Ve středu se na basketbalových palubovkách dělo hodně věcí, které českého fanouška zajímaly. Někde to dopadlo špatně, někde dobře, někde to bylo napínavé a jinde ne, ale jedno je jisté - o zábavu bylo postaráno.
Cleveland Cavaliers - Chicago Bulls
Chicago prohrálo.
Tato jednoduchá věta platí pro včerejší utkání, ale měli bychom si na ní asi zvyknout, protože ji uslyšíme, budeme číst a budeme říkat v sezoně častěji. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být jinak.
Bulls se po prohře s Clevelandem propadli na bilanci 1-4. Takový začátek sezony sám o sobě nevypadá hezky, ale zhořkne ještě více, pokud ho konfrontujeme s losem, který Býci měli.
Hráli v Charlotte, v Memphisu, doma s Torontem, v New Yorku a v Clevelendu. No jo, řeknete si, ale vždyť hráli čtyřikrát venku. To je sice pravda, jenže všechny čtyři týmy, se kterými se Bulls utkali na venkovní palubovce, jsou naprostí outsideři. Ani jeden z nich v této sezoně nepostoupí do play-off. To je - myslím - velmi spolehlivá předpověď. Všechny čtyři týmy mělo Chicago na lopatě, pohříchu ale zvládlo dotáhnout jen ten zápas v Memphisu. Na Toronto, které jediné zatím patří mezi ty lepší týmy, pak doma nestačilo vůbec, tam to bylo v podstatě systémem start - cíl.
Teď ještě přijde doma Detroit, což je doslova otázka a smrti. Protože pak už to pojede v rychlém sledu - venku Pacers, Lakers, venku Hawks, Rockets ... to jsou všechno týmy, které mají nějaký ksicht a získat proti nim "W" bude výrazně složitější.
Není to nemožné. Ale to by Chicago muselo začít hrát alespoň tak, jako to předvádělo v přípravě. Zatím to je soubor individualit - navíc často pochybných kvalit - které se snaží všechno strhnout na sílu samy. A to se bavíme jen o útoku. Obrana borců jako Lavine, Markkanen nebo Kornet je ideální do příručky pro začátečníky, kde by byla v kapitole "Takhle ne, děti" hned nahoře tučným písmem.
Lavine je super atletický, má krásnou mechaniku střelby, ale jeho tendence k nesmyslnému heroballu stála Bulls minimálně jeden zápas. Markkanen je jak kůň s klapkama na očích, ve finštině pravděpodobně neexistuje fráze "vyhoď to na volného spoluhráče, kurva!", protože od něj se míč téměř nikdy nevrátí. Porter a Young podávají nevyrovnané výkony.
Fanouškovská základna si udělala poloboha z nováčka Cobyho Whitea. To je víc než cokoliv jiného důsledkem frustrace z výkonů všech ostatních. White je nevybroušený a má mentalitu jasně nastavenou na shoot-first, shoot-second. Jistě, dovede dát koš, ale v sestavě s Markkanenem a Lavinem není takový přístup něco, co byste nutně potřebovali.
K mému ohromnému překvapení je mi zatím docela sympatický Dunn, protože když nic jiného, je u něj vidět alespoň stoprocentní nasazení v obraně, které nezřídka přetaví buď rovnou do zisku, nebo alespoň do vytvoření kritické situace pro útočícího soupeře. Samozřejmě je u něj ale ten problém, že občas chce i útočit a pokud se náhodou rozhodne vystřelit za tři, můžou si soupeři mnout ruce. Letos to Dunn zatím má 0/7.
Saty v tomhle ansámblu nijak nezáří. Proti Clevelandu odehrál dobrý zápas, což se konečně promítlo i do statistik (8 bodů a 8 asistencí), ale jinak je tam často ztracený a k uzoufání nevyužitý. Z nějakého důvodu navíc nehýří velkým sebevědomím, takže mnohokrát přechází možnosti k zakončení a pokud se k němu už rozhodne, je tam ta nejistota znát a podle toho to dopadá.
Možná je to tím, že Tomáš je v situaci, kterou už dlouho nepoznal, možná nikdy (snad v Barceloně). Ve Wizards sice odehrál desítky zápasů v základu, ale byl pouze záskokem za Johna Walla, všechny mohl jenom příjemně překvapit. A to většinou udělal. V Bulls už se od něj něco očekává, je posuzován přísněji a tlak na něj je určitě větší. Chicago navíc oficiálně není v nějakém "rebuild" módu, naopak, chce hrát o play-off. První střední rozehrávač by k tomu měl výrazně přispívat.
Fanoušky si na svoji stranu zatím nezískal, právě po jeho výměně za Cobyho nejčastěji volají. Možná bych jim přál, aby to Boylen na jeden dva zápasy zkusil.
