Viktor Půlpán patří k osobnostem Kooperativa NBL, kde je prvním rozehrávačem aktuálně prvního týmu Kooperativa NBL. Vrátili jsme se ale na začátek a ohlédli se za nečekaným přestupem z medailových pozic Pardubic do tehdy posledního Brna. Jak Viktor vzpomíná, otázku „Proč?“ slyšel hodněkrát. Zejména v kvalifikačních oknech je už i reprezentační stálicí. V létě absolvoval kompletní reprezentační přípravu včetně kvalifikace ve Francii a proti Maďarsku. Při nevyléčeném kotníku Tomáše Satoranského byl náhradníkem číslo jedna. Jak to nakonec dopadlo, všichni víme. Viktor přiznává, že i při vidině životního zážitku je rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Potkáváme se v den zápasu. Máš po dopoledním tréninku, videu a týmovém obědě. Do zápasu zbývá šest hodin. Jdeš si ještě lehnout?
Určitě. Před zápasem se jdu vždycky ještě tak hoďku natáhnout.
Aktuální nebasketbalové téma na úvod. Viděl jsem na Instagramu, že Kraky vyzýval lidi, aby šli volit. Jsou prezidentské volby v basketbalové šatně téma?
Kraky má dva týdny Instagram, tak je tam teď aktivní, ale nijak extra to neřešíme. Bavili jsme se, jestli někdo koukal na ty debaty, ale že bychom to probírali nějak do hloubky, to vůbec. A navíc taky máme v týmu spoustu mladých, kteří to moc neřeší nebo ještě nemůžou jít ani volit.
Tak jdeme na basket a začneme reprezentací. Čím je pro tebe národní tým?
Vždycky mám obrovskou radost, když dostanu pozvánku, ať už to bylo teď v létě nebo na jakékoliv okno. Je to pro mě čest a jsem vždycky ohromně rád, když mám šanci se tam s klukama potkat a obléknout dres České republiky.
Je to pro hráče z Národní basketbalové ligy i trošku svátek se potkat v jedné šatně s Honzou Veselým nebo Tomášem Satoranským?
Nevím, jestli bych to nazval svátkem, ale určitě je to něco speciálního. Tyhle kluky jen tak v šatně nepotkáte. Ale i se spoustou dalších kluků, co hrají v cizině, je skvělé se potkat a vidět jak pracují a fungují.
Když není svátkem potkávat top české hráče, tak co třeba, když na druhé straně hřiště stojí Dennis Schröder, Rudy Gobert apod.?
Tak to je skvělé! To bylo něco úžasného potkat se s takovýma klukama. To člověk najednou zjistí, kam se dostal a že už i něco dokázal, když se potká s takovými jmény. Je to neskutečný pocit, ale zároveň to pro mě byla docela i nervozita se těm klukům postavit. Ať už to byl Schröder nebo ve Francii Fournier a Gobert, to už je jiný svět a jiný level.
Proč nervozita? Kdyby tam byl neznámý hráč jeho kvalit, je to jednodušší? A může být profesionální hráč fanouškem, nebo je neprofesionální jít se takhle s někým vyfotit nebo si nechat podepsat boty?
Dělá to to jméno. Člověk to má v podvědomí, kde oni hrají a co mají za sebou. To ve mně trošku vzbuzovalo nervozitu. Pro fotku ani podpis jsem nešel, ale myslím si, že to není nic proti ničemu, být takto někoho fanouškem. Když pak proti němu hraje, může to mít i jako motivaci se proti němu ukázat ještě víc.
A mimochodem jaký ty jsi fanoušek basketu? Sleduješ NBA nebo Euroligu?
NBA extra ne, ale na Euroligu se koukám. Navíc teď když jsou Saty s Veselkou v Barceloně tak hlavně na jejich zápasy. Není to tak, že bych to extra vyhledával a musel vidět každý zápas, ale když se nám to například nekryje s tréninkem a mám čas a příležitost, tak se na ně určitě rád podívám.
Jestli se nepletu, tak v té Francii na tebe v mismatchi vyšel i Rudy Gobert. Můžeš to porovnat, když na tebe na tréninku vyjde třeba Šimon Puršl nebo v lize Láďa Pecka nebo jiná pětka?
To se nedá srovnat. Rudy Gobert na mě vyšel, jak jsem šel do nájezdu, a dopadlo přesně tak, jak jsem čekal. Snažil jsem se hodit klasicky floater, ale zjistil jsem, že to nebude stačit. Dostal jsem blok a běžel jsem zpátky do obrany. Nečekal jsem, že bude až tak vysoko.
