Po dvou letech tu před začátkem nového ročníku NBA máme další mezinárodní bloggerskou spolupráci. Opět jsme sestavovali takzvaný Dream Team podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Narozdíl od roku 2019 jsme se ale tentokrát ponořili hlouběji do minulosti, mnohdy až do černobílé éry NBA a mezi pionýry nejlepšího sportu světa.
Sestavili jsem Dream Team prvních 30 let NBA.
Ke spolupráci nás jako obvykle dokopal vynikající blogger, znalec historie i současnosti basketbalu a zakladatel Czechoslovak-American Basketball Hall of Fame Lukáš Kuba. Díky němu jsem tak měl tu čest připojit se při této práci k Petru Kotenovi ze serveru iDNES, k Bobu Ryanovi, což je autor basketbalových knih a držitel prestižního ocenění Curt Gowdy Media Award od Basketbalové síně slávy, Robertovi Bradleym, emeritnímu prezidentovi Asociace pro výzkum profesionálního basketbalu, a Richu Kraetschovi, spoluhostiteli podcastu o basketbalové historii Over & Back.
A tak nějak vznikl následující - poněkud obsáhlejší - materiál.
Příjemné čtení.
----------
"Určení základní sestavy a rozdělení minut v tak nabitém týmu není zrovna práce pro nováčky. To Arnoldovi vůbec nezávidím." Jedno je však jisté: kapitánem týmu je muž, kterého Tom Meschery popsal jako "orla s bradkou".
Před více než deseti lety vyšel sportovní bestseller Book of Basketball, v němž Bill Simmons představil svůj Tým z vinného sklepa, nejlepší hypotetický basketbalový tým, který bylo možné sestavit. Ptáte se, co má vinný sklep společného s basketbalem? Když si Simmons vybíral hráče do týmu, vybral si také rok, ze kterého dotačného hráče chtěl. Přesně tak to funguje u elitních vín. Když sommelieři mluví o nejlepších vínech v historii, neřeknou vám jen značku, ale i konkrétní ročník vína, například Mouton Rothschild 1959. Pokud tedy chcete mít ve svém týmu LeBrona, vyberte si (pouze) jeden ročník LeBrona. Vyhovoval by vám nováček LeBron? Chcete mladého Brona, který dovedl Cavs do finále NBA? MVP LeBron z roku 2010? Nebo LeBron, který porazil "neporažené" Warriors ze sezóny 2015-16? A tak dále.
Mimochodem, tyto lahve z doby před 80. lety měl Simmons ve svém vinném sklepě: Kareem Abdul-Jabbar 1974, Bill Russell 1964, John Havlicek 1972, Jerry West 1966, Oscar Robertson 1964, Wilt Chamberlain 1967, Walt Frazier 1970, Dave DeBusschere 1970, Rick Barry 1975, Sam Jones 1965, Bob McAdoo 1975, Pete Maravich 1973 a Bill Walton 1977.
----------
64´ BILL RUSSELL
CrunchTime: Kdyby se vše poměřovalo jenom počtem prstenů za zisk titulů – což se ostatně někdy děje – byl by Russell neoddiskutovatelně nejlepším basketbalistou historie. Vzhledem k tomu, že do hry vstupují i jiné faktory, nemůžeme mu tento titul jen tak bez váhání přisoudit. Co ale rozhodně můžeme, je označit legendu Bostonu Celtics, držitele jedenácti titulů, dvou vítězství v univerzitní soutěži NCAA a zlaté olympijské medaile, za jednoho z nejlepších hráčů, kteří kdy vzali oranžový balon do ruky.
Russell byl výjimečný. V našem výběru je řada hráčů, kteří by v současné NBA už měli problémy udržet si vysoký standard, ale Russell mezi ně nepatří. Jeho hra byla nadčasová. Byl vynikající atlet, vždyť svého času patřil do desítky nejlepších skokanů do výšky NA SVĚTĚ! Jeho dominancí byl doskok a obrana. Považme, že svoji kariéru zakončil s průměrem 22,5 doskoku na zápas. Russellovým statistikám navíc škodí, že se tehdy ještě nesledovaly bloky ani zisky, protože v těchto ukazatelích by dosáhl též neuvěřitelných čísel.
Jeho bodový přísun bychom dnes označili jako průměrný – pohyboval se někde okolo 15 bodů – ale Celtics měli na skórování jiné hráče. Russell navíc nikdy nepotřeboval vynikat v útoku, nevyžadoval balon. Tým vedl především v obraně, ale také jako ohromná osobnost. Přečetl jsem toho o NBA opravdu hodně, ale nepamatuju si, že bych někdy narazil na někoho, kdo by o Russellovi mluvil špatně. Byl vzorem a byl široce respektován. A to se prosím bavíme do velké míry o 60. letech, kdy se černí hráči v NBA museli ještě zhusta vyrovnávat s rasovými problémy. Také tohle Russell zvládnul s grácií. Kdybych měl někdy možnost potkat jednoho hráče z historie NBA, pak bych neváhal. Bill Russell je moje jasná volba.
Koten: Russell pociťoval obrovský pocit odpovědnosti za výsledky týmu. Tvrdí se, že zprvu před každým zápasem z nervozity zvracel. Později tento „zvyk“ omezil jen na utkání důležitá. Russell před několika týdny vstoupil do Basketbalové síně slávy ve Springfieldu. Znovu, tentokrát jako trenér. S neústupnou osobností měli kouči tak velké potíže, že se na lavičku Celtics nikdo nehrnul. A tak v roce 1966 musel tento post zaujmout Russell sám. Coby hrající kouč následně došel ke dvěma prstenům, je tedy i prvním afroamerickým trenérem-vítězem NBA. A když už jsme u té velké osobnosti, Russell patří i mezi významné bojovníky za práva menšin, v roce 1961 vzbudilo velký ohlas rozhodnutí hráčů Bostonu nenastoupit k utkání v Lexingtonu, stát Kentucky, v reakci na vykázání černých členů týmu z restaurace.
Nejlepší výkon ve finále NBA (před rokem 1980; v té době se finálová série nazývala NBA World Championship Series a hrálo se o trofej Waltera A. Browna): sedmý zápas v roce 1962. Napínavý zápas Celtics s Lakers dospěl až do prodloužení, Russ ani na vteřinu neopustil palubovku a v prodloužení osobně bránil Baylora, na němž se předtím vyfaulovala čtyři bostonská křídla. Russell se ve finále radoval popáté, po dominantním výkonu 30 bodů, 40 doskoků a 4 asistence
Kompletní zbytek textu včetně historického exkurzu z pera Boba Ryana najdete na Lukášově BLOGU.