Ač se to vzhledem k reprezentační pauze může zdát překvapivé, únor byl na české basketbalové scéně poměrně rušný. Nadstavba i "podstavba" frčí na plné obrátky, Šutys oznámil konec kariéry, Kolín oznámil konec Benyho a především vyvrcholil Český pohár. Navíc nechybělo málo, aby to bylo v šokujícím stylu. Nakonec to nedopadlo, ale přesto to byla podívaná, která byla nečekaně zábavná.
A jelikož Český pohár se do cen Crunchtime počítá, tak je to tentokrát docela jednoduché.
HRÁČ MĚSÍCE a VÝKON MĚSÍCE: RAHEEM APPLEBY (USK PRAHA)
Appleby v sobě kolem letošního Valentýna vyvolal svého vnitřního Kobeho Bryanta a zejména jeho přičiněním USK málem způsobilo na české basketbalové scéně malé zemětřesení, které jsme v těchto končinách už dlouho neviděli. Kdybych chtěl být "pinktlich", tak zároveň podotknu, že špatně zahraným posledním útokem v základní hrací době pohárového finále Appleby taky způsobil, že vše zůstalo opět při starém. Ale nebudu hnidopich. Nebýt Raheema, žádný poslední útok se pro USK pravděpodobně nekonal.
Sovy nejdříve překvapily už v semifinále, kdy vyřadily výrazně favorizovanou Opavu. Napsat, že k tomu Appleby přispěl, by bylo nedoceněním toho, co na hřišti předváděl. Stihnul 29 bodů, 12 doskoků, za 36 minut neztratil v takovém zápase ani jeden balon (!), Slezané ho osmkrát museli zastavit faulem a celkově se to nasčítalo do užitečnosti 42. Spolu s kvalitním výkonem Sehnala to znamenalo, že si v USK mohlo dovolit i nepříjemný střelecký výpadek Michala Mareše a stejně to stačilo na senzační postup.
Ve finále proti tomu nejlepšímu, co se proti vám může v české soutěži postavit, Appleby žádné známky únavy neprojevoval. Na hřišti pobíhal skoro 42 minut a zaznamenal 36 bodů, devět doskoků, sedm asistencí, devět získaných faulů a opět neztratil ani jeden míč!
Tahle statistika mi přijde skrytě úžasná - Appleby odehrál o pohárovém víkendu takřka 80 minut, balon měl v ruce skoro furt a stejně ho ani jednou neodevzdal soupeři.
To, že to nakonec v prodloužení nedopadlo, je sice skvrna na kráse, ale ne dost velká na to, abych tady nesmyslně hledal jiná jména. Vzhledem k důležitosti zápasů, okolnostem a výsledkům je to volba jednoznačná.
Čestná zmínka:
Davell Roby
ZKLAMÁNÍ MĚSÍCE: BK JIP PARDUBICE
Pardubice nakonec trochu zachránilo to, že je letos přestupný rok, který jim nadělil zápas 29. února a výhru nad Olomouckem. Tím tu únorovou bilanci aspoň kosmeticky vylepšili na 1-3, ale domácí porážka s USK i venkovní ztráta na Ústí se jim nakonec může krutě vymstít v podobě ztráty výhody domácího prostředí v prvním kole play-off.
A jít v prvním kole třeba na Svitavy a ještě začínat venku, to asi není nic, po čem by kluci z Dašické toužili.
PŘEKVAPENÍ MĚSÍCE: USK PRAHA
Vše bylo prakticky napsáno výše. Jen k tomu dodám, že USK se letos dostal do pozice prakticky nejzábavnějšího týmu, je hrozně snadné jim přát a navíc si nevedou špatně ani v KNBL. V únoru například venku sestřelili Svitavy, urvali už zmiňovanou těsnou výhru v Pardubicích a v krátké době od pohárového finále dostali Nymburk do dalšího prodloužení.
Jo, domácí utkání s Olomouckem se možná vyhrát dalo, ale tak jako k USK patří nečekané výhry, zrovna tak je u nich potřeba počítat i s občasnými méně očekavanými porážkami.
Tak mě napadá: není náhodou z trojlístku Czudek, Pivoda, Repeša v současné době právě trenér USK tím vedoucím kandidátem na ocenění Trenér roku? (to je řečnická otázka, na ní nečekám odpověď)
Čestná zmínka:
MMcité1 Basket Brno
Comments