Co udělalo s tvojí nervozitou, když se Saty zranil a ty jsi ho měl zastoupit?
Snažil jsem se to brát jako velkou příležitost si zahrát a ukázat se. Myslím si ale, že nejenom pro mě ale celkově pro celý tým to byl obrovský šok, že jsme najednou přišli o hráče, na kterém to více méně celou dobu stálo. Bylo těžké se s tím poprat v hlavách a nemyslím si, že jenom pro mě, ale pro všechny ty kluky tam. Je skvělý lídr. I mimo hřiště je hodně slyšet, je společenský, se všemi vychází dobře. A tím, že to pak vypadalo, že vůbec nebude, myslím si, že to i v těch hlavách ostatních kluků bylo dost těžké se s tím nějak srovnat, že nikdo pořádně nevěděl, co a jak bude.
Kdyby se nevyléčil, tak jsi v tom týmu na Eurobasketu asi byl…
Je to dost možný. Osobně jsem ale doufal, že se dá do kupy. Pro něj bylo to domácí mistrovství něco, co si chtěl zahrát a ještě když přijeli Veselka, Balvan a všichni tihle kluci. Já jsem pro ně chtěl, aby se Saty dal do kupy. Každopádně kdyby ne a já bych byl v té dvanáctce, tak by to byla pro mě neskutečná zkušenost a skvělý zážitek. Nakonec jsem ale byl i rád, že se nějak dal do kupy, i když to nebylo stoprocentní a bylo na něm vidět, že ho to pořád trápilo. Bylo ale vidět, že je rád, že mohl být s tím týmem s těma klukama a aspoň na chvíli tam vyběhnout, hrát a dát tomu, co v tu chvíli mohl.
Ty jsi taky v Brně lídr. Troufneš si to srovnat, když ses loni poměrně brzo v play-off zranil a do konce sezóny už nenastoupil, nebo bys to raději neporovnával?
Je to stejné v tom, že on se zranil a já jsem se zranil, ale je to trošku jiný level. Ale řekl bych, že tady se s tím kluci poprali líp, než na té repre. Když nebyl Saty, byl to ještě o dost větší zásah do toho týmu.
Jak velké zklamání to bylo, když ti trenér Ginzburg oznámil, že nebudeš v té dvanáctce?
Nechci říct, že to nebylo zklamání, ale trošku jsem s tím počítal. Postupem času, když byly informace od Satyho, že to vypadá, že by se mohl dát do kupy, tak už jsem s tím nějak počítal a bylo to vidět i na trénincích, když jsem chodil spíš jako dvanáctý, třináctý. Každopádně jsem byl rád, že jsem tam mohl být až do té poslední chvíle, i když to možná zní špatně, že jsem odjel den, dva předtím, než to vůbec začalo.
Jak ti to trenér Ginzburg sdělil a prý jsi mohl zůstat s týmem?
Mluvil se mnou osobně a pak i v šatně před všemi kluky, když říkal tu finální dvanáctku. Tuším, že jsem to byl já a Paly, tak nám tam před klukama poděkoval. Věděl jsem to ale dopředu, když se mnou mluvil Neno i Luboš Bartoň.
Dostali jsme možnost tam být, ale nemohl bych na hotel, musel bych být někde mimo a už se to krylo i s přípravou. V Brně taky chtěli, abych přijel a i já osobně. Nechtěl jsem přijít úplně o celou přípravu. To se pak v sezóně může hodně rychle promítnout. Byl jsem rád za tu nabídku, ale bohužel ty podmínky a i ta příprava by pak nebyla taková, jakou bych před sezonou potřeboval.
Zmínil jsi Luboše Bartoně, který byl ještě loni asistentem v Brně. Je to výhoda mít u reprezentace někoho, koho takto dobře znáš?
I předchozího asistenta Petra Czudka jsem znal z mládežnické reprezentace, takže jako výhodu bych tu změnu na pozici asistenta reprezentace neviděl. Čouda i Luboš Bartoň mi jako trenéři vyhovovali, takže to bych jako extra rozdíl neviděl. U obou jsem věděl, do čeho jdu, takže to bylo super tam takhle někoho mít.
Když ses nevešel do té konečné nominace, byl tam nějaký příslib, že s tebou počítají na ta další okna?
V tu chvíli se to tam neřešilo a soustředilo se na mistrovství. Tohle se řešilo až potom.
To by asi k reprezentaci stačilo. Pojďme k Brnu a vezmeme to pěkně od začátku. Jedno české přísloví říká: „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.“ Co ti tehdy v Brně slíbili, že tě přiměli odejít z Pardubic hrajících o medaile do tehdy více méně posledního týmu NBL? Už tam tehdy byl ambiciózní trenér Růžička, ale výsledkově to ještě moc neklapalo. Slibem nezarmoutíš, ale neříkej, že jsi hned věřil, že za tři roky povedete ligu?
