Nejslavnější číslo 23 slaví v roce 23 šedesátku. Petr Koten k této příležitosti přináší nepravidelný a nechronologický seriál pro starší a pokročilé, ve kterém přibližuje momenty z hráčské kariéry Michaela Jordana.
Michael Jordan, to byl hlavně střelec. Sázet na svou silnou stránku je zcela v pořádku, ale komplexní hráči vnímají hřiště jinak. Pověst kmotra všech basketbalových chrtů pojišťuje legendární třiadvacítce deset korunek pro střeleckého krále NBA, zejména v osmdesátých letech se jeho třicetibodové šňůry vychylovaly převážně nahoru, ke čtyřicítkám a padesátkám. Ovšem v březnu 1989 si vyzkoušel experiment, který by neměl zůstat zapomenut. Proměnil se v rozehrávače. A v nové roli uspěl tak, že i Magic Johnson musel blednout závistí.
Chicago Bulls tehdy vedl Jordanův oblíbený kouč Doug Collins. A potýkal se s problémy. Boj o domácí palubovku v prvním kole play off se nedařil a ještě se mu zranila hlavní hvězda, potíže s tříslem z duelu proti Philadelphia 76ers a nemoc vystavily Jordanovi stopku v následujícím duelu s Boston Celtics a ukončily jeho sérii 236 odehraných zápasů.
Osmého března se v Bostonu prohrálo 95:104, ač za domácí nenastoupil Larry Bird, a dílčí bilance 34 výher ku 24 porážkám byla pro Bulls oproti předchozímu ročníku zhoršením.
Kozel, na něhož padnou všechny hříchy, se rýsoval v ostrých konturách. Nářky ohledně výkonů rozehrávače Sama Vincenta byly stále výraznější.
Dvouhodinový mítink s hlasitými slovními výměnami mezi trenérem a hlavní hvězdou přinesl zásadní změnu. „Nadnesl jsem, že musíme něco udělal, abychom při hře neměli takové výpadky,“ vynesl Jordan po několika týdnech.
Odteď budeš rozehrávat ty, dostalo se mu řešení.
Vlastně si o to Jordan tak nějak řekl, ale spíš nechtěné: „Trenér po mně žádal, abych se stal lídrem. Já na to, že je těžké vést tým z pozice číslo dva, že je pro mě lehčí řídit hru z point guarda.“
Sám si vařím, sám si doskakuju
Ze zásadní změny v taktice se zrodila smršť čísel, která se do NBA stabilně vrátila až v desátých letech nového století s Russellem Westbrookem a Jamesem Hardenem.
Jordan dál táhl za střeleckým titulem, už třetím v řadě. Ale vedle toho se začal vyrovnávat Magiku Johnsonovi nebo Isiahu Thomasovi v počtu asistencí a pravidelně dvojciferný byl i na doskoku.
Jedenáctého března se Michael Jordan poprvé oficiálně objevil na postu prvního rozehrávače, zapsal 18 bodů, osm doskoků a 15 asistencí proti Seattle SuperSonics.
Ale to byl jen skromný aperitiv.
Ve svém šestém utkání rozehrávač Jordan proti Los Angeles Lakers zastínil 21 body a 16 asistencemi Magika (20 bodů a 12 asistencí) a velel k těsné výhře 104:103. Krátce poté si pohrál v Portlandu, proti Trail Blazers se blýskl 34 body, sedmi doskoky, šesti zisky a především 17 asistencemi, které už navždy zůstaly jeho kariérním maximem. Clyde Drexler následně přesvědčoval oregonské novináře, že Jordan činí spoluhráče lepšími. „Ovládá míč líp než Magic. A až si na novou roli zvykne…“ nechal Drexler svou poslední větu raději nedořečenou.
„Myslím, že mi tahle změna pomohla a myslím, že pomáhá i týmu,“ nechala se slyšet chicagská 23.
