První díl seriálu o velkých finále NCAA zde.
Srovnávali ho se samotným Lewem Alcindorem, považovaným za nejlepšího hráče v historii NCAA. Anthony Davis je zatím posledním, kdo sezonu univerzitního basketbalu ovládl kompletně. Sběr slovních i hmotných ocenění uzavřel národním titulem pro University of Kentucky a sám ke všem předchozím trofejím připojil i tu pro nejvýraznějšího hráče Final Four. Stačilo mu k tomu šest finálových bodů, nejméně v dějinách udělování MOP (Most Outstanding Player).
Alcindorem, tedy Kareemem Abdul-Jabbarem, pro 21. století, se Anthony Davis stal díky široké paletě prostředků, kterými ovlivňoval zápasy ve prospěch svého týmu. A to měl tehdy v devatenácti hodně daleko k padesátibodovým nástřelům, jakých byl v NBA v dalších letech schopen.
Zatímco Kareem vládl zcela klasickými způsoby, Davis byl heroldem nové doby, v níž elitní dlouzí hráči umí (skoro) všechno. Blokovat a soupeře děsit pod košem. Předvádět krásné smeče, ale taky střílet z delší vzdálenosti a ubránit najíždějící rozehrávače. A dokonce neměl potíže ani s vlastním driblinkem, vždyť celé dětství doma v Chicagu strávil jako rozehrávač. Jestli byl něčím limitovaný, pak svou podměrečnou výškou. Až pozdní růstový spurt Davise vytáhl na 208 centimetrů.
Začal být přirovnáván k jednorožci, jako jeden z prvních. Tehdy ještě byli takoví basketbalisté unikátní.
Po posledním roce na střední byl Davis a v celonárodním rankingu univerzitních noviců číslem jedna, naháněly ho mnohé školy. Ve finále dal přednost dresu Kentucky Wildcats před týmy z DePaul, Ohio State a Syracuse. Anketa Illinois Mr. Basketball pro nejlepšího středoškoláka ve státě za rok 2011 mu nicméně přidělila čtvrtou příčku. Vyhráli Ryan Boatright a jistý Chasson Randle, třetí byl Wayne Blackshear.
Parádní sezona Anthonyho Davise na univerzitě přiměla některé fanoušky udělat domácí úkoly a doplnit si slovníček draftových pojmů.
Tělesnou výškou totiž Davis mezi pivoty nevyniká, výjimečným ho ovšem činí jeho kondoří rozpětí paží 227 centimetrů. A tak se stal wingspan jednou z hlavních sledovaných měr pro skauty a analytiky. Hráčům jako Rudy Gobert (draft 2013) nebo Donovan Mitchell (2017) pomohlo nadstandardní rozpětí o řadu příček výš.
Po 2. dubnu 2012, velkém dni pro Davise a spol., se také vášnivě debatovalo o trendu „one-and-done“.
Kabinet trenéra Calipariho
Zatímco za časů Alcindorových nesměli prváci na univerzitách do oficiálních zápasů zasahovat vůbec (v basketbalu se toto pravidlo zrušilo v roce 1972), v nové éře jsou právě oni těmi nejobletovanější hvězdami svých škol. Kolektivní smlouva mezi hráčskou asociaci NBPA a vedením NBA v roce 2005 otevřela draft pouze hráčům, které dělí od absolvování střední školy nejméně jeden rok. Od té doby se předpokládá, že největší talenti stráví v NCAA jedinou sezonu. Po ní mají hotovo. One-and-done.
Právě University of Kentucky s trenérem Johnem Caliparim si na tomhle modelu založila obchodní politiku. Možná nebudeme vyhrávat tituly, přesto se staneme nejsledovanější, připoutáme pozornost na velká jména. Úkolem je zviditelnit se co nejrychleji před draftem. A hodně vydělat. Až se Kentucky Wildcats začalo přezdívat jedenatřicátý tým NBA.
