V minulém textu jsme si za pomocí dat, čísel a jednoduché matematiky vysvětlili, proč je střelba z některých míst na hřišti výhodnější než z jiných. Dokázali jsme si, že svatá místa efektivity se nachází přímo pod košem a pak kdekoliv za trojkou. Dokonce i střely několik kroků za trojkovým obloukem jsou dlouhodobě ekonomičtější než například střelba z rohu šestky či kdesi z písmen.
Víme, že to platí napříč ligami, někde víc, jinde o něco méně, ale platí to bez výjimky. Jak ve hvězdné NBA, tak v malinko méně hvězdné KNBL.
Právě české nejvyšší soutěži je věnován následující text. Podíváme se v něm na to, kteří hráči kralují v jednotlivých částech hřiště, a vypíchneme si některé zajímavosti. K dispozici máme data zahrnující všechny střely, které byly vystřeleny v základní části současného ročníku KNBL. Vidíte je na úvodním obrázku. Jsou zanesené do hřiště rozděleného na devět částí a právě z těch částí budeme v dalších řádcích vycházet.
A začneme zprudka přímo v bedně či vymezeném území, jak je ctěná čtenářská libost.
BEDNA
Bedna je z hlediska efektivity střelby nejvíc rozporuplným místem na celé palubovce. Vlastně jsou to minimálně dvě území v jednom. Prvním je půlkruh, který je od středu obroučky ve vzdálenosti 1,25 metru. Tedy takzvaná hranice útočného faulu. Z tohoto nevelkého prostoru vystřelili hráči v základní části KNBL dohromady 4431 pokusů, proměnili jich 2991 (67,5%), z čehož plyne, že na jednu střelu připadá průměrně 1,35 bodu. Z tohoto pohledu není na hřišti lepší místo. Jasné šoupáky a smeče, to je to, co chceš.
Ovšem stále ještě zbývá daleko větší území bedny (šestka je od koše 3,5 metru), které je mnohem méně efektivní. Z rovných 3500 pokusů jich bylo proměněno 1630 (46,6%), průměrný bodový výnos 0,93 bodu. Důvod je logický, z tohoto prostoru je minimum střel jednoduchých. Většinou je tam poměrně dost přelidněno, stahují se tam vysocí lidé s velkým rozpětím paží, rozhodčí tam občas přimhouří oko nad tvrdší hrou, často je tam potřeba zakončovat různými nespolehlivými floatery nebo pull-upy po driblinku, sem tam možná nějaký "jordanovský" fadeaway, ovšem s nejordanovskou neúspěšností. Zkrátka a dobře - jednoduché střely typu catch and shoot z klidu jsou tady vzácností.
Kdysi možná panovalo přesvědčení, že bedna je revírem pivotů. Nu a možná to tak kdysi opravdu bylo. Ovšem ty časy jsou pryč. Na výsostné území velkých kluků si stále častěji dělají zálusk kluci menší a rychlejší. Mohou si to dovolit, protože velcí kluci naopak stále častěji kempují na trojce, kde s nimi musí stát jejich vysocí obránci, a prostor pod košem je tak vyčištěn pro nájezd. Jste-li mrštný rozehrávač s rychlým prvním krokem, dobrou kontrolou míče a pestrou škálou zakončení, pak byste byl idiot, kdybyste této situace nevyužil.
Není pak překvapením, že jedním z největších vládců podkošového prostoru v KNBL je rozehrávač Opavy Jakub Šiřina. Playmaker Slezanů zakončoval z bedny v základní části 162krát, úspěšný byl ve 101 případech, což je úspěšnost 62,3 % a průměrný výnos 1,25 bodu na jednu střelu.
Dejme si to do nějakého kontextu. V NBL je 22 hráčů, kteří z vymezeného území zvedli v základní části alespoň 100 střel. Klasických pivotů (co vůbec tento pojem v této době znamená?) mezi nimi není ani polovina. Zato tam jsou třeba Sehnal (104 střel), Šiška (152 střel), Vyoral (109 střel) nebo Půlpán (148 střel). Všichni jsou v úspěšnosti přes 60 procent, pouze Tomáš Vyoral s 56 procenty mírně zaostává. Z těch opravdu hvězdných rozehrávačů tak v tom výběru chybí pouze Adam Číž, pro kterého je ale letos svatým grálem trojka a z bedny zvedl jen 66 střel, navíc s mizernou úspěšností 45,5 %.
