Chicago Bulls.
Jedna z nejznámějších značek v celém sportovním světě.
Tým, který patří na sociálních sítích do top trojky nejoblíbenějších organizací NBA.
Tým, jehož hodnota je podle Forbesu čtvrtá nejvyšší v celé NBA.
Tým, v jehož domovském stánku United Center se psaly moderní dějiny NBA.
Ikona, momentálně těžící hlavně ze slavné minulosti.
Domov poslední opravdu velké dynastie NBA.
Majitelé šesti prstenů pro vítěze nejlepší ligy světě.
Klub navždycky neodmyslitelně spjatý se jménem nejlepšího basketbalisty, který se kdy narodil.
Chicago Bulls se teď rozhodlo, že jeho mozkem a čtvrtým nejlépe placeným hráčem bude do budoucna kluk z pražské Flory.
Tak, povinný patetický úvod máme za sebou a teď se na to všechno podíváme dopodrobna, v kontextu a věcně. Asi jste si už ráčili všimnout, že Chicago Bulls vysvobodilo Tomáše Satoranského z Washingtonu a podepsalo ho na tři roky za pěkných 30 milionů dolarů. Konkrétně té poslední informaci se nedalo v pondělí uniknout, protože taková gáže z Tomáše dělá nejlépe placeného českého sportovce, což v zemi fotbalu a hokeji zaslíbené není jen tak.
A protože víme, že titulek prodává a zpravodajství se vždycky staví na té nejzajímavější informaci, tak kdo Satoranského neznal včera ráno, teď už alespoň ví, že existuje a kolik vydělává.
Mimochodem, dovolte mi jedno osobní doporučení – jakmile se na iDnesu (případně na jakémkoliv jiném českém zpravodajském serveru) objeví basketbalová zpráva na hlavní stránce, případně dokonce jako včera na pozici číslo 2, tak do diskuse lezte jen na vlastní nebezpečí. Nebudete pak muset číst fundované disputace o tom, jaký přínos pro společnost mají basketbalista, zubař a uklízečka, kdo si zaslouží jaké peníze, jak nic nedává smysl a pochopitelně - jako vždy - téměř filozofické zamyšlení nad tím, kdo na ten basket vlastně kouká.
Ale to jsme trochu odbočili. Ačkoliv ne až tak moc. Těmi penězi klidně můžeme začít. Protože peníze jsou vždycky až na prvním místě a NBA není výjimkou. Slovy klasika: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat“.
Výše kontraktu je v NBA extrémně důležitá. Je to soutěž, která běží na systému platového stropu. V ideálním světě majitelů klubů a manažerů by ten princip byl takový, že hráč, který bere 25 milionů ročně, by měl hrát lépe a více než ten, který bere 15 milionů. Ten by zase měl dostávat více příležitostí a odvádět lepší výkony než jiný, který bere těch milionů osm.
V ideálním světě nežijeme, takže to takhle nefunguje. Ale pokud někomu garantujete velké peníze, je ve vašem nejlepším zájmu, aby hrál, jelikož jinak ty peníze sypete vlastně do kanálu, ale zároveň se vám pořád nekompromisně počítají do platového stropu. Sebrat takovému hráči peníze nemůžete, má na ně od vás podepsaný papír. Zbavit se ho sice teoreticky můžete třeba trejdem, ale většina ostatních majitelů nejsou idioti. Existují výjimky, ale i v New Yorku se vejde na zápasovou soupisku jen 12 lidí.
Samotný systém platového stropu a všechny ty exceptions a daně z luxusu jsou na samostatnou brožuru, to si skutečně odpustíme. Platový strop v NBA je ale takzvaně měkký, naproti tomu třeba NFL má platový strop tvrdý.
Pro vaši budoucí pozici v týmu NBA je ovšem extrémní rozdíl, pokud máte kontrakt na tři miliony ročně, nebo jestli si chrochtáte a berete ročně milionů deset. Můžete v hale třeba spát, být nejmilejším člověkem pod sluncem, hrát jako správný úderník na 125% vašich schopností, ale když na sobě máte cenovku 3mil, tak vás na lavičce nechají kdykoliv sedět úplně bez výčitek. Protože pokud to udělají, netečou jim peníze skrz prsty. To je jak v Albertu, když máte v úrovni očí především to zboží, které obchoďák potřebuje prodat a na dolních policích je to nejlevnější, ačkoliv to třeba v testech kvality vychází lépe (teď přemýšlím, jestli je tohle přirovnání extrémně dobré, nebo extrémně pitomé, ale už to tu je, tak to tu nechám).
