A máme tu - jistě netrpělivě očekávané - druhé vyhlášení měsíčních cen CrunchTime. Tímto je můžeme oficiálně označit za pravidelné. Dám tomu ještě tak dva tři měsíce a posuneme je do kategorie "tradiční". Předpokládám, že někdy na přelomu příštího roku by mohly dosáhnout statusu "prestižní".
Listopad sice ještě neskončil, ale protože se v pátek utká "Béčko" české reprezentace s "Céčkem" Francouzů, tak nic nebrání vyhlásit to s menším předstihem.
NEJPŘÍNOSNĚJŠÍ HRÁČ MĚSÍCE LISTOPADU: ONDŘEJ SEHNAL
Mám tušení, že by se v tomto případě mohlo objevit nejedno nesouhlasné kroucení hlavou. Dovolte mi tedy vysvětlit mé myšlenkové pochody.
Cena se nejmenuje "Nejlepší hráč" ale "Nejpřínosnější hráč". Takový plejer tedy nesmí svými exhibicemi týmu více škodit než pomáhat. A proto je poměrně zásadní, aby se jeho přínos promítal do výsledků týmu. Existují totiž rekordy, které jsou ve výsledku k ničemu (viz. poslední kategorie).
USK má za sebou skvělý listopad. Vyhrálo překvapivě v Pardubicích, vyhrálo překvapivě v Opavě, v té své domácí jeskyni utrápilo Kolín a prohrálo pouze u příležitosti dopoledního Studia Kamarád v Nymburce. Nad zápasy s mnohomistrem ale přivírám oči u všech týmů a hráčů bez výjimky.
Ondřej Sehnal ve všech třech vítězných utkáních odehrál vysoko nad 30 minut. Jeho užitečnost dosáhla 23, 20 a 16. Je velkým univerzálem, protože kromě střelby za dva a za tři dovede týmu pomoci jak na doskoku (9 v Opavě), tak asistencemi (7 proti Kolínu). Z toho, co jsem viděl, je navíc schopný i v obraně. Pokud by ještě trochu omezil ztráty, bylo by to významné plus. Ale přičtěme je mimo jiné nespoutanému mládí. Je mu teprve 21. A mladým českým hráčům já fandím. Kromě této bezvýznamné ceny je z toho pro Ondřeje i zasloužená nominace do reprezentace, v níž navíc není nováčkem.
Chvíli jsem se rozmýšlel ještě mezi Sehnalem a Michalem Marešem, kterému ale nakonec uškodilo bodově méně vydařené utkání proti Kolínu (4 body). Appleby pak sice odehrál proti Kolínu velký zápas, ale byl naopak v Pardubicích mizerný a asi ani souboj s Opavou si do svého basketbalového CV nenapíše.
Pokud jde o Lamba Autreyho, ten sice seká vysoká čísla jak Baťa cvičky, ale Děčín se mi v posledních třech zápasech moc nelíbil. Když bych prominul druhý poločas s Nymbáčem, tak především v Ústí to nebylo moc ke koukání a ani prodloužení v Hradci není na chlubení se. Zkrátka nebylo by úplně v duchu této ceny udělit ji hráči, jehož tým s poměrně vysokými ambicemi skončí měsíc v záporné bilanci. Asi tak.
A na Ústí nad Labem, které naopak v listopadu neprohrálo ani jednou, se dostane níže.
SVĚTLO NA KONCI TUNELU: PAVOL LOŠONSKÝ
V tomto případě jsem měl jasno hned. Hradec byl v prvním měsíci boxovacím pytlíkem pro ostatní týmy. V listopadu ale už ani jednou nedostal stovku, vyhrál svůj první zápas a to rovnou proti svému největšímu konkurentovi v boji o předposlední místo Brnu, dostal do prodloužení Děčín a nedostal na prdel v Prostějově.
Zejména v posledních třech zápasech předváděl velmi konkurenceschopný basketbal a právě to byly první tři zápasy Pavola Lošonského. Nová posila v kombinaci s přirozeným otrkáváním se ostatních hráčů v nejvyšší soutěži dělá z Hradce tým, který zejména doma už není radno podceňovat.
Lošonský je zkušený hráč, který podává vyrovnané výkony, což je pro tým typu Hradce, kde zvládne Rikalo mít jeden zápas užitečnost 24 a v dalším -7, neocenitelné. Existuje navíc předpoklad, že čím víc si bude na nové prostředí a spoluhráče zvykat, tím jeho výkony porostou.
Hradec už po listopadu má Brno pomyslně na dohled, což je přímo ztělesněním světla na konci tunelu.
PŘEKVAPENÍ MĚSÍCE: JAKUB ŠIŘINA
Chvíli jsem přemýšlel, že bych sem dal výkony svitavských mladíku Puršla a Kováře, ale pravdou je, že Šimonovy výkony mě zase tolik nepřekvapují, spíše bych je od něj čekal, a na Luboše se ještě dostane.