Od Calipariho příchodu v roce 2009 bylo z Kentucky prozatím draftováno 45 hráčů. Chybí mezi nimi Enes Kanter Freedom, který s týmem rok trénoval, aniž by mu bylo dovoleno v NCAA nastoupit. A také Terrence Clarke, jenž se zabil v autě těsně před draftem. Rekordním číslem je šest hráčů ve vybrané šedesátce z let 2012 a 2015. Calipariho jedničkami draftů se po sezoně v Kentucky stali John Wall (2010), Anthony Davis (2012) a Karl-Anthony Towns (2015).
Někomu se těžko hledá spojitost mezi touto strategií a vysokoškolským studiem či amatérskou podstatou sportovních aktivit na amerických univerzitách. „John Calipari dělá, co mu systém dovolí. Takže v tomhle smyslu se mu sluší poblahopřát. Každý, kdo by si snad myslel, že to má co do činění s univerzitním či vzdělávacím modelem, ten se plete. Je to skvělý byznysmodel, ale taky skrz naskrz parodie. Všichni vědí, že se tu jen něco předstírá,“ opírá se David Ridpath, učitel sportovní administrativy na Ohio University a dlouholetý kritik směřování NCAA.
Jinde to vzali věcně. Asi proto, že na problém nahlížejí z pozice profisportu. Třeba v magazínu SLAM: „Univerzitní basketbal je obchod. A tohle všechno má Coach Cal k dispozici: celostátně vysílané zápasy, hodně publicity, sbírku nováčků roku v NBA a další kvalitní borce, kteří šíří jeho evangelium, hodně výher… Čím víc hypu, tím lepší pozice (na draftu).“
Největší poklonou Caliparimu bylo, když se k filosofii “one-and-done” přiklonili i na Duke University, v posledních dekádách největší sběratelé výsledků napříč systémem NCAA. Ano, dokonce i Coach K se kolem sedmdesátky k tomuto trendu podřídil a lovil Jaysona Tatuma, Ziona Williamsona nebo R. J. Barretta, o pár let dřív jasné kandidáty zápisu na studijním v Kentucky.
Soutěž popularity mezi americkými trenéry by Calipari určitě nevyhrál. Pravil však, že se odmítá omlouvat. Tvrdí, že má nejlepší práci v basketbalu. Myšlenky na přestup do NBA odháněl.
V sezoně 2011-12 mu to navíc celé klaplo až snově. Oddechl si, když titul konečně urval. Ne, že ne. „Řekl jsem ženě, jak jsem rád, že mám hotovo. Už to nemusím poslouchat. Je to takové to splněno, jde se dál,“ přiznal, že ho poukazování na absenci poháru přece jen tížilo.
Snový rok pro Kentucky
„Chtěl jsem, ať každý vidí, že jsme nejlepší tým v ročníku,“ nezastíral Calipari ambice.
Sílu uznávali i odborníci. „Věděli jsme, že jsou lepší než všichni ostatní. Že mohou porazit úplně každého. ale někdy je obtížné se s tím vyrovnat, zvlášť pro mladé kluky. To byla jediná otázka,“ shrnuje bývalý skvělý křídelník Raja Bell. „V obraně dokázali každého podusit. Co pamatuju, tak to byl nejvíce dominující tým v univerzitním basketbalu,“ doplnil další bývalý střelec Wally Szczerbiak.
Těžko najít mladší tým šampionů. Nováčkem v NCAA nebyl jen čerstvě devatenáctiletý Davis, ale i o pár dní starší rozehrávač Marquis Teague a osmnáctiletý křídelník Michael Kidd-Gilchrist, k nim do základní pětky pasovali dva dvacetiletí druháci, křídlo Doron Lamb a pivot Terrence Jones. Dali vzpomenout na Fab Five, legendární pětici nováčků v základu University of Michigan, jimž bylo v roce 1992 během jejich prvního finále NCAA mezi osmnácti a devatenácti lety.
