O úspěšném mistrovství světa toho už bylo napsáno spoustu a proto slibuju, že zmínky o něm budu od této chvíle co možná nejvíce omezovat. Ovšem tady to ještě poruším. Návrat reprezentantů z Číny ke svým týmům je totiž okamžikem, od kterého bychom si měli všimnout výkonů letošního Nymburka.
Včetně přípavy, KNBL a prvního zápasu "Ligy mistrů" má český věčný šampion ze sedmi zápasů sedm výher. Z těch sedmi zápasů bylo nejnižším vítězným rozdílem 20 bodů. A průměrně Nymburk zatím vyhrává o 30 bodů. To je rozdíl dvou tříd.
Já vím, já vím - přípravu je potřeba brát s rezervou a česká liga je pro hochy z Tyršáku povinností. Ale po včerejším zápase s Bambergem už nemůžeme úplně ignorovat tu plíživou možnost, že Nymburk letos poskládal nejnadějněší tým od doby, kdy slávu jeho barev šířili pánové Rančík, Lee, Mack, Schilb, Sokolovský, Benda, Nečas, Beneš ... (to byl, panečku, mančaft!). A to je už víc než deset let.
Bamberg, milí zlatí, nejsou žádná ořezávatka. Loňský účastník Final 4, dva poslední zápasy s Nymburkem vyhrál, v této sezoně má ambice opět vysoké. Na domácím poli letos v ostrém měření sil vyhrál všechny tři zápasy venku a o čtyři body nestačil pouze na euroligovou Albu Berlín (a Alba jen tak mimochodem v nejlepší evropské soutěži porazila o 20 bodů Zenit a v Efesu padla jenom o bod po prodloužení).
Nymburk ve svém letošním evropském otvíráku tedy porazil na Královce výborného soupeře. Navíc jsme všichni viděli, že to nebyl výkon prostý hluchých míst. Naopak. Slabší až vyloženě slabých úseků tam bylo dost. To však konečné vítězství těžko může nějakým způsobem snižovat. Pokud se tým dovede poprat i s takovými situacemi tím způsobem, že navzdory jim přehraje svého soupeře v konečném výsledku o 20 bodů, svědčí to o tom, že má zdravé jádro.
Nymburk v zápase hraném svítícími míči, které na dálku působí jako gumové hračky do bazénu, nevedl pouze 14 vteřin. To je přesně čas, který uplynul od doby mezi úvodním rozskokem a prvním z úspěšných nájezdů Jardy Bohačíka. V případě Bambergu se to počítá dobře, ten v zápase vedl přesně 0 vteřin. V prvních minutách totiž vůbec netušil, která bije. Nymburk odskočil do vedení 16-0, které později zvýšil až na 30-7.
Sebevědomí bylo v případě domácích na začátku tak extrémní, že Hayden Dalton už po dvou a půl minutách přišel s prvním "heat checkem", tedy zdánlivě úplně nesmyslnou střelou, kterou zvednete ve střelecké euforii, abyste si otestovali, co všechno vám ještě do koše spadne. Většinou jdou tyhle šílenosti úplně do řiti, ale Daltonovi tam tahle trojka vystřelená odněkud z vrátnice letenského fotbalového stadionu spadla, což dobře ilustrovalo, jak absurdně dokonalý tento začátek byl.
Nebylo ale všechno jen zalité sluncem. Po vystřídání šly postupně tempo a lehkost nymburského útoku trochu dolů, soupeř se taky docela začal trefovat za tři body. Však nakonec skončili s bilancí 14 trojek a 10 dvojek (Mike D´Antoni likes this). Druhou a třetí čvrtinu dokonce nejlepší český tým prohrál a postupně se z náskoku 25 bodů, propadl až na pouhých osm.
Nymburku to hodně drhlo zejména v momentě, kdy byl jejich dirigentem Rogič. Třeba si jen vybral špatný den, ale včera byl velmi nejistý, nevěděl si rady s těsnou obranou soupeře a své spoluhráče nebyl schopný postavit do kloudné akce. Jeho třetí ztráta na půlce pak před koncem třetí čtvrtiny předcházela právě tomu snadnému snížení Bambergu na osmibodový rozdíl. Kouč Amiel ale správně hned vyletěl jak střelenej a okamžitě poslal na hřiště Bookera, který byl naopak velmi dobrý a těsná soupeřova obrana mu při přechodu na útočnou polovinu problém nečinila.
Ignorovat bychom neměli ani problémy na obranném doskoku, respektive soupeřových 20 útočných doskoků. To je poměrně extrémní číslo a jestliže se to nevymstilo včera, pak jindy by se to velmi snadno vymstít mohlo.
