Milý Ježíšku, zdá se, že jsme si moc nerozumněli.
Když jsem ve svém dopise předloni i loni psal o tom, jak si přeju úřední zákaz florbalu, nepředstavoval jsem si to zrovna takhle. A to úplně pomíjím, že to přání byla především ironická nadsázka. Splnil jsi ho sice hezky, ale způsob jsi zvolil nešťastný. Vedlejší škody jsou rozměrů, jaké jsme si před rokem vůbec neuměli představit. To už není collateral damage, to je collateral disaster.
Na likvidaci obyčejné školní hry nebylo snad potřeba vyvolávat celosvětovou pandemii dosud neznámé nemoci, která sice velmi efektivně zastavila jak florbal, ale taky skoro všechno ostatní. O dopadech na zdraví a životy lidí nemluvě.
Ale je to poučení i pro mě. Careful what you wish for - Dávej bacha na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.
Pro příští rok si proto přeju jediné: dej to zase do pořádku. Jako prostředek použij dostatek účinné vakcíny a trochu zdravého rozumu.
Abych třeba nemusel kroutit hlavou nad tím, že na venkovních kurtech na Rémě vidím i v prosincových teplotách kolem nuly lidi, kteří tam trénují basketbal, protože dovnitř do tepla haly je nepustí, jelikože je to tam i při dodržení přísných pravidel zdraví nebezpečné.
Aby se v podstatě na rok nemusel zastavit veškerý dětský a amatérský sport, a to i ten venkovní, protože pohyb na čerstvém vzduchu - a pohyb obecně - zdá se býti toxický.
Aby se ve všech těch nařízeních, zákazech, Psech, výjimkách a doplnění dalo orientovat a dalo se podle nich na začátku týdne předvídat zhruba přibližně to, co bude platit na jeho konci, neřkuli zítra. A aby dávaly smysl.
Aby děti mohly chodit do školy, tam aby mohly vypotit všechen ten junk food a Fortnite na tělocviku a na něm - pro mě za mě - na něm ať si klidně hrajou i ten bláznivej línej hokej.
Prostě chci jen, aby byl život zase trochu normální. Díky.
Protože tenhle rok stál globálně tak nějak za vyližprdel.
Ale abych jen nekňoural.
Všem příznivkyním a příznivcům nejen CrunchTimu, ale i všech jiných basketbalových webů, blogů, kanálů, podcastů, chci poděkovat za přízeň, častá milá slová, občasnou dobře míněnou kritiku, zájem, účast a podporu. Možná se letos hrálo méně basketbalu, než se čekalo, ale to rozhodně neznamená, že by basketbal chcípnul.
Naopak.
- Poslouchejte Ballcast a sledujete "Czech basketball players" na facebooku i instagramu.
- Koukněte na Basket 101 a nestyďte se dát Follow.
- Dejte si Basketbal Fokus podcast na kanálu ČT sport.
- Čtěte neuvěřitelně poctivou práci Lukáše Kuby o tématech, která nejsou tak úplně mainstream.
- Klidně mrkněte třeba jen na pěkné bballové fotky Patrika Nguyena nebo Honzy Russnáka.
- Podívejte se na Studio Válečník nebo si poslechněte podcast Slunety.
- Dejte like klukům ze Světa basketu nebo z Nbasketu.
- Kupte ještě rychle pod stromeček knížku Šestí na světě.
- A v létě koukejte zajít aspoň na jeden streetballový turnaj, větší nebo menší, to je jedno. Těm, co to pořádají, to udělá radost. Třeba nám. Letos jsme měli víc než 50 týmů a příští rok samou radostí asi zvýšíme zápisné.
Prostě využijte toho, že basketbalového obsahu (a to vůbec nezmiňuju třeba nový oficiální web NBL.cz) se po československém internetu válí překvapivě dost a jeho autorům udělá jakákoliv zpětná vazba radost.
Já třeba jsem úplně štěstím bez sebe, že dosud (údaj k 22. prosinci 2020, 21:17 středoevropského času) se přesně 640 lidí přiznalo k tomu, že je fanouškem CrunchTimu. A několik desítek dalších ho sleduje. To je boží. Proti loňsku je to více než stoprocentní nárůst, ne snad, že bych to hlídal ...
Fakt si toho vážím. Stejně jako si vážím toho, že někomu občas přijde jako dobrý nápad, mě někam pozvat vyprávět rozumy, nikdo jiný mu to nerozmluví a tak se to skutečně zrealizuje. A úplně stejně si vážím toho, že občas někdo napíše něco přímo na CrunchTime, ať už to byl dříve Petr Koten, letos Honza Russnák a vlastně i Lukáš Kuba, který má stále nervy zvát mě ke spolupráci a pak mě se svojí neuvěřitelnou trpělivostí uhánět, že už teda bych to měl možná jako poslat, ale sice žádný spěch, ale přece jen to datum už je tak akorát, všichni ostatní už to poslali, a jako mělo by to možná už být.
Čímž přichází tradiční výzva - máte-li chuť a nápad na nějaký podobný počin, nebojte se ho zrealizovat. Napište něco, natočte něco, sestříhejte něco, namluvte něco, vyfoťte něco. A jestli potřebujete pomoc, radu nebo byste třeba chtěli přímo něco zveřejnit, zkuste třeba tuhle adresu: cruchtime@centrum.cz.
Anebo nic z toho nedělejte a užívejte si života, jestli to jen trochu půjde. Mějte se v příštím roce pěkně, buďte zdraví, optimističtí a berte to všechno aspoň maličko s nadlehledem.
Basketu zdar!