Hala ústecké Slunety bude v neděli odpoledne svědkem estrády zvané All-star game, jejíž zlatým hřebem má být zápas takzvaných Mazáků s takzvanými Mladými puškami, což jsou korektní názvy pro klasické rozdělení Mladý - Starý, které zná každý baskeťák z některého volnějšího tréninku.
Můj přístup k celé záležitosti s utkáním hvězd jsem před rokem dal dostatečně jasně najevo, takže to skutečně není tak, že bych počítal, kolikrát se ještě vyspím, než to vypukne. Ale proč nepřiznat, že letos mě v programu pár věcí opravdu upřímně zajímá.
Nepřekvapí, že jsou to hlavně dovednostní soutěže. Letos totiž - na rozdíl od loňska - mají nominace daleko větší smysl a dělají zápolení atraktivnější především pro diváky.
Začněme streetballovou řežbou oficálně nazvanou Kooperativa Faktor 1 on 1 Challenge. Tady je pavouk:
Na první pohled je zřejmé, co se změnilo od loňska. V dovednostní soutěži české All-star game jsou Češi! Je jich tam hned pět, což je o pět víc než před rokem. Možná jsem konzerva, ale tak nějak by to mělo být. Ještě větší plus je pak to, že se ve všech pěti případech jedná o mladé kluky, kteří určitě budou mít motivaci se porvat o co nejlepší umístění.
Kromě obdivu fanoušků, respektu konkurentů, cenného zápisu do basketbalového CV a kvalitního materiálu na své sociální sítě mohou coby vítězové získat také šek na 1000 eur, za což by už mohla být docela slušná kalba. Po sezoně, samozřejmě.
Nebude to jistě nic jednoduchého, protože zahraniční konkurence je kvalitní. Jako univerzální hrozba v tomto případě slouží loňský vítěz Javonte Douglas, jehož v prvním kole vyfásnul Luboš Kovář. Mladý Tur holt nešel štěstíčku naproti a los nenacvičil.
Na druhou stranu není vyloučené žádné překvapení, čemuž napomáhá formát turnaje. Zápasy jsou dost krátké, úspěšná trojka má cenu zlata a naopak každá nedaná střela hodně bolí. Když si bude třeba takový Filip Kroutil u Ozrena Pavloviče hlídat především nájezd a trochu ho naláká do střely za tři, tak má podle statistik 67procentní šanci, že Pavlovič tu trojku mine. Pak už stačí jen dobrý box out, doskok, sám se párkrát trefit a semifinále je tu. Jak snadné. Zdůrazňuju, že za tuhle radu nic nechci.
Moje sympatie v turnaji mají Radek Farský a David Pekárek, už jenom proto, že pro případný triumf musí vyhrát hned čtyři zápasy a to je už docela porce.
Účastí mladých Čechů tahle soutěž, která byla loni dost jalová, dostala tolik potřebný impuls.
Další zajímavou událostí je Hjondé 3-Point Shoot-out:
Loni jsem nominaci dost rozporoval. Letos je to výrazně lepší, výhradu bych ale měl. V moderním basketbalu je už takřka nutností vysoký hráč, který střílí trojky. Před 20 lety to byla pořád ještě spíš cirkusová anomálie, něco jako žonglující medvěd na motorce, teď už je luxus někoho takového v týmu nemít. I v české lize takové vysoké střelce máme a proto je škoda, že alespoň jeden z nich nemá šanci si o titul toho nejlepšího snajpra zastřílet.
Takový Venca Bujnoch v sezoně zvednul 75 trojek a 35 jich dal, což ho s úspěšností skoro 47 procent řadí na osmé místo v celkovém pořadí KNBL.