Trochu rozporuplné pocity mám ještě z Ivana Almeidy. Ovšem byl to jeho druhý zápas za Nymburk a je tak pořád bezpečně v období hájení. Bude spíš zajímavé sledovat, jak jeho výkony porostou, až se v týmu trochu aklimatizuje. Koneckonců už včera to po nejistém začátku bylo ve druhém části výrazně lepší a rozhodně se nedá říct, že by "El Kondor" nebyl aktivní.
Pokud ale někdo opravdu vyčníval, byl to - v kontextu posledních týdnů zcela nepřekvapivě - Jaromír Bohačík. Je to po Patriku Audovi, Ondrovi Balvínovi a Tomáši Satoranském další důkaz, že dobré výkony národního týmu jsou nakažlivé a profitovat z nich mohou i kluby jednotlivých reprezentantů.
Boči je kompletní hráč. Samo o sobě je 24 bodů (nejlepší ze všech hráčů na hřišti) při střelbě 13/8 a šestkách 6/6 výborným výkonem. Ještě lepší ale je sledovat, jak jich Jarda dosáhne. To je nájezd zprava, nájezd zleva, střela ze střední vzdálenosti z odskoku, trojka v transition, trojka v postupném útoku přes hráče nebo třeba těžký floater. A to vůbec nemluvím o tom, jak chytře a důrazně si chodí pro fauly. Pro obránce je pak samozřejmě velmi těžké ho číst, protože nemá klasický go-to move.
V Nymburce musí navíc mnohem více než v nároďáku pracovat s míčem, hodně času tráví jako klasický playmaker a také v této roli se dost zlepšil. Snad i v tomto případě pomáhá nabyté seběvědomí.
Ví se o něm, že je rovněž kvalitním obráncem, což proti Bambergu rozhodně potvrdil. A není to jenom o těch čtyřech ziscích (nejlepší ze všech hráčů na hřišti), ale o spoustě jiných momentů, kdy se přes něj soupeři těžce prosazují.
Nymburk nikdy nebyl týmem jednoho hráče (ve stylu Hardenův Houston nebo Jamesův Cleveland). Jeho strategie je založená na vyrovnaném kádru, kdy je v ideálním případě do hry zapojeno na nějaký zásadní časový úsek až deset hráčů. Ale svého tahouna vždycky měl. Ať už to byl Ashante Johnson, Radoslav Rančík, Blake Schilb, Petr Benda, Tre Simmons, (možná) Chasson Randle, Howard Sant-Roos nebo Kendrick Ray.
Teď po čase můžeme bezpečně říct, že takovým hráčem je znovu kluk z Česka, konkrétně z Markvartovic.
Ale ve středu jsme mohli vidět, že Nymburk nespoléhá jen na něj. Před poslední čtvrtinou zápas nebyl rozhodnutý. Vedení o osm bodů je v basketbalu nic, zvlášť v tom dnešním. Nymburk ale poslední desetiminutovku vyhrál o 12 bodů a Jarda k tomu v tomto úseku přispěl jednou asistencí (velmi pěknou, mimochodem) a střelbou 0/1. To není v žádném případě kritika jeho výkonu, to je spíš poukázání na to, že si tenhle tým dovede poradit i jinými způsoby, což je pro budoucnost dobré znamení.
V závěru tak Bamberg likvidovali především podkošoví Dalton s Hankinsem, své si v této části odehrál i Almeida.
Loni Nymburk celý evropský pohár špatně začal. Omluvou nebo výmluvou - jak kdo chcete - pro to byl zkrácený čas na přípravu, protože polovina kádru trávila zářijový čas s reprezentací. Letos byla v tomto ohledu situace vzhledem k počtu zápasů národního týmu a náročnosti cestování, kdy se létalo od čerta k ďáblu přes časová pásma, ještě mnohem extrémější, ale herní projev Nymburka je úplně jiný.
Možná to svědčí o tom, že loni nebyl problém ani tak v ošizené přípravě, jako spíš ve špatném výběru hráčů. Pokud to tak skutečně je, pak by letošní Nymburk mohl v tomto ročníku "Ligu mistrů" pořádně provětrat. Má 12 basketbalistů, kteří se jeví navýsost kompetentní, pořád ještě mají velký prostor ke zlepšení a lepšímu sehrání a vypadají zároveň patřičně hladoví.
Českému mužskému basketbalu by nějaká pěkná evropská klubová jízda v období od reprezentační léta 2019 k reprezentačnímu létu 2020 jenom bodla.
Pořád je ještě brzo, ale jako ukázka "co by mohlo být" to je zatím dobré.