Pro kontext Satyho nové smlouvy je důležité se podívat, jak na tom aktuálně NBA s platy vlastně je. Průměrný plat v NBA byl v právě skončené sezoně 6,236.187 dolarů. Medián je 2,508.024 dolarů. Letos byl Saty s platem 3,129.187 dolarů v NBA 265. nejlépe placený hráč, v příští sezoně skočí někam do první 150tky. Vzhledem k tomu, že na výplatních páskách je podle basketball-reference zhruba 600 hráčů (ačkoliv některá jména nikdo nikdy neslyšel a řada těch kontraktů je vyloženě směšných), tak ho jeho nová výplatní páska řadí do první čtvrtiny. A kdybych to chtěl hodně přitáhnout za vlasy, tak bych napsal, že teoreticky nejlépe placení by měli být hráči základních sestav a jelikož v NBA je 30 týmů, tak 30 x 5 = 150 hráčů. Teď je tedy Saty konečně oficiálně zaplacen tak, jak se sluší a patří. Ale ono to přece jenom takhle úplně nefunguje, takže to nenapíšu.
Tři roky neustále spousty lidí, mně nevyjímaje, káleli Satyho manažerům na hlavu za to, že ho upsali za tři miliony ročně do pozice, kdy si s ním mohli ve Wizards vytírat podlahu. Ať už tehdy byla možnost vydyndat víc, nebo nebyla, ten kontrakt byl prostě směšnej. Koncentrovanému hejtu se navíc nelze divit ani zpětně, protože léto 2016 bylo na přestupovém trhu jednou velkou orgií v rozhazování peněz. Platový strop skočil ze 70 milionů výrazně nad 90 milionů a týmy najednou potřebovaly prachy někomu nacpat.
Luol Deng na čtyři roky 72 milionů. Chandler Parsons na čtyři roky 94 milionů. Timofey „fucking“ Mozgov 64 milionů na čtyři roky. Nicolas Batum 120 milionů na pět let. DJ Augustin 29 milionů na čtyři roky. Jeremy Lin za tři roky 36 milionů. Mirza Teletovic za tři roky 30 milionů. Jerryd Bayles tři roky a 27 milionů. Solomon Hill čtyři roky a 48 milionů. Jon Leuer čtyři roky a 42 milionů. Arron Afflalo dva roky a 25 milionů. Ian Mahinmi čtyři roky a 64 milionů, Tyler Johnson čtyři roky a 50 milionů (!!!), Cole Aldrich tři roky a 22 milionů. Sergio Rodriguez osm milionů za rok. Lance Thomas 27 milionů za čtyři roky. Gerald Henderson dva roky a 18 milionů. Allen Crabbe čtyři roky a 75 milionů. Meyers
Leonard čtyři roky a 41 milionů.
Tomáš Satoranský tři roky a devět milionů.
Beru v potaz, že Saty před tím v NBA nehrál, ale hrál na nejvyšší evropské úrovni, dirigoval spolehlivě jeden z nejlepších týmů mimo NBA a nebyl to žádný vyplašený mladíček. Tři miliony byly v kontextu výše uvedených hrůz prostě žalostně málo a podle toho to taky vypadalo.
Tři roky ve Wizards už nebudeme rozebírat. Naštěstí pro Tomáše není John Wall zrovna chodící reklamou na perfektně fungující pohybový aparát a k tomu navíc nebyli v organizaci Wizards až takoví ignoranti, aby nepoznali, že Saty opravdu nemá co sedět na lavičce, když se na hřišti zoufale snaží tým řídit například Trey Burke.
Tomáš toho bordelu ve Washingtonu perfektně využil k tomu, aby ukázal všechny svoje silné stránky (přehled, týmovost, obrana, rozvaha a s tím související neztrácení balonů, na rozehrávače nadprůměrná výška), vylepšil některé svoje slabší stránky (catch and shoot, střelba z delší vzdálenosti obecně) a co nejvíc se vyvaroval věcí, které prostě tolik neumí (pull up, hra 1na1). Výsledek toho byl, že podle všeho mělo o Tomáše zájem docela dost týmů.