Kentucky v sezoně došlo k rekordním 38 vítězstvím, podlehlo jen dvakrát. V prosincovém duelu na palubovce Indiany 72:73 trojkou v poslední sekundě a v březnu ve finále konference SEC s Vanderbiltem 64:71 na neutrální půdě New Orleans Areny. Stalo se jedničkou kvadrantu South Regional. Až do Final Four v play off vítězilo vždy dvouciferně, Indianě vrátilo porážku v osmifinále celostátního turnaje, uspělo 102:90.
Calipari v roce 2011 vysbíral ty opravdu největší talenty. Anthony Davis byl vyhlášen číslem jedna mezi všemi středoškolskými absolventy, stejná pozice mu logicky pasovala v pořadí podkošových hráčů. Kidd-Gilchrist byl první v žebříčku small forwardů a Teague se řadil do čela mezi point guardy.
Ústřední pětici z lavičky doplňovali devatenáctiletý nováček Kyle Wiltjer a dvaadvacetiletý třeťák Darius Miller. Před další sezonou se do kampusu vrátili jen Wiltjer a málo využívaný náhradník Jarrod Polson, Calipari dostal zcela nový tým. Což pro něj ale nebylo nic vzácného.
Stát Kentucky patří - stejně jako sousední Indiana - mezi ta území v Americe, kde se basketbal bere velice vážně. Osmý titul celkově, ale první po 14 letech a prozatím jediný v 21. století si tu pořádně užili. Vždyť k němu na Final Four vedly výhry nad největšími rivaly Louisville a Kansasem. To už bylo několik důvodů k pořádné oslavě… Město Lexington po finále zažilo přes 40 výjezdů hasičů k požárům, jeden člověk skončil na pohotovosti s průstřelem, policisté provedli několik desítek zatčení.
Rivalita mezi školami Kentucky a Louisville každoročně kulminuje v Battle for the Bluegrass, obvykle jí týmy uzavírají kalendářní rok. S Kansasem na sebe Kentucky naráží v rané fázi sezony v listopadovém turnaji Champions Classic, hraje se na neutrální půdě v některé z velkých hal, počítá se s dvacetitisícovou návštěvou.
„Není to souboj Davida s Goliášem, ale Goliáše s Goliášem,“ pravil před finále s Kansasem kouč Calipari. Modří proti modrým, UK vs. KU. Jeho Kentucky Wildcats do té doby sedm titulů, Jayhawks tehdy tři, s tím loňským čtyři.
Davis jako legenda legend
Wildcats zvládli finále v duchu celé sezony. Do druhého poločasu si převáděli luxusní náskok 14 bodů, zvlášť při relativně nízkých nástřelech, které tehdejší Final Four v New Orleans provázely. Bylo to 41:27. Soupeře načali hlavně Kidd-Gilchrist s Lambem, zato Davis se v zakončení trápil, o pauze byl na nule. Ale kraloval ve všech ostatních činnostech. A dobře si to uvědomoval. Kouč Calipari ho nenechal, aby chmurám propadl.
„Poslouchej mě: Nemůžeš se prosadit? Pokud budeš mít příležitost, skóruj. Pokud ne, netrap se tím. Jsi nejlepší hráč v hale, nemusíš se strachovat,“ řekl prý Calipari hvězdě večera před návratem ze šatny.
Jayhawks se zvedli, v prvních třech minutách a 22 sekundách druhé dvacetiminutovky udrželi Kentucky na nule a během vstupních pěti minut nedopustili jedinou trefu ze hry. Možná rozhodla smůla nalepená na ruku Jeffa Witheyho, s 213 centimetry nejvyšší muž na hřišti tehdy zaváhal při alley oop smeči, míč vyskočil z obroučky. Momentum se ne a ne překulit.
Davis si první bod zapsal až v 25. minutě, ze šestky. Jeho tým znovu vedl o 14. A za chvíli to po dvou Lambových trojkách bylo už 54:38. Pět minut do konce se hlavní postava dne prosadila i ze hry, jumperem ze střední vzdálenosti. 59:44.
