Samozřejmě jsem neviděl všechny zápasy, které se na Mistrovství světa v Číně zatím odehrály, ale viděl jsem jich dost na to, abych mohl prohlásit následující:
Česká republika hraje basketbal, který ji řadí mezi osm dosud nejlepších týmů turnaje.
Pokud někdo po zápase s Tureckem spekuloval, že ta výhra spadla z nebe, že Turci měli den blbec, že byli fyzicky dole po zápase s USA, že byli psychicky dole po zápase s USA, že nás podcenili, že se jim extrémně nedařilo a nám naopak spadlo všechno, že Balvín už zase několik let podobný zápas nezahraje a tak dále a tak dále, takový člověk .... mohl mít klidně v některých bodech pravdu.
Ale vůbec nic to nemění na jedné zásadní věci. Po zápase s Brazílií je evidentní, že výsledky Čechů na tomto turnaji nejsou náhodné. Předvedená hra jim totiž naprosto odpovídá.
Výhra nad Tureckem sice možná byla emotivnější, protože nás se závěrečným klaksonem posunula automaticky dál. Radost potom byla doslova euforická. Po Brazílii je nadšení opět veliké, ale slavit zatím ještě není proč. A proto jsme mohli docela klidně přehlédnout, že výkon proti Brazílii byl pravděpodobně ještě lepší než proti Turecku.
Vždyť jsme tenhle tým, který patřil mezi širší okruh medailových kandidátů vůbec nepustili do hry. A když říkám vůbec, myslím tím VŮBEC. Zní to bláznivě, ale Brazilci nám byli nejblíž za stavu 2:2. To bylo jedinkrát za celý zápas, co se na nás dokázali "dotáhnout". Neprohrávali jsme ani jednou. Vedli jsme až o 29 bodů. Veškeré předturnajové prognózy o tom, jak budeme mít problém pod košem, jsme opět smetli ze stolu třeba i tím, že na body z bedny jsme vyhráli 46:28. Brazilce jsme přeskákali 39:28. Za dva body jsme měli skoro 64 procent, Brazilci ani ne 48. Za tři jsme stříleli za 40 procent, Brazilci se nedostali ani na 30. Naše obrana byla skvělá.
Ale i kdybychom se na všechny statistiky vykašlali, tak naše dominance na hřišti byla dobře viditelná pouhým okem. To už nebyl tým, který těží jen z nadšení. To už nebyl tým, který si překvapivou výhru vybojuje jen tím, že se o ní rve jako lev. Oboje stále platí, ale Česká republika k tomu ještě navíc byla týmem basketbalovějším, sebevědomějším a chytřejším.
Prostě START - CÍL.
Znovu jsme hráli jako tým, ovšem o našem lídrovi opět nemohlo být nejmenších pochyb. Jestli mě nezrazuje špatná paměť, pak se domnívám, že Tomáš Satoranský odehrál svůj pravděpodobně nejlepší reprezentační zápas. Jeho statistický zápis vypadá impozantně a je téměř k nerozeznání od triple-doublu (20 bodů, 9 asistencí a 7 doskoků a k tomu jen tak mimochodem nějaké zisky a bloky), ale ono to z jeho strany opět bylo v první řadě o řízení hry a přebírání kontroly v klíčových okamžicích zápasu.
Všichni jsme si jistě všimli té často zmiňované statistiky, která hovoří o tom, že Tomáš Satoranský je jediným hráčem mistrovství, který má průměr alespoň 11 bodů, 6 doskoků a 6 asistencí. To je ale spíš taková pikanterie. Potěší, ovšem klíčové jsou jiné věci.
Možná jsme si naopak nemuseli všimnout toho, že když Brazilci předvedli svůj jediný náznak náporu a ve třetí čtvrtině sedmi body stáhli na -13, byl to právě Tomáš, který správně vyhodnotil situaci, nechal si míč a svojí trojkou je vrátil zpátky do patřičných mezí.
Jestli byla v zápase s Tureckem klíčovým košem zápasu Bočiho trojka z levé strany na +6, dnes to byla Tomášova trojka z levé strany přes Barbosu na +16. I na tom je vidět jako perfektní zápas z naší strany to byl, když za kritický moment musíme považovat okamžik, kdy soupeř stáhne na minus 13.
Mimochodem - víte, že Tomáš si dneska vlastně odpočinul? No ano, odehrál pod 30 minut, kdo by to byl řekl. To je pro něj na tomto turnaji podprůměrná zátěž.