Mělo to ale jeden háček. Tomáš totiž navíc ke vší té smůle s blbým kontraktem byl letos restricted free agent. Což znamená, že Wizards mohli jakoukoliv nabídku na něj dorovnat. To samo o sobě by problém nebyl. Problém je, že pokud by nějaký tým Tomášovi dal nabídku, tak musí pak tři dny čekat na rozhodnutí Washingtonu. A co je nejhorší - ty peníze, které nabídne Tomášovi, by měl po tu dobu blokované a nesměl by s nimi na přestupovém trhu nijak operovat.
To se může zdát jako zdánlivě malicherné, vždyť jde jen o tři dny. Ale on začátek přestupového období je tak třaskavý, že tam se rozhoduje v minutách, maximálně hodinách. Většina petard je vystřílená hned ten první den (což jsme mohli letos dobře vidět), takže mít 48 hodin zablokované peníze kvůli hráči, který není z té nejvyšší kategorie, je luxus, jaký si moc týmů dovolit nemůže.
Tomáš se nakonec do Chicaga dostal systémem sign and trade. Tedy, že ho Wizards podepsali, aby ho vzápětí do Bulls vytrejdovali. Byly v tom zamotané nějaké čachry ohledně výběru v draftech, ale to pro nás není tak podstatné. To důležité je, že se Tomáše povedlo dostat do týmu, který o něj evidentně stál, počítá s ním na pozici prvního rozehrávače a udělá z něj čtvrtého nejlépe placeného hráče týmu. Deset milionů ročně je suma, o které se opatrně spekulovalo někdy v období kolem toho Tomášova letošního triple-doublu, ale v posledních týdnech to očekávání spadlo někam na sedm ročně.
Pokud jste předchozí odstavec pochopili jako pochvalu manažerskému týmu, který Tomáše zastupuje, tak jste se nemýlili. Tentokrát jim není co vyčítat.
Tohle je momentálně výplatnice Chicaga Bulls pro další sezonu:
Otto Porter (26) – 27,250.575
Zach Lavine (24) – 19,500.000
Thaddeus Young (31) – 13,015.873
Tomas Satoransky (27) – 9,523.810
Cristiano Felicio (27) – 8,156.500
Kris Dunn (25) – 5,348.007
Coby White (19) – 5,307.120
Lauri Markkanen (22) – 5,300.400
Wendell Carter Jr. (20) – 5,201.400
Denzel Valentine (25) – 3,377.569
Timothe Luwawu-Cabarrot – 2,529.684
Chandler Hutchison (23) – 2,332.320
Wayne Selden (25) – 1,931.189
Ryan Arcidiacono (25) – 1,818.486
Antonio Blakeney (22) – 1,620.564
Shaquille Harrison (25) – 1,620.564
Walter Lemon Jr. (27) – 1,620.564
Klasičtí rozehrávači jsou Saty, Dunn, White, Arcidiacono a Harrison. Poslední dva nemusíme řešit, Dunn je osina v býčím zadku, kterou je potřeba co nejdříve vytrejdovat, White je sice vysoký pick v draftu, ale je to v nejlepším případě příslib do budoucna. Vlastně by se za "příslib do budoucna" dalo označit celé Chicago Bulls.
Pojďme na chvíli od těch peněz pryč a soustřeďme se na basketbalovou stránku věci.
Netřeba to malovat narůžovo - Bulls momentálně nejsou dobrý tým. Loni vyhráli 22 zápasů, což byla čtvrtá nejhorší bilance NBA a bylo to dokonce o deset výher méně než Washington, jehož hru jsme loni často považovali za koncentrované basketbalové peklo. Saty tam určitě ani letos, ani za dva roky titul nevyhraje. Ale Bulls navzdory momentálně horší bilanci mají to, co Wizards ani náznakem - budoucnost a jakous takous koncepci.
Mrkněte nahoře na tu výplatnici ještě jednou a všimněte si těch čísel v závorkách. To je věk hráčů. Pouze Thad Young, který je spolu se Satym aktuální posilou, je tam třicátník. Tým je to mladý, s poměrně slušným výhledem. Nemusí se trápit s nějakým toxickým kontraktem, jako je ten Wallův ve Washingtonu, který bere Wizards pro příští čtyři roky jakoukoliv zásadní naději na zlepšení.
Trochu problém mohou být zranění. Markkanen loni chyběl na 30 zápasů. Lavine na 19 zápasů. Dunn neodehrál 36 utkání. Ale zranění mohou potkat každého, i ty nejlepší. Nad touto hlubokou myšlenkou aktuálně rozjímají například v oblasti Oaklandu.
Rozebereme si hráčské portfolio Býků.