S Jordanem na rozehrávce nahradil Vincenta v ideální pětce Craig Hodges (na předchozí fotce). Do té doby se trojkař-specialista nedokázal v NBA uchytit, během sedmi ročníků vystřídal čtyři zaměstnavatele. Najednou dával 15 bodů za zápas. S úspěšností 56,9 procenta! Když se v závěru sezony zranil, zastoupil ho John Paxson. Dopředu se tlačili Scottie Pippen a Horace Grant, „druhoročáci“ nadupaní býčí energií. Pod košem je doplňoval zkušený Bill Cartwright.
„Kolik snadných košů od Horace a Scottieho každý den vidíte? Všechny se rodí z geniality Michaela Jordana při hře s míčem. Odteď už protivníci nemohou tušit, ke komu se balon dostane,“ těšilo kouče Collinse.
Jerry Krause, generální manažer a stavitel Chicago Bulls, si rovněž mohl lebedit: „S Mikem je to jako v tom starém vtipu o tunové gorile. Kde takový tvor spí? Kdekoli se mu zachce. Velcí hráči se zkrátka uplatní ve více rolích.“
Kazisvěti Pistons, milovaní Pacers
Mezi 25. březnem a 14. dubnem nastalo vrcholné období Jordana-rozehrávače. Během jedenácti zápasů zvládl desetkrát triple double. „Pouhých“ sedm doskoků (ke 40 bodům a 11 asistencím) při porážce 112:114 v prodloužení s nemilovanými Detroit Pistons v osmém duelu této série Jordana připravilo o perfektní skóre. V rámci třítýdenního úseku mu napočítali průměry 33,6 bodu, 10,8 doskoku a 11,4 asistence.
Televizní záběry z tohoto období prozrazují i jednu nedůslednost, které by se devadesátkový Michael Jordan vyvaroval: dorůstání vlasů odhaluje, že nikdo není dokonalý. Až v dalších letech vyhlásil řídnoucímu porostu hlavy totální válku.
Jak se Jordan proti Indiana Pacers později nadřel, v čerstvých 26 letech to pro něj byl spíše soupeř z ranku oblíbených. Třináctého března 1989 proti nim nastřádal 21 bodů, 14 doskoků a 14 asistencí a ještě si stihnul odpočinout, při vítězství 122:90 mu stačilo 30 minut na ploše. Při smeči Horace Granta s poločasovým klaksonem na 54:40 si Jordan připisoval už osmou asistenci, přičemž měl na kontě i 15 bodů a 10 doskoků. Triple double dovršil příhrou na dlouhou dvojku Sama Vincenta, když měl odehráno teprve 20 minut.
„Není to něco, co bych chtěl dělat po celou sezonu, přece jen jsem shooting guard, ale s přihráváním jsem teď měl docela úspěch,“ svěřil se Jordan po zápase.
Když se přesně po měsíci coby soupeři utkaly Chicago a Indiana znovu, Jordan se podílel na 58 procentech bodů svého týmu, Zazářil 47 body, 11 doskoky, 13 asistencemi a čtyřmi zisky. Ovšem ani 17 tref ze 30 střel a 14 proměnných z 15 trestných hodů k vítězství nestačilo, Bulls padli 105:109. Na opačné straně se k pětadvacetibodovému Reggiemu Millerovi připojil LaSalle Thompson s 20 body a 15 doskoky.
Sedmizápasová série s triple double, to NBA neviděla od roku 1968, kdy se Wilt Chamberlain tlačil do pozice ligového lídra v asistencích. Rekord v podobě jedenácti triple double za sebou sebral Russell Westbrook v roce 2019.
Přiznejme, ta šňůra by se nezrodila bez pomoci. Jordan se za triple double honil. „Kluci od stolku mi dávají vědět, co potřebuju. A připomínají mi to i asistenti.“ přiznal bezelstně v dobovém rozhovoru. Liga zareagovala a nakázala statistikům zdržet se komunikace s týmy během utkání, zapsal novinářský matador Sam Smith v knize The Jordan Rules.
