Pravděpodobně víte všichni, co je aperitiv, že jo? Wikipedie říká, že je to „nápoj, který se podává 15 až 20 minut před začátkem jídla. Zpříjemňuje čekání na pokrm a vyvolává či probouzí větší chuť na jídlo“.
Přesně to byl turnaj v Pardubicích. Každý basketbalový fanoušek v Česku se už těší na tu hlavní žranici, která vypukne 2. září v Praze. Ale než to pinglové přinesou ke stolu, nudit se nebudeme. Dostali jsme aperitiv v podobě Pardubic, dostaneme předkrm v podobě turnaje v Hamburku a čeká na nás i kvalitní provensálská bujabéza, kterou představují dva kvalifikační zápasy na světový šampionát. (jeden je ve Francii, proto ta bujabéza, nad tímhle textem se přemýšlelo!)
Pokud měl turnaj v Pardubicích zvýšit očekávání, pak se mu to povedlo. Proti Bulharům jsme konečně pohromadě viděli nejsilnější český výběr v samostatné české historii (snad pánové Bartoň a Welsch prominou). Škoda jen, že to bylo proti Bulharům, kteří někde po cestě zapomněli dvě své největší hvězdy a hlavně ve druhém poločase působili, jako že si přijeli hlavně udělat žízeň. Z výhry o 30 tak nebudeme dělat vědu.
Přece jen bych ale jeden pozitivní dojem vypíchl. Vítek Krejčí působil v roli rozehrávače velmi dobře. Sám přiznal, že měl instrukce tahat míč rychle dopředu a přesně to dělal. Člověk měl pocit, že se ofenziva hýbe, Vítek si evidentně věděl v rychlém přechodu rady, nedostával se do úzkých a věřil si. Zároveň si věřil i při střelbě, což by měla být jeho doména v NBA a pochopitelně to s velkou radostí využije i český nároďák.
Pohříchu jen škoda, že jsme Vítka nemohli vidět i proti mnohem kvalitnějším Chorvatům. Tenhle tým s třemi hráči NBA a Mariem Hezonjou, kterého pochopitelně vyměnili ze zámoří do Realu Madrid za koně, už byl na rozdíl od Bulharů opravdovou prověrkou. A je fakt dobře, že ji česká reprezentace zvládla. K dvoucifernému vítězství se dostala navzdory absenci lehce zraněného Vítka a svatbujícího Balvana, tedy dvou opravdu důležitých hráčů. Přežila i naprosto tristní střelbu šestek. Málokdy se povede, že má tým větší úspěšnost trojek (46%) než šestek (44%).
Právě na střelbu trojek se mohli Češi ve druhém euforickém poločase spolehnout. Samozřejmě těžko spoléhat na to, že Martin Peterka jich v každém zápase trefí šest, nebo že Jelen dá bez problémů tři za 100 vteřin, ale je to jasné potvrzení toho, že střelce máme. Určité drobné problémy s bráněním Zubace by jistě pomohl zmírnit Balvín, v prvním poločase občas stagnující útočnou fázi by zase mohl rozhýbat právě Vítek.
Pořád je spousta času a spousta příležitostí jak drobné neduhy řešit.
Pomohl turnaj v Pardubicích vyřešit nominační otazníky? Minimálně hodně napověděl. Bylo tam 16 borců. James Karel Kárník je sympatický kluk, je to hezká story, ale tohle ME ještě nebude pro něj. Jeho čas určitě přijde. Je ale dobře, že ho pardubické publikum vidělo, dostal pár minutek, předvedl dva krásné bloky a jednu trojku o desku. Nic z toho nepředvede na ME, protože tam nebude.
První zápas proseděli v civilu Viktor Půlpán a Tomáš Vyoral. Viktor dostal ve druhém zápase minutku na konci, Vyo se nezvedl z lavičky. Rozehrávka se díky triu Satoranský, Krejčí, Sehnal zdá být vyřešená.