Nenechte se mýlit nováčkovskou výší kontraktu, ale hlavní hvězdou je v Bulls finský mladík Markkanen, který ve své druhé sezoně dosáhl téměř 19 bodů a 9 doskoků na zápas, navíc má to, co se po moderních dlouhých chce - střelu z dálky.
Bulls samozřejmě hodně hrají přes Lavina. Tahle gumová dvojka loni zažila svou nejlepší sezonu s průměrem 23,7 bodu na zápas, 4,7 doskoku a 4,5 asistence, při úspěšnosti z pole 46,7 procenta - všechno kariérní maxima. Lavine je především ofenzivně laděný hráč. Navíc jeho usage rate (tedy kolik procent akcí týmu jde přes něj) loni byla monstózní - 30,5. To ho v celé NBA řadilo na 12. místo, když až za ním skončil Curry, Kawhi, Blake Griffin, Davis, Lillard, Durant, Towns, Beal ... jo, je to trošku studnička tenhle Lavine.
V obraně je to ale bída. Lavine je především úplně v lese pokud jde o jakékoliv návyky odstupování v obraně, přebírání nebo výpomoci. Proto je pro Bulls nutností, jelikož s Lavinem do budoucna určitě počítají, nasypat kolem něj hráče, kteří nějaké obranné návyky mají. Do takového puzzle dobře zapadají právě Saty, Young, ale třeba i mladý Wendell Carter. Například Otto Porter tak úplně ne, ale ten určitě nepřišel v první řadě kvůli obraně.
Bavit se navíc v případě Bulls o obraně je trochu směšné, protože ten tým loni skončil na 25. místě v defenzivním ratingu. Předpokládám, že zlepšit to by neměl být letos až takový problém. V každém případě je to nutnost.
Poměrně dobrým obráncem je i Kris Dunn, tedy pokud tu hru sledujete. Ale "oční test" není všechno. Bulls byli loni v obraně podle statistik lepší, když Dunn nehrál. A to je už co říct. K tomu všemu jeho útočné statistiky v nejlepším případě stagnovaly, případně klesly. Prezident basketbalových operací John Paxson řekl po sezoně na Dunnovu adresu následovné: "Krise jsme neodepsali. Myslím, že má obranné schopnosti, ale jako tým se musíme na pozici středního rozehrávače zlepšit, o tom nepochybuji," a pokračoval: "Předpokládám, že v naší základní sestavě budou tři dobří trojkaři, tedy Zach, Lauri a Otto. Pro nás je prioritou mít k nim rozehrávače, který jim bude schopen přichystat střeleckou příležitost".
Já to pro čtenáře Crunchtimu přeložím do lidské řeči: "Krise jsme sice neodepsali, furt mu musíme platit, ale už bych ho tady nejraději neviděl".
Po tomhle prohlášení Bulls draftovali Whitea a přivedli za nemalé peníze Satoranského. Myslím, že Dunn novou sezonu v dresu Bulls nezačne.
(v tom videu si Dunn pekně namazal na chleba i Satyho, jen tak mimochodem ...)
A propos, White. Když někomu věnujete sedmý flek v draftu, tak to není úplná střelba naslepo, něco od něj čekáte. White je rozehrávač, který zatím preferuje především střelbu. Narozdíl od Satyho si dovede sám připravit dobrou pozici a střílet z driblinku, z toho takzvaného pull-upu. Zatímco Saty, pokud se mu povede překonat svého obránce, tak se z nájezdu nejčastěji uchyluje k nějakému floateru.
V té schopnosti, kterou Paxson zmínil, tedy v přípravě pozic pro Markkanena, Lavina a Portera, to ale ještě tak slavné není. V řízení hry se musí White dost učit, zvlášť pokud k tomu připočítáme ještě přechod z univerzitní soutěže na ten největší level. Menším problémem taky je, že i v Severní Karolíně byl schopný v některých zápasech totálně vybouchnout a náchylnost k nevyrovnaných výkonům se v NBA ukáže dvojnásob. Ale je mu teprve 19 a tohle všechno je pochopitelné.
Každopádně ta podstatná věc je následující - je nanejvýš pravděpodobné, že coby point guard bude mít Saty v Chicagu volné pole působnosti a začne v základní sestavě. Je jejich nejzkušenější jednička, která se ideálně hodí do systému vytvořeného pro typy hráčů, které Bulls tlačí dopředu především - tedy střelce s trochu problematickou obranou. Saty tady bude legitimní člen základní koule, nebude muset spoléhat na to, že si někdo urve vazy v koleně, jako to měl ve Wizards. Z tohohle pohledu je jeho přestup do Chicaga darem z nebes, protože takových týmů, které by mu rovnou prakticky zaručily základ v NBA moc nebylo.
