V půlce

Kooperativa NBL dospěla do poloviny základní části a tak můžeme využít probíhající reprezentační přestávky, během které se žádná reprezentace nesešla, ke krátkému neuspořádánemu bilancování.

Co nám zatím letošní ročník nejvyšší mužské basketbalové soutěže přinesl?

Tak především je to vzpoura Čechů. V předchozí sezoně se do TOP 10 nejužitečnějších hráčů a také TOP 10 nejlepších střelců dostal jen jediný - Lukáš Palyza. Letos jich je zatím mezi střelci 5, mezi nejužitečnějšími hráči dokonce šest: bezprecendentně vynikající Jakub Šiřina, nestárnoucí Pavel Houška, stálice Lukáš Palyza, znovunarozený a živou pardubickou vodou osvěžený Tomáš Vyoral, Kolín táhnoucí Adam Číž a reprezentační opora Jaromír Bohačík.

Můžeme se na to dívat optikou poloplné sklenice a přijít s dramatickým titulkem "Češi si berou svoji soutěž zpět!", nebo naopak podle filozofie poloprázdné sklenice tvrdit, že "cizinci se letos moc nepovedli, Douglas je zraněný, atd ...".

Statistika ale jasně tvrdí, že čeští hráči letos hrají v domácí soutěži důležitější roli. Není divu. Několik týmů před sezonou avizovalo, že ustoupí od překotného angažování cizinců a vsadí na české talenty. Někomu se to vyplácí více (Pardubice), někomu méně (Brno) a někdo je na tom výsledkově zhruba stejně jako loni, ale jeho zápasy jsou mnohem zábavnější a mají nějaký smysl (Ostrava).

Sezona je sotva dva měsíce stará a už jsme viděli několik výrazných individuálních výkonů a rovněž dramatických okamžiků.

Tak jen namátkou:

- Rekordní zápis Tomáše Vyorala v Kolíně, který by ten den zřejmě trefil i Eurojackpot a golfové hřiště by obešel na 18 ran. Užitečnost 54 za 43 bodů při trojkách 7/7, k tomu 7 asistencí, 6 získaných faulů, 2 získané míče a 0 (!) ztrát za 36 minut na hřišti. Rozehrávačův sen.

- Prakticky většina výkonů, které letos předvedl Jakub Šiřina. Vyberte si dle libosti.

- Pavel Houška a jeho domácí poprava Olomoucka. Triple-double ho sice jen těsně minul, ale především byl Houšmen mimořádně spolehlivý v těch klíčových okamžicích, kdy to Ústí potřebovalo nejvíc - na konci normální hrací doby a v prodloužení. Ústí dramata přitahuje.

- Když jsme u těch dramat, která se odehrávají v ústecké hale, můžeme zmínit relativně nedávný heroismus ostravského Martina Nábělka. Hráče, který měl ještě ve 40. minutě na kontě 0 bodů, aby jich nakonec stihl 21 a málem prakticky sám dotáhl ostravský "B" tým k ohromnému překvapení a výhře proti Pandám. Nevyšlo to, ale byla to jedna z nejlepších show, které jsem v české lize za dlouhou dobu viděl.

- Což mi připomíná - viděli jste závěr posledního Severočeského derby? Zase ústecká hala, zase drama. To snad ani nemůže být náhoda. Lidi na Jateční dostávají za svoje prachy fakt kvalitní produkt.

Severočeské derby jsme viděli živě v televizi, což je další věc, u které se na chviličku zastavíme. Přenosů v televizi by sice mohlo být víc (zatím je to pořád spíš sváteční záležitost), ale když už to běží, tak to ČT neodbývá. Nový formát studia včetně stříhání do dalších hal, poměrně atraktivní grafika a velkorysá stopáž jsou věci, které si český basketbal zaslouží. Pochvala na místě.

Stejně se k tomu snaží přistupovat Studio Basketbal na TVcom. Projekt, který odstartoval loni, pokračuje také letos a doufejme, že bude pokračovat ještě dlouho.

Nedovedu asi objektivně posoudit, jestli se zářijová basketbalová horečka nějak výrazně projevila na popularitě české ligy, ale vše výše zmíněné ji rozhodně neškodí.

Jestli mi letos něco v KNBL chybí, pak je to výkonnostní vystřelení směrem vzhůru od nějakého mladého hráče. Prostě aby o sobě výrazně dal vědět nový talent, ideálně talenti. Měl jsem několik adeptů, ale zatím je to z jejich strany stále spíše paběrkování. Sezona ještě několik měsíců potrvá, může se to změnit. Ale pokud třeba chceme zjistit, jak se daří členům reprezentačních juniorských týmů, musíme se dívat spíše do 1. ligy a dál.

