Autor: Jan Russnák
------
Tady byl. Sem jsem ho pokládal. Nebo jsem ho zapomněl doma? Ne, určitě jsem si ho bral. Ale kdo by ho vzal? Vždyť je covid, diváci mají vstup zakázaný, jsou tu jen hráči, rozhodčí, trenéři, doprovody týmů, pár pořadatelů, vrátný a uklízečka. Kdo by mi tady proboha kradl objektiv?! A hlavně proč?! Navíc jsou tady všude kamery videorozhodčího…
Národní basketbalovou ligu fotím už několik sezón. Dostal jsem balonem, uskakoval před hráči, rozhodčí mě upozorňoval, že jsem blízko, ale nikdy se mi nic neztratilo. Až do čtvrtka 3. prosince 2020, kdy v Brně hrály Svitavy.
Čtvrtek
Zápas jako každý jiný. Věci jsem si nechával za střídačkou hostí. Je blíž dveří, tak ať tam ve venkovních botách chodím co nejméně. Přezout boty, foťák s jedním objektivem na rameno, dva objektivy nachystané na zemi vedle fotobatohu. Hala je malá, diváci tu nejsou, není třeba mít pořád všechno u sebe. Spíš to trefí balon, než že by to někdo sebral. Bejvávalo.
Fotím, fotím, něco už mám nacvakáno, je čas vyměnit skla. Tvl, kde je? Pevná padesátka STM tam zůstala, Canon 17-40 mm L USM zmizel. Rozhlížím se, neodkutálel se někam? Mžourám na fotografa ze Svitav. Taky má Canon. Nepůjčil si ho? To by se snad zeptal… Vidím, že ho nemá. Sakra! Navázal ale oční kontakt a přichází na společenskou konverzaci. No, společenskou… „Čím fotíte? Kolik to stojí? Aha. Mně stačí to, co mám.“ O zmizelém objektivu mlčím. Nenechal jsem ho fakt doma? Nemyslím si. Občas člověk nechá někde ležet krytku, nebo i objektiv, ale tady šlo o první výměnu, takže to nebyl ten případ.
Od toho momentu už focení za moc nestálo. Fakt jsem ho někde nenechal? To snad nemůže být pravda. Po zápase přichází pan kolega ještě na konzultaci. Demonstrativně (jo, subjektivní dojem) přede mnou otevírá svůj fotobatoh a ptá se, co říkám na jeho foťák. Samozřejmě, že jsem se do toho batohu podíval, což se asi očekávalo. „Nemám s ním zkušenost. Na shledanou.“
Brno vyhrálo. Fajn. Gratuluju. „Někdo mi ukradl objektiv.“ „Ty vole, to si děláš prdel! Vždyť tady nikdo nebyl.“ „Někdo mu ukradl objektiv.“ „Cože?“ „Jo!“ Třeba na IRS (Instant Replay Systém = videorozhodčí, pozn. redakce) bude něco vidět.
Mediální povinnosti volají. Trenéři musí na tiskovku, já spěchám stáhnout a poslat fotky do médií. Nebo jsem měl zavolat policii na ligový zápas? Ani s odstupem času si nemyslím, že by to byl dobrý nápad. Neumím si představit, že by někdo prohledával lidi v hale. Navíc tam byl pořád ten červíček, jestli vážně není doma. Nebyl. Do stories na Instagram jsem si vylil srdíčko. Takový ohlas žádné mé story nikdy nemělo. Reagovali fotografové, basketoví fanoušci, ligoví hráči i přední česká reprezentantka. Nejčastější reakce – údiv, překvapení, šok. Vždyť tam nesmí diváci. Po pěti sezónách s foťákem v nejvyšší basketbalové lize nová zkušenost.
Pátek
Volá Tomáš. Brněnský operátor IRS. „Tak jsme to tady všichni viděli i s trenéry. Fotograf ze Svitav!“ Ty vole! Zvracející smajlík. „Máte na něho číslo?“ „Máme. Večer jsme všechny obvolávali, jestli si někdo něčeho nevšiml.“
„Dobrý den, tady fotograf z Brna.“
„Našlo se to?“
„Našlo se video. Víte, že ve všech halách jsou od této sezóny kamery pro IRS – videorozhodčího?“
„Vím.“
„Já jsem viděl, jak jste mi ho sebral.“
„Já jsem nic nevzal.“
„Přivezte ho dneska do Brna a smažeme to. Jinak jdu na policii.“
„Já jsem nic nevzal, klidně to ohlaste.“
„Dobře. Nazdar!“
Následovalo několik telefonátů. Mimo jiné mi volal i nešťastný trenér Svitav, že kromě zoufalé sportovní formy ještě toto… Nikdo to nechápe. Dlužno přiznat, že na videu není vidět, že by dával do kapsy můj objektiv. Je vidět, jak se rozhlíží, a pak se v místě, kde mám věci, sehne, něco zvedá z podlahy, dává si to do kapsy a odchází. Za mě jasná věc. Minimálně už nehlodá ten červíček, že jsem ho někde zapomněl.
