S týdenním odstupem se ještě krátce vrátíme k reprezentačnímu oknu, které českou basketbalovou smetánku zavedlo do svérázného stánku v Bosně a Hercegovině a do reprezentativního - ale kvůli covidu prořídlého - prostředí haly v Opavě, kam přijela Litva. Není tajemstvím, že si Češi z tohoto dvojboje odnesli dvě relativně těsné prohry. Nutno podotknout, že byly víceméně očekáváné. Hlavním důvodem bylo to, že ta česká basketbalová "smetánka" byla trochu nakyslá, protože se potýkala z celou řadou důležitých absencí, které nechaly díru zejména pod košem.
A přesto .... ačkoliv se ty porážky čekaly a ačkoliv byly těsné, takže by se mohlo zdát, že "jakože dobrý", nechaly ty zápasy za sebou trochu pachuť, že to nakonec třeba možná mohlo dopadnout lépe a že se to třeba i v téhle sestavě vyhrát dalo. Aspoň v jednom případě.
Mrkněme se zpětně na oba ty zápasy.
Bosna - Česko 97:90
Někdy opravdu nemusíte býti žádnými velkými experty, abyste okamžitě odhalili hlavní příčinu porážky. Někdy dokonce možná ani není potřeba ten zápas vidět a při pohledu do statistiky byste okamžitě přišli na to, kde byl zakopaný pes.
Tohle je ten případ.
Bosně jsme povolili 17 útočných doskoků. Sami jsme spáchali 19 ztrát. V bouřlivém bosenském prostředí se taková neopatrnost a nedůraz rovná páchání rituální sebevraždy. Ještě výrazněji se to ukáže, když si uvědomíme, že po útočných doskocích soupeře jsme dostali 28 bodů (sami jsme jich dali 10) a naše ztráty Bosňané potrestali 27 body (my jsme jich po ztrátách domácích dali 7). To je celkem 55 bodů, tedy výrazně více než polovina toho, co Bosna v zápase nastřílela!
Body z pod koše? Bosna 54. Češi 22. Rozdíl 32 bodů.
Tady se spíše než otázka "Jak jsme mohli prohrát?" nabízí otázka "Jak jsme mohli prohrát o tak málo?".
Namítnete, že prohra na doskoku se čekala, protože nám chyběly všechny naše nejblyštivější věže a nejzarputilejší buldoci - Veselý, Balvín, Auda, Kříž. Pod košem to tak odpracovali Martin Peterka a na stará kolena také Petr Bohačík, přičemž je ale na první pohled zřejmé, že oba mají některé limity, které v takovém zápase vyjdou najevo.
Luboš Kovář a zejména Šimon Puršl jim moc nepomohli. Šimon se na hřiště dostal na nějakých 12 minut, Luboš na 3 minuty. Jejich zápis je následující - 0 doskoků, 0 bodů, 0 bloků, 0 zisků, 0 asistencí, 0 střel (!!!) a skóre -21 za jejich pobyt na hřišti. Ta poslední položka alespoň dokazuje, že na tom hřišti skutečně fyzicky byli.
Výmluva na klíčové absence pod košem ale sama o sobě neobstojí. Při sledování toho zápasu se nedalo přehlédnout, že kromě toho, že Bosňané byli vyšší, tak to taky - jak se říká - více chtěli. Tu byli u toho míče o krok dřív, tu se o něj rvali s o něco větší vervou, tu za ním skočili s o něco větší chutí.
Samozřejmě jim velmi prospěla euforie druhého poločasu, ve které byli Češi chvílemi úplně ztracení. A to jsme u druhého problému. Absolutní ztrátě sebevědomí a sebedůvěry od začátku druhé půle. Po první, ve které jsme měli fantastickou úspěšnost střelby, jsme vedli o 12 bodů a všechno vypadalo famfárově. Jistě bylo ale potřeba počítat s tím, že naše střelba na tak elitním levelu nevydrží a taky s tím, že Bosňané do toho půjdou hlavama napřed. Oboje se stalo a oboje nás stejně nekompromisně zaskočilo už od úvodní šňůry 0-11.