Pochytil jsem někde takové spekulace o tom, že o dalším vyřazeném by se mělo rozhodnout mezi Palyzou a Křížem. Takové rozhodování by ovšem mělo být docela jednoduché. Zápas s Chorvatskem byl jasnou indicií. Martin Kříž nastoupil v základu. Lukáš Palyza vůbec nehrál. Kříž sice nedá 20 bodů, neodehraje 30 minut, ale v týmu ho chcete. Třeba právě proto, že ho můžete bez obav poslat do základní koule, aby co možná nejvíce znepříjemnil život jedné z hvězd soupeře, nepustil ho do rytmu, znechutil ho. Bez ohledu na to, že si rychle udělá fauly, bez ohledu na jakékoliv jiné vedlejší ztráty. Martin Kříž už několikrát prokázal, že tahle role je pro něj a trenér Ginzburg ho s chutí využívá. Pokud Krojz nakonec na ME nebude, byl bych v šoku.
Přátelé, tenhle tým je silný. Čtyři střídající hráči proti Chorvatům skončili střelecky v dvouciferných číslech. Z lavičky tam chodí hráči jako Auda, Hruban, Peterka, Sehnal, Jelínek, nehrají Balvín a Krejčí. To jsou všechno borci ze zahraničních soutěží! Takhle „deep“, takhle kvalitní teď český tým je, tak výjimečnou generací momentálně disponuje. Je proč se těšit.
Připravme se ale na to, že ve sportu vedle euforie existuje i zklamání. Nezřídka následuje právě tu euforii. Přesně tím může ME skončit. Česká reprezentace je silná, ale poprvé se na velkém turnaji bude muset popasovat s rolí, kterou nezná. Česká basketbalová veřejnost od ní očekává úspěch. A měřítka úspěchu se za poslední roky posunula. Kluci si za to můžou sami. Hráli dobře. Vyhrávali. Zůstávali na MS do posledních hracích víkendů, jezdili na olympijské hry, i když to od nich nikdo nečekal, podepisovali smlouvy v silných zahraničních soutěžích.
Pouť za šestým místem na MS přišla jako blesk z čistého nebe, účast na OH byla příjemným šokem. Před mistrovstvím Evropy už je to jiné. Úspěch se čeká. Všechna ta aura výjimečné generace, legendy o vyvrcholení jednoho cyklu, o posledním „společném tanci“ téhle party, to všechno se nasčítá a lidi v té O2 Aréně a pak v Berlíně (doufejme) to budou chtít. My to budeme chtít. Budeme tam, budeme fandit, ale budeme taky chtít na vlastní oči vidět zhmotnění toho, čeho je tahle parta příslibem. Jestli se dřív říkalo, že cíl je postup ze skupiny, letos nikoliv. Letos je skupinová fáze v myslích fanoušků pouhou nutností, prologem k velké kapitole z knihy úspěchů českého basketbalu.
Přece to tak musí být, že jo? Nebo možná ne. Je těžké se ubránit euforickému očekávání, ale přece jen by bylo dobré zůstat realisty. Mistrovství Evropy je ohromně silné. V zahraničních projekcích Češi nepatří ani mezi desítku největších favoritů. Pokud se potvrdí papírové předpoklady a postoupíme ze skupiny třeba ze druhého místa, pak nás v osmifinále může úplně klidně čekat znovu Chorvatsko, nebo třeba Itálie, v extrémním případě i Řecko. Ani v jednom případě nic jednoduchého. Skončit v osmifinále. To teď zní jako zklamání, že jo? Ale je to fér?
Při vší té pochopitelné natěšenosti se zkusme připravit i na to, že to třeba i přes maximální snahu všech zúčastněných může dopadnout jinak, než chceme. Vždycky je lepší být příjemně překvapen, než nepříjemně zaskočen.
Před námi je velká událost. Pojďme si ji pořádně užít.
PS: Všechny odstavce v tomto článku začínají na písmeno P. Není to záměr, není to žádná šifra, nic to neznamená, ale když už to tak je, tak jsem vás nechtěl o tuto informaci ochudit.
Text: OM
Foto: JR