozději" bych tu kladl důraz) na konci července bude Satyho v kapse hřát papír, na kterém budou cifry zhruba 40 a 4. A s něčím takovým se do Číny poletí v dobrém rozmaru.
Jan Veselý
Nebudeme-li brát v potaz případné zranění (fingers crossed!) či kolosální mentální kolaps kohokoliv ze zúčastněných, pak Jan Veselý coby jasně druhý nejlepší český hráč (a jeden ze dvou nejlepších hráčů v Evropě) v nominaci pochopitelně bude.
Veselka má budoucnost pojištěnou, v tomhle ohledu není co řešit. Atleticky je typickou výjimkou potvrzující pravidlo, podle kterého bílí muži neumějí skákat. Je fantastický v obraně a to i v situacích, kdy po clonách skončí 1 na 1 proti rychlému malému hráči soupeře. V těchto případech dokonce v Evropě moc lepších pivotů nenajdeme.
Ano, lze samozřejmě diskutovat o tom, že může mít problémy proti těžkým pivotům (viz. kvalifikační poměření s Nurkičem), že od něj mohou obránci odejít, je-li dále od koše, nebo že pořád ještě budeme raději, když ve vyrovnaném závěru bude soupeř faulovat někoho jiného (i když ve srovnání s dobou, kdy musel kvůli mizerným šestkám prosedět závěr euroligového finále na lavičce, jsou už snad pryč), ale pořád je to s přehledem nejlepší a nejzkušenější český pivot a já vlastně vůbec nevím, o čem se tu teď bavíme. Jdeme dál.
ROZEHRÁVAČI
Pojďme kousnout do toho kyselého jablíčka. Odmysleme si teď na chvíli Satyho a představeme si čtveřici Šiřina, Vyoral, Půlpán a Krejčí. Z nich je v tuto chvíli nejlepším rozehrávačem ... Jaromír Bohačík.
Jenže s jednou čistokrevnou jedničkou na mistrovství odjet nemůžu, takže někoho vzít musím. Reálně je to mezi Šiřinou a Vyoralem. Otázka je, jestli musím mít oba, nebo si vystačím s dvěma rozehrávači a v případě průseru jsem ochoten svěřit řízení hry právě tomu Bočimu (nakonec v kvalifikaci úseky na jedničce hrál) nebo v případě úplného zoufalství třeba Hrubanovi.
Půlpán je ze hry, s odehranými 34 minutami v sedmi zápasech a s průměry jeden bod a necelá jedna asistence na něj spoléhat nemůžu. Navíc si nepamatuji, že by mě v reprezentačním dresu někdy vyloženě uchvátil.
Krejčí je nadějný, má výborné fyzické předpoklady a jistě je o jeho vývoj dobře postaráno, ale tím zatím končíme. Hlavně proti Francii ukázal, že má dobré obranné návyky a instinkty, myslí mu to, pochopitelně se snaží, ale v útoku zatím převažuje mladická nerozvážnost. Na těch střelách bylo prostě poznat, že je z toho ještě vykulenej. Za čtyři roky může klidně nároďák táhnout, teď se ale bude koukat v televizi.
V lize asi není nikdo, kdo by tam mohl skočit, pokud Roman Marko nenajde někde na půdě český pas. Sehnal má možná slušně nakročeno, ale tady se bavíme o mistrovství světa. Mareš prochází krizí.
Kdybych se měl rozhodovat podle letošních výkonů, pak by měl nad Šiřinou navrch Vyoral. Jenže Šířova sezona (a potažmo celé Opavy) je dost specifická a jeho celkový strop je o podstatný kousek výš než Tomášův. Nicméně na nejvyšší mezinárodní úrovni mají oba rezervy obrovské, jako příklad uveďme třeba obranu. Tomáš ale není tolik výbušný, jeho schopnost postavit tým do nějaké nacvičené akce a organizovat hru - tedy výsostná disciplína středního rozehrávače - není tak dobrá. Šířa je v reprezentaci prověřenější.
Jako druhý rozehrávač by tedy jel Jakub Šiřina.
(ale konkrétně v tomhle případě je nutné zmínit, že ta volba je opravdu hodně předčasná a přepokládám, že s tím přípravné období může míchat)
KŘÍDLA
Jasná jsou tři jména - Vojtěch Hruban, Jaromír Bohačík a Blake Schilb.
U Vojty s Bočim se bavíme o dvou dlouhodobě nejlepších českých hráčích v české lize. Oba mají dost sebevědomí, zkušeností a obstojné "sívíčko" v reprezentačním dresu. Nejsou to žádní postávači okolo trojky, ačkoliv jako spot-up shooteři by se taky uživili a pokud jim někdo při nájezdu do bedny vyhodí míč ven na otevřenou střelu, můžeme to považovat za dobře sehraný útok.
Velkým bonusem ale je, že si oba dovedou vytvořit střelu také pro sebe, případně pro ostatní. Umí zacházet s míčem, nezmatkují a Boči, jak už jsem psal výše, může v některých chvílích zaskakovat na jedničce, aniž bychom se museli bát toho, že ztrátí míč ještě před půlkou. V obraně si svoje odehrají.