Anebo ještě lepší případ, který se v Ústí nad Labem vyloženě nabízí - Pavel Houška. A nebyla by to jenom nějaká úlitba domácím divákům a nesmyslné podlejzání Houšmenovi, mělo by to veškerou myslitelnou oporu ve statistice. Houška totiž letos z 80 střel proměnil 35 a s úpěšností 44 procent je 17. nejlepších trojkařem ligy. Nemohu se zbavit dojmu, že tohle je opravdu velká škoda. Houšmen hraje má vynikající sezonu a jeho účast v soutěži by jistě měla v domácím kotli bouřlivý ohlas.
Třeba taková nabídka byla na stole, ovšem zůstala nevyužita. Nevím. Domácí ale zastoupení v soutěži mít budou, Spencer Svejcar střílí trojky rád a nestřílí je úplně špatně. Absence alespoň jednoho pivota ovšem i tak mrzí, ať už jde o Houšku nebo o někoho jiného.
Samotnému složení trojkařské soutěže se ale těžko dá něco jiného vytknout, jsou tam samí "obvyklí podezřelí" včetně letos naprosto bezkonkurenčního Larryho Jurečky, který pravděpodobně půjde do soutěže v roli mírného favorita.
Pochvalu zaslouží i opětovné zapojení juniorského zástupce, v tomto případě Matyáše Vrábela, kterému v extralize padne do koše každá druhá trojka. Pokud v situaci, na kterou rozhodně není zvyklý, zklidní nervy a ruce, může mít velmi slušnou šanci a předpokládejme, že publikum bude na jeho straně.
Basketking Slam Dunk Contest:
Tady už jsem trochu rozpačitý. Důvodem ale není samotná nominace, spíš mám pocit, že se potenciál smečařské soutěže v klasickém formátu vyčerpal. V době youtube se zdá, že vše už bylo někde viděno a bylo to viděno v lepší kvalitě. Navíc jsou ligoví basketbalisté už z podstaty přece jen trochu opatrnější, protože by je nikdo nepochválil, kdyby se při dunkování zrakvili na půl sezony. Takže se žádné přeskakování šesti lidí nebo aut nekoná. A i kdyby se konalo, tak jsme zase u toho - je to sice úctyhodné, ale už jsme to viděli několikrát.
Dobrým krokem ovšem je zařazení neligového Romana Radovskiiho, který je ve smečařských soutěžích jako doma. Tihle kluci, kteří celé léto dunkují někde po venkovních pláccích a pravidelně se účastní podobných exhibic, mají o něco nižší pud sebezáchovy, dunkování je pro ně často prioritou, trénujou specificky přímo smeče a tím pádem přináší do soutěže celkem slušný "WOW potenciál". Třeba to nakonec bude zklamání, ale právě Roman je tou hlavní věcí, která mě na letošní smečařské souteži zajímá.
No a tím se dostávám k samotnému zápasu hvězd. Pořád ho beru spíš jako povětšinou nudnou výplň mezi výše zmíněnými dovednostními soutěžemi. Kdysi tomu tak nebylo, ale v posledních letech se vytratily i ty poslední náznaky jakékoliv obrany (platí napříč všemi ligami, NBA počínaje). Navíc se v tom "zápase" vyskytuje příliš velký počet bezhlavých trojek, jejichž úspěšnost je mizivá. Zavedení pětibodového oblouku je v tomhle případě kontraproduktivní. A taky funguje podobný faktor jako u smečí - nikdo se především nechce zranit, takže je ta absence jakéhokoliv nasazení do velké míry pochopitelná.
Zkrátka a dobře je utkání hvězd takovou rodinnou záležitostí, při které se baví hlavně sami hráči. Nominace je ale velmi dobrá (vždycky se dá argumentovat, že by tam mohli být třeba někteří další - Morgan, Igrutinovič, Sedmák nebo Lošonský, ale tomu se fakt nikdy nedá vyhnout) a mám opravdu radost, že se dostalo na Jurečku, který hraje letos jak z partesu.
Stejně ale předpokládám, že tohle budu přeskakovat. Platí to co loni - nejsem cílovka. Jestli se o víkendu na nějaký zápas těším, pak je to sobotní Severočeské derby.
Comments