Už jsem tu otázku dostal několikrát, proč jsem vůbec odcházel z Pardubic a ještě do Brna, které se v tom tehdy plácalo. Seběhlo se více věcí. Byl tady Růža, který si mě už v Pardubicích v mládeži vytáhl z Holic, takže pod ním jsem v Pardubicích vyrůstal. I to byl jeden z důvodů. Dále Šimon Puršl přišel se mnou, takže jsem věděl, že přijdou i nějací další kluci. Osobně jsem taky cítil, že bych potřeboval impuls, nějakou změnu a věřil jsem, že to tady bude dobré. Brno sice nebylo někde nahoře, ale pár let zpátky tady byl basket na dobré úrovni, takže jsem tomu chtěl dát šanci. Teď jsem hrozně rád, že jsem tenhle krok udělal.
Takže když hráč přechází z týmu do týmu tak to nutně nemusí znamenat, že je nespokojený?
Já bych neřekl, že jsem byl nespokojený, že by to byl důvod, proč jsem odešel. V Pardubicích už jsem byl od mládeže, v áčku už jsem byl taky x let. Tuším sedm let ve stejném týmu a už jsem potřeboval nějaký ten impuls. A myslím si, že jsem ho dostal a zase mě to nakoplo a o něco posunulo i tím, že jsem změnil prostředí a odešel právě do Brna.
Brno razí heslo, že nechce, aby hráči odcházeli za lepším v rámci ligy, ale když už tak do zahraničí. Před lety v rozhovoru jsi říkal, že sníš o Eurolize. Tak o čem sníš dnes? Myslíš na zahraniční angažmá?
Určitě bych nějakou tu Evropu chtěl zkusit. Ale když mám smlouvu, tak to nějak extra neřeším. Snažím se soustředit vždycky na to, kde jsem, a neřešit nějaké věci okolo. I tím, že tady teď hrajeme dobře a můžeme hrát i o to, že v příštích letech tady klidně můžou být zase nějaké evropské soutěže, neberu to tak, že bych musel za každou cenu odejít někam ven, abych si dokázal, že jsem byl venku. Klidně budu hrát tady v Česku evropské soutěže. Proto je pro mě důležité, že teď se tady hraje ENBL a máme porovnání s Evropou. Vždycky jsem chtěl do zahraničí, ale momentálně už to teď není tak, že bych na tom extra lpěl a musel si to vyzkoušet.
A konkrétní nabídka někdy byla? Třeba na Slovensko?
Tam by nabídka asi byla, ale jinak žádné extra zajímavé nabídky nebyly, takže jsem to moc neřešil.
Když se hráči podaří sezóna, může dostat cenu. Ty máš ale hned několik cen pro nejlepšího obránce ligy. To už není náhoda. Co děláš jinak?
Těžká otázka, co dělám jinak. Ty ceny mám tři, možná čtyři. Snažím se tomu v obraně dávat 100 %. Nevím, jestli tomu každý dává 100 %. Spousta hráčů je spíš na útok a obraně tolik nedávají. Já to mám asi nějak naopak. Do zápasů se snažím dostávat skrz obranu a strhnout celkově i tým. Myslím si, že obrana je klíčová do všech zápasů. Snažím se být agresivní a vyburcovat k tomu i ty ostatní. Ale těžko říct, co dělám jinak.
Co nějaký obranářský vzor, který sleduješ na Youtube?
Nemám. Nikoho jsem nestudoval, jedu si to podle sebe a jsem rád, že to funguje.
Takže tvrzení, že obrana vyhrává zápas, to je systém, do kterého pasuješ.
Přesně. To je moje.
Když víš, že budeš bránit nějakého konkrétního hráče, skautuješ si ho, zkoumáš TVCom, Youtube?
Když to jsou cizinci, které tolik neznám, tak si třeba pustím zápas a snažím se dívat, jak hraje, jaké jsou jeho silné stránky, a i trenéři nám připravují skautingy, takže víme víceméně, co ten hráč dělá. Na ty neznámé se tedy připravuju, ale když ty kluky už znám jako třeba Kubu Šiřinu několik let, už vím, co můžu čekat, a na to se už nějak speciálně nepřipravuju. Vím, jak bych je měl bránit.
Je v lize někdo, kdo se ti brání těžko? Nemyslím nový neznámý cizinec, ale spíš dlouhodoběji, s kým máš více práce?