S jedinou výjimkou. A tou byl David Jelínek. Ten David Jelínek, který byl v předchozích letech Voldemortem reprezentace, protože jeho jméno se v souvislosti s ní snad ani nesmělo vyslovit. Ten David Jelínek, jehož samotná chuť reprezentovat byla mnohokrát (a mnohdy jistě právem) zpochybňována.
Tak tenhle David Jelínek byl prakticky jediný, který si po celou druhou půli udržel mentalitu "se-mnou-si-tady-kurva-nikdo-nebude-dělat-co-chce-když-už-sem-jedu-tak-si-tady-nechci-nechat-nakopat-prdel" a byl téměř u všeho dobrého, co se nám ve druhých 20 minutách povedlo.
Hlavně díky němu (a taky Ondrovi Sehnalovi, ať nikomu neupíráme zásluhy) jsme byli pořád v kontaktu. Ale pocitově už jsme byli po třetí čtvrtině poražení. Je to škoda, protože s kapkou bojovnosti navíc a s trochu chladnější hlavou se to vedení po prvním poločase třeba dalo udržet o něco déle a třeba by nakonec začala být nervózní Bosňané a ne my.
Třeba.
A třeba taky ne.
Česko - Litva 66:74
Úplně jiný zápas než v Bosně. Zatímco tam jsme ve všech kategoriích měli střelbu přes 50 procent a zahodili jsme pouze jedinou šestku, v Opavě to bylo v tomhle trochu složitější - z pole necelých 40%, za dva 46%, za tři jen 25% a šestky 60%. Nekonal se tedy žádný magický ohňostroj dálkopalby, který by nás rychle dostal do vedení. Naopak, ve druhé čtvrtině jsme se neměli čeho chytit (9:26).
Tady je potřeba zdůraznit jednu věc. Proti Litvě už se nemůžeme schovat za špatné doskakování a ztráty. Ano, Litva měla 17 útočných doskoků, což je pořád hodně. Ale my jich měli 13. Ano, ztratili jsme 13 míčů. Ale Litva jen o jeden méně. Na body po ztracených míčích jsme prohráli 11:17, na body po útočných doskocích jsme dokonce vyhráli 14:13. Tady by problém nebyl, až na to, že některé ty ztráty byly špatně načasované. O tom ale níže.
Důvodů, proč jsme nehořeli pod košem, je několik. Například mnohem lepší práce Petra Bohačíka, jak na doskoku, tak v obraně. Za druhé pak fantastická bojovnost Luboše Kováře ve druhém poločase, který fakt nedal Litevcům nic zadarmo (což pro něj mělo za následek vyfaulování) a rval se přesně tak, jak by se měl rvát mladej kluk, který dostane v reprezentaci šanci.
Na body zpod koše jsme proti Litvě dokonce vyhráli 42:38.
Problémy byly jinde. Fakt jsme nemohli potřebovat zranění Davida Jelínka. To, že žádný z rozhodčích ani nevzdechl, aby to zapískal aspoň jako normální faul, považuju fakt za kreténismus první kategorie. Po takových faulech, kdy obránce strká nohu pod střílejícího hráče, se v posledních letech hodně jde a je k tomu dobrý důvod. Pokud budete dostatečně šikovný a zároveň dostatečně velká svině, pak takovým způsobem můžete dostat ze hřiště prakticky kohokoliv, protože jednou se mu ten kotník prostě na vaší hnátě otočí. CHRÁNIT STŘELCE by měla být mantra, která v tomhle případě neplatila. Snad bude David v pohodě a snad na reprezentaci nezanevře (zase).