Jenže pak přece jen dorazila zápletka. Tyshawn Taylor, Thomas Robinson a po nich Elijah Johnson roztočili motor Kansasu a náhle to bylo o pět. Zbývalo 97 sekund. Mnohým se vybavilo finále 2008, kdy Calipariho tým z University of Memphis kolem Derricka Rose vedl nad Kansasem 60:51 a měl dvě minuty, aby zápas dotáhl k titulu. Dostal řadu šancí na rozhodnutí, za poslední minutu a čtvrt zahodil čtyři trestné hody, aby ho položila vyrovnávající trojka Maria Chalmerse. Jayhawks obrat dokonali v prodloužení. Už tehdy - stejně jako nyní - Kansas koučoval Bill Self.
Ale čtyři roky poté se štěstí otočilo. Davis proměnil alespoň jeden trestný hod, po něm Teague s Lambem znovu ze šestek upravovali na konečných 67:59. Kentucky nakonec došlo k vítězství, aniž by v zápase jedinkrát prohrávalo.
Osobně finálovému duelu v neworleanském Mercedes-Benz Superdome přihlíželo 70 913 diváků, lehkou převahu měli fandové Kentucky. Prostřednictvím CBS Sports, TBS, TNT a truTV finále v průměru sledovalo 20,9 milionů Američanů. Absolutní počet osob, které na zápas alespoň na chvíli přepnuli, by byl ještě výrazně vyšší.
Doron Lamb se v posledním utkání sezony blýskl 22 body, Marquis Teague nastřádal 14 bodů, Michael Kidd-Gilchrist zvládl 11 bodů, všechny už v první polovině. Terrence Jones zapsal devět bodů a sedm doskoků.
Davis nakonec potěšil hlavně staromilce, kterým umožnil připomenout Billa Russella. Sice se horko těžko vydrápal pro šest bodíků, z pole to měl křečovitých 1/10, dal čtyři šestky ze šesti. Jenže je podpořil 16 doskoky, šesti bloky, pěti asistencemi a třemi zisky. Skoro z toho bylo 5x5, i v NBA dosti vzácný jev. Davis ho zvládl jen jednou, a to v roce 2018. Od té doby předvedl 5x5 jen Jusuf Nurkič, čtvrtým rokem se čeká na další zápis.
Nejhorší zápas poklony nezastavil
Panu Nejúžasnějšímu se finále zapsalo jako nejhorší zápas v sezoně. Alespoň to se ofenzivy týče. Za Kentucky proměňoval Davis v průměru přes 62 procent střel. V rámci oslavu mu nezbylo mu než se o úspěch aspoň trochu podělit: „Já se v útoku trápil, spoluhráči to táhli. Stejně jako v celém turnaji. Když jsme byli dole, vždycky jsem je vyzval, ať skórují, že se postarám o zbytek.”
Nutno tedy dodat, že se mu ty doskoky sbíraly vcelku snadno. Kansas trefil jen 22 ze svých 62 střel a Kentucky 23 z 56.
Davisovi v kandidatuře na nejvýraznějšího hráče Final Four hodně pomohlo semifinálových 18 bodů (proměnil sedm z osmi střel). Tři z jeho tref byly klasiky hákem přes hlavu, a tak si o srovnání s Kareemem vyloženě řekl. Při výhře 69:61 nad Louisville ještě přispěl 14 doskoky a pěti bloky. Zaujal taky bojovností. Dvakrát letěl pro míč mimo hřiště, v jednom případě otestoval výdrž novinářských notebooků.
„Jako nastupovat proti Billu Russellovi. To si pak člověk uvědomí, proč Boston Celtics jedenáctkrát vyhráli NBA,“ ulevil si po semifinále Rick Pitino, kouč Louisville. Jiní v Davisovi před draftem viděli kombinaci Marcuse Cambyho s Kevinem Garnettem. Další jej prohlašovali za Tima Duncana 2.0.
„Když se hráči Louisville pokusili proniknout ke koši, Davis byl neoblomnější než vyhazovač z hollywoodského klubu,“ napsalo AP o semifinále. Podle ESPN Stats & Info byli Cardinals donuceni minout 16 layupů či pokusů o smeč.