Schilb se od nich v podstatě zase tak moc neliší, až na ty pomalejší nohy. Basketbalové IQ má ale dost vysoké na to, aby tento drobný handicap vynahradil. Sází na trochu jiný typ střel (viz. fadeaway proti Francii), což je ale jedině dobře. Střílí s dostatečně vysokou úspěšností. Také on umí v krajním případě vzít balon pod křídlo, postavit ostatní do útoku a rozehrát nějakou akci. Zvládne si najít míče na doskoku.
Navíc má opravdu dost zkušeností a jako důkaz budu od loňského září a zápasu v Bosně vždycky odkazovat na ten čtvrtý faul, který si na něm udělal Nurkič. To bylo krásná ukázka lišáckého přístupu k basketbalu.
Ani jeden z těchto třech nemůže zůstat doma. K dalším se dostaneme níže.
DLOUZÍ
Ondra Balvín sice není úplně tím moderním typem pivota, kteří musí umět střílet ze všech vzdáleností, ale s 217 centimetry a v průměru 20 odehranými euroligovými minutami na zápas pro něj prostě musíme najít uplatnění. Ačkoliv si myslím, že budeme stejně muset hrát hodně small ball, tak Ondra je dostatečně fyzicky disponovaný na to, aby se jím museli soupeři v obraně zabývat a jenom jeho fyzická prezence pod košem umí ovlivnit nejedno zakončení, i když to zrovna nemusí skončit nějakou brutální čepicí do třetí řady.
Vždycky u něj trochu hrozí riziko, že bude v zápase trochu ztracenej jako třeba v Bosně, ale to jsou spíš výjimky. Ondra si svoje odehraje a je cenný tím, že aby byl užitečný, tak nemusí nastřílet 20 bodů.
Když jsme u těch hráčů, kteří jsou cenní, aniž by museli trhat střelecké rekordy. Martin Kříž samozřejmě musí jet taky. Jako hráč přesně chápe, co umí a to dělá na 110 procent. Ačkoliv je jako podkošový hráč limitován ne zcela podkošovou výškou, má ohromný cit pro odraz míče a doskoky si hlídá zkušeně. Neignoruje takové ty fundamentální věci typu, že abyste získali doskok, musíte mít nejdřív svého hráče na zádech.
Dělá typicky černou práci v obraně, ale dovede být platný i v útoku. V kvalifikaci střílí s úspěšností více než 60 procent, v české lize je dokonce jeho procento vůbec nejlepší. V jeho případě nemluvme ani tak o "střele", jako spíš o "zakončení". Martin není střelec od pánaboha, stejně tak po něm nemůžete chtít, aby nějak přehnaně dribloval a tvořil. V tomto případě méně je více. Ale Krojc výborně čte hru, umí vybíhat do protiútoků a přečíslovat obranu, v postupném útoku pak dovede ve správnou chvíli seběhnout ke koši, po nahrávce se rychle zorientovat a zakončit. Ve Francii dokonce předvedl obstojný eurostep. Pod košem se taky nebojí dostat ránu.
Hráči typu Krojce nejsou pro kouče "zadarmo", nestačí je postavit na hřiště a spolehnout se na to, že dají 30 bodů, ale ve správném systému jsou neuvěřitelně platní. V Česku nikoho lepšího tohoto typu nemáme.
Je ovšem pravda, že Patrik Auda je podobný hráč. Kdybych to měl zestručnit, tak proti Krojcovi má horší doskok, ale větší škálu zakončení. Je možná o něco málo horší ve čtení hry, možná má malé rezervy v obraně, ale pokud se týká bojovnosti, vytknout se mu nedá nic. Do reprezentace rozhodně patří.
ROLE PLAYERS
Kristova léta nejsou žádný důchodový věk a kdo viděl například zápasy doma s Ruskem a čerstvě taky s Černou Horou, tak ví, že Pavel Pumprla pojede taky. Od něj body nepotřebuju a ani nečekám, jsou jen příjemným bonusem. Pampi koneckonců nikdy nebyl "God gifted shooter", jeho střelecký styl stále způsobuje pozvednutí obočí. Ale kdybyž budu chtít někomu ze soupeřových menších hráčů znepříjemnit život a třeba ho presovat už od útočné trojky, s velkou chutí na něj Pampiho na pár minut pošlu. Jeho čas na hřišti musím hlídat, někdy to třeba může být jen o hracím prostoru v jednotkách minut, ale zároveň vím, že mám lavičce spolehlivého, chytrého a zkušeného hráče, na kterého můžu kdykoliv bez obav ukázat.
A taky je to kurva kapitán, ne?!
Je zcela evidentní, že v dalším případě se můj a Ginzburgův pohled liší, ale já bych rozhodně objednával i letenku na jméno Lukáš Palyza. Ano, jistě, pokud ho pošlu na hřiště, tak se ho budu snažit v obraně pokud možno schovat na nejméně nebezpečného hráče soupeře, ale na ofenzivní polovině mám jako kompenzaci nejlepšího českého trojkaře, který prožívá fantastickou sezonu.