Lamb Autrey je občas nevyzpytatelný, ale záleží i na týmové taktice, jak je na obranu postavená. Některé týmy a jejich nejlepší hráče, když hrají pick and rolly, necháváme občas střílet i těžší střely, než aby tvořili pro ostatní. Takže i když tito hráči si ty body dají, je to pro nás víceméně výhra, protože když jeden hráč dá 25 bodů a ostatní se nedostanou k míči, pro nás je to jen dobře.
A když srovnáš třeba Lamba Autreyho s Dennisem Schröderem nebo Thomasem Heurtelem tak v čem je ten rozdíl?
V hrozné rychlosti, v přehledu i dovednostních schopnostech, kdy ti hráči hned v ten moment vědí, co udělají. Možná je to ale i tím, že je neznám, zatímco Lamba bráním už několik let, takže vím, jaké má pohyby a co udělá. Ale tito hráči, to bylo o x levelů výš, rychleji a silněji. V naší lize kolikrát stačí, že se tam dostanu a nějak to na fyzično zvládnu ustát, ale třeba u Fourniera si pamatuju, že jsem se tam dostal včas, ale on jak je silný, tak si stejně ten koš dal. Tam je to zase o kus někde jinde.
To tvoje zranění v loňském play-off už jsme nakousli. To byla sekera od Tomáše Vyorala. Řekli jste si k tomu něco?
Naštvaný jsem samozřejmě byl, protože to bylo play-off, na které se hráči celou sezonu těší. Sezóna je hrozně dlouhá a hráči se těší hlavně na konec sezóny a tímhle jsem o to přišel. To mě štvalo, ale postupem času to vyprchalo a jsem hlavně rád, že jsem se dal do kupy a teď už můžu normálně fungovat a hrát.
Tomáš se mi omluvil, že to nebylo nic úmyslného, že šel po míči a nechtěl mě zranit, ale bohužel to trefil tak blbě a ten palec to nevydržel. Bavili jsme se o tom, ale že bych to s ním musel nějak extra probírat, to ne.
Do jaké míry se dá střelecká úspěšnost zlepšit tréninkem a do jaké míry to zkrátka lepší nebude?
Určitě se to v nějaké míře natrénovat dá, ale myslím si, že to je kolikrát i o tom, jakým stylem ten hráč hraje, jak je na tom v zápase hlavou, jak přemýšlí. Já mám vždycky první myšlenku do nájezdu. Kolikrát dostanu přihrávku, a i když jsem volný, tak si tu střelu stejně nevezmu. I když už mně bylo tohle xkrát vytýkáno a často si to i sám vyčítám, prostě to tak mám. Natrénovat se to dá a já to trénuju, ale pak je to i o tom zápase, kdy první myšlenka není hned na tu střelu. Je to hodně o hlavě.
Když je to hodně o hlavě, jak na tebe působí, když od tebe hráči odstupují?
Dělají to často, že mě nebrání na trojce, ale už jsem se s tím naučil hrát a pracovat. I když mě tak brání, náš tým dokáže fungovat, takže to není nic proti ničemu. Jestli mě tak chtějí bránit, tak mně to nevadí. Máme spoustu akcí a víme, jak proti tomu hrát.
Co trashtalk? Říkají ti k tomu „stejně to nedáš“?
Občas tam něco zazní, ale neřekl bych, že by šli hráči nějak ostře proti mně. Kolikrát to je spíš s klukama, co se známe z repre nebo z mládeže, tak si říkáme nějaké srandy, trochu pošťuchovačky, ale neřekl bych, že to přechází do něčeho úplně nepříjemného.
Vím, že jsi byl u německého střeleckého experta Stefana Weissenböcka, který trénoval i se Satym. S čím ti může takový odborník pomoct?
Já jsem u něj byl asi na 14 dní a pak ještě když byl se Satym v Praze. On si prohlédne střelbu a změní některé body, co si myslí, že v té střele vadí. Jsou to maličkosti, co člověka vůbec nenapadnou. Jde třeba o chycení míče, položení prstů na balonu, jak používat při střele jaký prst. Myslím si, že mi to i docela pomohlo. Ve střelbě jsem se srovnal, a i když nejsem nějaký specialista, určitě si myslím, že je to lepší než v minulosti.
Rád bych se zeptal na All Star Game. Hrálo se v Brně. Ty jsi byl kapitánem jednoho z týmů, ale zároveň se na tu akci sneslo i dost kritiky, tak jak sis to užil ty?
