NEJPŘÍNOSNĚJŠÍ HRÁČ A NEJLEPŠÍ VÝKON: LAMB AUTREY
Hledáme-li hráče, jehož výkon měl v semifinále největší vliv na konečný výsledek, težko bychom mohli rozhodnout nějak jinak. Autrey byl dominantní a nejvíc právě ve chvílích, kdy to Děčín potřeboval akutně.
Mohl bych tady psát, že ani v jednom ze šesti zápasů nešel v užitečnosti pod 20, v rozhodujícím zápase nastřílel 30 bodů a celkově (snad s výjimkou utkání č. 5) byl z pole velmi efektivní. Ale to všechno si najdete ve statistikách sami.
Autrey je pro Děčín důležitý především tím, jak se od svých spoluhráčů odlišuje. Děčín, jakkoliv to bude znít jako klišé, skutečně těží z "válečnického" přístupu k basketu. Vemte si všechny jeho hráče odshora dolů a u nikoho si nemůžete jednoduše říct "jo, tohle je nebranitelný hráč". Nejde to. Nikdo z nich nefunguje jako nějaká nezastavitelná síla durantovského typu. Nikdo, s výjimkou Lamba Autreyho (V českém měřítku samozřejmě! Durant je mnohem lepší hráč. Autrey zase není svině ... ano, pořád jsem ten přestup do GSW nezkousl).
Pokud Děčín potřebuje někoho, kdo by v klíčových chvílích vzal míč pod křídlo a hrál jedna na jedna, ať už přímo do gólu nebo s tím zakvedral a vystřelil někde z perimetru, Autrey je jediná spolehlivá volba. Po šestém zápase byl dotázán, jestli ho mohl někdo zastavit. "Ne! Když jsem ve „střelecké zóně“, vypadá to právě takhle," řekl. To, co může znít jako stereotypní ukázka typického amerického sebevědomí, je ve skutečnosti nebezpečně blízko pravdě.
Možná to z předchozích dvou odstavců může vypadat, jako bych snižoval přínos ostatních děčínských hráčů. Tak to prrr. Děčín funguje v první řadě jako tým, ať už si pod tím představíme cokoliv. To je jeho největší síla. Takový recept na basket není pro každého, ale na Maroldovce podle něj vařit umějí. Není to jen o letošním nečekaném finále, je to o třech dalších finálových účastech v předchozích letech.
Nechci se tady rozepisovat víc, protože bych si vystřílel všechnu munici na chystaný materiál s pracovním názvem "krása ošklivého basketu", který by se měl právě Děčínu věnovat.
Takže to uzavřu: Děčín je obdivuhodný tým, kterému nemusí každý rozumět. Autrey je luxus, anomálie schovaná ve válečnickém systému, kterou má tenhle tým letos k dispozici. Proto je ve finále.
NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ: ROMAN MARKO V ŠESTÉM ZÁPASE
Roman Marko neprohrál Svitavám postup do semifinále. Když necháte soupeře v závěrečných minutách vyrovnaného důležitého play-off utkání čtyřikrát doskočit v útoku, můžete si za porážku sami a házet to na někoho konkrétního by teda nebylo fér.
Ale do vitrínky si asi Roman své statistiky z rozhodujícího zápasu nevytiskne. Tři body, střelba 7/1, ani jednou na čáře trestného hodu, stejně asistencí jako ztrát, čtyři fauly spáchané proti jednomu získanému, užitečnost v mínusu.
Ústí ve snaze zastavit Marka zcela selhalo. Děčín tu cestu k němu trpělivě hledal, až ji našel. Dirigent neměl svůj den, mám-li se vyjádřit diplomaticky.
NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ: OLOMOUCKÝ ODBOJ
2-1-1. Víte, co to je? To je bilance prvních poločasů semifinálového souboje mezi Nymburkem a Olomouckem. Z pohledu Olomoucka. Jinými slovy - Olomoucko s Nymburkem v semifinále prohrálo jen jeden první poločas.
Zní to hezky.
Nymburk vyhrál sérii 4:0. Poslední zápas o 35 bodů. To už tak hezky z pohledu Olomoucka nezní.
Ale dopřejmu týmu z Prostějova kredit. Zejména druhý zápas ve kterém donutili Nymburk k tomu, aby hrál na Tyršáku prodloužení, mohl být opravdu hezkou pohádkou, kdyby tedy neměl tak nepohádkový průběh v nastaveném čase (15:5 pro Nymburk). Ale Olomoucko to překvapivě nepoložilo a zkusili to i doma (vedení po třetí čtvrtině). Zase to nevyšlo.
Rezignace se dostavila až stavu nula tři na zápasy. Přesto je to mnohem větší odpor, než týmy většinou Nymburku kladou. Sympatické.
NEJLEPŠÍ MOMENT: JURE PELKO
Semifinále nejvyšší soutěže. Prohráváte 0:1 na zápasy.
Sedmáct vteřin do konce druhého zápasu.
Prohrávate o dva na palubovce superfavorita.
Do konce útoku jsou dvě vteřiny.
Vyhazujete zpoza soupeřova koše.
Co uděláte?
Nahodíte si balon o soupeřovu prdel a nikým nebráněn pošlete zápas do prodloužení.
Na videu v čase 0:43.
NEJVĚTŠÍ ZÁHADA: PÁTÝ ZÁPAS JAKUBA KRAKOVIČE
Jakub Krakovič měl v semifinále zápas, ve kterém coby dlouhý zaznamenal jeden doskok, pět faulů, tři body a užitečnost -2.
Jakub Krakovič měl v semifinále zápas, ve kterém coby dlouhý zaznamenal nula doskoků, pět faulů, dva body a užitečnost -3.
Jakub Krakovič měl v semifinále zápas, ve kterém coby dlouhý jeden doskok, jeden bod, z pole zkoušel štěstí sedmkrát, nenašel ho ani jednou, skončil s užitečností -6.
Všechny tyto výkony víceméně odpovídají Krakenově základní části.
Jakub Krakovič měl taky v semifinále zápas, ve kterém zaznamenal pět doskoků, 18 bodů (šestky 8/8), sedm získaných faulů, užitečnost 17 a vypadal při klíčovém vítězství na palubovce soupeře jako nejlepší hráč týmu, který bude letos brát nejhůře stříbro. Tedy přesněji: vypadal jako nejlepší hráč týmu, který bude letos brát stříbro.
BONUSOVÉ OCENĚNÍ PRO MVP BARÁŽE: PEDJA STAMENKOVIČ
Hradec musel rozhodující zápas baráže vyhrát aspoň o osm. Vyhrál o 12.
Jeho první rozehrávač k tomu přispěl 21 body, 11 doskoky, 15 asistencemi, užitečností 39 a klíčovou trojkou v závěru. Jestli vám to připadá jako výkon roku, dost možná se nepletete.
Hradec pak udělal to nejlepší co mohl - koupil Pedjovi pivo a podepsal s ním smlouvu na další dva roky (viz. foto).
Comments