„Dobrý den, chtěl bych ohlásit krádež.“
„Dobrý den, je škoda vyšší než milion? Jestli ne, přijďte prosím ráno, my tady máme úplně plno a je to na dlouho.“
Sobota
„Dobrý den, přišel jsem ohlásit krádež.“
Všechno jsme sepsali. Hranice přestupku se čerstvě zvyšovala na 10000,-, takže trestný čin to není. Škodu odhaduju na 8000,-. Předložil jsem krabici, účtenku, výrobní číslo.
„Pane, nikoho nejmenujte, video nám nedávejte. Všechno si zjistíme a zajistíme sami.“
„Na video máte týden, než se přepíše dalším zápasem.“
„To stihneme.“
Díky Tome N., že jsi jim byl k dispozici.
Odpoledne volá fotograf ze Svitav.
„Já jsem nic nevzal. Kluci tady mluví o nějakém videu. Nic jsem nevzal. Mám dva roky do důchodu. Nemám to zapotřebí. To bych se nemohl podívat manželce do očí. Nabízím vám jako kompenzaci peníze nebo jiný objektiv. Už jsem přišel v životě i o víc.“
„Když nevzal, tak nevzal. Já od vás nic nechci. Teď už je to na policii.“
Květen
Případ se odkládá!
Pan podezřelý podal vysvětlení, že zvedal ze země papírový kapesník. Ok, zvláštní pohyb, kdy se rozhlížíš po okolí a nedíváš se na věc, kterou zvedáš, a pak rychle mizíš, ale uznávám, záběr je z dálky a objektiv není vidět. Každopádně pro naší domácí pátrací skupinu je věc jasná. Cesty internetu jsou vševědoucí a obzvláště paní Columbová, jak se zakousne, tak nepustí. Ukázalo se, že pán jednak hodně fotí a jednak v nejrůznějších facebookových fotobazarech prodával docela často (jo, zase subjektivní dojem) fototechniku. Prý: „Mně stačí to, co mám…“ To víš, že jo. Od ledna se v jeho veřejné fotogalerii objevují fotky ukradeným typem objektivu. Navíc s jednou takovou drobnou anomálií, kterou ten můj měl.
Červen
Jistý neexistující amatérský fotograf Marek B. je taky členem facebookové skupiny fotobazaru a moc rád by koupil objektiv. Obzvláště jeden konkrétní typ. A vůbec nejraději s jedním konkrétním výrobním číslem… A tak číhá a číhá.
Jednoho červnového dne mi píše paní Columbová. „Z“ (čti zloděj) mi nabízí TVŮJ objektiv. „Cože?“ Zatloukal neoblomně, stál si za svým skoro až obdivuhodně, ale tohle vypadá na přešlap. Ztráta sympatií s negativním hrdinou. Dolary v očích se roztáčí a podpultové zboží se dostává na světlo světa. „Z“ původně inzeroval úplně jiné sklo (čti objektiv), které Marka B. vůbec nezajímalo, ale byla to příležitost zapříst hovor. A při tom hovoru si „Z“ vzpomněl, že může nabídnout vlastně ještě jiný objektiv, který by se mohl Markovi B. hodit. Jestliže má „Z“ v očích dolary, tak Markovi B. lezou oči z důlků a houpou se na pružinách jak v témže komiksu. Je to on! Anebo není? Chce to víc fotek. Ideálně s výrobním číslem. Hlavně ho nevyplašit. „A jak mu mám asi nenápadně říct o výrobní číslo?“ „Ukaž, tady na té jedné fotce je stejná prasklina, jako jsem měl i já.“ Zvažoval jsem prodej toho objektivu, ale chtěl jsem mít tu výměnu poněkud více ve své režii... Díky tomu jsem měl ale objektiv nafocený, kde bylo dobře vidět jednak výrobní číslo a taky zmíněná prasklina nebo osahaný hmatník.
„Asi je to vážně on. To by byla velká haluz, kdyby mu to prasklo stejně.“
„Co teď?“ „Je čas na konzultaci.“
Jak mi bylo vysvětleno, policie nerozhoduje o vině a nevině. Policie sbírá důkazy. O vině a nevině rozhoduje soud nebo přestupková komise. Pro policii bylo údajně už tehdy i to video jasné, ale komise případ odložila pro nedostatek důkazů. Po konzultaci s policií Marek B. projevuje zájem o objektiv a domlouvá předání.
Dohodnuto.
