top of page
  • Obrázek autoracrunchtime3

Koten: Nápad na knihu o basketbalu jsem nosil už několik let



Pár týdnů před Vánoci dostali basketbaloví fanoušci (a jejich rodinní příslušníci, kteří si marně lámou hlavu s tím, co nadělit pod stromeček) výbornou zprávu. Na pulty knihkupectví se dostává první česká publikace věnovaná dějinám amerického basketbalu. Její titul zní Velký americký příběh a jejím autorem je sportovní novinář Petr Koten, který před pár lety přispíval i na CrunchTime.


Publikace je to opravdu poctivá, má téměř 600 stránek. Projdete v ní celou historií profesionálního basketbalu v Americe, ale rozhodně to není žádná encyklopedie. Naopak, jsou to velmi čtivé zámořské dějiny nejkrásnějšího sportu na světě.


Autor tuhle bichli – na jejímž krásném přebalu není nikdo jiný než MJ – pokřtí v pondělí 14. listopadu v Paláci knih Luxor na Václaváku. Akce, které se zúčastní i první Čech v NBA Jiří Zídek a novinář Miloš Čermák, začíná v 17:00. Věřte, že se Petr podepíše všem velmi rád.


Pro fanoušky CrunchTimu máme ještě jednu dobrou zprávu. Kniha Velký americký příběh se bude prodávat za více než tisícovku, což věru není málo, ale vy ji budete mít brzy příležitost získat úplně zdarma. Stačí jen sledovat CrunchTimový Facebook a Instagram.


My jsme Petra pochopitelně odchytili, aby nám o svém děťátku něco řekl.



Před námi leží velmi obsáhlá publikace nazvaná Velký americký příběh. Co v ní čtenáři najdou?

Tato kniha, jak sám název napovídá, je příběhem amerického profesionálního basketbalu od jeho samotného vzniku. A to opravdu od prvního dne, kdy James Naismith vybalil své plány na novou hru, až takřka do současnosti. Čtenáři tam najdou i něco z poloprofesionálního světa basketbalu. Nicméně snažil jsem se držet profesionální linii, protože třeba jen univerzitní větev by vydala na další samostatnou knihu.


Ty jsi pochopitelně fanoušek basketbalu. Takových lidí je dost, ale málokoho z nich napadne sepsat o své vášni knihu. Jak to napadlo tebe?

Já si naopak myslím, že to napadne úplně každého. Ale málokdo v sobě najde sílu to opravdu udělat. Já nosil nápad na knížku už několik let. V různých podobách, námětech, tvarech. Nakonec jsem díky redakčnímu kolegovi Tomášovi Mackovi a jeho knihách o cyklistice či biatlonu dostal šanci napsat takové velmi volné pokračování, tentokrát s basketbalovou tematikou. Tomáš Macek pomohl jednak jako inspirace, zároveň bylo díky jeho knihám snazší zaklepat na dveře nakladatelství Prostor a něco jim nabízet.


Ta kniha je opravdu objemná. Muselo to být kvantum práce.

Odhadem půl roku, ačkoliv zpětně mi není jasné, jak jsem to za tu dobu mohl stihnout. Samozřejmě jsem si trochu pomohl tím, že jsem prohrábnul svoje „šuplíčky“. Asi deset procent knihy tak tvoří texty, které už jsem napsal dříve, i když v upravené podobě. Zbylých 90 procent jsou texty úplně nové.


Je mi jasné, že se ani do 600 stránek nemohlo vejít všechno. Jak probíhalo třídění?

Přiznám se, že ta knížka mi trochu rostla pod rukama. Kapitol bylo původně naplánováno 30, nakonec jich je 42. Ale je pochopitelně pravda, že jsou věci, na které se nedostalo. Tím, že to vznikalo organicky, tak mi to v tu chvíli tak líto nebylo. Dneska bych řekl, že třeba Doctor J si zaslouží vlastní kapitolu. Jeho příběh je do velké míry v kapitole o ABA, ale asi by měl mít větší prostor.


