Rok se s rokem sešel a i letos dostal náš blogýsek příležitost, aby vedle planého tlachání na internetu také něco reálně ovlivnil. Hovořím o hlasování v anketě Hvězdy NBL, která basketbalové veřejnosti oficiálně oznamuje, komu se letošní sezona vopravdicky povedla, protože se na tom shodli tři zástupci každého klubu, zástupci ALK a také odborní basketbaloví novináři. To poslední jsme podle všeho my a tak jsme už podruhé dostali možnost jednoho hlasu. Pochopitelně jsme ho využili. Tedy já ho využil. Kolega JR je v tom zcela nevinně, takže by ho zhrzení jedinci neměli nijak konfrontovat. Zejména ne fyzicky.
A stejně jako loni vám přiznám, jak jsem hlasoval, vysvětlím, proč jsem tak hlasoval, v jednom případě přiznám chybu a taky si trochu postěžuju. Protože kdo bychom byli, kdybychom trochu neremcali.
MVP
Kdybych měl z hlavy vyjmenovat nejlepší hráče letošní sezony, řeknu: Walton, Půlpán, Pipes a Nichols. A hned si to rychle vyfiltruju na polovinu, protože Nichols není MVP svého vlastního týmu a u Pipese si nemůžu odmyslet to, že se jeho tým nedokázal protlačit do A1 a kvůli tomu se na dlouhou dobu zakopal mimo boje o špičku.
Zůstanou mi Walton a Půlpán. Klíčoví rozehrávači druhého a třetího týmu tabulky. Týmový úspěch se tedy u obou dostavil. Viktor chyběl ve čtyřech zápasech (Brno mělo bez něj bilanci 3:1, v čemž jsou dvě domácí těsné výhry s Ústím a porážka s Nymburkem), jak si vedl Děčín bez Waltona nevíme, protože ten odehrál zápasy všechny. Ani tady žádný z nich výrazné plusové body nezískal.
Walton ale na hřišti trávil v průměru přes 33 minut, Půlpán pod 28 minut. Pět minut na utkání, to je ve 32 zápasech rozdíl 160 minut, což jsou čtyři celá utkání navíc. Plus ty další čtyři navíc, která Walton reálně odehrál. To je osm zápasů. A to už málo není. Děčín Waltona na hřišti potřeboval o něco víc než Brno Půlpána, což je vzhledem k šíří kádru logické.
A pak tyhle věci:
Walton 15,7 bodu na zápas, Půlpán 10,7 bodu.
Walton 7,4 asistence na zápas (lídr ligy), Půlpán 6 asistencí.
Walton 21,97 užitečnost (lídr ligy), Půlpán 19,59.
V doskocích jsou prakticky vyrovnaní. Oba jsou výjimeční obránci (k tomu se ale ještě dostaneme).
Waltonovým černým puntíkem jsou jeho ztráty – 3,06 na zápas (pátý nejhorší v soutěži).
Půlpánovým černým puntíkem jsou trestné hody – 49,6 procenta. Z hráčů, kteří jich házeli alespoň 100, byl v celé soutěži horší jediný (Pavel Pumprla).
Oba odehráli skvělou sezonu. Oba byli pro svůj tým nepostradatelní.
Ale Walton byl o kousek vepředu.
Moje pořadí:
1) Walton
2) Půlpán
3) Nichols
Obránce roku
Vybírat obránce roku je dle mého skromného názoru nejtěžší práce ze všech kategorií. Obrana není tolik viditelná a běžné smrtelné veřejnosti je k dispozici velmi málo relevantních dat, která by mohla být pádným argumentem v souboji dojmů. Protože tohle bez pokročilé analytiky nakonec vždycky bude tak trochu dojmologie. Musel bych vidět všechny zápasy komplet a musel bych mít všechny možné metriky k dispozici, abych mohl říct „tenhle kluk je určitě nejlepší obránce v soutěži“. Neviděl jsem všechny zápasy a metriky nemám skoro žádné (nepočítáme-li zisky a bloky, což je opravdu málo).
Tady bych si dovolil první malý apel, aby až to bude jen trochu možné, tak někdo někde začal zveřejňovat aspoň nějaká data, protože ty věci jako Synergy existují a jsou hojně využívány. Vím, že to není tak jednoduché a není to priorita, ale bylo by to fajn.
No nic. Takže já hlasoval i v tomto případě pro Waltona. Zkrátka proto, že ze všech zápasů, co jsem letos viděl (nebylo jich málo), jsem měl dojem, že to byl nejlepší obránce, kterého jsem v soutěži sledoval. Reálně jsem tento svůj dojem ale mohl podložit jen tím, že byl v celé soutěži nejlepší v získaných míčích. To je málo. Obrana ani zdaleka není jen o tom.
Po uzávěrce hlasování jsem se ale dostal k obranným datům, která srovnávají Waltona a Půlpána.
Tady je úspěšnost střelců v situacích, kdy je primárním obráncem na míči Walton (vpravo je seznam střelců):
Tady je úspěšnost střelců v situacích, kdy je primárním obráncem na míči Půlpán (vpravo opět seznam):
Půlpán často brání nejlepší hráče soupeře a stejně je ten rozdíl obrovský v jeho prospěch.
A proto byl můj hlas chybný. Teď bych hlasoval pro Půlpána. Naštěstí je to jedno, ostatní byli moudřejší – díky za to – Viktor titul nejlepšího obránce roku po zásluze získal.
Moje hlasy:
1) Walton
2) Půlpán
3) Lockett
Hráč s největším zlepšením
Ještě jsme si tu dneska nic nenapsali o Půlpánovi.
