Zavedené pořádky v NBA se pravděpodobně v blízké budoucnosti změní. Liga, jejíž příjmy v posledních letech raketově rostou (za rok 2018 dosáhly více než osmi miliard dolarů, o 3,5 miliardy více než v roce 2014), se nehodlá řídit heslem "nespravuj, co není rozbité" a zvažuje úpravy, které bychom těžko nazvali pouze kosmetickými. Pokud by vše prošlo v podobě, o které se spekuluje v médiích, hrálo by se podle nových not už od sezony 2021/2022. Co tak dramatického by nás tedy mohlo čekat?
Zásadní novinky se dají rozdělit do tří kategorií:
1) Zkrácení základní hrací části
2) Vložení zcela nového jednorázového turnaje do předvánočního období
3) Změna v systému nasazování do play-off
Než se na jednotlivé body podíváme podrobněji, je nutné upozornit, že každá z těchto změn se (alespoň zdánlivě) snaží řešit některý z problémů, které se v posledních letech v souvislosti s nejlepší ligou světa častu zmiňují. To je například údajné přetěžování největších hvězd (pro ekonomickou vitalitu ligy jsou takoví borci naprosto klíčoví), příliš velké množství nedůležitých zápasů v nichž se nasazení hráčů jen s námahou dá označit za profesionální nebo situace, kdy ve finále NBA zcela evidentně nejsou dva nejlepší celky soutěže, protože tomu brání rozdělení do konferencí.
Snaha o změny je tak zjevně odůvodnitelná. V takovém molochu ovšem nejde něco tak zásadního provést lusknutím prstů. Pokud to šéf NBA Adam Silver bude chtít dotáhnout do konce, je třeba překonat celou řadu překážek a překřičet nemalé množství kritiků.
1) KRATŠÍ ZÁKLADNÍ ČÁST
Od sezony 1967/1968 musí každý tým v základní části NBA odehrát 82 zápasů. Tohle svaté číslo tedy platí více než 50 let. Což jsou zhruba dvě třetiny existence NBA. Tomu se jistě už dá říkat tradice. Chcete-li něco takového měnit, musíte k tomu mít sakra dobrý důvod a být připraveni na tuhý odpor.
NBA zvažuje zkrácení sezony na 78 zápasů. Kratší sezona by měla mimo jiné zmírnit, či zcela vymazat sílící fenomén takzvaného "load managementu". Tedy toho, když týmy úzkostlivě hlídají zátěž svých klíčových hráčů, což v konečném důsledku znamená, že je do některých zápasů vůbec nestaví. K dokonalosti to loni dovedli Toronto Raptors a jejich (tehdejší) megahvězda Kawhi Leonard, který v sezoně odehrál pouhých 60 zápasů. Pak odpočatý doslova ovládl celé play-off a dotáhl Raptors k jednomu z nejpřekvapivějších titulů v dějinách.
Jenomže když největší hvězda není na hřišti, je spousta lidí, kterým se to nelíbí. Kromě fanoušků v hale to jsou také fanoušci u televize, televizní společnosti, sponzoři a tím pádem vedení celé ligy. Platí rovnice:
Méně hvězd = menší zájem = méně peněz.
Samozřejmě se ozývá spousta kritiků a tradicionalistů s odkazem na minulost, kdy Wiltové Chamberlainové, Kareemové Abdul-Jabbarové nebo Charlesové Barkleyové žádný load management nepotřebovali a to hráli v mnohem fyzičtější lize, kdy pravidla ještě nebyla tak striktní a nějaký zákaz hand-checkingu by každého jenom rozesmál.
Nad tím by se dalo mávnout rukou jako nad soubojem mezi "starým světem" a "novým světem", který se odehrává na mnoha bitevních polích lidského konání, zdaleka ne pouze u basketbalu.
Zajímavější je argument, že jakákoliv úprava rozpisu by prakticky znemožnila historická srovnání mezi jednotlivými hráči. Může se nám to zdát úsměvné, ale nesmíme zapomínat, že NBA - a sportovní Amerika celkově - je posedlá statistikami všeho druhu, překonáváním milníků a různými rekordy. Pokud teď zkrátíte sezonu o čtyři zápasy, najednou jakékoliv historické srovnání kulhá na obě nohy, protože nemáte shodnou srovnávací základnu. Jestliže kvalitní hráč vydrží v NBA řekněme 15 sezon, tak to najednou máte o 60 zápasů méně. A to není malá porce. Sesezení různých Parishů, Jabbarů nebo Mutombů z čela žebříčků by najednou bylo když ne rovnou nemožné, tak přinejmenším maximálně obtížně. Dá se říct, že by se v některých statistických biblích musela udělat tlustá čára a začaly by se psát znovu.