Argument, že v reprezentaci má zpoza oblouku nástřel 30 procent neberu, protože deset střel je hovno vzorek. Palyza si s míčem ví rady, navíc je dost vysoký na to, aby střelu zvedl i přes některé malé obránce, kteří klidně ten closeout k němu stihnou. Je to typický žolík, který může třemi trojkami v krátkém časovém úseku úplně změnit průběh utkání. Nic mě nenutí mu dávat deset minut za poločas, ale pokud z trojky netrefím nic tak jako třeba ve čtvrtek proti Bosně, tak bych ho měl - SAKRA - poslat na hřiště. Když tam bude k ničemu, tak ho za dvě tři minuty zase pošlu sednout. No harm, no faul.
POSLEDNÍ MÍSTO
Když na to tak koukám, na křídlech jsme vybavení slušně. Pod košem už to příliš nevylepšíme (furt mám v záloze místo pro náhradníka), několik hráčů může zaskočit na čtyřce a pětce, několik jiných od trojky do jedničky, v krajním případě taky na čtyřce. Je ale očividné, že na tom postu rozehrávače mě tlačí bota.
A protože nechci být idiot, který bere na MS jen dva klasické rozehrávače, což by se mi mohlo při prvních střevních problémech po pozření pouličního kuřete tajuplné chuti vymstít a rozesralo by mi to (v tomto případě doslova) celou koncepci, musím sebou ještě jednoho rozehrávače anebo aspoň jeho náznak vzít.
Nahoře jsem popsal, proč nechci Půlpána, Krejčího nebo Vyorala. Potřebuju někoho, kdo umí nahrát do dobré pozice spoluhráči a zároveň ohrozit koš po nájezdu, protože potenciálních střelců mám plnou prdel (tohle je čtvrté sprosté slovo z posledních šesti odstavců, je vidět, že je čas končit). Nechci, aby to bylo nějaké mladé neprověřené pometlo. Takže co udělám? Zvednu telefon a řeknu, aby se do přípravného kempu dostavil Adam Číž.
A pokud bych se musel rozhodnout už teď, pak to risknu a vezmu ho rovnou. Vím, že umí dát koš za dva, vím, že neztrácí moc balonů, a vím, že dovede nahrát. Seznámím ho s tím, že si možná moc nezahraje, pokud už vyběhne na hřiště, tak mu zakážu střílet za tři a řeknu mu, ať je aktivní v obraně. A pak tam za tři minuty vrátím Satyho, Šířu nebo to svěřím Bočimu.
NÁHRADNÍK
OK, s Davidem Jelínkem se asi nedohodnu. Možná by to ani nedělalo dobrotu, co já vím. Pokud by to náhodou začalo klapat, pak to stejně nebude náhradník, ale plnohodnotný člen kádru a v takovém případě mají Paly nebo Číž smůlu.
Budu realista a půjdu po jistotě. Na výlet pojede Martin Peterka. Vezmu ho hlavně proto, že ačkoliv to bude jeden z nejhorších atletů přítomných na celém širém čínském území, tak mi v případě nutnosti pomůže se spacingem a soupeřovi pivoti za ním budou muset ven. Pokud se jim nebude chtít, je reálná šance, že Martin může některý ze zápasů výrazně ovlivnit během několik krátkých okamžiků, což kovaní trojkaři mají ve zvyku dělat.
Proč bych také od svého třináctého hráče neměl chtít, aby byl něčím netypický? Aby měl nějakou schopnost, kterou případně soupeře zaskočí? Střílející pivot sice už dávno není vzácnost, ale pořád je to cenné zboží. Je to taky hlavní důvod, proč bych se nakonec rozhodl pro Peterku a nikoliv Šimona Puršla, který je už momentálně lepším hráčem a kdybych skládal tým s dlouhodobou perspektivou, tak bych se pro něj rozhodl v deseti případech z deseti.
Ale tady hledám někoho, kdo nejspíš nenastoupí vůbec a pokud ano, tak jen na chvilku a v těch pár okamžicích potřebuju nějakou dovednost, kterou způsobí u soupeře chaos.
Shrnutí:
Rozehrávači - Saty, Šířa, Číž
Křídla - Hruban, Bohačík, Schilb, Pumprla, Palyza
Dlouzí - Veselý, Balvín, Krojc, Auda
Náhradník - Peterka
Jak jsem psal už nahoře - příliš se to od skutečné reprezentace neliší. Není kde brát. Pokud to člověk nechce pojmout vyloženě recesisticky, tak toho moc nevykoumá. A je fakt ještě brzo. Pojede nakonec Krejčí? Bude opomenut Palyza? Má alespoň minimální šanci třeba Pavel Houška? (nemá) Láďa Pecka? (nemá) Šafarčík? (fakt minimální) Vytáhne Ginzburg nějakého totálního žolíka? A co na to Jan Tleskač?
To se všechno dozvíme až za pár měsíců.
Dneska se opět po pauze rozjíždí KNBL, ačkoliv vy díky mě už víte, jak to dopadne.
Tak zatím basketu zdar!