Ale když už jsme u Kolína, jeden jejich hráč umí být v tomto území velmi aktivní a zároveň efektivní. Je to Lee Skinner, který sám v nedávném rozhovoru pro web NBL přiznal, že na vysokou kadenci trojkové palby Kolína si musel hodně zvykat, protože to pro něj nebylo přirozené. Z jeho hry je to dost poznat, umí hrát i zády ke koši a s těmi výše zmíněnými fadeawayi si rozumí. Z bedny v této sezoně vystřelil 141krát, proměnil 92 střel, což je velmi solidní úspěšnost 65,2 % a průměrný výnos 1,3 bodu.
Ale abychom byli k pivotům fér. Jeden z nich je v podkošovém prostoru jako ryba ve vodě. Tím borcem je opora Královských Sokolů Pavol Lošonský. Jeho 157 střel není - jak už víme - absolutním maximem, ale 112 proměněných košů maximem je. Vlastně pouze on a Jakub Šiřina dali v základní části z bedny více než 100 košů. U Lošonského to dělá fantastickou úspěšnost 71,3 % a průměrný výnos 1,43 bodu.
Velmi aktivní jsou v bedně také třeba Dominik Heinzl (151 střel, ale s menší než poloviční úspěšností), Kamil Švrdlík (162 pokusů, úspěšnost 57,4 %), Nemanja Bezbradica (146 střel, 54,1 %) nebo Šimon Puršl (164 střel, 59,8 %). Vedle pivotů a rozehrávačů mají svého vládce bedny také křídla, budiž jím jmenován Matěj Svoboda se 150 pokusy (50,7 %).
Lošonského úspěšnost přes 70 procent je naprosto elitní. Nikdo, kdo se dostal alespoň přes 100 střel, se nad tuto hranici neprostřílel. Lepší je rozehrávač/křídlo Slunety Lamb Autrey s úspěšností bezmála 73 %, ale také s pouhými 70 pokusy, tedy necelou polovinou ve srovnání s Lošonským. Velmi efektivní jsou z bedny také nymburský Harding, kolínský Petráš a ústecký Fait, všichni "lízají" sedmdesátiprocentní úspěšnost, ale počet jejich pokusů se pohybuje mezi 50 až 70.
Bedna v KNBL tak má dva vládce, jejichž styly nemohou být rozdílnější - Lošonského a Šiřinu.
TROJKY
Trojkové území taky musíme rozdělit z hlediska efektivity minimálně na dvě části. Samotná čára trojky je dlouhá jako Lovosice, takže tam zákonitě musí být nějaká místa, kde je střelba o trochu ekonomičtější než jinde. Tady je podstatné, že ten oblouk vlastně není tak docela oblouk. V rozích je čára rovná, což ve výsledku znamená, že trojka je tam zhruba o 15 centimetrů blíže (v některých nižších soutěžích musíte brát tyhle míry s rezervou, v dobré paměti mám legendární tělocvičnu v Kutné Hoře, kde měli domácí obranu trojek z rohu vyřešenou tím, že tam žádná trojka v rohu nebyla, jelikož se tam zkrátka nevešla).
Možná si říkáte, že 15 centimetrů není tak moc. Ale basketbalový míč má průměr 22 centimetrů, obroučka má průměr 45 centimetrů a jen si sami vzpomeňte, kolikrát vaše střela nebyla úspěšná, protože trefila přední obroučku. Takových 15 centimetrů může hrát dost zásadní roli.
Opět bude nejlepší ukázat si to pomocí čísel.
Celkem bylo v základní části KNBL vystřeleno 7419 trojek, obroučkou propadlo 2548 z nich (34,3%), což je průměrný výnos na střelu 1,03 bodu. Ovšem z rohů bylo vystřeleno 1082 střel, proměněno bylo 414 z nich (38,3%), což je průměrný výnos 1,15 bodu! Z dalších míst nad trojkou je ten výnos "jen" 1,01 bodu.
Jinými slovy to znamená, že roh hřiště je druhým nejlepším místem na celé palubovce. Z tohoto pohledu je s podivem, jak málo týmy obou rohů využívají. Je tam vystřelena pouze zhruba sedmina všech trojkových pokusů. Je potřeba si uvědomit to, co jsem psal už minule - střely z rohu jsou výhodné nejenom proto, že je za ně o polovinu víc bodů než uvnitř oblouku a jsou o trochu blíže než jiné trojky, ale také se velmi těžko brání. Většinou tam střelec stojí připravený na přihrávku od najíždějícího hráče nebo míč putuje po obvodu trojky až na snajpra do rohu, který je srovnaný v pozici a pálí, zatímco obránce často není nikde v jeho okolí, případně se zoufale snaží doběhnout anebo se dá velmi jednoduše vycukat, poslat do vzduchu a nechat proletět někam do diváků. Samozřejmě je možné také špatného closeoutu využít a jít kolem obránce do koše, ale to je už na jinou debatu. V každém případě plynou z míče u střelce v rohu samé dobré věci.