Ještě zásadnější argument proti ale je, že zkrácení ohromné porce 82 zápasů o pouhá čtyři utkání vlastně nic neřeší. Naopak, mohlo by se zdát že celou situaci zhoršuje. Bystrý člověk si řekne: když chtějí mít televizní společnosti na hřišti velké hvězdy v každém zápase, jak jim asi může pomoci, když žádné zápasy nebudou?
Správná řečnická otázka. Platí totiž také rovnice:
Žádné hvězdy = žádný zájem = žádné peníze.
A samotný úbytek jen o čtyři zápasy přece nijak zvlášť nemůže pomoci ani hráčům, kteří by chtěli více odpočívat (pamatujte, že Kawhi loni odehrál 60 zápasů, to je pořád o 18 méně než NBA plánuje). Podle propočtů mnohých odborníků by se ani dramaticky nesnížil počet takzvaných back-to-back zápasů, tedy dvou zápasů ve dvou dnech po sobě.
Tak proč by to všechno liga dělala?
Aby byl prostor na nový turnaj uprostřed sezony.
2) TURNAJ
Turnaj uprostřed sezony si představme jako takový Český pohár. Jsem si vědom, jak brutální takové srovnání je, ale pro představu je to, myslím, dostačující. V USA je tento plán často přirovnáván k anglické fotbalové Premier League, kde týmy hrají vedle klasické soutěže ještě několik různých anglických pohárů.
NBA tím chce mimo jiné zatraktivnit období v sezoně, kdy ještě nemusí být klasickým ligovým zápasům přikládán tak velký význam a náboj není vysoký. Systém by měl být následující: nejprve se odehrají utkání ve skupinách, za které budou považovány současné divize. Tato utkání (každý s každým doma-venku) se budou počítat i do dlouhodobé části NBA. Do finálového turnaje osmi týmů pak postoupí vítězové z divizí a dva nejlepší celky z druhých míst. Závěrečný turnaj se odehraje po Díkůvzdání na neutrální půdě (řekněme třeba ve Vegas) a půjde o klasického pavouka.
Klíčová otázka je nasnadě: Proč by to týmy měly brát vážně a neupřednostnit místo finálového turnaje několikadenní volno?
Odpověď na to není jednoduchá a popravdě řečeno, nikdo ji asi nebude znát dokud se to nevyzkouší. Liga samozřejmě chce týmy a hráče motivovat finančně. Vzhledem k pravděpodobným částkám je v tuto chvíli na místě zapomenout na srovnání s Českým pohárem ... Ani miliony dolarů ale nemusí v USA stačit. Pro řadu týmů by mohla být daleko cennější možnost pošetřit své klíčové hráče, protože případný úspěch v play-off (a nemusí jít nutně hned o titul) by byl ekonomicky mnohem zajímavější.
NBA proto přemýšlí dál. Zvažovaná je třeba možnost, že by jednou z cen bylo vylepšení šancí na vyšší pořadí v nadcházejícím draftu. Zkrátka že by úspěšné z turnaje týmy pak měly v imaginárním osudí při losovačce víc pingpongových míčků (takhle to ve skutečnosti nefunguje, ale opět je to pro představu dostatečné), na což by mančafty myslící dopředu v několikaročním horizontu slyšet mohly.
Velkou neznámou také je, jak tuto novinku přijmou diváci a tím pádem i televize. To je vlastně zcela klíčové. Pokud by sledovanost této novinky měla být malá a televize kvůli tomu navíc měly přijít o několik zápasů základní části, pak samozřejmě nebudou nadšené.
A abychom si uvědomili, jak velkou moc televizní společnosti mohou mít, pak se podívejme na tohle: NBA je aktuálně uprostřed devítiletých kontraktů s televizními společnostmi ESPN a TNT v hodnotě 24 miliard dolarů! Tyto smlouvy byly uzavřeny na základě nějakých předpokladů, které vycházely z konkrétního platného formátu NBA. To jsou ohromné peníze a pokud by s novými změnami televize nesouhlasily, pak se jistě mohou právně velmi úspěšně točit na tom, že podmínky smlouvy byly měněny uprostřed doby její platnosti.
Na druhou stranu je ale pravděpodobné, že pokud by se turnaj ukázal jako úspěch, pak by to Silverovi do budoucna otevřelo dveře na osekání základní části o víc než jen čtyři zápasy.
3) ZMĚNA PLAY-OFF
Tady jde vlastně o změny dvě.
První by se měla týkat samotné účasti v play-off. V současné době (od sezony 83/84) do ní postupuje osm nejlepších týmů z jedné konference a osm nejlepších týmů z druhé. Tento systém je určitě spravedlivý, ale opět přináší jeden problém - řada týmů nemá už několik týdnů před koncem základní části o co hrát. A pak se naopak snaží úmyslně vyhrávat co nejméně, protože čím hůř v základní části skončí, tím větší šanci mají na vyšší pořadí na draftu.