Nezklamal ani nikdo další. Ondra Balvín má za sebou druhé skvělé utkání v řadě a nenápadný double-double (15 bodů, 11 doskoků), Patriku Audovi zápas s Tureckem náramně prospěl (14 bodů), Boči byl naším nejvytěžovanějším hráčem a Martin Kříž dnes nejenom skvěle bránil, ale věřil si i v zakončení pod košem. Jeho body jsou vždy vítaným bonusem.
Kaňkou je zraněný Blake Schilb. Nevím, jaký je aktuální stav, ale bezprostředně poté to s tím kotníkem moc dobře nevypadalo. Byla by to ohromná smůla, protože od zápasu s Japonskem je Blake jistotou, která si nejenom věří při střelbě z dálky, ale hlavně skvěle odlehčuje Tomášovi s povinnostmi středního rozehrávače. Naše rotace není z nejširších, tím méně pak na rozehře. V obraně by jeho absence až tolik nevadila, tam je Pampi lepší volbou. V útoku by to ale byl další rébus k vyřešení pro zatím skvělý trenérský tým. Protože pokud nechtějí pouštět do hry Šířu s Vyoralem, pak jim opravdu zbývá za Satym už jenom Boči, v úplně krajní nouzi možná Vojta pro nějaké krátké herní úseky.
Snad by pomohlo, kdyby k Schilbovu kotníku někdo pustil toho šamana, který řešil Krojzovu achilovku. Ten se docela osvědčil.
Co se dalšího vývoje týká, jsme teď naprosto nečekaně v luxusní situaci. Američané porazili s přehledem Řecko, což pro nás znamená, že pokud svoji roli favoritů splní i proti Brazílii v pondělí, pak nás do čtvrtfinále MS posune i případná porážka s Řeckem o 11 bodů.
Ovšem o co víc fantasticky to zní, tím větší je to past. Vždycky je lepší hrát proti soupeři, než proti číslům. Podobné spekulace umí akorát udělat bordel v hlavě, mozek se pak soustředí spíš na počítání než na hru a herní křeč je na spadnutí. Pokud bychom ten rozdíl dovedli úplně vymazat z podvědomí, pak by to bylo vůbec nejlepší.
Naštěstí si to uvědomují i sami hráči a doufejme, že k tomu také s patřičným respektem přistoupí. "Snažit se hrát proti Řecku na skóre, to by byla cesta do pekel. Myslím, že tenhle tým má obrovské sebevědomí a pro nás neexistuje varianta, že bychom mohli prohrát o jedenáct nebo dvanáct. Máme formu, hrajeme dobře. Chceme vyhrát," říká správně Vojta. Podobně to vidí i Saty: "Rozhodně se nesmíme uspokojit s tím, že můžeme prohrát o nějaký počet bodů. Protože to pak začnete prohrávat během prvních dvou minut" a také Neno: "Když nebudeme hrát dobře, může to skončit klidně o dvacet. Což stačit nebude… Prostě chceme jít za vítězstvím, ne počítat".
Řeči o hře na vítězství proti Řecku nejsou úplně mimo. Jednak tady Řekové nejsou opravdu nejlepší pohodě, formu zatím trochu hledají. A za druhé, zápas USA - Brazílie se hraje až později a jeho výsledek tak nebudeme znát. Byl by docela pech, kdybychom prohráli třeba o tři body, ale Brazílie nakonec šokovala Amíky. To kdybychom Řeky porazili, pak ať si vyhraje třeba o 50, nám už to pak může být jedno a na ten zápas můžeme koukat s pivem v ruce.
Zkrátka: pojďme zapomenout na nějaké pofidérní bodové rozdíly a chtějme Řeky porazit.
Protože přesně takový přístup spolu s perfektní přípravou a zodpovědnou hrou nás dostal do pozice, kdy si tady můžeme vyprávět o čtvrtfinále a nevypadat u toho jako chovanci doktora Chocholouška.
V den, kdy česká fotbalová reprezentace prohrála s Kosovem v kvalifikaci o Mistrovství Evropy, porazila česká basketbalová reprezentace rozdílem třídy favorizovanou Brazílii v souboji o čtvrtfinále Mistrovství světa.
Basketu se teď nedá uniknout, ani kdybyste se o to hodně snažili.
Byla by chyba si myslet, že se poměry v českém sportu mění. Na to je příliš brzy, navíc jde stejně o boj předem prohraný. Ale basket je rozhodně na správné cestě. A výhled do budoucna není vůbec špatný.
