Tak natvrdo. Letošní nymburští cizinci stojí za .... nestojí ani za zlámanou grešli. Čestnou výjimkou budiž Lawrence.
Loni byla hra Nymburka sympatická, ačkoliv to v Evropě skončilo nešťastně. Letos? Vždyť se na to nedá dívat! Nymburk naprosto efektivně zničil většinu toho, co z něj loni dělalo tým. To je mimochodem klíčové slovo: TÝM. Protože já mám už několik zápasů neodbytný pocit, že když se dívám na zápas Nymburka, tak vidím dva týmy v jedné barvě dresů. Nevím, jestli je to furt tím mankem z přípravy (které pravděpodobně prohloubila další reprezentační pauza) nebo si to tam prostě lidsky nesedlo, ale je to kurva vidět. V Nymburce hraje tým Čechů a tým cizinců. A neladí to. Vůbec.
Kdybych měl nějak shrnout, jak se výše uvedené projevuje na hřišti, pak bych napsal, že Nymburk hraje extrémně neefektivní basketbal.
Momentů, kdy bylo rozdílné pojetí hry Nymburka a Dijonu do očí bijící, bylo včera k pohledání nespočet. Jeden příklad za všechny z první minuty druhé čtvrtiny:
Francouzi útočí, míč má Holston, bez váhání předává míč doleva na vysokého Louma, z dola vybíhá křídlo Kinsey pro handoff, dostává míč, dělá rychlé tři driblinky a přenáší míč na pravou stranu, takže obrana musí celá zarotovat. Tady se Kinsey zastaví, vrátí míč zpátky doleva Loumovi, ten ho předá zdola vybíhajícímu Holstonovi, který prudce změní směr a třemi driblinky se po levé straně dostává ke spodní lajně, kdy ho zdvojují Cosey a Peterka, takže na trojce zůstává úplně volný Loum, o kterém Holston ví. Výhoz ven, Loum má na trojce spoustu času a otevřenou střelu dává. Devatenáctivteřinový útok, který má hlavu a patu, obrana se musí celou dobu soustředit a pracovat.
Navíc je potřeba si všimnout, jak jednoduše to Francouzi hrají. Až na Holstonův závěrečný výhoz na volného střelce tam v celém útoku není jediný extrémně náročný nebo riskantní prvek. Celé je to o pohybu hráčů a pohybu míče. Další hráč Chassang má za úkol při přenesení míčem Kinseym pouze postavit jednoduchou clonu a zarolovat dolů a poté být na slabé straně. Koš dát nechce, celý jeho úkol je držet Davise na slabé straně tak, aby nemohl při nájezdu Holstona dělat problémy. Pátý Francouz pak stojí v rohu na slabé straně, kde ho musí hlídat Bohačík.
Je to "low risk, high reward" basketbal. Není u toho třeba žádných složitých basketbalových schopností (ale je potřeba dostatečné basketbalové IQ), nikdo nemusí předvádět pokročilý ballhandling, lámat někomu kotníky, tlačit se silově do hráčů nebo třeba vysoko skákat. Riziko ztráty minimální, riziko útočného faulu taky, jediné, co se mi může stát, je to, že nedám střelu. A to se stává. Po 19 vteřinách v útoku to opravdu není žádná tragédie. Rychlý protiútok z toho nehrozí. Stačí jen dělat, to co mám. Fundamentals. Basketbal 1-0-1.
V následném útoku Nymburka pak převáží míč Cosey, předává ho na prostředek Bohačíkovi a jde si ihned pro handoff zpátky. Následuje clona s Myersem, je to jakýsi náznak pick-n-rollu, kdy Mike odroluje kousek ke koši, ale Cosey vůbec nemá snahu mu míč dát. U levé lajny se s míčem otočí a dribluje zpět na prostředek. Následuje clona s Myersem tentokrát na druhou stranu, v ní se sice sekne Holston, ale vysoký Chassang velmi dobře Coseyho předskočí, ten se nemůže ani pokusit nějakým způsobem najít Myerse (který navíc vůbec nesbíhá). Cosey proto chvíli dribluje na pravém rohu trojkového oblouku a sedm vteřin před koncem zvedne trojku, která nepadá.
