Léto, které právě končí, nabídlo z pohledu basketbalového fanouška jeden nebývalý úkaz. Zatímco vrchol NBA byl natažen až hluboko do prázdnin, bezprostředně po jeho konci začal olympijský turnaj. Mohli jsme tak natvrdo sledovat srovnání mezi basketbalem hraným podle pravidel NBA a mezi basketbalem šéfovaným regulemi FIBA. A nutno říct že to pro zámořskou soutěž - viděno evropskýma očima - nedopadlo úplně nejlépe.
Nehovořím teď vůbec o kvalitě týmů či snad dokonce hráčů. Nikdo nezpochybňuje fakt, že týmy NBA jsou nejlepší na světě a co se individuálního talentu týče, nikdo snad není takový zaslepenec, aby dominanci NBA popíral. Koneckonců reprezentace hvězd a pruhů odjela z Japonska se zlatýmu medailemi, tudíž o tom tahle diskuze není.
Pokud jde ale o divácký zážitek ze zápasů ... tam už je to jiná písnička. Evropský basketbal má flow. Utkání krásně odsýpají, každá minuta se tam už od prvního rozskoku zdá mnohem důležitější než v zápasech za mořem. NBA je totiž zasviněná zbytečnými pauzami a přerušeními, která již tak dlouhých 48 minut natahují pocitově někdy až někam k nekonečnu. Asi si ještě pamatujeme ten jeden letošní zápas Clippers v play-off, kdy se posledních jeden a půl minuty hrálo čistého času přes půl hodiny.
Tohle není ten správný divácký servis. NBA se bohužel na zásadní změny pravidel v tomto směru nechystá. Pro příští sezonu ale připravila úpravy regulí, které řeší jiný problém - fauly, odpískané po někdy až komických pohybech útočících hráčů. Je dost dobře možné, že i tato změna nakonec prospěje rytmu celého zápasu.
Pojďme se proto teď podívat na změny, které NBA zavede a také na ty, které by možná zavést měla.
FAULY
Od sezony 21/22 budou rozhodčí jinak posuzovat následující situace:
- pokud střelec naskočí v nepřirozeném úhlu do svého obránce
- pokud útočící hráč při střele vykopne nohu dopředu nebo do strany v nepřirozeném úhlu
- pokud útočící hráč při průniku nečekaně změní směr do strany nebo dozadu, aby tak dosáhl kontaktu s obráncem
Nastane-li jen mírný kontakt, neměli by rozhodčí pískat nic. Pokud bude kontakt výraznější, měli by to posoudit jako útočný faul.
NBA to prezentuje jako omezení "nebasketbalových" pohybů.
Je to něco, z čeho jistě nemají lehké spaní hráči jako Trae Young, James Harden, Luka Dončič, Steph Curry, ale také spousta dalších. V posledních letech se z toho totiž stala taková malá rakovina NBA. Některým fanouškům se z některých faulů kroutily palce na nohou, protože každý viděl, že cílem hráče nebylo primárně dát koš, ale získat faul. A je úplně jedno jak debilním způsobem. Pravidla výrazně zvýhodňovala ofenzivu. Naopak obránci byli v některých případech vyloženě ponecháni napospas libovůli útočícího hráče a také rozhodčích. Přestože třeba o kontakt se střílejícím vůbec nestáli, přesto se jim nevyhnul, protože o něj stál právě střílející. Takže nesmyslně naskočil půl metru do strany, kde stál jeho obránce, což ústilo ve střelecký faul. Šikovní hráči při tom ještě stihli dát koš. Jako cirkusové číslo dobré, jako basketbalová akce vysloveně k smíchu. To by se teď naštěstí mělo změnit. Je to jednoznačně dobře.
V tomto videu jsou některé nejkřiklavější případy dobře vysvětleny:
Implementace takových změn samozřejmě přinese určité porodní bolesti. Hráči si na to budou muset zvyknout, útočníci se pořád budou dožadovat faulů, stejně tak ale obránci si možná budou myslet, že se jim teď nebude pískat nic, což je špatná domněka. Bude to extrémní tlak na rozhodčí, analytici a youtubeři ve všemožných pořadech budou v pohotovosti, aby rozebrali jednotlivé situace na atomy elektronickou tužkou. Ale až si to sedne, nepochybně zjistíme, že koukáme na hezčí a čístší basketbal.
Měl by to mimochodem být basketbal, který bude trochu víc chlapský a bude o něco méně častěji přerušován střeleckými fauly, nad kterými by všichni v hale kroutili hlavou.
Takže ano, hra by se měla o něco málo zrychlit.
Ovšem formulace "o něco málo" je zcela na místě. Co by tedy NBA měla udělat, aby se hra zrychlila ještě o něco víc?
Třeba tohle:
OMEZIT TIMEOUTY
Zcela logická volba.
Každý tým si během regulérní hrací doby může vzít sedm oddechových časů. Pokud by každý trval minutu, bylo by to 14 minut celkem. Jenže to je jen délka od sirény k siréně. Ve skutečnosti je samozřejmě pauza ve hře delší - hráči z lavičky na hřiště nesprintují, ale loudají se, kafrají mezi sebou déle a tak podobně - takže reálně bychom se dostali někam nad 20 minut.
