Před tím, než se kdokoliv, jehož věk je dvouciferný, podívá na Space Jam: Nový začátek, měl by přistoupit na tři základní pravidla hry:
1) Není to basketbalový film
2) Není vůbec nutné, aby scénář dával smysl
3) Je to fim pro děti!
Pokud všechna tato pravidla hry vezmete za svá a jste s nimi OK, pak si snad Space Jam užijete. Možná. Třeba. Ale stejně si nejsem jistý ...
Varování: V následujícím textu se pravděpodobně nevyhnu spoilerům. Ale je to jedno, protože je stejně dopředu jasné, že to dopadne dobře, všichni se polepší a nikdo neumře/není vymazán, aby mohl vydělat penízet i ve trojce.
Pokusím se nastínit zápletku. Ale neberte mě úplně vážně. Za prvé nedává smysl, za druhé jsem toho spoustu nepochopil a za třetí jsem toho už spoustu zapomněl. Přestože jsem to dokoukal před pár minutama.
LeBron James hraje LeBrona Jamese. Jako sportovec vydělává miliony. Jako otec selhává. Ze svého benjamínka chce mít basketbalistu, ale jeho ratolest chce programovat počítačové hry. Jeho talent se mimo jiné projeví v tom, že coby žák základní školy ve svém pokojíčku naprogramuje hru, která na první pohled vypadá, jako kdyby ji za miliony dolarů vyvinulo prestižní herní studio. James touhu svého syna nechápe a nezajímá se o ní. James senior je pak pozván do studia Warner Bros na meeting. James vezme svého syna. Šéfové studia Jamesovi představí nový software, pomocí kterého by mohla být jeho postava dosazena do kteréhokoliv ze slavných filmů Warner Bros. Jamesovi se to nelíbí.
Tady jsem se začal trochu ztrácet ...
V tuhle chvíli se z nějakého důvodu James senior se svým synem pohádá, mladej chce utéct výtahem, fotřík ho doběhne, dojedou do špatnýho patra, tam jsou servery studia Warner Bros, zlý algoritmus je vtáhne do svého světa a řekne Jamesovi, že si musí zahrát basketbal proti jeho týmu a když vyhraje, může jít, zatímco když prohraje musí zůstat a s ním budou uvězněni také všichni jeho fanoušci ze sociálních sítí.
Dává vám to smysl? Nedává?! To se divím ... Tak dál.
Jamese juniora okouzlí pan Algoritmus, takže chce hrát za jeho tým, aby to jako tátovi ukázal. James senior se najednou propadne do světa Looney Tunes, stane se kreslenej (ve 2D animaci), potká Bugse Bunnyho a začnou dávat dohromady tým. Mají na to 24 hodin, ale to je úplně jedno, nic z toho neplyne. Zcela nepřekvapivě dají dohromady podobnou partu jako ve Space Jamu 1. Pak najednou někdo řekne, že už uplynulo 24 hodin. Objeví se pan Algoritmus, přičaruje hřiště, diváky, 2D animace se změní na 3D animaci, přiběhne soupeřící tým a začne se hrát.
Tak. Pokud máte pocit, že jsem vykecal většinu "děje", pak máte správný pocit. Bohužel jsme v tuhle dobu teprve v polovině filmu, samotný zápas zabere celou druhou jeho polovinu. Což je přííííííííííííííííííííííííliiiiiiiiiiiiiiiiiiiš dlouho. Ale to je jen jeden z problémů tohoto díla.
Nebudeme se vrtat ve scénáři a v motivacích postav. Nebudeme si klást otázky, jako proč superinteligentní počítač, který chce ovládnout svět (nebo kybersvět, nebo filmové studio, nebo já už nevím), to prostě neudělá, když může skrz digitální technologie ovládnout kteréhokoliv člověka na planetě, ale místo toho si chce o všechno zahrát basketbal s jedním z nejlepších basketbalistů světa, přestože to už jednou nedopadlo dobře. Takovej Skynet z Terminátora chtěl taky ovládnout svět, ale šel na to přes nukleární holocaust, což mi popravdě přijde jako chytřejší cesta. Ve filmu pro děti by ale ohořelé kostry lidí a dystopická budoucnost zřejmě nevypadaly dobře, takže tady se bude hrát basket v animovaném světě. Cajk.
Tedy basket .... Pravidlo číslo 1 znělo, že tohle není basketbalový film a na tom si trvám. Ano, je tu LeBron, ano mihne se tu pár dalších hráčů, ano hraje se tu s míčem na koš, ale to je tak všechno. Je to videoherní groteska, která nemá žádná pravidla. Jestli chcete basketbalový film, pusťte si He Got Game, Hoosiers nebo třeba i tu blbost, jak tam byl nejlepším hráčem týmu labrador, název jsem teď zapomněl, ale bylo to víc basketbalové než Space Jam.
Space Jam je totiž především reklamou na studio Warner Bros. Jednička se držela striktně světa Looney Tunes. Dvojka je ale v tomhle směru mnohem velkolepější a jde po všem, na co mají Warneři práva. Takže se postupně podíváme do světa Harryho Pottera, DC Universe s Batmanem a Supermanem, do Matrixu, Game of Thrones, ale taky do Šílenýho Maxe (toho skvělýho nejnovějšího), do černobílý Casablancy a mihnou se třeba i Rick s Mortym. Bohužel je to ale všechno hrozně korektní, takže Rick během svého štěku nechlastá, nezvrací, nekrká a nenadává, aby děti neutrpěly újmu.