Rozdíl je, myslím, více než zřejmý. Útok trvá časově téměř stejně, ale zatímco ten francouský má flow a hráči přesně vědí, co mají dělat a čeho mají dosáhnout, na druhé straně to tak nevypadá. Jediná přihrávka je handoff s Bočim, jinak je to pobíhání po oblouku a totální ignorace ostatních hráčů. Mimochodem, na obrázku níže je dobře vidět, že má Cosey spoustu času, aby míč posunul na dobré střelce Bočiho nebo Peterku. Případně na Bočiho a ten do rohu na Peterku, což by bylo nejlepší řešení. Protože, jak známo, trojková střela ze zkráceného oblouku v rohu je statisticky nejvýhodnější střela z dálky. Zvlášť pokud ji střílí hráč, jenž má v popisu práce střílet. Což Peterka bez pochyby je.
Jediné, co Coseyho malinko omlouvá, je, že Chassang udělá přece jen malou chybu a odejde od střelce o chvíli dřív, než se k němu Holston dostane. Ale stejně Cosey střílí minimálně metr za trojkou v situaci, kdy to naprosto není nutné.
Aby toho nebylo málo, útok pokračuje tak, že Myers doskočí, vyhodí ven Wrightovi, ten mu ho vrátí do dolního postavení, Myers je zdvojen Chassangem a Loumem, v tu chvíli nejvyššími hráči na hřišti, a přes jejich natažené ruce se pokouší přihrát do středu na Bočiho. Takže ztráta.
V následujícím útoku Holston sehraje dva rychlé picky s Chassangem, po tom druhé mu míč jednoduše o zem shodí a Chassang zakončuje úplně sám. Ano, tyhle akce nevyhrávají basketparády, ale dost často vyhrávají zápasy.
Co se obrany týká, je to stejná písnička. Malé věci, dělají ty velké. Jistě, Holston měl trojky 5/5, ale nebylo to tak, že by mu je někdo připisoval do zápisu, aniž by měli Nymburští šanci to nějak ovlivnit. Dovedl bych omluvit ještě ten buzzer beater na konci poločasu. Ale ve druhém přišla jedna trojka po chybě Martina Kříže, který Holstona nedobral, když se Cosey zasekl ve cloně. Holston střílel bez obrany. Další trojka - Holston clona s dlouhým, tak aby francouzského prcka přebral místo pohyblivého Lawrence podstatně méně pohyblivý Peterka, jedno dvě zamíchání a střela - Martin stál s rukama dole půldruhého metru od Holstona. Možná klíčová trojka na 82-73 přišla sice z velké dálky, ale poté, co se Davis vykašlal na výpomoc ve cloně.
Tohle jsou všechno věci, které se při běžné herní pohodě a soustředění se na základní činnosti dají ovlivnit. Pokud někdo měří 170 centimetrů a už druhý zápas mě trestá z trojky, tak jsem u něj nalepenej natěsno. Minimálně ho donutím k dalšímu kroku, musí přemýšlet o nahrávce, případně mě musí obejít a když nic jiného, bude z toho koš jen za dva. Když nic jiného!
Jenže tohle všechno můžu praktikovat, pokud tým spolupracuje a zvládne spolu komunikovat. A tady bych řekl, že letos Lvi narážejí.
Já fakt nemám tušení, z jakého klobouku tam v Nymburce ty cizince tahají, ale letos teda šáhli vedle. Nevím, co byl zač ten jeden chlapec, kterého poslali pryč raději už před sezonou, ale pokud byl skutečně ještě horší než někteří z těch, co tam zbyli, tak to muselo být teda dílo. O Smithovi už jsem tu psal a jsem rád, že znovu nemusím.