Pak mě napadlo, že překvapení nemusí být vždy jen v pozitivním slova smyslu. Překvapení může být i nepříjemné. A to je právě tento případ.
Nad současnými problémy Opavy jsem se pokusil zamyslet tady. Jejich krize (kterou možná už v posledním zápase překonali, kdo ví ...) je snad do určité míry pochopitelná a třeba i omluvitelná. Je to mladý tým, který na takový program není zvyklý.
Ale trápení těchto rozměrů u Jakuba Šiřiny mě překvapilo. Musíme si uvědomit, že je to zkušený hráč, jednoznačný lídr týmu a reprezentant. Pokud takový hráč skončí v domácím utkání proti USK (ze strany Opavy příšérném) s užitečností -2, coby rozehrávač bez jediné asistence, se dvě ztrátami a střelbou 13/3 za bezmála 30 minut, pak musí nějakou míru kritiky unést. A to i v případě, že se veze na mizerné vlně celého týmu. Právě on by mu měl jít v takové situaci příkladem. A pokud to v dalším zápase proti Pardubicím (prohra asi o 367 bodů) podpoří pěti body, užitečností 3 a čtyřmi ztrátami při třech asistencích, pak prostě týmu z krize nepomáhá.
Ale jak jsem psal už dříve - tyhle nelehké časy se Opavě zúročí. Nepochybuju o tom, že i Kuba se ze svrabu dostane a předvede, že patří mezi nejlepší hráče v české lize. Krize potkají někdy každého.
Koneckonců, možná je to nejhorší už za "námi". V posledním listopadovém zápase Opava porazila Ostravu, Kuba měl 12 bodů, sedm asistencí a jednu ztrátu. Navíc při reprezentační absenci Satyho a polámaném Vyoralovi, bude teď v pátek a v pondělí mít hodně příležitostí si spravit chuť.
PRŮSER MĚSÍCE: EGOÉ BASKET BRNO
Bilance 0-5. Prohra s největším konkurentem. Průměr nastřílených bodů jen lehce přesahující 66. Nejhorší rating. Druhá nejhorší střelba. Nejhorší doskok. Nejméně asistencí.
Cesta od překvapení ligy k průseru měsíce je nemilosrdně krátká.
BUDÍČEK MĚSÍCE: SLUNETA ÚSTÍ NAD LABEM
Bilance 4-0. Výhra ve Svitavách, domácí převálcování Děčína. A také předčasný vánoční dárek od Lukáše Palyzy.
Ústí nad Labem má za sebou po velmi rozpačitém začátku skvělý měsíc. K tomu se v posledních dvou zápasech královský rozehrál Devante Wallace. Krize se zdá zažehnána.
VÝKON MĚSÍCE: LUBOŠ KOVÁŘ
Luboši Kovářovi je 18 let. Letos má stabilní roli v nejužší rotaci Turů ze Svitav. Už to samo o sobě je velmi pěkný výkon. Ten vůbec nejlepší ale Luboš podal v zatím posledním odehraném zápase. Svitavy v něm doma porazily Olomoucko.
Za 34 minut zvládnul uhrát svá ligová maxima v nastřílených bodech (21), užitečnosti (31), doskocích (8), trojkách (7/4), dvojkách (5/4) a získaných faulech (6). To vše při jedné ztrátě a úspěšnosti střelby 12/8.
Na kluka, který je věkem ještě dorostenec, to není zlé.
NEJZBYTEČNĚJŠÍ REKORDY: PETR BOHAČÍK A BRANDON BOGGS
Stejně jako minulý měsíc, také tentokrát tu máme jednu klouzavou kategorii.
V domácím zápase proti Turům doskočil Petr Bohačík 18 míčů, z toho osm v útoku. Je to prozatimní rekord letošního ročníku a vzhledem ke statistikám předchozích sezon je vysoce pravděpodobné, že někde kolem nejvyšších příček vydrží až do konce.
Brandon Boggs ve stejném utkání zblokoval pět střel. Stejně jako v předchozím případě je to maximum letošního roku a také zde je nanejvýš zřejmé, že Boggs má slušnou šanci s tímhle výkonem dolů příliš neklesat.
Poněkud bizarní je, že Boggs v tomhle zápase skončil s užitečností pět. Pokud by ty bloky neměl, měl by užitečnost nula. A dlouhodobě má průměr necelý blok na zápas. Amíci by řekli "fluke".
Petr Bohačík skončil s užitečností 19, bez těch doskoků by to byla hezká jednička.
Ostrava doma se Svitavama prohrála.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak v pátek v Pardubicích! http://cbf.sport-ticket.cz/online/#/vstupenky/
Comments