A teď krátce k jednotlivým týmům.

Nymburk bere tradičně v této fázi ligu hlavně jako rozehrání a údržbu na "Ligu mistrů". Důležité je odehrát to bez zranění, otestovat si nějaké herní varianty a rozumně rozdělit minuty. V této roli si Nymburk vede rutinérsky a je tedy těžko co hodnotit. Evropský pohár ukazuje, že můžou mít Středočeši možná trochu problém na střední rozehrávce, ale když by to hodně hořelo, vždycky tam může zaskočit Boči. Pokud jde o KNBL, tyto případné problémy nebudou mít na konečný výsledek žádný vliv.

---

Týmem podzimu je ale jednoznačně Opava. Dlouho jsem neviděl český tým, který se nejmenuje Nymburk, hrát tak dobrý basketbal. Po loňském odvážném (a trochu naivním) experimentu s "Ligou mistrů", který je vysál po všech stránkách, jsou letos v úplně jiné pozici. Možná, že jsou tak dobří, až na to trochu doplácí vyrovnanost KNBL. Protože v současné době si lze jen těžko představit, že by finále mělo být v jiném složení než NBK - Opava.

Nicméně to je dost předčasný závěr, zápasů je ještě spousta a jak všichni dobře víme, nakonec se tam stejně nějak dostane Děčín ...

Jakub Šiřina táhne Opavu způsobem, jaký jsme v české lize nějaký čas neviděli. Nechme stranou výrazné statistické zápisy, důležitý je především klid a jistota, kterou do zápasů přináší. Momentálně je na levelu, kdy v jeho podání vypadají složité věci až komicky snadně. Nastavil tak vysoký standard, že si člověk při pohledu na jeho poslední utkání v Olomoucku, kde zaznamenal 16 bodů a 11 asistencí, řekne jen "hmm, dobrý". Normál. Čert vem, že je to zápis, o kterém se drtivé většině hráčů nemůže ani zdát a že Šířa ten zápas v závěru trojkou rozhodl.

Ale není to pochopitelně jen o něm. Opava má 11 hráčů s dvouciferným průměrem odehraných minut, a to nepočítám Klečku. Každý perfektně plní svoji roli. Opava většinu soupeřů smetla rozdílem třídy, ale obstála i v dramatických závěrech.

Pokud bychom teď měli odstartovat diskusi o trenérovi roku, nebyla by dlouhá. Vlastně by mohla celá konverzace obsahovat jen dvě slova: Petr Czudek.

---

Mnohačetné změny od loňské sezony náramně svědčí také Pardubicím. Nebýt domácího výbuchu s Olomouckem, prakticky by jim nebylo co vytknout. Tým, který se absolutně oprostil od Američanů, udělal nejlepší přestup léta, když přivedl Tomáše Vyorala. Reprezentační rozehrávač po vysvobození z konce nymburské lavičky ožil způsobem, který dost možná předčil očekávání. Navíc se jeho role vůbec netluče s jiným skvělým rozehrávačem Viktorem Půlpánem.

Pardubice jsou v současné chvíli jasným adeptem medaile. Musí ale doufat, že se jim budou vyhýbat zranění, protože jejich kádr není příliš široký.

---

Svitavy hrají spolehlivě. Neprohrávají zápasy, které mají vyhrát. Jejich porážky přišly v Děčíně, Pardubicích a Opavě (vše dost těsné) a dvakrát z Nymburkem. Nic z toho se jim vyčítat nedá. Každý další zápas Svitavy vyhrály. Nezastavilo je ani smolné zranění Matěje Svobody, do té doby - překvapivě - jejich nejužitečnějšího hráče. Tuři už dávno patří ke špičce ligy, to je hotová věc.

Ale pořád je co vylepšovat. Začněme třeba tím, že bych od Šimona Puršla v tomhle stadiu jeho kariéry už očekával stabilněji dominantnější výkony.

---

Olomoucko potřebuje Douglase. Jak říkal v nějakém rozhovoru i Benaček, je to polovina jejich týmu. Dlouhodobé zranění americké opory jim tedy neprospělo, na druhou stranu - jediná skutečná ostuda bylo vypráskání v Kolíně. Nymburk by doma neporazili tak jako tak, Svitavy a Opavu ... kdo ví.

Páté místo je pořád v pohodě, ale proti loňské sezoně tam vidíme jasný regres. Úspěšnost za dva klesla z 55,6% na 51,7%, trojky se zhoršily z 35,4% na 32,7%, snížil se i průměr doskoků a asitencí.