Tentokrát byl ale problém hlavně na rozehrávce. Ondra Sehnal se snažil, vo to nic, ale chtělo by to víc rozmyslu. V podobných reprezentačních oknech bude on teď hlavou českého basketbalového hada a podle toho je potřeba jednat. Chyběla tomu chladnokrevnost z jeho strany, pouštěl se často do předem ztracených střel a nájezdů, organizace postupného útoku vázla.
Ale nebyl v tom sám. Společné vysvědčení českých rozehrávačů je následující: 7 bodů (střelba 3/15), 5 asistencí, rating 3, minus 20.
Hybatelem útoku byl proto hlavně Tomáš Kyzlink, který k velkému reprezentačnímu dvojzápasu nakročil už v prvním poločase v Bosně, ale tam se v druhé půli podobně jako většina týmu někam schoval. Proti Litvě to ale byl jeho grandiózní coming out. Ten kluk má výbornej nájezd, rychlý první krok, skoro se chvílema zdálo, že se za svého obránce dostane kdykoliv, kdy si to zamane. Pomáhá mu i to, že si od něj obránce nemůže moc odstoupit, protože Tomáš vystřelit z dálky umí. Je hodně klidný v zakončení, nepouští se do ničeho krkolomného.
Jelínek a Kyzlink byli - co se individualit týká - největším pozitivem tohoto reprezentačního dobrodružství. Kdo by to ještě před pár měsíci řekl, že ....
Za týmové pozitivum bych pak označil návrat do zápasu ve druhém poločase zápasu s Litvou. Na konci první dvacetiminutovky nic nenapovídalo tomu, že bychom ještě měli mít kapacitu se poprat o vítězství, přesto se to stalo a celý tým se o to snažil a - jaký rozdíl proti zápasu v Bosně - bylo vidět, že tomu věří.
Bohužel, vše překazily nešťastné poslední tři minuty. Nejprve si za stavu 62:63 udělal pátý faul Kovář a Dimsa jednou šestkou dostal Litevce na plus 2. Pak ztratil neopatrnou přihrávkou míč Boči, což ještě potrestáno nebylo, ale v dalším útoku bohužel udělal Boči pro jistotu ještě kroky a z následné akce dali Litevci trojku. Plus 5. Jarda tohle částečně odčinili odvážnou a přesnou střelou za tři. Plus 2. Pak to několik desítek vteřin nebyl hezký basket, až na začátku poslední minuty dali Litevci dvě šestky. Plus 4.
Pak přišla nejvtipnější pasáž zápasu, pokud jste nezúčastněný divák. Což my bohužel nebyli.
Ztráta Kyzlink. Butkevicius chce v protiútoku zasmečovat hřebíček do naší rakve a nikým nebráněn vyskočí, míří k obruči a .... narve míč přímo do ní, jako to ti starší z nás znají z památné reklamy na Sprite s Grantem Hillem. Získáme míč a máme nečekanou možnost ještě dramatizovat, ale Jakub Šiřina se s reprezentací bohužel rozloučí nedbalou ztrátou, která vyústí v to, že Butkevicius sbírající se ze země po nepovedené smeči dostane míč a tentokrát už vsadí na jistotu - jednoduchej šoupák. Plus 6. Ondra Sehnal ještě ve ztichlé hale zmírní naši porážku jednou šestkou, ale aby toho nebylo málo, tak Kuzminkas zvedne jednu "Hail Mary" z půlky a ta s klaksonem propadne síťkou.
Plus 8 Litevci. Minus 8 Češi.
V posledních třech minutách jsme udělali čtyři ztráty.
V posledních třech minutách vyrovnaného zápasu jsme jen dvakrát vystřelili ze hry.
Za ty dva zápasy se dalo najít několik pozitiv. Především individuálních. Po konečné siréně zápasu s Litvou ale přetrvává hořký pocit, že tohle mohlo dopadnout lépe.
Tak snad příště. Příležitostí bude ještě dost.
-------
Foto: Jan Russnák