22. června jede Marek B. na služebku přes Svitavy. Skvělý termín na předání. Fotku s výrobním číslem neposlal, ale za objevenou prasklinu dostává Marek slevu. Odborně se taková unikátní charakteristická značka nazývá markant. Co se tady člověk ještě nepřiučí… „Z“ se tváří jako poctivý obchodník. Posílá fakturu z bazaru Megapixelu, že tento typ objektivu koupil. Dobrý pokus, ale zaměstnanec bazaru tuto fakturu ztotožnil s jiným výrobním číslem. Jak paní Columbová vypátrala, s výrobním číslem objektivu, který „Z“ dávno prodal.
22. června den „D“
Dnes má dojít k předání. Prý si mám najít nějakého kamaráda, který tam se mnou půjde. Zkuste najít někoho, kdo vypadá jako Marek B., ve všední den dopoledne nemá nic na práci, takže ochotně pojede na výlet do Svitav, bude se vydávat za někoho jiného a půjde od zloděje „jakože“ kupovat kradený objektiv. Nesehnal jsem nikoho. Policie z Brna zkusí požádat o pomoc kolegy ze Svitav, jestli by tam nezašli. Měli by se ozvat. Nikdo nevolá. Asi tam budu muset jít sám. Ale mě pozná a uteče nebo všechno popře. Vymýšlím převleky. Z dálky mě nepozná a až na něj bafnu, tak už nestihne utéct. Půjdu za cyklistu. Sluneční brýle, přilba, to ho nenapadne. Nebo by mohlo pršet, půjdu tam v pláštěnce. Bohužel je jasno. Telefon. Neznámé číslo. Policie Svitavy. Díky. To je úleva, že tam nemusím jít sám.
Na policii ve Svitavách jsem popsal celý příběh. Marek B. poslal „Z“ sms, že vyráží na místo setkání. Svitavská pátračka jde do akce. „Zajděte si do kavárny, my vám zavoláme.“ Hodina, dvě, tři. Konečně. Je to on. Můj ukradený objektiv. Ale „Z“ je stále neoblomný. Prý ho koupil od Davida s delším strništěm ve světlé péřové bundě a modrých riflích v bílém Superbu. Bohužel konverzace s ním smazal a žádný kontakt na něj nemá. Doklad už vůbec ne. Tomu říkám smůla. Bude to ještě papírování, ale když ho policie zabavila, měl by se (snad) ke mně (jednou) vrátit.
Září
Dopis s červeným pruhem. Zahájeno řízení o přestupku. 20. října 2021 první ústní jednání.
20. října
Další den „D“.
Nejsem předvolaný, můžu a nemusím se dostavit, ale tohle si nemůžu nechat ujít. Nejprve podává obviněný vysvětlení komisi sám, později mě volají jako poškozeného. Dozvídám se, že „Z“ nic neukradl, ale mrzí ho, že koupil můj ukradený objektiv, čímž mě do toho zatáhl. Na videu si prý dřepnul, aby si na koleno položil objektiv, když je vyměňoval. Jestli to až sem dočetl někdo, kdo někdy měnil objektivy, dokážete si to představit?
„Už jsem párkrát v životě objektivy měnil, ale nikdy bych si ho nepoložil na koleno. Taky mám dojem, že tady pán je asi vážně životní smolař. Nejprve je v hale, kde je objektiv odcizený, ale on s tím nemá nic společného. Sice je tam video, ale jestliže mu spadl papírový kapesník, tak dejme tomu. A pak mu David v péřové bundě prodá přesně ten objektiv, který zmizel v té hale. To je vážně smůla. A bohužel nemá pán na Davida kontakt a tu jejich společnou konverzaci smazal. Nevím, co bych k tomu ještě dodal. Další důkazy už nemám.“
Paní z přestupkové komise pouští video. „Ale vy tam nic nemontujete. Něco tam zvedáte ze země a odcházíte.“ Já: „Vidím přesně to, co jste teď popsala.“ Obviněný: „No, sehnul jsem se.“
Listopad
Dopis s červeným pruhem. Rozhodnutí.
Obviněný „Z“ se uznává vinným z přestupku proti majetku, kterého se dopustil tím, že v městské hale na ulici Vodova odcizil objektiv. Obviněný svým jednáním zcela naplnil skutkovou podstatu přestupku proti majetku. Popsané podklady mají vysokou vypovídající hodnotu, vzájemně si neodporují, tvoří logický řetězec a umožňují správnímu orgánu, aby ve věci vydal rozhodnutím, kterým uznal obviněného vinným ze spáchání přestupku krádeže. Na úmyslné jednání obviněného ukazuje i to, že zájemci o koupi objektivu zaslal jako deklaraci vlastnictví objektivu fakturu vystavenou k jinému objektivu.
23. listopadu 2021
Třetí dopis s červeným pruhem.
Výzva k převzetí věci.
Tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal.
Comments