Tuzemský basketbal má za sebou první vrchol sezony (ne, All Star game se v žádném případě nepočítá). O víkendu na Královce vyvrcholil Český pohár, při kterém BK Armex Děčín s velkou slávou přišel o své titulové panictví. Druhé Brno, které se nijak netajilo zlatými ambicemi, se topí v hlubokém smutku, který kontrastuje s umírněnou radostí Kolína z bronzu. To už je paradox finálových dní – ten, kdo je druhý, končí soutěž porážkou a s hlavou dole, zatímco třetí v pořadí se loučí vítězstvím a nikdo mu nemůže vyčítat trochu té radosti z medaile.
Pojďme se podívat na pět věcí, které nás během dvou finálových dní zaujaly.
1) BK Armex Děčín
Zase a znovu je potřeba to zopakovat – hluboká úklona před tím, co Děčín v této sezoně předvádí. Kdo by to před jejím začátkem řekl …
Vítězství v poháru bylo naprosto zasloužené a jeden by ho snad mohl označit i za dominantní. Semifinále proti Kolínu o 23 bodů, finále proti Brnu o 13 s poločasovým vedením skoro o dvacku. Děčín v Praze vedl po každé čtvrtině, takže pokud řekneme, že tu broušenou vázu urval stylem start-cíl, je to sice fráze, ale v tomto případě velmi příhodná.
Děčín přijel připravený, odhodlaný a sebevědomý. Hráči makali celých 80 minut, přesně plnili to, co plnit měli, aby vše dopadlo v jejich prospěch. Načasování formy 10/10. Nebyl to vždycky úplně oslnivý basketbal, co si budeme povídat, ale byl to basketbal totálně účelný. Holt Válečníci, no. Jsou si vědomí svých silných stránek, stejně jako jsou si velmi dobře vědomí slabých stránek soupeřů.
Poháru to bude v Děčíně slušet. Jistě bude jako první velká klubová trofej na čestném místě.
2 – Příliš jasná semifinále
Čím víc se finále pohárů blížilo, tím víc to bylo odevšad slyšet – vyhrát může kdokoliv, bude to drama, mohou přijít prodloužení, rozhodnutí v posledních vteřinách, je to totálně otevřené… a tak dál. Při absenci Nymburka a obhájce z Opavy bylo cítit oprávněné napětí.
A pak přišla sobota a bum – Brno smetlo Slunetu o 31 bodů a Děčín procválal do finále proti Kolínu s třiadvacetibodovým polštářem. Žádné kousání nehtů se nekonalo, to už spíš nezaujatému divákovi hrozilo, že si vymkne čelist při zívání.
Ústí a Kolín ale prostě sobota nezastihla na vrcholu formy. A abych byl upřímný, zejména v případě Slunety to hodně bolelo, protože takhle se o žádné zlato nehraje.
3 – Kolínský twist
Kolín rozhodně před Final 4 neoplýval bůhvíjakou formou a pyšnit se tím, že jste letos třikrát porazili Nymburk, to taky nemůžete věčně.
Semifinále to potvrdilo. Kolín sice jakžtakž vydržel do poločasu, ale po něm přišel děčínský Válec a bylo po nadějích. Adam Číž své první body zaznamenal až ve 25. minutě, Středočeši donutili Válečníky k pouhým čtyřem ztrátám, a přestože sebrali velmi slušných 14 útočných doskoků, jejich vlastní ztráty a střelecká (ne)úspěšnost je neopravňovala k tomu, aby pomýšleli na postup do finále.
Před bojem o bronz ale udělal trenér Konvalinka nečekaný tah. Vyndal ze základu Adama Číže a poslal do něj Rasharda Odomese. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí.
Odomes dal v 1. poločase 22 bodů a byl hlavním důvodem, proč Kolín prohrával jen o bod. Adamu Čížovi změna taky náramně prospěla, ukradl si pro sebe některé úseky ve druhém poločase a opět v nich připomínal toho MVP soutěže, kterým se před pár lety oprávněně stal.
Nakonec Odomes 28 bodů, Číž 24 bodů, jen tak mimochodem dva nejlepší střelci utkání. Když se k tomu přidal spolehlivý Jakub Petráš pod oběma koši, byla z toho cenná výhra o tři body a další pohárová medaile do kolínského doupěte.
4 – Královka
Hodně se o tom diskutovalo. Proč Královka? Proč Praha, kde je taková konkurence všemožné zábavy a lidí moc nepřijde? Proč ne někde, kde jsou lidé po basketu hladoví?
Všechno to byly oprávněné otázky, ale zdá se, že nakonec to takové fiasko nebylo.
Pravda, přiznejme si, že velkou zásluhu na tom měli zejména děčínští fanoušci, kteří opět předvedli, že nejsou vyhlášení jen tak pro nic za nic a svým borcům dovedou vytvořit domácí prostředí i mimo Maroldovku. Své o něco menší a o něco méně hlasitější kotle měly v Praze i ostatní tři týmy, a tak když pominu poněkud vlažnější atmosféru na zápase o bronz, bylo to z tohohle pohledu důstojné vyvrcholení soutěže.
Samozřejmě můžeme i dále spekulovat, že někde jinde by to bylo ještě lepší. Například Tomáš Hrubý v jednom z komentářů na twitteru opatrně Královku pochválil, ale zároveň podotknul, že na Slunetě by bylo plno. Možná ano.
Výbuch to ale v Praze nebyl.
Zároveň si zaslouží pochvalu organizace celého eventu. Nebylo to odfláknuté. Nikdo si nemyslel, že lidi přijdou, uvidí basket, to jim stačí. Všechny pauzy ve hře byly vyplněné nějakým programem, soutěžilo se, rozdávala se trika a ručníky, maskot bavil děti, obě velkoplošné obrazovky byly využité na maximum, spíkři spíkrovali.
Vždycky to může být lepší, ale tady bylo vidět, že se někdo snažil a dal si práci.
5 – Přenos ČT Sport
Pojďme si na závěr trochu pobrečet.
Kdo viděl, že je finále vypsané na neděli od 19:40, řekl si jistě „aha, to je kvůli televiznímu přenosu“. A skutečně, mělo to tak být.
Jenže ten, kdo si v tento čas televizi naladil, musel být zklamán. Proč? Přenos začal až druhou čtvrtinou. Důvod? Play-off hokejové extraligy. Jenže ne zápas. Ale pozápasové studio.
Podívejte se, já myslím, že jsem v tomhle celkem racionální. Nečekám, že bude ČT na svém sportovním kanále vysílat celé Final 4. Rozumím argumentům, znám pozici basketbalu. Chápu, že hokej je český národní sport a play-off nejvyšší soutěže je samozřejmě důležitou událostí. Čísla budou jistě nesrovnatelná.
Ale tady se nebavíme o zápase. Ten už byl dohrán. Opravdu by nešlo, aby Robert Záruba rozebíral s expertem dohrané utkání na ČT Sport plus a do telky se pustil přímý přenos basketu? Neřekl bych půl slova, kdyby se hokej prodlužoval. Jenže v době, kdy se na Královce hrála první čtvrtina finále poháru, po ledové ploše v Hradci Králové už jezdila rolba.
Pokud basketbal chce, aby se mu tyhle věci nestávaly, čeká ho ještě dlouhá cesta a hodně práce.
Edit: Pár desítek minut po vydání tohoto článku informovala federace o otevřeném dopisu, který zaslala České televizi. Kvituju.
----------
Text: OM
Foto: JR