Co dál?

Úspěch je nejlepší marketingový trik.

Čeští basketbalisté úspěchu na MS dosáhli, bez ohledu na výsledek sobotního zápasu se Srby. Jejich úspěch ovšem nespočívá pouze v konečném umístění, ač bude bezpochyby historické a nečekané, ale neméně také v tom, že se jim podařilo nejkrásnější kolektivní hru na světě držet téměř dva týdny všem na očích v mediálním prostoru. Před basketem se nešlo nikam schovat.

Jenže o víkendu to skončí a co pak dál?

Bylo by naprosto bláhové se domnívat, že zájem o košíkovou pojede setrvačností ve stejném tempu, jaké nabral v průběhu mistrovství světa. Turnaj skončí, většina lidí rychle zapomene. Jejich pozornost si spolehlivě rozeberou tradiční osvědčená lákadla - hokejová liga a NHL, začátek fotbalové Ligy mistrů, blížící se každoroční biatlonové šílenství.

Český basket nemá dostatek možností, aby poutal pozornost celoročně.

Kooperativa NBL - při vší úctě - není produktem, který by masově lákal davy. Je to pořád především lokální zábava pro lidi, kteří již fanoušky basketu jsou. Evropské poháry se nás víceméně netýkají, s výjimkou Nymburka. Jeho případný úspěch v "Lize mistrů" by jistě pozornost vzbudil, ale konkurence není malá. Nadšení kolem reprezentace může propuknout zase až za rok, při olympijské kvalifikaci.

V průběhu roku to bude tak především na individualitách, zejména pak na té hlavní. Tomáš Satoranský už pro popularizaci basketu v Česku udělal pořádný kus práce, ale jeho mise v Bulls, bude-li úspěšná, může znovu přiložit pod kotel. Jeho dobré výkony v nejlepší soutěži světa se už v předchozích letech v médiích prosazovaly a dá se očekávat, že v pozici nejlépe placeného sportovce země bude neméně sledovaný. Mimochodem, samotný titul "nejlépe placený sportovec", který je Tomášovi už asi trochu protivný, mi přijde jako docela dobré lákadlo a motivace pro případné nové zájemce ...

Pokud by Honza Veselý doléčil úspěšně zranění a sehrál ve Fenerbahce další fantastickou sezonu, tak by to také neuškodilo, ačkoliv Euroliga je v Česku ve srovnání s NBA vidět trochu méně.

Navzdory tomu se ale musíme připravit na to, že basket z titulků zpravodajských serveru a prvních stran novin nejpozději v příštím týdnu zmizí. Nedivme se tomu, je to naprosto přirozené. To ale neznamená, že na něj zapomenou VŠICHNI! Semínko již bylo zaseto, basket ukázal, že je to "cool" sport a s tím je teď potřeba pracovat.

Existuje dost příkladů, že to tak funguje u každého sportovního odvětví. Úspěch táhne.

Například to již zmiňované běhání na lyžích se střílením do terčů. Na biatlon nestačí mít jen mičudu, trenýrky a kecky. Není možné to dělat v každé tělocvičně. Je potřeba za tím sportem doslova jít. A přesto se po úspěších českých biatlonistů před několika roky zvedl o tento sport takový zájem, že kluby musely zájemce odmítat. Meziročně se jednalo o stoprocentní růst členské základny.

A nemusíme zůstávat jenom u biatlonu, který je v posledních letech už v podstatě masovkou s pravidelnými televizními přenosy a velkými hvězdami. Martina Sáblíková se svými medailemi sama stačila na to, aby k rychlobruslení přivedla desítky dětí. A to prosím pěkně v Česku nestojí jediná specializovaná hala, přestože podle mnohých slibů už tady měly stát minimálně tři.

Nebo judo, které tolik zpopularizoval ušatej Krpálek. Na nábory chodí po republice stovky dětí. Navíc tento sport má s basketem společné to, že na něj není potřeba nějaké extra vybavení. Dá se dělat doslova v každém větším obýváku. Ale že by to byla masovka? Ani náhodou. Přesto o něj zájem je a dál roste.

Úplně vzorovým příkladem pak samozřejmě byl boom, který nastal v hokejových halách po Naganu. Ale to je přece jen trochu jiný příběh, vzhledem k tomu, že hokej měl už před turnajem století v Česku neotřesitelnou pozici národního sportu.

