Čas od času vám sem hodím doporučení na nějakou dobrou knihu. Případně varování před nějakou špatnou knihou. Proč? Protože to považuju za užitečné, čtení papírových knih je vznešená činnost, přináší to nesporné výhody a nová vazba krásně voní (platí i pro paperbacky).
Ale nemusíte se hned děsit. Nebudu nikomu nutit Vojnu a mír nebo Bratry Karamazovy. Půjde o knihy s basketbalovou tématikou. A zároveň bude řada z nich mít hodně velkých a barevných obrázků. Takže klid, tohle není čtenářský deník středoškolského typu.
A nebude to dlouhé.
Má to jeden háček. V Česku těch knih moc nevychází. Půjde tedy v drtivé většině o knihy z jú es ej. Tedy v angličtině. Protože z těch opravdu kvalitních děl byla do češtiny přeložena pouze Jordanova biografie od Lazenbyho. Tedy pokud je mi známo.
Vlastně to má ještě druhý háček. Ty knihy amerických autorů nejsou v Česku běžně dostupné. Sám jsem v pražském Luxoru na Václaváku držel onehdá v ruce Eleven Rings o kariéře Phila Jacksona a taky Dream Team. Nic jiného jsem osobně v ČR nesehnal, ale to nemusí znamenat, že to tady nikde není. Možná jenom nevím, kam zajít.
Tuhle díru na trhu lze samozřejmě v jedenadvacátém století poměrně jednoduše překonat pomocí internetu a letecké pošty. Nebo obětovat při výletu do USA část místa v kufru. Nebo si napsat Ježíškovi. Funguje to.
Ale teď už rovnýma nohama k prvnímu doporučení.
Adrian Wojnarowski je v současné době znám jako král basketbalového Twitteru, na který s železnou pravidelností hází takzvané "Woj bombs". Přesněji řečeno informuje jako první o událostech, které hýbou basketbalovým světem. Jeho síť kontaktů je dechberoucí a skoro mám někdy pocit, že Wojnarowski ví o některých přestupech ještě dřív, než samotní hráči.
Tak tenhle Wojnarowski v roce 2005 vydal knihu sledující příběh týmu, který paradoxně nemá s vrcholovým basketbalem příliš společného. Alespoň zdánlivě. Jde o středoškolský tým z katolické školy svatého Antonína (St. Anthony high school) v New Jersey. Její žáci často pocházejí z velmi chudých poměrů. Dva rodiče, z nichž ani jeden není ve vězení, jsou považováni za luxus. Běžnou starostí je dojít ze školy domů a vyhnout se všem přestřelkám, drogovým dealerům a děvkám. Škola nemá ani vlastní tělocvičnu a nonstop bojuje o finanční přežití.
U vchodu do školy ale visí cedule "The Street Stops Here" (Tady končí ulice). A platí to bezezbytku.
Navzdory všemu výše řečenému ve škole působí (respektive působil, ale to už je jiný příběh) jeden z nejúspěšnějších středoškolských týmů v celých Spojených státech. A to ne pouze rok nebo dva, ale čtyři desetiletí. Vyhrál 28 státních mistrovství a 4 národní. To je nejvíc v historii USA.
Celé to období spojuje postava Boba Hurleyho, jednodo z nemnoha středoškolských trenérů, který dosáhl na této úrovni mety 1000 vítězství a především byl uveden do basketbalové Síně slávy.
Kniha sleduje osudy týmu v sezoně 2003/2004. Na jejím začátku Hurley prohlásí, že jde o nejhorší sestavu, jakou kdy ve škole měl. Jeho nejstarší hráči mají problémy s kázní, docházkou na tréninky, prospěchem, motivací a někteří mají i svá velká rodinná tajemství. Navzdory tomu je všechny nahání několik univerzit, protože tak v USA basketbalový systém funguje a kouč Hurley je záruka kvality. Jsi v basketu dobrý na střední škole, nabídneme ti basketbalové stipendium na univerzitě. Pro spoustu kluků je to jediná cesta, jak se na univerzitu dostat. A z ní vede basketbalová cesta dál, pro ty vyvolené do NBA, pro mnoho dalších třeba do Evropy.
St. Anthony v průběhu věků poslala do první divize univerzitního basketbalu 150 hráčů, všechny na plné stipendium. Je to unikát.
Jenže hodně těch kluků v tomhle věku nepřemýšlí dopředu a mají jiné zájmy. A je na Hurleym, aby je dal do latě a pomohl jim k lepší budoucnosti. Což úspěšně dlouhé roky činil a při tom obětoval budoucnost vlastní. Protože na téhle střední škole bral vlastně jen pár korun ve srovnání s miliony, které mohl dostat bez mrknutí oka jako hlavní kouč na univerzitách po celých státech.
Problém ale je, že tenhle Hurley používá dost svérázné metody. Rozhodně to není hodný taťulda.
Wojnarowski s týmem strávil v podstatě celý jeden rok. Knížka, která z toho vznikla, je takovým mixem Kouče Cartera a Hráčů z Indiany. Ze všeho nejvíc ale připomíná americkofotbalová Světla páteční noci, což je s přehledem můj nejoblíbenější film se sportovní tématikou. Poetika toho vyprávění je úplně stejná. Mladí kluci, kteří před sebou mají poslední středoškolskou sezonu ve sportu, který potom už možná nikdy nebudou hrát, pokud si neujasní své priority.
Wojnarowski se zdaleka nesoustředí jen tréninky a zápasy. Jak vyprávění postupuje, seznamuje čtenáře s příběhy jednotlivých hráčů i dalších lidí, kteří se motají okolo týmu. Přestože je to jedna parta, tak ty typy jsou dost rozličné. Od talentovaných hejsků, kterým je ale všechno jedno, přes uvědomělého dříče, přes méně talentované ale o to pracovitější figury, až po ambiciózního synka ještě ambicióznější maminky.
Do toho ještě Wojnarowski přidává flashbacky do historie týmu, ze kterého mimo jiné vzešlo v průběhu let pět hráčů draftovaných do NBA už v prvním kole. Z nich vůbec nejznámější byl Hurleyho syn Bobby Hurley, nejlepší rozehrávač univerzity Duke v historii a hráč, jehož kariéru v NBA zastavila krátce po jejím začátku nešťastná událost. I o něm se toho hodně dozvíme.
Stejně jako se dost dozvíme i o dalších postavách, které školou prošly a jejich životní poutě byly často dost bizarní. Jako například o Joshi Moorovi, který snil o kariéře v NBA, aby nakonec odešel hrát do Íránu.
Možná od začátku tušíme, jak celý ten příběh dopadne. Asi i chceme, aby tak dopadl, přestože o žádném hráči z týmu ročníku 2003/2004 jsme nikdy dříve neslyšeli a už ani neuslyšíme. Ale fandit jim budeme. A je jenom dobře, že je Wojnarowski neopustí se závěrečným proslovem Hurleyho po posledním zápase, ale sleduje i v dalším roce, jestli se jim jejich životní cíle daří naplnit.
Miracle of St. Anthony rozhodně není nějaká odborná knížka o trénování. Je to perfektně popsaná síť lidských příběhů, které všechny bez výjimky ovlivňuje postava jednoho z nejlepších trenérů basketbalové Ameriky. Je to pohádka, která se stala. A vypráví ji jeden z nejpovolanějších lidí. Rozhodně stojí za přečtení.
Akorát je teda potřeba upozornit, že písmenka jsou fakt drobná a obrázky jsou jen uprostřed knihy. Já vás varoval.