Když necháme Douglase stranou, Olomoucko je právě ten tým, kde jsem trochu čekal větší explozi mladých hráčů. Protože jádro toho týmu je sice vynikající, ale není vůbec široké. Prostor by měl být k dispozici, bylo by záhodno ho využít.

---

Ústí má šest výher, z toho pět jich získalo po dramatu. Hrálo tři prodloužení, všechny tři ta utkání vyhrálo. Další dva zápasy urvalo rozdílem tří bodů. Nebýt utkání v Pardubicích, kde je s klaksonem popravil šílenou trojkou Ondra Kohout, byla by bilance v těsných koncovkách bezchybná.

Říkejte si co chcete, mě ten tým - navzrdory všem neduhům - hrozně baví.

---

Možná by stálo za zvážení, jestli USK náhodou není největším dosavadním překvapením soutěže. Podobně jako Svitavy vyhrály Sovy vše, co vyhrát měly (ne, nemyslím, že byly doma proti Pardubicím favority) a počítat se s nimi musí i venku - braly mimo jiné výhry v Ústí a Děčíně. Ten tým je spolehlivý, dobře koučovaný, má nějakou vizi.

Je ohromná škoda, že nakonec nevyšla koncovka proti Nymburku, ale možná tady máme tým, který by nakonec mohl být takovým černým koníkem.

---

Děčín jistě nemůže být spokojen. Otázkám, jestli náhodou loňská euforie v play-off nebyla prostě jen klasickým "Franz Straka efektem" způsobeným angažováním Tomáše Grepla na trenérskou sesli, se nelze divit.

Akvizice Vukoslavljeviče by jim ale mohla pomoci výrazně a osa Pomikálek-Autrey-Carlson-Šiška je opravdu dobrá. Válečníkům by nebylo ku škodě, kdyby se rovněž v jejich případě výrazněji rozehrál některý z mladíků, kterých není v kádru málo a minuty jsou k dispozici.

Ale znovu - tohle je Děčín. Už bychom měli být za ty roky poučeni ...

---

Hradec porazil Brno, Ostravu a Kolín, což jsou týmy, které by se podle teoretických předpokladů měly seřadit v dolní čtyřce. Škoda pro ně, že nedovedli přidat alespoň jedno překvapení někde jinde a být na dostřel mančaftům nad nimi.

Ve splnění takového cíle jim dost překáží nejhorší obrana v soutěži a špatný doskok. Na druhou stranu dovedou leccos dohnat v útoku. Ve střelbě z pole patří k těm lepším týmům.

I v jejich řadách je několik mladíků, kteří by mohli sáhnout po příležitosti a udělat si trochu jméno. Lukáš Kantůrek, třeba?

---

Kolín je neustálým generátorem drbů - furt se spekuluje, že jim docházejí prachy, že bude výměna trenéra, že odchází a přichází ten a ten hráč. Ať je to jak je, Kolín je pořád v lize a má tam svoje místo. Dvě výhry samozřejmě nejsou nic do vitrínky, ale třeba zápas na USK byl vyhratelný z jejich strany. Překvapivě jsou taky druhým nejlepším týmem v úspěšnosti střelby.

Otázka je, co s nimi udělá odchod Vukoslavljeviče, který patřil do té nejužší rotace. A Středočeši rozhodně nemají kvalitních hráčů na rozdávání.

---

Ostrava naprosto přes sezonou změnila přístup a ačkoliv to ani letos nedopadne výrazným zápisem do dějin, mají ty zápasy nějaký účel. A navíc jsou mnohdy poměrně zábavné, viz. již zmiňované dvojité prodloužení v Ústí nad Labem.

Nová Huť letos díru do světa neudělá, ale může z toho těžit do budoucna.

---

A pak je tu Brno ...

Když vám po třech zápasech odejde hráč, který byl považován za nejdůležitější mimosezonní akvizici, není to dobré znamení.

Když pak přijdou další dva hráči, z nichž jednoho po několika zápasech pošlete pryč a další má průměrnou užitečnost 1,6, není to dobré znamení.

Když si pak pořídíte další dva hráče, není takový kádrový kolotoč dobrým znamením.

Když máte jasně nejhorší útok, jste nejhorší v úspěšnost střelby a nejhorší v doskocích, není to dobrým znamením.

Když se váš trenér už po pár zápasech na tiskovce rozpovídá tak, že se z toho záznamu okamžitě stane virál, není to dobrým znamením.

Dvě pozitivní věci:

- kádr pořád nevypadá tak, že by neměl vyhrát ani zápas

- cesta níž už neexistuje (ale rovně po dně ano ...)