Předchozí dny ukázaly českému basketbalovému fanouškovi v plné nahotě nekompromisní realitu života v NBA. Je to tvrdý byznys, ve kterém jsou hráči především zboží. Nejsi-li největší hvězda, pak se s příchodem února měníš v první řadě v chodící cenovku, protože právě cena může být to hlavní, co ostatní týmy zajímá. Čert vem to, jak řešíš pick-n-roll, jestli střílíš s úspěšností 37 nebo 41 procent nebo snad nedejbože jestli jsi dobrý parťák v kabině.
S příchodem uzávěrky trejdů jsou tyhle věci mnohdy až druhotné. V první řadě to musí vycházet matematicky. NBA není charita, jejím účelem je vydělat peníze. Hodně peněz.
A tak se klidně může stát, že jeden kluk – který je v Čechách ve svých třiceti letech právem považován za žijící legendu svého sportu - vystřídá v průběhu 24 hodin tři kluby. Přičemž ani jeden nijak zvlášť nestojí o jeho herní dovednosti nebo charakterové vlastnosti. Součástí obchodu je především proto, že má smlouvu na deset milionů dolarů, která mu v létě končí. A ten konec je klíč. Příští sezonu už tyhle peníze totiž nikdo nebude muset platit. Tým je ušetří. Na někoho, kdo je mladý a nadějný, nebo na někoho, kdo jim pomůže získat někoho, kdo je mladý a nadějný. To je atraktivní. Nikoliv týmové pojetí nebo herní inteligence, ale končící kontrakt je to, co udělalo ze Satyho putovní zboží.
Saty v těch trejdech byl hlavně proto, že to finančně vycházelo. Herní aspekty jsou až druhotné.
Jedno kruté srovnání. Je to, jako když si v eshopu kupujete nové pěkné kecky za nějakou chytře vykalkulovanou cenu, dejme tomu 2990 korun. Doprava zdarma je od tři tisíc. Co uděláte? Přihodíte do košíku náhradní tkaničky nebo plastovou lžíci na boty, ačkoliv víte, že to asi nikdy potřebovat nebudete. Jenže se vám to vyplatí.
Tohle koňské handlování, kterým pravidelně rok co rok procházejí desítky hráčů, ale nakonec mělo pro Satyho šťastné vyústění. Zdánlivě.
Tomáš zažívá nejhorší sezonu v NBA a bylo jasné, že New Orleans je uzavřená kapitola. Přišpendlený na konec lavičky začal v posledních dnech dokonce vysílat kryptické tweety - pro něj málo typické - které svědčily o jeho nespokojenosti. Těžko se divit. Jeho věk začíná trojkou a letos měl hrát o novou smlouvu. Výměna – v podstatě kamkoliv – se zdála jako vysvobození. Jenže trejd do Portlandu, který se točil hlavně kolem CJ McColluma a Saty v něm figuroval právě proto, aby ty peníze pro oba týmy seděly, se jevil jako klasické „z bláta do louže“. Bylo jasné, že Portland pro něj nemá využití.
Proto přišla ohromná úleva o pár hodin později, když ho Portland poslal dál. A jeho cílovou destinací se stal tým San Antonio Spurs.
San Antonio Spurs, kolébka týmového basketbalu v NBA. San Antonio Spurs, mekka evropských hráčů v NBA. San Antonio Spurs, hájemství moudrého Gandalfa Bílého jménem Gregg Popovich.
San Antonio Spurs, ideální destinace pro hráče typu Tomáše Satoranského.
Prakticky od Tomášova příchodu do NBA fanoušci v Česku vzdychali, jak by bylo krásné, kdyby se Pop Tomáše ujal. Snili své mokré sny o tom, že se to jednou povede.
A ono se to opravdu povedlo.
Proto vypukla ve středu na českých basketbalových internetech taková kolektivní euforie. Nutno dodat, že vzhledem k předchozímu vývoji zcela pochopitelná.
Jenže o to horší a rychlejší může být rozčarování.
Tomáš se sice opravdu do systému Spurs – podle papírových předpokladů – herně i charakterově hodí. Jenže na pozici guardů mají Ostruhy už teď dost těl. A mladších. Jsou v procesu postupné přestavby a jejich horizont není letos, jejich horizont je vzdálený několik let. Cílí na drafty, určitě se rozhlížejí i po dalších hráčích. Do tohoto schématu nově příchozí třicátník z Čech prostě příliš nezapadá.
Bezprostředně po trejdu internet zmiňoval možnost, že Spurs hned pošlou Satyho někam dál. To se nestalo. Saty ve Spurs přežil Den zúčtování. První dobrá věc se povedla.
Vyhráno ale zdaleka není. Do začátku března může přijít vykoupení ze smlouvy. Také tuto možnost internet hromadně připouští.
A i kdyby ani na to nedošlo, může se docela klidně stát, že Saty prostě příležitost nedostane. Bude pokračovat tam, kde v New Orleans skončil. Na konci lavičky. Přes všechno fantazírování o tom, jak je to spojení ideální (a ono se tak skutečně jeví), není nikde psáno, že to nakonec opravdu bude fungovat. Nebo že někdo vůbec vyzkouší, jestli to funguje.
NBA je krutá. Platí to i pro idealizované Spurs. A neplatí to jen pro Satyho, to je potřeba zdůraznit.
Ovšem pokud by Saty nakonec skutečně dostal šanci, pak je doopravdy v nejlepší situaci, do jaké se mohl dostat. Na nakopnutí zámořské kariéry pro něj neexistuje lepší místo. Pokud by to nevyšlo tady, pak asi už nikde a nikdy.
Držme palce.
Ale víte co?
Ono na tom zase tolik nesejde. Tomáš nemusí už dávno nikomu nic dokazovat. Leda sám sobě a to s dovolením nechme na něm. Saty v posledních letech jako lídr provedl český basketbal rajskou zahradou úspěchů, je ideálním ambasadorem celého sportu, v NBA zažil výtečná období, vydělal pytel chechtáků a kdyby se teď hlasovalo o nejlepšího basketbalistu české historie, tak to tenhle kluk z Flóry vyhraje.
A úplně nejlepší na tom je, že zdaleka nekončí. Pořád toho má spoustu před sebou. Jen to nemusí být v NBA. No a co? Když začne příští rok na své sociální sítě psát španělsky, nikdo se nemůže divit. V Eurolize pořád může nadělat spoustu parády, bude mít jistotu a basket si ještě dlouhé roky královsky užívat.
A my bychom si to měli užívat s ním, ať to bude kdekoliv.
Lepší tu nebyl.