Mezi poraženými semifinalisty byl také Kyle Kuric, Američan se slovenským původem i pasem, který dnes v FC Barcelona těží ze souhry s Tomášem Satoranským a Janem Veselým. Proti Kentucky zapsal sedm bodů a pět doskoků.
Louisville si radost vynahradilo o rok později, došlo k titulu. Jenže tenhle úspěch v kronikách zapsán nemá, výsledky z let 2011 až 2015 byly kvůli skandálům s využíváním placených společnic a úplatky rekrutům od oděvního gigantu Adidas vymazány a slovutný kouč Rick Pitino se načas musel z amerického basketbalu poroučet.
V šesti zápasech NCAA Tournamentu na cestě k titulu měl Davis průměry 15,2 bodu, 11,2 doskoku a 4,6 bloku. Zlomil řadu rekordů v počtu bloků. Za celou sezonu jich zvládl 186, jeho tým rekordních 344. Novým maximem pro finálový zápas bylo i šest bloků jednoho hráče a jedenáct týmových.
Anthony Davis si z večírků odnesl šest ze sedmi sošek pro univerzitního hráče roku (AP, Naismith, Robertson, Rupp, TSN, Wooden), jen trofej od asociace amerických trenérů NABC dostal Draymond Green, má i dvě ceny pro obranáře roku (Driesell, NABC) i Pete Newell Big Man Award pro nejlepšího pivotmana.
Po univerzitní výhře Davis postupně nastřádal i olympijské zlato, titul mistra světa a prsten pro šampiona NBA. Na tuto bilanci se dostal jako první a zatím jediný. Když v roce 2020 slavil s LA Lakers, byl premiérovým šampionem z Calipariho líhně v Kentucky. Kdyby si tehdy ve finále vedli lépe Miami Heat, o tento zápis by se podělili Bam Adebayo a Tyler Herro.
Kdo je novým Pippenem
V červnu 2012 byl Davis nezpochybnitelným králem draftu do NBA. Znovu putoval do New Orleans, dějiště svého prvního velkého triumfu. Po Hornets vybírali ještě utrápenější Charlotte Bobcats. Dvojka je v draftu až překvapivě často smolná volba. Klub Michaela Jordana sáhl po Kiddu-Gilchristovi a doufal, že právě získal nového Scottieho Pippena, budoucí hvězdu, která hraje pro tým a je ochotna zpotit se v momentech, které popularitu nepřinášejí. Jaká ironie, tahle role nakonec proslavila spíš Anthonyho Davise, pomáhajícího LeBronu Jamesovi.
Kidd-Gilchrist strávil v NBA osm nevýrazných sezon, pak se bez ovací a veřejných emocí s basketbalem rozloučil. Terrence Jones jako osmnáctka draftu putoval do Houstonu, odvedl pět let solidních služeb, ale pak se jeho kariéra ve „velké lize“ rychle nachýlila. Marquis Teague měl být lepším rozehrávačem než jeho starší bratr Jeff, aspoň si to od něj slibovali v Chicago Bulls, kteří po něm v draftu sáhli na pozici 29. V NBA strávil jen dvě plné sezony, než se z něj stal světoběžník (Rusko, Izrael, Korea). Před covidem krátce nakoukl do Memphis Grizzlies. S Vojtěchem Hrubanem se těsně minul v London Lions, dnes hraje za rhodský Kolossos.
Bohatý basketbalový životopis má i křídelník Doron Lamb, 42. muž draftu. Zvolili ho Milwaukee Bucks, ale brzy ho přenechali Orlando Magic. V NBA nastoupil přesně stokrát. Evropou projel od Francie přes Itálii a Polsko po Černou Horu a Turecko. Darius Miller se sešel s Davisem v New Orleans, Hornets po něm sáhli na čísle 46. Po odbočce přes Bamberg se v NBA načas usadil, od dubna 2021 je však bez angažmá. Z vítězného týmu Kentucky zůstal Davis mezi elitou osamocen.