Jenže to není reálně! Většina timeoutů v NBA je tříminutových, reálně ještě o něco víc, tudíž se v průběhu celého zápasu dostaneme poměrně výrazně nad půl hodiny času, kdy hráči nejsou na hřišti a v televizi běží v horším případě reklamy, v lepším opakovačky ze zápasu.
Vezmeme-li, že ve 48minutovém zápase je už tak dost přerušení, pak není divu, že některé zápasy trvají až ke třem hodinám. A co hůř - čím napínavější zápas v koncovce je, tím pravděpodobněji nebude mít žádný rytmus, protože tím spíš bude přerušován timeouty a tím úzkostlivěji se rozhodčí budou chodit dívat na televizi.
Když už jsme u toho:
INSTANT REPLAY
Řekněme si na úvod, že používání videa rozhodčími je dobrá věc a dělá basketbal spravedlivějším sportem. Ale jako vždy tu platí, že by se měl používat s mírou. Všeho moc škodí a pokud se sudí v závěru zápasu chodí radit s obrazovkou téměř po každém přerušení, pak je otázkou, jestli je to správně. Každopádně je to otravné.
Kdyby to bylo na mě, chodili by rozhodčí zkoumat tři situace, a to tyhle:
1) zda byla střela v časovém limitu
2) jestli byla za dva nebo za tři body
3) při obzvláště vyhrocených potyčkách
Body číslo jedna a dva jsou přesně ty situace, pro které video replay vznikl. Jde tam o nuance, které lidské oko někdy prostě nemůže postřehnout (ani když je těch očí na hřišti šest), ale mohou rozhodnout zápasy nebo změnit osudy celé sezony. Jenom si představme, co by se stalo, kdyby rozhodčí přiznali Durantovi trojku místo dvojky v závěru sedmého zápasu série Nets - Bucks. Šlo tam o slabý centimetřík, ale pokud by se spletli, Bucks by nakonec nevyhráli titul.
Bod číslo tři je pak pro situace, kdy se to na hřišti vymkne kontrole, řeže se tam víc lidí a třeba tam ještě zabloudí někdo z lavičky. Hra je v takovém případě stejně přerušená a je potřeba se v tom zmatku zorientovat.
Ale! Opravdu nepotřebuju, aby rozhodčí chodili k videu kontrolovat každou situaci, kdy někdo zastaví rychlý protiútok a oni si nejsou jistí, jestli byla volná cesta ke koši, nebo někde na druhé straně byl o půl metru vzadu nebo vepředu ještě jeden obránce. Tam už se fakt někdy pohybujeme na hraně zkoumání ofsajdu a nic takového basketbalu neprospívá. Použijte trochu citu a rozhodněte na hřišti rovnou!
To stejné platí u sporných autů. Je dobré několik minut z deseti různých úhlů študovat, jestli se míč dotkl konečků prstů či špičky boty toho nebo onoho hráče? Jste tam tři, rozhodněte to na palubovce.
Video je technika. Jako takové nevyhnutelně spěje k tomu, že jednoho dne bude rozhodovat automaticky. Někde to algoritmus vyhodnotí v reálném čase, nějaká basketbalová Siri to hned zahlásí rozhodčímu (jestli vůbec budou rozhodčí potřeba) do sluchátka a žádné zdržení nebude potřeba. Až to přijde, bude to super. Do té doby používejme video s rozumem v důležitých momentech, ale ne jako alibi pokaždé, kdy máme strach, že jsme možná nemuseli rozhodnout dobře. Hru to fakt zrychlí.
A už vůbec, ale vůbec nikdy, by rozhodčí neměli chodit zkoumat tohle:
GOALTENDING
V NBA se nesmí hrát míč, pokud je v takzvaném válci nad úrovní obroučky. Když balón poskakuje po koši, tak takový Rudy Gobert, který by ho mohl pohodlně sebrat (nebo naopak zarvat), musí stát pod košem jako vocas a čekat, jestli náhodou nevyskočí ven.
Je to blbost.
Zrušení tohoto pravidla, které je doménou NBA, hře prospěje. Tady už nejde tolik o zrychlení hry (ačkoliv by ubylo přerušení a také videozkoumání), ale důležité je, že by to především dodalo určitou váhu klasickým podkošovým hráčům a malinko to ublížilo střelcům, v jejichž prospěch se hra v posledních letech vyvíjí a momentálně jsme v situaci, když už to není vybalancované.
Když ti hrozí riziko, že pokud nedáš čistý koš, tak možná tu tvoji střelu někdo z obroučky sebere, třeba by tě to nutilo se trochu zamyslet a svou hru upravit. Mohlo by to tak vést k tomu, že by se o něco více začalo hrát pod koš, protože důraznou smeč ti nikdo nezblokuje.
Hru to zpestří, tím pádem zatraktivní a jako vedlejší produkt ji to zrychlí. Výhra pro fanouška. A o tom by mělo jít především.
Ale nic z toho bohužel není v plánu.