Basket by teď po mistrovství světa neměl zůstat pozadu. "Basketbal u nás už nikdy nebude jako dříve," řekl v rozhovoru pro E15 Jakub Kudláček, toho času skaut Jordanova Charlotte Hornets. "Počítám a doufám, že to pomůže zpopularizovat tento nádherný sport a přitáhne to velkou pozornost médií, investorů, fanoušků a spoustu nových nadšených baskeťáků. Naše republika zatím nereflektuje celosvětovou popularitu basketbalu, nicméně to se postupem času změní i kvůli úspěchům jako je tento, když se k tomu připočítají úspěchy individuální, tak bych řekl, že prožíváme úžasné basketbalové období," myslí si Jakub.

A zmínil také následující podstatnou věc: "V neposlední řadě doufám, že to všichni budou brát jen jako další motivaci k tvrdé práci a budeme jako basketbalový národ více a více ambiciozní".

Tak, to je dost podstatné. Potenciál pro růst zájmu dětí o basket tady teď je takový, o jakém se nám možná ani nesnilo, ale samo se to neudělá. Je potřeba tomu jít naproti a všechnu získanou popularitu se snažit všemi možnými způsoby využít. Některé děti sice za basketem teď přijdou samy, ale bylo by především fajn, kdyby basket šel aktivně za dětmi.

To není jen o přenosech v televizi, ale třeba i o takových "blbostech" jako jsou besedy na školách nebo aktivní účast hráčů na hodinách tělesné výchovy. Učitelé můžou jednou na pětačtyřicet minut schovat plastové hokejky a nechat si vysvětlit, co je to dvojtakt. A nemusí to být jen v tělocvičně. Proč by třeba Vojta nemohl jít v Nymburce a okolí občas do škol vyprávět, jaké to bylo zahrát si proti Američanům, proč by Šířa nemohl v Opavě a okolí udělat občas to samé, Vyo v Pardubicích a tak dál.

Vím, že spousta týmů tyto a podobné akce už aktivně provozuje. Chodí se do škol, do nemocnic, na různé sešlosti. Fajn, jen houšť. Loni jsem chválil nymburský dopolední ligový zápas pro školy, letos se prý chystá znovu. Paráda. Máme tady projekt basketbalové ligy pro školy, je toho dost.

Z toho aktuálního výsledku je teď potřeba vytřískat co nejvíc. Děti teď vědí, jak ti hráči vypadají, dá se s nimi pracovat.

Nepochybně si to uvědomuje i šéf Miroslav Jansta: "Jsem rád, že se tu (basket) dostane opět do povědomí. Že to povede ke zvýšené podpoře státu, neboť v posledních letech to vypadá, že přednost dostávají spíše individuální sporty. Že se opět začnou stavět haly, že se bude opět hrát na školách, budeme umět vychovávat mládež, a hlavně budeme schopni zaplatit kvalitní trenéry. Musí to jít odspodu a v tom podobný úspěch může určitě pomoci. Zvýšenou popularitu teď musíme rozhodně využít," řekl v rozhovoru pro Forbes.

Byla by chyba si teď po MS začít myslet, že jsme automaticky součástí nejužší světové špičky. To totiž nejsme. Samozřejmě, že týmy jako Řecko, Turecko, Slovinsko, Chorvatsko a pochopitelně i USA jsou dlouhodobě před námi, některé v podstatě nedostižně. Aktuální pořadí šampionátu na tomto faktu nic nemění. Ale dokázali jsme si, že se jich nemusíme bát a že to jde.

Šampionát taky paradoxně ukázal, že jakkoliv je jádru našeho týmu zdravé a více než konkurenceschopné, tak šíře soupisky není zatím naší nejsilnější stránkou. Ale dokázali jsme si, že i u nás mohou dozrát hráči, kteří se v nejlepší celosvětové konkurenci neztratí.

Samozřejmě, že přilákat děti k basketu není všechno. Tím to v podstatě začíná. Pak je potřeba s nimi správně pracovat, podchytit ty talentované, dát jim dostatek příležitostí k růstu, motivovat je, postupně je posouvat do lepší a lepší konkurence, později s nimi překonat telecí léta a pubertu, nenutit se na jejich úkor do shánění průměrných cizinců a tak dále. Není to nic snadného, trvá to roky a výsledek je nejistý. Jiná cesta ovšem není.

Úspěšné mistrovství světa je jen začátek. Za rok nás čeká olympijská kvalifikace. A za další rok trumfové eso v rukávu - domácí mistrovství Evropy. To si přímo říká o to, aby bylo odpovídajícím způsobem vytěženo.

Nevím, jestli existuje něco jako "příležitost, která se už nemusí opakovat", ale pokud ano, pak by ji český basketbal mohl mít právě teď.