Chvíli jsem viděl jako ideální místo Indianu, ale to padlo, když si přivedla Brogdona. Dalším týmem bez klasické dobré jedničky je Dallas, jejich největší kvalita tam momentálně je pětatřicetiletý Barea a pak Jalen Brunson. Tam by Saty taky místo měl. Určitě by ho zvládli využít i u Magic, nevěřím, že je horší než DJ Augustin. A Fultz je spíše mytická postava než skutečný hráč.
Ale spekulace už jsou teď zbytečné. Saty dopadl možná lépe, než jsme si všichni uměli představit. Je v týmu, který staví kádr pro budoucnost. Saty může být její součástí, za tři roky mu bude teprve třicet a jako guard, který nespoléhá v první řadě na brutální atletičnost, může v NBA "stárnout" dobře. To ale hodně předbíhám. Teď je na něm, aby ukázal, že si tu dobrou smlouvu zaslouží.
Zajímavé zamyšlení k jeho přestupu je na webu pippenainteasy. Přestup jako takový hodnotí známkou A, tedy za bič. Saty je podle něj metodický, šikovný, dovede proměnit otevřené střely, umí chytře nahrát, neztrácí balón a umí překvapivě skákat. Je neuvěřitelně nedoceněný. A umí hrát bez balonu. Pro Markkanena a Cartera je to ideální rozehrávač.
Na druhou stranu ale zmiňuje věc, kterou neradno podceňovat. Totiž že spousta fanoušků Bulls očekávala, že White bude první jedničkou, čistě proto, aby se ukázalo, co v něm je. Takový Trae Young v Atlantě byl loni hozený do vody, zprvu se v ní trochu plácal, ale na konci sezony byli lidé, kteří zpochybňovali, jestli nováčkem roku byl skutečně Dončič a ne nakonec Young (byl to nesmysl, ale fakt je, že Trae hrál opravdu dobře).
Je potřeba počítat s tím, že White dostane šanci. Saty nebude na hřišti 40 minut. Počítejme spíš tak se slabými 30 minutami. Ale je taky pravdou, že White a Saty klidně můžou hrát nějaké úseky spolu. Třeba se ukáže, že White je reinkarnací Allena Iversona a Saty mu bude muset vyklidit pole.
Ale hej, tohle je NBA. Nejlepší liga světa. Tam fakt není nic zadarmo. A Tomáš už dokázal, že tam patří. Díky tomu si vybojoval příležitost, jakou možná ani sám nečekal. Ta velká smlouva nakonec není cíl. Ta velká smlouva je spíš prostředek, jak toho cíle dosáhnout.
Tomáš je v nejlepších letech a bude prvním rozehrávačem týmu NBA. Basketbal hrají na světě miliony lidí, ale pouze 30 z nich si může něco takového říct.
P.S.: Moc se těším na vzájemný souboj Chicaga a Washingtonu, pokud to bude v době, kdy už bude hrát Wall. Vzhledem k tomu, že dva roky slyšel, jak tým hraje líp bez něj a se Satym na jedničce, tak bude mít jistě extra motivaci dokázat, že to byly kecy. A pokud mu navíc ještě nějaký dobrák přeloží ten rozhovor, ve kterém Saty řekl, že by na hřiště raději poslal sebe než Walla, tak se klidně může stát, že bude mít Tomáš v NBA první regulerní "rivalry"! :-)
A když jsme těma prachama začali, tak těma prachama i skončíme. Tady je přehled toho, jak byli placení další Češi v NBA:
George Zídek
95/96 Charlotte Hornets – 603.000
96/97 Charlotte Hornets – 694.000
97/98 Denver Nuggets – 784.000
platový strop v roce 1997 - 26,900.000
Jiří Welsch
02/03 Golden State Warriors – 1,234.080
03/04 Bosotn Celtics – 1,326.600
04/05 Boston Celtics – 1,419.240
05/06 Milwaukee Bucks – 2,177.114
platový strop v roce 2005 - 49,500.000
Jan Veselý
11/12 Washington Wizards – 3,065.040
12/13 Washington Wizards – 3,294.960
13/14 Washington Wizards – 3,340.920
platový strop v roce 2013 - 58,679.000
Comments