Takže kdo to v lize chápe nejlépe? Pohříchu málo lidí. Z levého rohu vystřelilo alespoň deset střel pouhých 13 hráčů a jen dva jich alespoň deset proměnili. Z pravého rohu vystřelilo minimálně deset trojek 16 hráčů a znovu platí, že alespoň deset jich proměnili jen dva z nich. Když si ty dvě věty přečtete dvakrát třikrát za sebou, zjistíte, jak absurdně málo to je. To místo je totálně nevyužité.
Přesto má svého jednoznačného vládce, který je v rozích jako doma a neplatí pro něj tato kultovní filmová hláška:
Tím hráčem je - nepřekvapivě - křídelník z Kolína. Jmenuje se Filip Novotný a v základní části NBL vystřelil z obou rohů dohromady 75 trojek (40 zleva, 35 zprava), proměnil jich 30, což dělá velmi dobrou úspěšnost 40 % a výnos 1,2 bodu na střelu.
Abychom pochopili, jak moc je Filip v z těchto míst vepředu, pak dodejme, že na druhém místě je Matěj Svoboda s 37 střelami, což je necelá polovina Novotného palby. Matěj proměnil 17 střel, je tedy zase o něco efektivnější. Následuje Michal Mareš s 32 střelami (14 proměněných) a dál se přes 30 v součtu nikdo nedostal. Až s odstupem následují jména jako Wallace, Bálint, Farský nebo Slezák, ale tam už je to okolo 25 střel, což prakticky nestojí za řeč.
Filip Novotný má jen z rohů více trojkových pokusů, než mají tři čtvrtiny hráčů trojkových pokusů celkem.
Zajímavostí je, že mezi nejčastějšími střelci z rohu prakticky chybí klasičtí point guardi, takzvané jedničky. Výjimkou je jen Adam Číž a to pouze z pravé strany, odkud zvednul 13 trojek. Ale jinak žádný Sehnal, Šiřina nebo Vyoral. Vysvětlení ovšem není možná tak složité. Pro někoho, kdo řídí hru, jsou rohy vlastně zapovězené. Pokud se tam při driblinku dostane s míčem, tak je to spíš špatně. Střely po driblinku z rohu jsou extrémně těžké, protože musíte otáčet celé tělo, rovnat si nohy a rozhodně nejste v klidu. Tihle kluci tak spíše preferují vršek trojky - jak uvidíme dále - a do rohů to jenom vyhazují.
Pojďme tedy k těm trojkám z klasické nezkrácené vzdálenosti. Nejfrekventovanější tříbodové území je na našem nákresu Zóna 3, tedy prostředek, odkud 23 hráčů vystřelilo alespoň 30 střel, pět hráčů dalo alespoň 20 košů. Nejpilnějším - a to o několik koňských délek - je Adam Číž se 124 střelami (proměněno 47, úspěšnost 37,9 %). Následuje Tomáš Vyoral se 66 střelami, za ním Jakub Šiřina se 64 střelami a Ondra Šiška s Nemanjou Bezbradicou, kteří odtamtud mají 63 pokusů. Tady je tedy území point guardů, kteří mohou pálit po vysoké cloně, případně vysmažit nekomplikovaný pull up po driblinku, nevyhýbají se ani klasickým catch and shoot střelám. Bezbradica je výjimkou potvrzující pravidlo.
Zóny 2 a 4, tedy pravá a levá strana trojky, jsou zhruba stejně populární. Zprava kraluje Jakub Šiřina se 64 střelami, ale velmi nízkou efektivitou (26 %). Matěj Svoboda má 61 střel s podstatně lepší úspěšností (37,7 %), ale nejspolehlivějším střelcem z pravé strany trojky je Luděk Jurečka - 38 střel, 22 proměněných, úspěšnost téměř 58 %.
Zleva nejvíc střílí Matěj Svoboda (62 střel, 19 proměněných, 30,6 %), dále pak Adam Číž (60 střel, 27 košů, 45 %) a Pavel Slezák (59 střel, 20 zásahů, 33,9 %).
V zónách 2 a 4 se hodně objevují také jména jako Alleyn, Palyza, Švandrlík, Váňa, Bezbradica, Štěrba, pochopitelně Novotný s Marešem, Dragoun, Pomikálek a tak dále. Žádná jedna pozice tady příliš nevyčnívá, je to docela pestrá směsice rozehrávačů, křídel a pivotů. Na rozdíl od (velmi nevyužitých) rohů, kde dominují křídla, a střední partie, kterou preferují point guardi.
