Zní to jako prvotřídní senzace: Tým, který 93 zápasů v domácí souteži neprohrál, padnul. Porazil ho soupeř, kterému se to před tím naposledy povedlo před 17 lety. Tedy v době, kdy by si někteří současní čtenáři tohoto blogu nemohli tento geniální text vychutnat, protože ještě číst neuměli.
A víte co? Ona to samozřejmě senzace je. Nymburk, hegemon domácího basketbalu, prohrál s mladým týmem USK plným jmen, které řadovým divákům mnohdy vůbec nic neříkají.
Jenže, pojďme si k tomu "A" dodat i "B".
Nechci znít jako onen pověstný generál po bitvě, ale byly tu signály, které okatě naznačovaly, že by se k podobné události mohlo schylovat. USK brilantně využil souhry několika faktorů, z nichž každý jeden jim hrál do noty. To ovšem jejich výkonu nic neubírá, naopak. Jenom to potvrzuje, na jak perfektně připravený, motivovaný a koncentrovaný tým Nymburk dnes narazil.
Středočeši domácí soutěži roky dominují, protože mají tým a možnosti úplně mimo její měřítka. To není žádná věda. Z tohoto pohledu je naprosto logické, že vyhráli každý titul, kam jen paměť sahá. Co ale samozřejmé není, to je ten fakt, že Nymburk dva a půl roku neprohrál zápas. Hráči Nymburka jsou taky jenom lidi, mají špatné dny, bývají zranění, k tomu hrají evropské poháry, mají velkou roli v reprezentaci a někdy toho prostě musí mít plný brejle. Stejně toho nikdo nedokázal od března 2018 využít.
Proč? Protože hlava.
Soupeři buď s Nymburkem jdou rovnou prohrát, nebo v klíčovým okamžicích zápasu začnou příliš přemýšlet o tom, s kým to vlastně hrají. Proti tomu stojí vítězná mentalita Nymburských, která je v takových chvílích zbavuje nervozity.
Abyste mohli Nymburk porazit, musíte v první řadě věřit, že je to možné. USK v minulé sezoně třikrát mnohomistra trápilo a ve finále poháru sahalo po prvotřídní senzaci. A to bylo v zápase o titul, který Nymburk rozhodně vyhrát chtěl. Sice se to Sovám ani jednou nepovedlo, ale pokud tuhle zkušenost vezmete a správně s ní do budoucna pracujete, dá se z toho výborně těžit. To jsme dneska viděli od první minuty. USK přišel do toho zápasu ne s tím, že ho může vyhrát, ale že ho vyhraje. A tohle mentální nastavení jim vydrželo celých 40 minut, včetně těch úseků, kdy Nymburk udělal nějakou minišňůru.
Druhou věcí, která hrála ve prospěch Sov, je nepochybně rozdíl mezi letošním a loňským Nymburkem. Ten letošní má především problém se šířkou kádru. To je něco, co Nymburku pomáhalo vyhrát zápasy, jako byl tento - relativně nedůležité souboje, které jsou vměstnané mezi klíčová utkání evropských pohárů. Vždycky jsme slýchali výroky (mírně přehnané) o tom, že i poslední hráč nymburské lavičky by jinde hrál v základu. Letos to tak úplně není a je to znát.
Třetí věcí, kterou využilo USK ve svůj prospěch, je momentální situace Nymburka. Pro Středočechy byl v tomto týdnu důležitý úterní souboj v Turecku. Ten vyhráli v prodloužení, stálo je to ale jistě spoustu sil, museli cestovat, v pátek hned hrát proti Kolínu a další klíčový evropský souboj je čeká už ve středu proti Keravnosu. Za této konstelace je ligový zápas na USK v neděli ve tři odpoledne něčím, co chcete mít hlavně za sebou. Pusťte si třeba jen dnešní poslední čtvrtinu a už podle řeči těla, té známé body language, poznáte, pro koho jen ten zápas svátkem a komu jde o to nějak to doklepat.
Není to nic, kvůli čemu bychom měli nad Nymburkem ohrnovat nos. Je to naprosto logické určení si priorit v situaci, kdy máte po měsíčním tréninkovém výpadku odehrát čtyři zápasy v devíti dnech, přičem jde hlavně o ten první a poslední z nich. O tom, jestli je sezona Středočechů úspěšná, rozhoduje už několik let evropský pohár. Úspěch v něm rozhodně nechcete ohrozit vyšťavením se na Folče v osmém zápase základní části české ligy. Takže necháte odpočívat Američany, ostatním nastavíte přísné minutové limity, k tomu zraněný Šafarčík, a najednou v poslední čtvrtině máte na palubovce tým, který jakoby z oka vypadl prvoligové "farmářské" skvadře.
Můžeme to všechno shodit ze stolu tím, že jsou to výmluvy a možná budeme mít pravdu. Prostou lidskou optikou, kdy hráče nevidíme jako stroje, to ale vypadá trochu jinak.
USK toho mistrně využil. Pro ně to byl první ostrý zápas po covidové pauze a bylo vidět, že příprava k němu směřovala. Když k tomu připočteme, že ve svém středu mají hráče s momentálně nejlepší formou v lize (a já jenom doufám, že dostane v nadcházejícím reprezentačním okně POŘÁDNOU příležitost), před pauzou vyhráli pět zápasů v řadě a samozřejmě je tady ta jejich Folimanka ... nebyla ta porážka pro Nymburk tak trochu "writing on a wall"?
Jednou to přijít muselo. A dává celkem smysl, že to přišlo dnes. Série 93 zápasů je sice pěkná, série 100 zápasů by byla hezčí, ale ruku na srdce .... koho to zajímá?
USK si to zasloužilo jako nikdo jiný v KNBL. Každá porážka Nymburka je navíc dobrá pro soutěž jako takovou. Minimálně teď i ostatní týmy uvidí, že to jde. Nikde není napsáno, že to bylo letos naposled.
Ale je potřeba mít na paměti, že se zatím žádné přepisování poměrů v KNBL nekoná. Až přijde jaro a už se nebude na co šetřit, najednou to bude zase o něčem jiném.
Už zase ale platí, že Nymburk se sice ještě nedá porážet, ale dá se porazit.
Comments