Když už jsme u toho Boylena, tak se u něj zastavme. Protože to je skutečně kapitola sama pro sebe. Jeho reakce na vývoj v zápase jsou .... nejsou. Střídání v NBA sice je výrazně více šablonovité než v Evropě, především pak v dlouhodobé části, ale zdá se, že Boylen tento přístup dovedl do naprosto absurdní dokonalosti. Jeho lpění na sestavě v níž je Dunn, White, Arcidiacono je vlastně vtipné, pokud k nim ještě přiřadí Korneta, tak to je jak kdyby testoval, co příznivci Bulls ještě vydrží.
Nemusí toho být moc. Ale oni jsou za poslední roky docela zvyklí.
VEF RIGA - ERA BASKETBALL NYMBURK
Nymburk po trápení z Gaziantepsporem v minulém týdnu tentokrát neponechal nic náhodě a velmi matného soupeře od začátku přehrával. Lepší byl ve všem, Riga se nebyla schopná trefit do koše, natož pak doskočit balon. Nymburk lotyšský tým přeskákal 43:25, měl lepší úspěšnost střelby z pole i ze šestek, méně ztrát, více asistencí, bloků a vůbec - těžko byste hledali byť jen jedinou činnost, ve které byli domácí lepší. Neexistovala.
Nymburk v průběhu zápasu vedl až o 32 bodů, nakonec přece jen trochu polevil, což si mohl dovolit. Výhra o 19 z venkovního hřiště je pořád dominantní.
Na trochu slabší týden nechal zapomenout Jarda Bohačík, tentokrát velmi aktivní, což ale mimo jiné vedlo i k šesti ztrátám. Poprvé v "Lize mistrů" zahrál dobře Rogič, na kterého jsem zatím v zápasech Nymburka měl trochu smůlu. Martin Kříž předvedl dvě ze svých největších přednosti - nasazení a efektivitu. Vojta Hruban byl spolehlivý. Dalton měl pěkné okamžiky v obraně. Almeida je zatím trochu méně nápadný, ale je to ten typ hráče, který může ve správný čas rozhodovat zápasy.
Hráčem včerejšího utkání ale jednoznačně byl Petr Benda. Je neuvěřitelné, co tenhle chlap ve svém věku na takové úrovni pořád ještě předvádí. Nejužitečnější hráč zápasu, perfektní statistický zápis, ale také spolehlivost, veteránská jistota a mladická rvavost - to všechno tam včera bylo. Klobouk dolů.
Nymburk začal letošní "Ligu mistrů" diametrálně odlišně než loni. S bilancí 3-0 je na nejlepší cestě zajistit si včas postup, ačkoliv základní skupina se 14 zápasy je pořád ještě dlouhá. Vypadá to ale, že slabší chvilku z minulého týdne se podařilo překonat. Definitivně ale uvidíme až příští týden, kdy přijede na Královku španělské neporažené Tenerife a dočkáme se tak souboje o průběžné první místo.
Kooperativa NBL
Středeční několikachodové menu přineslo pár zajímavých příběhů i na českých palubovkách.
Po prohraném zápase s Kolínem pronesl brněnský trenér Růžička na tiskové konferenci plamenný projev, kterým pojmenoval jeden z hlavním problémů nejen brněnského klubu a zároveň se (pravděpodobně) snažil své svěřence zdravě naštvat a motivovat do dalších zápasů.
Zápas v Děčíně ukázal, že to možná nebyl záměr zcela marný. Maroldovka sice není prostředí, kde byste chtěli lámat šňůru proher, tam se hraje špatně i v dobré psychické pohodě, ale mladý celek Brna se toho zhostil se ctí. Nebýt několika zbrklostí v samotném závěru a horších trestných hodů, mohlo se na severu odehrát velké překvapení. Bohužel pro mmcité byl vedle výše zmíněných faktorů proti i děčínský zabiják Lamb Autrey, který domácím zařídil dvoubodové vyválčené vítězství. Brno ale tentokrát může mít rozhodně hlavu nahoře.
Hlavu hodně dole mají naopak ústečtí, kteří v Pardubicích na Dašické už téměř drželi dva body v hrsti, když je v poslední vteřině popravil trojkou Ondřej Kohout. Tedy ten samý hráč, který to do té doby z trojky měl 0/4. Pardubice navíc na něj musely dopravit míč za zhruba vteřinu zpod vlastního koše, což se jim podařilo zdařilovou nápodobou fotbalové "hail mary". Kohout pak v časovém superpresu zakončoval z otočky přes obránce. Zatím pravděpodobně moment celé sezony.
TADY to máte.
Bez Douglase se ohromně trápí Olomoucko, které bylo v Kolíně (ano, v Kolíně) naprosto bezzubé a dopracovalo se jen k zoufalým 58 bodům. Domácí tak po krádeži v Brně vyhráli druhý zápas za sebou a najednou ta sezona vypadá o dost lépe. Martin Kolář si se 13 doskoky zapsal v této kolonce své osobní maximum v nejvyšší soutěži.
Další dva zápasy skončily poměrně jednoznačnými triumfy domácích. Opavu proti USK táhl 30 body v MVP formě hrající Jakub Šiřina. Svitavy se proti Hradci trápily jen poločas, hostujícímu týmu nepomohl ani double-double Davida Pekárka.
Comments