Tak to pojďme napravit, protože tenhle kluk odehrál životní sezonu. Byl jednoznačným lídrem týmu, který skončil na druhém místě se shodnou bilancí jako vítěz dlouhodobé části. Proti loňsku vylepšil střelbu za dva. Střelbu za tři. V doskocích dosáhl svého rekordního průměru 6,7 na zápas, což ho jako rozehrávače řadí na desáté místo (!) mezi všemi hráči. Zlepšil se v asistencích. Zlepšil se v získaných míčích. Zlepšil se ve ztrátách. Získával víc faulů. Dával víc bodů. A výrazně si zlepšil rating.
Jinými slovy – Viktor Půlpán se v klíčové roli rozehrávače jednoho z největších adeptů titulu zlepšil v každé sledované kategorii s výjimkou oněch zpropadených šestek.
A k tomu všemu – jak jsme si ukázali výše – hrál epesní obranu.
Nezlobte se na mě, ale v lize nebyl letos nikdo, koho by označení „hráč s největším zlepšením“ charakterizovalo lépe.
To, že mu je 26 a nepatří tak už mezi ty vyloženě nejmladší, přece neznamená, že je z této kategorie diskvalifikován.
Moje hlasy:
1) Půlpán
2) Slavík
3) Rylich
Trenér roku
Tady se vždy řídím primárně tím, kdo nejvíce překonal předsezonní předpoklady. A to byl v mém vidění světa jednoznačně Děčín. Jeho kádr není nekonečný, přesto bere pomyslný bronz (a zlato v poháru, ale to se pro účely této ankety jako nestalo). Grepl neměl k dispozici neomezený materiál, přesto z něj vytřískal maximum. Na severu skvěle trefili cizince, žádná zemětřesení v kádru se v průběhu sezony nekonala, tým se vyhnul i dlouhodobým krizím.
Kdybych měl říct, kdo je dlouhodobě nejlepší trenér v lize, řeknu Růžičku. Systematický, skvělá práce s mladými, výborný skauting, stoprocentní basketbalový mozek.
Ale když musím říct, komu trenérsky patřila tahle sezona, řeknu Grepla. Děčín pod jeho vedením prorazil pomyslný skleněný strop a najednou patří mezi favority soutěže.
Mimochodem, uzávěrka hlasování byla dvě kola před koncem soutěže. Kdyby byla teď, asi bych pod dojmem událostí posledního kola dal na třetí místo Cholevu. Nebo možná nedal, kdo ví, ale každopádně mám pocit, že si alespoň trochu kreditu zaslouží.
Moje hlasy:
1) Grepl
2) Růžička
3) Šotnar
Nejlepší pětky
V celém tomhle traktátu mluvím o Půlpánovi. Přesto v mojí nejlepší pětce letošního ročníku chybí.
Vysvětlím proč. Respektive si postěžuju.
Pětky musí být složené tak, že je v nich jeden rozehrávač, dvě křídla, dva pivoti.
V pravidlech k hlasování se pak píše:
„Při hlasování pro členy nejlepších pětek dbejte na pozice jednotlivých hráčů. Vodítkem mohou být soupisky na webu nbl.basketball, kde PG = rozehrávač, G a F = křídlo, PF a C = pivot“
A také, že nejlepší pětka „musí obsahovat vámi zvoleného hráče MVP z prvního místa kategorie Nejužitečnější hráč“.
Tudíž jsem, já blbec, dbal pokynů a podíval se na NBL.cz. A tam vidím tohle:
Walton i Půlpán jsou vedeni jen jako rozehrávači. Místo pro rozehrávače je jen jedno. Waltona jsem dal jako MVP, tudíž ho musím mít i v nejlepší pětce a tím je rébus vyřešen. Hráč, kterého bych tam bez váhání dal jako druhého, tam nesmí být vůbec.
Akorát, že …
Jaké bylo moje překvapení, když nejlepší pětka vylezla oficiálně ven a v ní je Walton i Půlpán! Přečetl jsem si pravidla několikrát dokola, moudrý jsem z toho nebyl, tak jsem se zeptal. Dozvěděl jsem se, že hodně lidí hlasovalo pro Půlpána na křídle, hlasů měl dost, takže tam nakonec je.
Jen já, pitomec, se držel pravidel ...
Proto bych si dovolil navrhnout ta pravidla zrušit, případně je výrazně rozvolnit. Vždyť co je to za archaismus trvat v roce 2023 na dvou pivotech?! V době, kdy některé týmy občas nemají na hřišti ani jednoho. Dobře, pokud pro účely hlasování chceme některé pozice ochránit, proč teda nedat povinně jednoho rozehrávače, jedno křídlo, jednoho pivota a s těmi zbylými dvěma místy si vážení hlasující dělejte, co ráčíte uznat za vhodné.
Mimochodem, označení pozic na NBL … Hicks, Odomes, Neal, Dickerson a mnozí další tam nemají žádnou.
No nic, nebudu to dál zdržovat. Tady jsou moje nejlepší pětky letošního ročníku. Pominu-li Půlpána, tak nejtěžší bylo vynechání Bálinta v české pětce a Hickse v zahraniční.
Nejlepší pětka ročníku 22/23
Walton, Nichols, Pipes, Radukič, Rikič
Nejlepší pětka českých hráčů:
Půlpán, M. Svoboda, Pomikálek, Pecka, Böhm
Nejlepší pětka zahraničních hráčů:
Walton, Nichols, Pipes, Radukič, Rikič
Těm, co ceny nakonec skutečně získali, gratulujeme. A všem přejeme to nejlepší play-off všech dob.
----------
Text: OM
Foto: JR
Comments