Něco dalšího, co bys nyní připsal?

Kapitola 43 by byla o soumraku supertýmů a týkala by se hlavně Brooklynu. Kapitola 44 by byla o mládeži. O tom jak Zion a bratři Ballové posunuli profesionální basketbal věkově zase o nějaké patro níže, o Overtime Elite, o NBA G League Ignite a podobně.


Než jsi začal psát, četl jsi cíleně zahraniční knihy na podobné téma, nebo sis vystačil s tím, co jsi do sebe za ty roky vstřebal?

Tak i tak. Začínal jsem s The Book of Basketball od Billa Simmonse, ale brzo jsem zjistil, že je to kniha obrovská, ale poměrně nepřesná v řadě záležitostí. Takže se u ní samozřejmě člověk zasměje řadě vtipných postřehů, ale historie se podle ní psát nedá. Po ní jsem pokračoval dalšími publikacemi.


Co považuješ za nejlepší knihu, která ti prošla rukama?

The Undisputed Guide to Pro Basketball History od nakladatelství FreeDarko. Doporučuju.


Co bylo na psaní nejtěžší?

V tomhle případě to bylo získání jistoty, že to, co jsem napsal, je s největší pravděpodobností pravda. Protože některé historky jsou třeba ve čtyřech různých verzích a ty musíš přemýšlet, jak si je pospojovat. Týká se to samozřejmě hlavně té dávnější historie. A co si budeme povídat, určitě za půl roku zjistím, že některá věc třeba byla trochu jinak a budu si drbat hlavu. Ale to je život.


Je potřeba tu knížku číst od začátku do konce?

Není. Je to rozdělené tak, že 21 kapitol je do Magica a Larryho Birda. Kapitola 22 je o nich. Lidská paměť je krátká a u většiny lidí to bude tak, že vzpomínky na basket začínají právě u těchto dvou velikánů, nebo dokonce až potom v devadesátkách. Já si myslím, že pro někoho je lepší začínat věcmi, které jsou člověku blízké, lépe se mu tam vstoupí do děje. A pak se může chtít dozvědět, jak to všechno kdysi dávno začalo. A tak se ve čtení vrátí úplně na začátek.


Chystáš s knihou nějakou tour po republice?

Byl jsem v podcastu Jedno procento Miloše Čermáka, mám domluvený krátký rozhovor do vysílání Českého rozhlasu, pozvali mě do podcastu Za tři body, v pátek budu v Pardubicích na reprezentaci, kde se už kniha bude i prodávat, a svoji podpisovou „tour“ zakončím v pondělí v Neoluxoru na Václaváku, kde je křest knihy.



Nabízí se otázka, která je evidentně předčasná. Co druhý díl?

Kupujte, kupujte a bude druhý díl. (smích) Rád bych se k něčemu dalšímu dostal. Ale samozřejmě je možná i námětem na anketu, co by vlastně čeští čtenáři a fanoušci basketu chtěli dostat a co by je zajímalo.


Ale ty jsi určitě už přemýšlel o tom, co napsat dalšího.

Já bych si vysnil 100 - nebo možná že hezčí číslo je 111 - největších zápasů basketbalové historie. Myšleno celkově, nikoliv pouze NBA. Třeba by většinu z nich na NBA připadlo, ale určitě bych tam měl například i AEK Atény proti Slavii VŠ Praha. Myslím, že české publikum příběhy těch zápasů až tolik nezná.


Ty sám jsi fanoušek některého týmu?