Kromě této šestice, která s velkou pompou odcházela společně, do NBA nakoukl i náhradník Kyle Wiltjer, na štace v Houston Rockets, Sacramento Kings, Los Angeles Clippers a Toronto Raptors navázal v G-League, s Olympiakosem si zahrál Euroligu, s Lenovo Tenerife loni slavil v Lize mistrů a dnes je jedním z mála cizinců v čínské lize, působí v Zhejiang Lions.
Troufalost pana Robinsona
Podceňovaný Kansas, jemuž tehdy kvůli nejasnostem na studijním oddělení na rok vypadl ze sestavy slibný střelec Ben McLemore, v závěru sezony příjemně překvapoval. Trenér Self spolehl hlavně na partu třeťáků a čtvrťáka Tyshawna Taylora.
Kansas prošel ročníkem s bilancí 32-7. Do NCAA Tournamentu byl zařazen jako dvojka v kvadrantu Midwest Regional. V play off svedl těsné souboje s Purdue (63:60) a North Carolina State (60:57). Stejně tak se musel porvat v semifinále s Ohio State, poradil si 64:62, když v první půli prohrával až o 13 bodů.
Rozehrávač Taylor ve finále nastřílel 19 bodů. Po zápase už neměl v NCAA místo, na následném draftu se usadil na 41. pozici. Stěhoval se do Brooklynu, tam za dvě sezony odehrál jen 63 zápasů. A v záběrech bude jednou pro vždy jako ten nešťastník, kterého jeho tehdejší kouč Jason Kidd přiměl, aby do něj strčil, rozlil mu pití a získal neformální oddechový čas navíc. I Taylor procestoval kus světa, byl u marného pokusu Fiatu Turín protlačit se na špičku italského basketbalu, zazářil ve Venezuele a kariéru ukončil v Saigon Heat.
Tehdejší třeťák Jeff Withey odchod do NBA o rok posunul, v draftu pak jeho jméno zaznělo jako 39. Začlenil se do podkošové sestavy v New Orleans, Utahu a Dallasu, ovšem nijak nápadně. Angažmá v Evropě proložil korejskou etapou. V dresu Bilbaa byl loni na podzim k vidění v zápasech Ligy mistrů proti Nymburku. Další třeťák Elijah Johnson rovnou odešel do ciziny, v roce 2016 se na skok ocitl v Anadolu Efes Istanbul. Nejvýrazněji se zapsal v Izraeli (Hapoel Gilboa Galil, Maccabi Ašdod). Portoričan Kevin Young křižuje Amerikou, zahrál si doma, v Kanadě, v Mexiku i v G-League.
Nejvýraznější figurou týmu Kansasu byl pivot Thomas Robinson, který ve finále nasbíral 18 bodů a 17 doskoků, ale proměnil jen šest ze 17 střel. Pro úspěšnějšího rivala Davise těžko hledal slova chvály. „Není to žádný Superman. Je to jen dobrý hráč. Nemyslím to jako neúctu, ale nehodlám tu jen posedávat a chválit někoho, proti komu mám hrát,“ nechal se slyšet před finále. O pár měsíců později vyhlásil, že si zasloužil být jedničkou draftu on, nikoli Davis. Ani nebyl potřeba čas, aby ty dva rozsoudil.
Jako pětku si Robinsona zvolili Sacramento Kings - a nedobře udělali. Svou chybu rychle napravili a poslali ho kolečkem po NBA. Houston, Portland, Philadelphia, Brooklyn, LA Lakers, tam všude Robinson byl a nezářil. Stejně jako při euroligové štaci v BC Chimki. Takže Čína, Turecko, Portoriko a Korea, Filipíny a zisk libanonského pasu. Tak třeba si Robinson proti Davisovi zahraje aspoň na mistrovství světa.
----------
Autor: Petr Koten
Pokud se chcete dozvědet mnohem víc z historie NBA, neváhejte investovat do jeho knihy Basketbal: Velký americký příběh. Je to zábavné čtení.