Glenn Cosey odehrál za Nymburk první zápas. Měl by tedy být ještě hájen. Jenže tady jsme v kruciální fázi sezony, takže pokud někdo dostane v klíčovém zápase 13 minut (což je mimochodem více než tři čeští reprezentanti na soupisce Nymburka), pak bych očekával, že bude schopen něco produkovat. Na nějaké rozehrávání a sehrávání už bohužel není prostor. Střelba 2/7, jeden doskok, jedna asistence, tři fauly, užitečnost 1. Bravo. U takových hráčů, kteří mají za čtyři roky v pasu víc razítek než stránek, by prostě mělo už z principu blikat červené světýlko.
Mike Meyers je čtyřka, která má v Evropě průměr 2,3 bodu při střelbě 25 procent, tři doskoky a užitečnost 2. Na co mít - proboha - na soupisce takového cizince, kterému jsem ochoten dát v zápase včerejší důležitosti sedm minut? A to, že ho nenechám hrát víc, je jedině dobře.
Wright je trochu s otazníkem, protože se mu minimálně musí nechat to, že se snaží s míčem něco udělat. Dovede si vytvořit separaci, umí zvednout pull-up nebo najet. Bohužel je to hráč spíše studničního typu. Z hráčů kolem sebe dělá často diváky. Myšleno bohužel z hráčů svého týmu. A jeho úspěšnost není bůhvíjaká. Celková střelba za 40 procent není super zázrak a jeho bodový přísun tak pramení v první řadě z četnosti střelby. Navíc z trojky to má naprosto tristních deset procent. Ze sedmi zápasů v Evropě měl v pěti jednu nebo žádnou asistenci.
Davis a Lawrence byli součástí loňského sympatického týmu a proti jejich letošnímu angažmá bych tak nic neměl, ačkoliv Davisovy statistiky rozhodně nikomu mozek z hlavy nadšením nevystřelí.
Ta herní nepohoda je vidět jak v samotném projevu na hřišti, tak přímo ve statistikách. Vedle toho, že je Nymburk ve skupině poslední a případný postup je už jen v rovině hodně mokrých snů, tak jsou Středočeši v celé soutěži zcela na chvostu i v úspěšnosti střelby. Jojo, komplikovaný basketbal a z toho plynoucí špatná volba střeleckých pozic, to je hned.
Na lavičce Nymburka se v kvádrech pohybuje mnoho mužů s deskami, někdo z nich by snad měl vidět, že to takhle nefunguje. Ano, já vím, odešel Ray. Ale jen v tom to rozhodně není.
Rychlé řešení, pokud někdo nechce měnit trenérský tým nebo celý management:
Cosey a Meyers sbalit uzlíček a pryč. Wrightovi vysvětlit, že není Kevin Durant a může týmu prospět, pokud uvidí i lidi kolem sebe, co mají stejnou barvu nátělníku. Zcela jednoznačně tým postavit na tom, že mám na soupisce šest reprezentantů, velmi zkušeného Bendu a prověřeného Lawrence. Z těchto osmi hráčů je pouze u Vyorala ospravedlnitelné, pokud bude jeho role v Evropě limitovaná. V žádném případě se mi nemůže stát, že mi Kříž prosedí zápas na lavičce, tak jako posledně proti Bambergu.
Na doskoku bitej nejsem, takže od toho se můžu odrazit. Chci hrát jednoduchý basket s rychlým přechodem do útoku. Mám pocit, že loni to tak bylo. Dá se to zařídit i bez Raye. Běhavých hráčů mám v týmu habakuk. Pokud nemůžu hned zakončit, podržím míč, zahlásím akci a hraju hlavou. Vnímám, že je nás na hřišti pět. Mám v týmu hráče, kteří dovedou najet i vystřelit za tři. Jde jen o to, aby každý dělal to, co umí nejlépe a věřil svým spoluhráčům. Kolikrát se to jednodušeji řekne než udělá, ale těžko uspět bez toho.
Evropský systém je k Nymburku milosrdný. Ačkoliv v "Lize mistrů" už jen těžko postoupí dál, tak pořád může ještě "propadnout" z pátého nebo šestého místa do nějakého toho Poháru FIBA nebo co to je. V současné situaci bych tím nepohrdal.
Comments