Co Nelson dobře věděl
A soupeři? Někteří nebyli z nového Jordana šťastni. Mike Fratello, tehdy trenér Atlanta Hawks , si ulevil: „Už dřív byl noční můrou. Teď? Teď se dostává k míči ještě častěji.“ Jeho rozehrávač Doc Rivers zašel dál: „Nelíbí se mi to. Je to hrozné. Není to fér.“ Doplňte si ta slova Riversovým obvyklým výrazem tváře…
Jiní byli spokojeni sami se sebou. Třeba Don Nelson, v té době kouč Golden State Warriors. Tady je vysvětlení. Po porážce svého celku od Bulls a Jordanovu triple double 32 bodů, 12 doskoků a 11 asistencí pravil: „Tak na to konečně kápli. Já bych ho dal na rozehrávku od prvního dne, co se objevil v hale.“ Milovníkovi urostlých dirigentů hry a propagátorovi rychlostního pojetí basketbalu to lze věřit.
Má asi pravdu. Minimálně lednový zápas proti Los Angeles Clippers měl Dougu Collinsovi napovědět. Čísla podle gusta Oscara Robertsona nastřádal Jordan třetí den nového roku, k výhře 126:121 v prodloužení přispěl 41 body, 10 doskoky, 11 asistencemi. Svůj výkon ještě podpořil šesti zisky oproti čtyřem ztrátám.
Scottie Pippen tehdy přidal 15 bodů, 10 doskoků a 12 asistencí. Na další podobný kousek, dvojí triple double od spoluhráčů v jednom zápase, čekala NBA více než 18 let.
Čtyřicetibodový triple double pak Jordan v sezoně zkompletoval ještě dvakrát. Proti Clippers jednalo o jeho první zápas se třemi dvoucifernými zápisy v sezoně. Do konce základní části jich měl celkem 15, větší polovinu z kariérních 28. Na pozici jedna strávil Jordan oficiálně posledních 24 utkání základní části 1988/89. Střádal průměry 30,4 bodu, 9,2 doskoku a 10,7 asistence.
Jordan vytěžený do morku
S Jordanem na rozehrávce vyhráli Bulls prvních osm z devíti zápasů. Jenže pak jejich procentuální úspěšnost klesla k průměru. Únava se nutně musela kumulovat. S bilanci 47-35 jim patřila až šestá pozice ve Východní konferenci. V play off slavně přešli přes Cleveland Cavaliers i New York Knicks, v konferenčním finále ovšem narazili na Detroit Pistons, jejichž taktika vyšťavit Jordana fungovala za jedna. V úvodních dvou kolech se Jordan dostal na průměry 37,5 bodu, 7,8 doskoku a 8,3 asistence. Bad Boys ho udrželi na 29,7 bodu, 5,5 doskoku a 6,5 asistence.
„Jordan je one-man team, zjevně si zaslouží MVP, ale v lize, která se vyvíjí ke složitějším akcím a vybalancované hře, se stává unikátem. Jak má hráč tak výjimečný brát ostatní za sobě rovné? Jak se může takhle vybavený hráč stát členem týmu?“ ptal se chicagský novinář Ted Cox už během února 1989.
Trenér Collins zkusil angažovat Jordana ještě více, ale vyhlížený úspěch nepřišel. A tak nastala změna. Nahradil ho nezkušený asistent Phil Jackson s myšlenkou na pojetí, které by Bulls učinilo méně čitelnými. Triangle offense umenšila rozdíly mezi posty klasického rozehrávače a křídel, kromě Jordana dostal větší prostor při tvorbě hry i Scottie Pippen. Papírově se o rozehru starali hlavně Paxson s nováčkem B. J. Armstrongem. Ale to už je jiná story.
Během šesti týdnů na jaře 1989 ukázal Jordan vzdálenou budoucnost NBA. Sám sebe prezentoval v novém světle. „Pokud má současná hra lidi nepřesvědčí, že jsem komplexní hráč, tak už nic,“ rýpl si tehdy do kritiků.
---------
Autor: Petr Koten
Pokud se chcete dozvědet mnohem víc z historie NBA, neváhejte investovat do jeho knihy Basketbal: Velký americký příběh. Je to zábavné čtení.