Ani ne tak týmu, jako spíš hráče. Jsem LeBronovec, ale začínal jsem jako Jordanovec. Řekl bych, že LeBron je nejkomplexnější hráč historie. Ale pochopitelně jsem při psaní knihy o něm zjistil věci, které úplně sympatické nejsou. Na druhou stranu je to možná nejpropíranější sportovec historie. Třeba Ronaldovi nebo Messimu portugalští či španělští novináři nejdou po krku tak, jako se chodí po krku sportovcům v Americe. U LeBrona se nerozebírá jen každé jeho slovo, ale i každé jeho gesto. Najít na něm pak něco, co udělal špatně, zase není tak těžké.


Považuješ nějakou éru v historii za nejdůležitější pro basketbal. Hodně lidí to má spojené právě s Magicem a Birdem?

S tím v podstatě souhlasím, ale je potřeba tam přidat dvě další jména, a to je David Stern a Michael Jordan. A vlastně možná i třetí – Borislav Stankovič, který zařídil, že mohl vzniknout Dream Team pro olympiádu v Barceloně.


A zbytek je historie, kterou popisuješ ve své knize. Jakou s ní máš ambice?

První dotisk, druhý dotisk a od třetího dotisku pár kapitol dopsat a upravit. (smích)

---------


Ukázka z kapitoly "Odpověď ulice", která sleduje příběh Allena Iversona:


Na jaře 2001 byl tehdy pětadvacetiletý Allen Iverson v nejlepší formě. V play off ho s Philadelphií čekaly dva velké souboje na východě, sedmizápasové série s Vincem Carterem a jeho Toronto Raptors a Rayem Allenem táhnoucím Milwaukee Bucks. A ve finále dominující LA Lakers dua Shaquille O’Neal a Kobe Bryant. Allen do série vtrhl 48 body, vládl koncovce a ještě ponížil soupeře. Ležícího rozehrávače Tyronna Luea po nejdůležitější trefě utkání překročil. Čímž porušil zásadní nepsané pravidlo. Lakers byli naštvaní, kromě této porážky (101:107) v celém play off nezaváhali. Finálové bitvy proti nim Iverson odehrál s průměrem 35,6 bodu na utkání, ale na titul to nestačilo.


Přitom před startem sezony byli Sixers odhodláni vyměnit svou hvězdu do Detroitu. Jednání ztroskotalo vlastně na detailu, nevůli veterána Matta Geigera přestěhovat se. Pro Iversona to paradoxně znamenalo restart, dostal novou motivaci.


Nikdy nebyl tak dobrý střelec, jak by se při jeho výšce slušelo. Nedirigoval svůj tým, nevymýšlel geniální pasy. Přezdívka „The Answer“ – tedy „Odpověď“– však naznačí, že by jste ho za soupeře nechtěli. Nikdy se nevzdával a vždycky šel do bitvy s tím, že je největší. I když byl v 99 procentech případů nejmenší.


Na útočení zůstával v Sixers často sám – nebo možná chtěl být na všechno sám. Raději by si ublížil při akrobatickém zakončení, než by někomu přenechal hlavní roli. V play off má bodový průměr 29,7 na zápas, v historickém pořadí je třetí za Jordanem a mladým Lukou Dončičem. Ve Philadelphii se od začátku snažili, ale Iverson nedělal spoluhráče lepšími. Jerry Stackhouse, Larry Hughes, Toni Kukoč. Po Iversonově boku každý z nich vadl – aby po přestupu ožil. Nevyšlo ani spojení s Carmelem Anthonym v Denveru po výměně v roce 2006. Čím byl starší a omlácenější, tím méně se hodil pro úlohu hlavní hvězdy – a jiná pro něj do úvahy nepřipadala.


A přitom se dalo tušit, že Iversonovo štrikování s míčem nedojde konečného vítězství, jen dílčích. Čtyři tituly pro nejlepšího ligového střelce (1999, 2001, 2002, 2005), v sezoně 2000/2001 podpořené trofejemi pro nejužitečnějšího hráče základní části i All-Star Game. Ohromující jsou i jeho tři triumfy ve statistice zisků (2001 až 2003).

0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
Post: Blog2_Post
bottom of page