Já jsem si to užil tím, že jsme to měli tady v Brně, že mohla přijít manželka s dcerou a i a kluci z týmu tady byli. Bylo tady spousta známých lidí, to jsem byl rád. Jinak mi to ale přišlo všechno hrozně narychlo. I ty zápasy. Nebylo tam moc prostoru na nějaké rozcvičení a to si myslím, že tomu trošku uškodilo. Ty zápasy pak nebyly úplně v nějakém extra tempu. Báli jsme se, aby se ještě někomu něco nestalo. Takže z tohoto pohledu to byla škoda. Jinak si myslím, že to jako skvělá akce pro lidi i pro nás pro kluky, že se potkáme nejenom na zápasech, ale takhle ze všech těch týmů najednou na jednom místě a zahrajeme si. Taková společenská událost.
Jste v tabulce první, a přesto posilujete. Je to jasný signál, že nechcete to 1. místo pustit?
Určitě to nechceme pustit. A i z toho pohledu, co se stalo minulý rok, kdy se Rashad Madden zranil na konci sezóny, já jsem se zranil, takže pak už těch kluků moc nezbylo a tahali to jenom v pár lidech. I proto si myslím, že to posilování teď je, a věřím, že bude ku prospěchu. Budeme mít o jednoho dva hráče více a aspoň se víc protočíme. Budeme moct držet naši rychlou hru celé zápasy. Přece jenom teď už se ty zápasy kumulují a únava bude přicházet.
Randy Culpepper přišel na tvoji pozici. Řekl ti třeba trenér, že přijdeš o minuty?
Mluvil jsem o tom jak s trenérem, tak i s manažerem Romanem Markem. Oba mi to říkali. Věděl jsem o tom dopředu. I když o nějaké minuty přijdu, tak jsem teď i rád, že Randy přišel. Je to zkušený hráč a věřím, že nejenom týmově, ale i třeba těm mladým klukům to zase může pomoct, když přijde hráč, který má zkušenosti z evropského basketu.
Ohledně Oleksandra Mishuly se od začátku mluvilo o tom, že když dostane nabídku ze zahraničí, tak bude uvolněn, což se stalo. Odchod Richarda Körnera si myslím, že byl pro fanoušky trochu překvapivý. Vy jako hráči tušíte, jaké změny se chystají?
Ať už o Sašovi nebo Ríšovi jsme do poslední chvíle vůbec nevěděli. Není to tak, že by to s námi někdo extra probíral. Saša dostal nabídku, tak ji akceptoval. Myslím, že ho vykupovali ze smlouvy. Co se týče Ríši Körnera, tak o tom jsme vůbec nevěděli. Když jsem se s ním pak bavil, tak to řešil asi týden, ale nechtěl nám to vůbec říkat, aby nás nezatěžoval. Ale i z mého pohledu to byl pro mě trošku šok, že odešel. I lidsky mně hrozně seděl, takže mě mrzelo, že odešel, ale co jsem se bavil i s trenéry nebo vedením, tak on byl pořád brán jako cizinec a od těch se očekávají nějaká čísla, což jemu se v jejich očích asi úplně nedařilo, takže sáhli po téhle možnosti.
Pár nebasketbalových otázek na závěr.
Už jsi zmiňoval, že pocházíš z Holic, odkud pochází i basketbalový klan Welschů. Pamatuješ si Jirku? A co klan Půlpánů? Sestra Aneta hrála ŽBL snad deset let, Marek už taky nakukuje do áčka Brna. Rodiče hráli?
Já Jirku už v Holicích nezažil. Když jsem já začínal, tak už byl z Holic pryč. Jeho taťka tam trénoval a synovec Marek hrající v Olomoucku bydlel kousek ode mě. Ten je zase o dost mladší než já, ale nějaké ty tréninky jsme spolu v Holicích absolvovali a i on pak hrál v Pardubicích, takže s tím se dobře znám.
Taťka hrál ale na nižší úrovni. To až ségra začala takhle. Už od mládeže, když hrála, tak jsme jezdili na její zápasy, takže jsme trávili víceméně všechen volný čas po basketech. Potom se mnou a pak ještě s bráchou. S tím jsme pak šli do Brna spolu.
Předáváte si s Krakym rodičovské rady?
Rodičovské rady úplně ne, ale hodně se bavíme o dětech. I skrz to, že manželky se tady kolikrát potkávají na zápasech, takže i děti se tady potkávají a blbnou spolu. Navštěvujeme se i mimo basket, ale že bychom si dávali nějaké rady, to to ne.
Viděl jsem na Instagramu, že se nebojíš ani toho plavání s dětmi, kde jsou asi v převaze spíš maminky…
Moc tatínků tam nechodí, ale když vidím fotky, je mi líto, že tam nejsem. Když mám čas, jdu si to užít. I v rámci regenerace. (smích)
Text a foto: JR