Zmínku ještě zaslouží Jiří Šoula a Filip Kroutil, kteří nikde v počtu pokusů příliš nevyčnívají, ale Šoula letos za tři střílí 48/27, což je tuzexová úspěšnost 56,2 %, a Kroutil 104/53, tedy také více než 50 %. Dal bych sem ještě padesátiprocentního Martina Kříže, ale 28 pokusů už není reprezentativní vzorek.
DLOUHÉ DVOJKY
Asi takhle - obecně je dobré se dlouhým dvojkám vyhýbat. Posuďte:
Zóna 6: Pokusů 751, proměněných 288, úspěšnost 38,3 %, průměrný výnos 0,77
Zóna 7: Pokusů 677, proměněných 246, úspěšnost 36,3 %, průměrný výnos 0,73
Zóna 8: Pokusů 713, proměněných 268, úspěšnost 37,6 %, průměrný výnos 0,75
Nic moc.
Hráči se tím většinou řídí. Zleva vystřelilo alespoň deset střel jen 21 hráčů, zprostředka jich bylo 24 a zprava 25.
Nejvíce si tato území oblíbili třeba Justin Alleyn, DJ Hanes, Lee Skinner nebo Lukáš Feštr. Ale pohybujeme se tady opravdu v řádech nižších desítek střel.
Například ze zóny 8 (zleva) vystřelil nejvíce pokusů Justin Alleyn a bylo jich 23, proměnil deset. Průměrný výnos nižší než jeden bod. Zprostředka nejvíc střílí Feštr, pokusů 34, košů 15. Průměrný výnos méně než jeden bod. Zprava dominuje Lee Skinner, pokusů 41, košů 16. Průměrný výnos méně než jeden bod.
Fakt není o co stát a hráči to - většinou - chápou.
Zajímavé by ale bylo připojit k těm dlouhým dvojkám také území bedny nad obloukem pro útočný faul a zjistit, kteří hráči z těchto nejméně efektivních území střílejí nejvíce.
No tak se na to podívejme:
Vlastně ta jména asi velkým překvapením nejsou. Všechno jsou to hráči, kteří hodně hrají s míčem a jsou dominantní. Není to tak vyloženě o tom, že by tahle špatná místa preferovali, spíš to plyne z té ohromné volume, se kterou zakončují, protože to od nich jejich tým čeká. Některé střely holt budou i z horších pozic. Možná snad Matěj Svoboda takhle na první dobrou může vypadat, že je tam trochu navíc, ale nedejte na první dojem. Matěj je s velkým náskokem nejpilnějším střelcem Svitav.
Zajímavé je, že Lee Skinner a Jakub Šiřina výrazně pro zakončení z větší vzdálenosti preferují pravou stranu. Dominantní je to zejména u Šíři a ukázalo se to jak u dlouhých dvojek, tak u trojek. Jakub je levák, tak to možná může být trochu překvapivé.
HLUBOKÁ MYŠLENKA NA ZÁVĚR
Basketbal je krásná dynamická hra, ale má-li generovat čísla (body, výhry, peníze, diváky), což na té nejvyšší úrovni nepochybně platí, pak je potřeba s čísly také pracovat. Některá nelze ignorovat. Budete-li to dělat, budete jako tým, hráč i trenér v nevýhodě. Čísly lze zachytit a vyČÍSLIT prakticky jakoukoliv činnost na hřišti. Ano, včetně obrany. Je to dřina, ale stojí to za to.
Pokud jste ale amatérský sportovec, nenechte se tím zneklidnit. Až se někdy vrátí staré dobré časy a vy si půjdete někam na hřiště udělat žízeň a radost, na nějaká čísla kašlete a prostě si užijte hru. Ale mějte na paměti, že při streetballu je trojka za dva a dvojka za jeden. Střela za tři má o sto procent vyšší výnos než střela za dva. Ha!
-------------------
Poznámka: Velké díky Honzovi Russnákovi za zpracování dat z technických zápisů. Je ale potřeba si uvědomit, že ta data do technických zápisů zadávají lidé, kteří občas chybují, takže sem tam možná nějaká střela skončí jinde, než ve skutečnosti byla vystřelená. Je to sice pravděpodobně hluboko pod hranicí statistické chyby, ale jestli je mezi čtenáři nějaký hnidopich, pak ho prosím o shovívavost.
Všechna data a čísla vycházejí ze statistik po skončení základní části. Začátek nadstavby v nich není zahrnutý.