Podle nového systému by do play-off automaticky postoupilo nejlepších šest týmů z každé konference. Týmy od sedmého do desátého místa by si o zbylé dva fleky zahrály spolu v jakémsi předkole. A to tak, že by spolu hrály týmy na 7. a 8. místě a týmy na 9. a 10. místě. Vítěz souboje sedmého s osmým by automaticky postoupil do play-off, poražený by si o poslední místo zahrál s vítězem utkání mezi devátým a desátým. To se jeví jako fér, protože nejvýše nasazenému týmu tak stačí vyhrát jeden zápas, zatímco ty níže nasazené musí vyhrát zápasy dva.
To by do hry o play-off zapojilo minimálně deset týmů v každé konferenci, 20 celkově. A potažmo možná i některé navíc, pokud by byly desátému místu na dostřel.
Kritici zase hovoří třeba o tom, že už nyní do play-off postupují týmy se zápornou bilancí a první kola bývají leckdy nedůstojným soubojem s výsledky 4-0 na zápasy. Tento nový systém by tomu asi příliš nepomohl.
Druhá zamýšlená změna formátu play-off ale kromě zarputilých tradicionalistů příliš odpůrců nemá. Celkem efektně se totiž snaží o to, aby ve finále konferencí nedocházelo zároveň i k takzvanému předčasnému finále celé NBA. Tohle byl problém například před dvěmi a třemi lety, kdy se ve finále západní konference pralo Golden State s Houstonem, aby pak ve finále NBA smetlo Cleveland.
Nový systém počítá s tím, že před finále obou konferencí by se zbývající čtyři celky přenasadily podle bilance v základní části. Pak by hrál klasicky první se čtvrtým a druhý se třetím, vítězové by se střetli o titul NBA. Tato změna má pravděpodobně vůbec největší šanci na úspěch, protože neubírá žádné zápasy a na druhou stranu zajišťuje, aby vrchol NBA byl opravdu soubojem těch nejlepších.
Je to velmi dobrý kompromis proti úplnému zrušení konferencí, které v tuto chvíli absolutně nemá šanci projít, protože by to ohrozilo ekonomické zájmy mnoha týmů, zejména z východu.
DALŠÍ CHYSTANÉ NOVINKY
Jak vidno, pokud by se skutečně povedlo za necelé dva roky všechny výše zmíněné změny implementovat do formátu NBA, byl by to historický milník. Před tím je ale potřeba ještě hodně vyjednávání (běží kolektivní smlouva například), protože cokoliv se v NBA stane ovlivňuje příliš mnoho lidí, kteří sedí na nepředstavitelně velkém balíku peněz a není v ničím zájmu, aby se tento balík kvůli špatnému rozhodnutí zmenšoval.
A také je potřeba myslet ještě více dopředu a brát v úvahu, že NBA zcela jistě v tomto desetiletí projde i dalšími významnými změnami.
Očekává se například, že od roku 2022 budou moci být draftování hráči přímo ze střední školy, zatímco teď platí pravidlo "one-and-done" (od 2005), které nutí talentované borce odkroutit si alespoň jeden rok (nejčastěji) na univerzitě. Někteří to ale obcházejí například ročním profesionálním angažmá v zahraničí, viz. třeba ostře sledovaný LaMelo Ball. Byl by to návrat k situaci, která tady už byla a jež přivedla do NBA borce jako Kevin Garnett, Kobe Bryant nebo LeBron James.
Další velkou změnou může být rozšíření počtu týmů ze současných 30. Čekatelů a logických destinací je několik a vzhledem k finančním výsledkům by to dávalo smysl. Nejčastěji jsou zmiňována města jako Seattle, kde stále cítí křivdu po odchodu SuperSonics do Oklahomy, nebo nablýskané město hříchu Las Vegas. NBA by také po přeshraničním rozšíření na sever (Toronto) mohla provést to samé na jih do Mexico City.
A liga bude muset řešit i rostoucí moc hráčů, kteří si od LeBronova legendárního "Decision" agresivně vydupávají přestupy do jiných týmů, což samozřejmě nenahrává vyrovnanosti soutěže. Řešením by mohl být třeba tvrdý platový strop bez mnoha výjimek, zajímavé by byly i delší kontrakty.
Zdá se, že NBA má před sebou zajímavé a bouřlivé roky nejen palubovkách, ale také v zákulisí.
Někdy příště se podíváme na to, jaké možnosti se NBA otevírají na technickém poli televizních a internetových přenosů.
Comentários