Na úvod tohoto textu cítím povinnost méně pozorné čtenáře CrunchTimu upozornit, že Jirku znám. Proto jsem ho taky předem varoval, že mám za lubem napsat krátké pojednání o jeho literárním počinu. Učinil jsem tak před tím, než jsem dílo četl. Byl jsem skálopevně přesvědčen, že pokud budu zklamaný, nebudu se s tím mazat a pokusím se nebohé čtenáře před koupí toho škváru varovat. Nevím, jak moc neklidné spaní jsem tím Jirkovi způsobil, ale dnes mi přišla zpráva následujícího znění (omlouvám se za zveřejnění soukromé konverzace, ale člověk se v honbě za počtem přečtení neštítí ničeho, to dá rozum):
"Nikde nevidim recenzi..trochu se bojim že se ti to nelíbilo, což mě úplně svírá :-))"
Proto jsem se rozhodl mu ulehčit od napětí a trochu s tím svým hodnocením jeho prvotiny pohnout. Takže tady je.
Hned na úvod začnu kritikou. Vypůjčím si hlášku ze slavného sklepáckého recenzování bible, kde se praví "Ta knížka je především dlouhá" a obratím ji o 180 stupňů.
Takže vážení: Ta knížka je především krátká.
Ovšem pozor! Pro někoho tohle naopak může být plus. Dovedu si představit, že mezi cílovkou je mnoho lidí, pro něž čtení není nejoblíbenější kratochvílí, proto tento minimalismus vítají. Já se mezi ně neřadím. Jsem svým přístupem čtenář-optimista. Vysvětlím. Čtu hodně a ke knihám vždy přistupuji s očekáváním, že mě budou bavit. A pokud mě něco baví, logicky nechci, aby to rychle skončilo. Pokud je ale knížka útlá, pak mi už dopředu říká, že ta zábava s ní nebude na dlouho. Preferuji opusy typu "Egypťan Sinuhet" (přes 800 stran), případně Kingovo "To" (přes 1000 stran) a podobné špalky.
Na druhou stranu se občas u útlé knihy stane, že si po jejím přečtení řeknu "Díky Bohu!" ("Stopařův průvodce po galaxii" a všichni jeho fanoušci prominou, ale je to přesně ten případ).
Jirkova kniha mezi tyto případy nepatří. Četl bych dál a četl bych víc.
Automaticky jsem předpokládál, že se "Šestí na světě" zařadí mezi mou záchodovou literaturu. To je, mimochodem, kompliment! V této místnosti jsem přečetl už tolik knížek, že by to vystačilo na knihovnu v menším městysu. Mimo jiné Simmonsovu basketbalovou bibli "Book of basketball", šestisetstránkovou (pro všechny gastroentrology zdůrazňuju, že mám trávení v pořádku, jen je tam prostě zvláštní klid, který četbě svědčí ...) povinnou četbu každého basketbalového fanouška, která je tím nejlepším a nejvtipnějším, co v tomto směru vzniklo. Jirka by tak byl v dobré společnosti.
Nakonec jsem Jirkovu knihu slupnul za 90 minut v důstojnějším prostředí parku u nymburských hradeb. Uteklo to rychle, nenudil jsem se. A kdyby snad někdo chtěl peskovat, že chtít za takovou knížečku (s mnoha obrázky, mimochodem, takže toho čtení bude reálně tak kolem 80 stran) 250 káčé je nestoudné, pak bych rád připomněl, že návštěva kina včetně koupě nejmenší porce občerstvení vás bude stát víc a zábava potrvá zhruba stejně dlouho. Takže tak.
Co jsem od knížky čekal?
Pohled tam, kam jako běžný divák nedohlédnu. Tedy za kulisy mistrovství, do šatny českého týmu, na pozápasové oslavy, do profese reportéra celostátního média na takhle masivní akci a nějaké ty pikantnosti k tomu.
Co jsem dostal? Přesně to.
Jirka naštěstí čtenáře nezdržuje nějakými statistikami a školometskými údaji z historie. Povinný wikipedický úvod odbyde velmi rychle a pak už to píše přesně tak, jak by to mělo být - svižně, s nadhledem a zároveň přehledem a taky tak, jak mu "zobák narost", což samozřejmě tomuto typu literatury náramně svědčí.
To, co jsme všichni viděli, naštěstí připomíná jen v míře nezbytně nutné, ale pojímá to z pohledu člověka, který stál za střídačkou, což se většině z nás nepoštěstilo. Nemusíme tak mít při čtení pocit, že to "už jsme někde viděli". Naopak. Ty zážitky, které máme ještě všichni v živé paměti, dostáváme naservírované z nového a nevšedního úhlu.
Pohledů za ty pověstné kulisy taky není málo. A Jirka to bere ze široka. Takže se dozvíte třeba i to, jak se on sám na akci dostal, že Jirka Janota neudrží jazyk za zuby, proč máme být hrdí na české porno nebo že Giannis Antetokounmpo (přísáhám, že jsem to jméno napsal bez Googlu) bude mít co dělat, aby si to u Kalise vyžehlil. A spousty, spousty dalšího.
A když už jsem tady zmínil Billa Simmonse, mám trochu podezření, že se od něj Jirka inspiroval. Jednak používá jeho legendární "footnotes", tedy zajímavé poznámky pod čarou, a taky spousty odkazů z popkultury, tudíž se projdeme například Takešiho hradem nebo si dáme nástup hrdinů z Marvelovky.
Rychlé hodnocení: Je to zábavné a nenáročné čtení, které důstojným způsobem připomíná legendární jízdu českých basketbalistů a čte se podobně dobře, jako se dívalo na jejich hru. Je to svižné čtení, které vystačí tak na jízdu vlakem z Prahy do Brna, teda vlastně spíš z Brna do Prahy, ale je to narvané informacemi a celou dobu to baví.
Co říci závěrem?
Není nás moc těch ... ehm, sorry, znovu .... není moc těch, kteří by byli ochotní a schopní napsat zábavnou knihu o basketbalu. Jirka určitě dokázal, že do této skupiny patří. Teď, když přišel o své literární panictví, nezbývá než doufat, že v budoucnu napodobí svého (Jirka promine) slavnějšího redakčního kolegu Bosáka, který spamuje police knihkupectví po každé větší fotbalové akci, a časem to třeba dotáhne taky na 15 titulů.
Jestli tomu správně rozumím, tak jsou k tomu potřeba pouze dvě věci: aby se českým basketbalistům dařilo i dále a aby Jiřího kolegové ze sportovní redakce České televize měli stále dobrou hemživost. Oběma skupinám držím palce.
Vám ostatním doporučuju, abyste (pokud jste tak už neučinili) do titulu "Šestí na světě" investovali těch pár korun. Pobavíte se, dozvíte se spoustu zajímavých věcí a přispějete záslužnému počinu.
Jirkovi se to povedlo.