Netflix a sportovní dokumenty. To je spojení, které funguje. V poslední době jsme se o tom mohli přesvědčit několikrát. Ať už šlo třeba o výborný fotbalový "Sunderland Till I Die", trochu netradiční "Losers" nebo svatý grál všech basketbalových fanoušků a blueprint toho, jak by měl basketbalový dokument vypadat, "The Last Dance".
Jenže s touhle výstavní galerií samozřejmě přichází i jedna svízel. Od každého dalšího dokumentu z produkce téhle rozhazovačné společnosti nutně vyžadujeme stejně vysokou kvalitu. Pokud jde o basketbalovou tématiku, pak samozřejmě každý další počin budeme srovnávat s Posledním tancem Michaela Jordana.
Což je trochu nefér. Protože Last Dance měl deset dílů. Zatímco "Tony Parker: The Final Shot" má slabých 100 minut. Stopáž pak nevyhnutelně nastaví celému dokumentu jasné limity a mantinely. Celé to působí jako velmi kvalitně zpracovaný zrychlený průlet nejlepšími - a bohužel také nejznámějšími - momenty Parkerovy kariéry. Nečekejte zkrátka, že se dozvíte mnoho nového.
Ačkoliv i Final Shot má pár svých pěkných okamžiků, "WOW" momentů a pomrknutí. Například si velmi dobře uvědomíte, s jak úspěšným člověkem máte tu čest, když po úvodní titulkové montáži kamera chvíli sleduje Tonyho při cestě autem někde po pustém poli, načež se čtyřnásobný šampion NBA zastaví, otočí a řekne "Tohle je můj dům". A v záběru se zjeví tenhle disneyland:
Bohužel, takových okamžiků není mnoho. Spoustu prostoru tady dostávají různé mluvící hlavy. Kobe, Pop, Thierry Henry, Robinson, Manu, Tonyho táta, Tonyho máma, Tonyho žena, Diaw, Batum ... Jistě, je to klasický dokumentární prostředek, ale možná toho tady bylo až příliš. Je mi jasné, že nemůže být každý dokument jako ten nedávný Maradona, který byl celý poskládaný z archivních záběrů a mluvící hlavy ostrouhaly. Ale všechno by mělo mít svou míru.
Na mnoho potenciálně zajímavých, možná kontroverzních a taky méně známých věcí zbývá po hříchu málo prostoru. Pár archivních záběrů z basketbalové akademie, kterou TP navštěvoval na konci 90. let je fajn, ale vzhledem k tomu, že tam někde začínala silná éra francouzského basketu, bych se zrovna do tohoto místa a období rád ponořil víc.
O rozpracování pak vyloženě prosí naznačený problém v reprezentaci poté, co se Tony vrátil do vlasti s prvním titulem z NBA. Neúspěch, nepostup na OH, žárlivost v týmu a Tonyho prohlášení po vyřazení "Nemůžu to zvládnout všechno sám", to všechno mohlo být pěkně jiskřivým materiálem. Ale tvůrci kolem toho sotva půldruhé minuty našlapují a pak jdou od toho.
Prakticky jenom zmíněná je Allenova vyrovnávací zázračná trojka v šestém zápase finále z roku 2013, která Spurs stála titul. Přitom zrovna jenom tenhle jeden jediný moment by si zasloužil svůj vlastní dokument.
Tvůrci se ale rozhodli pro jiný přístup. Je potřeba to respektovat, ale nemůžu z toho být nadšený. Po každém dílu Last Dance se basketbalovou komunitou šířily diskuse o nových věcech, které dokument přinesl. Těch momentů tam bylo bezpočet. U Final Shot nic takového nečekejte, rozhodně ne v takové míře. Jakoby si filmaři odškrtávali povinné položky na seznamu.
Přitom například chvíle, kdy TP přebírá francouzský státní řád, je nádherně intimní, troufám si říct že relativně málo známá, a je to přesně ten typ okamžiku, který dotyčného popíše mnohem lépe než povídání Ronyho Turiafa. Nebo závěrečná party pro všechny přátele, kde je krásně vidět, jak je TP se svým životem spokojený. Škoda, že takových věcí není v těch sto minutách víc.
Nemohu si odpustit ještě jednu věc. Už při Last Dance se často naříkalo na české titulky. Legendární věta, že Chorvaté mají basketbalovou elektrárnu (basketball powerhouse), náramně pobavila internetové basketbalové bubliny. Netflix se ale nepoučil, ani tentokrát pravděpodobně nepřizval žádného konzultanta a tak se například můžeme dozvědět, že "Tony byl velmi odvážný, klidně vlétl mezi soupeři do uličky a ...."
Tony Parker: The Final Shot je řemeslně dobře zpracovaný dokument, který ale žel bohu nepřináší mnoho nového. Basketbalové fanoušky jistě potěší, ale davy těch nebasketbalových - jako se to povedlo Last Dance - nepřitáhne. Nutno ale zdůraznit, že to ani nebylo jeho záměrem.
Pokud jste fanoušky Spurs, přičtěte si k finálnímu hodnocení klidně ještě jednu hvězdu.