Nicméně to vypadá, že si milovníci popkulturních odkazů přijdou na své.
Jenže ono je to celé strašlivě nevyužité.
James s Bugsem Bunnym při náboru talentů do svého týmu sice prochází slavnými filmy Warner Bros, ale jsou to jen zlomečky scén, ostatní postavy na ně nijak nereagují a nakonec z toho nic nevyplyne. Takže ačkoliv se přímo nabízí, aby při závěrečném utkání hráli v jejich týmu třeba Superman nebo King Kong, tak ne, hraje za ně Tweety a všechny ty slavné filmové postavy jenom stojí a fandí v publiku.
Čímž se dostáváme k poslední hodině filmu. Tedy zápasu "o vše". Pokud byste čekali, že vše půjde podle klišovitého plánu "hrdinům se nejdřív nedaří, drtivě prohrávají, ale nakonec se něco stane a v závěru slavně těsně vyhrajou", pak máte pravdu. Přesně tak to je. A kolem toho je hroznej digitální bordel, nesmyslná pravidla, respektive žádná pravidla a spousta blikající barviček. Space Jam může velmi efektivně fungovat jako spouštěč epilepsie. Ale to jen tak na okraj.
Míra zábavnosti závěrečného souboje je přímo úměrná míře vaší infantility. Párkrát jsem se pousmál, ale opět jsem se nemohl oprostit od úvah typu "když může hlavní záporák vracet čas a anulovat jakýkoliv koš soupeře, tak o čem se tady kurva doprdele bavíme?!". Tyto úvahy ale dětskou mysl nezatěžují.
Můžete se samozřejmě bavit tím, že místo sledování dění na hřišti, budete sledovat ochozy a hledat co možná nejvíc známých a slavných filmových postav. S tím se chvíli vydržet dá, navíc to opět dává prostor pro to, aby vám myšlenky utekly úplně jinam, než tvůrci zamýšleli. Bylo by například zajímavé zjistit, jak by film vypadal, pokud by se některé postavy chovaly tak, jak se chovají ve filmech, které je proslavily. Protože třeba takový Pennywise, který má lístek přímo za střídačku domácích, ve svém filmu běžně dost naturalistickým způsobem žere děti a pokud zrovná nemá chuť, tak jim aspoň trhá ruce. Jsou tady záporáci ze Hry o trůny, Joker a Penguin a dokonce i Droogs z Mechanického pomeranče (viz obrázek), kteří by podle typického vzorce svého chování s Lolou Bunny nehráli basket, ale znásilnili by ji. Tvůrci se ale zřejmě takového momentu, který by se nepochybně stal virálním, zalekli a touto cestou se nepustili. A tak všechny tyto postavičky jen trapně poskakují a tleskají u hřiště, což jim na důstojnosti nepřidá.
A čím to trvá déle, tím je to otravnější. Space Jam 2 trvá skoro dvě hodiny. To je minimálně o půl hodiny déle, než by musel. Chtěl bych věřit, že je to nějaká chytrá náražka tvůrců na zápasy NBA, které se často také vlečou nesnesitelně dlouho, ale obávám se, že jde jen o jejich neschopnost udělat ten film zábavným.
LeBron James tomu nijak nepomůže. Důvod je nasnadě. Milé děti, řeknu vám tajemství. LeBron James neumí hrát. Myslím tím hrát ve filmu. Basket hrát umí, ale to v tomto případě není podstatné, protože znovu opakuji, že Space Jam 2 není basketbalový film.
Tudíž je výsledkem všeho křečovitý LeBron v příliš dlouhém filmu, který nedává smysl, má pár zábavných momentů, ale na všechny strany z něj stříká nevyužitý potenciál a na konci tak máte především pocit, že to celé bylo tak nějak zbytečné.
Poznámka 1: Můj vztah k původnímu Space Jamu je také dost rezervovaný. Dnes už bych si ho asi nepustil. Ale kdysi jsem byl v telecích letech a neexistovalo žádné Youtube, prakticky ani internet, takže už úvodní sekvence s nejlepšími Jordanovými okamžiky byla klenotem, který si člověk pouštěl dokola. Nový Space Jam takovou sekvenci s Jamesovými okamžiky má taky, ale není to o nic lepší, než spousta věcí, které najdete na dvě kliknutí kdekoliv na netu.
Poznámka 2: Soundtrack k jedničce bylo první originální CD, které jsem si kdy koupil. Přesněji řečeno koupila mi ho mamka na výletě v Holandsku (to není vůbec podstatné, ale píšu to proto, že mamka tyhle texty čte, tak aby měla radost, že si to pamatuju. Ahoj mami). Ze dvojky si už teď nepamatuju jediný song, jedinou melodii.
Poznámka 3: Film jsem viděl v původním znění bez titulků. Vzhledem k velkému množství popkulturních odkazů si moc nedovedu představit, jak to v češtině může fungovat. Ale to jsme se obloukem vrátili na začátek - je to dětský film a děti titulky nečtou.