Marek Vyroubal si po základce sbalil věci a vyrazil vstříc v té době jednoznačně nejlepšímu mládežnickému basketbalovému programu v zemi. Dnes patří k pilířům české osy v USK Praha. Léto pozlatil s českým výběrem úžasným titulem ze světové univerziády a teď už opět s celou soví letkou brousí palubovky NBL. A to poměrně úspěšně! Neleze už mu písecký hype trochu na nervy? Jak sleduje ženský basket a jak se Ondra Švec zdraví s Markovou babičkou?
Před chvílí dohrála Barcelona. Sleduješ basket?
Díváme se s přítelkyní spíš na Euroligu než na ACB. Zdá se mi, že v ACB dost rotují hráče a nehraje ani tolik Saty ani Veselka, ale spíš se soustředí na Euroligu. Takže ty zápasy v Eurolize jsou samozřejmě o dost kvalitnější.
Tak pojďme na USK. Po 10 zápasech bilance 7/3. Asi spokojenost, ne? Jaké byly ambice před sezónou?
Zatím jo. Upřímně jsme si nedali žádný cíl, nijak jsme to neprobírali. Jdeme zápas od zápasu, chceme se zlepšovat každým zápasem. Trošku jsme zklamaní z domácí prohry s Opavou. Chtěli jsme vyhrát všechny domácí zápasy, protože v takhle vyrovnané sezoně ty zápasy můžou někdy chybět. Potom jsme hráli Děčín a Ústí venku, kde jsme nezvládli začátky zápasů, a to byla hrozná chyba. Pokud jsme to dotáhli, vždycky se něco pokazilo, nešli jsme přes ně a oni to zase natáhli na víc bodů.
Můžu asi říct, že jsme nějakým způsobem spokojení, ale chceme se soustředit samozřejmě dál. Teďka máme dva zápasy venku, potom je repre pauza, pak zápas venku. Máme hodně výjezdů v druhé půlce základní části. Skoro všechny zápasy jsme hráli doma a skoro všechny jsme vyhráli. S tím jsme spokojeni. Samozřejmě jsou tam nějaké mouchy, co se týče hlavně útoku. V obraně si myslím, že můžeme být na sebe pyšní. Je to super.
Máte po loňské nadstavbě v A2 motivaci navíc, aby se to neopakovalo?
Myslím si, že dost. Fakt jdeme zápas od zápasu. Připravujeme se na každý zápas úplně jinak. Chceme být samozřejmě co nejvýš a chceme hrát A1, aby se nestala situace, co se stala minulý rok, že jsme hráli se třemi soupeři furt dokola. Všechno jsme vyhrávali, byli jsme nahoře, ale myslím si, že individuálně nás to jako hráče úplně neposunulo. Jádro týmu zůstalo a všichni si pamatujeme, že v té A2 jsme se tím basketem ani tolik nebavili a to je hrozná chyba. Nehráli jsme s těmi nejkvalitnějšími soupeři, na které si myslím, že jsme měli. Hráli jsme prostě spodek tabulky. Nechci vůbec snižovat soupeře, se kterými jsme hráli, nic proti nim, ale po individuální stránce nás to tolik neposune, jako
kdybychom hráli zápasy s Nymburkem, Opavou a těmito soupeři.
Zmiňuješ vaše jádro. Ty Marcel Bátovský, Ondra Švec, Filip Petružela, František Fuxa, Dalibor Vlk. Vy už máte spolu něco odehráno. Ta česká osa, když tam zahrnu i Marcela, se u vás tolik nemění, takže chemie asi super, ne?
Na jednu stranu ano, na druhou stranu tam bylo v uplynulých dvou sezonách dost odchodů u stěžejních hráčů. Ale do toho přišli dva hráči z Ameriky v podobě Patricka Samoury a Davida Böhma, kteří vyrůstali na USK, takže jsme se znali taky hrozně moc dlouho, když jsme spolu hráli v mládežnických soutěžích, takže ta chemie týmu se vůbec nezkazila. Myslím si, že to bylo trošku vidět už minulý rok. Každý jsme nějakým způsobem vyspěli a chceme tomu dát samozřejmě něco jiného než v mládeži. Je dobré, že tady teď ty dva roky ta česká osa de facto zůstala a vlastně se vyměnili pouze cizinci. Samozřejmě odchod Davida Böhma na začátku sezony nebyl úplně příjemný,
ale dokázali jsme na to v podobě výsledků zareagovat.
Když už mluvíme o kádru USK, rád bych se zeptal na dvě jména, která, i když to netrvalo příliš dlouho, oblékala v relativně nedávné době váš dres. Blake Schilb a Tomáš Kyzlink. Co to ve vás mladých hráčích zanechalo, vidět je každý den na tréninku, před zápasem? Sleduješ ho, všímáš si, co dělá jinak a tak dále?
Určitě to bylo pro nás motivující a vzali jsme si toho hodně do budoucna. Právě jak se připravují na trénink, jak se připravují na zápas. S Kyzim jsme v kontaktu pořád. Hrozně dobře jsme si sedli. Byli jsme spolu i na pokoji na repre. Jsem rád, že jsem měl příležitost s ním hrát.
U Blakea Schilba to bylo trošku specifické tím, že přišel až úplně na konci sezony na play-off. Ten tým na to nebyl úplně připravený, aby přišla taková persona. Nedokázali jsme zareagovat na to, jakým způsobem on chce hrát a jakým způsobem my chceme hrát. Furt jsme byli mladý tým, takže jsme chtěli hrát agresivně, rychle dopředu a Blake už byl tak trošku na sklonku kariéry a myslím si, že mu ten náš basket úplně nesedl. Ale byli jsme hrozně šťastní, že jsme měli možnost zahrát si s hráčem takového kalibru.
Vraťme se zpět k letošní sezóně, ale tentokrát přímo k tobě. Jak jsi zatím spokojený sám se sebou?
Tak úplně upřímně po individuální stránce moc spokojený ani být nemůžu. Snažím se to nevnímat, je to pořád týmový sport a jsem hrozně rád, že vyhráváme a jsme nahoře v tabulce. Chci jít zápas od zápasu. Soustředit se. Teď ty dva zápasy mi celkem vyšly, už to bylo o dost lepší a jsem za to moc rád, že jsem mohl pomoct týmu, že jsme mohli vyhrát.
Buďme konkrétní. Pět zápasů v řadě od Nymburka po Ostravu jsi nedal ani jednu dvojku ze hry. Poslední dva zápasy jsi dal 14 a 16 bodů. Proč to před tím nešlo? Co se změnilo? Jsi si něčeho vědom?
Myslím, že tam byl trošku problém v hlavě. Nedokázal jsem číst hru, což je pro pozici rozehrávače stěžejní úkol. Dost mě to trápilo. Ani nevím, kolik nocí jsem kvůli tomu nespal. Bylo to náročné, ale myslím si, že už jsem se snad do toho teď dostal.
Ale že bych ti řekl specifický problém, proč to vzniklo, co se stalo, tak to vůbec nevím. Nedokázal jsem vyhodnotit, kdy si můžu vzít střelu, kdy komu dát přihrávku, koho mám najít ve volné pozici. Teď ty dva poslední zápasy už jsem se vrátil k tomu, co chci předvádět celou sezonu.
A zvládneš ten svůj mindset změnit sám, nebo máte mentálního kouče, psychologa, nebo jsi byl aspoň u trenéra na pohovoru?
Trenér je v tomto vždycky otevřený. Co se týče těchto problémů, chce se o tom bavit a vždycky máme k němu dveře otevřené. Trenér mi řekl, přijď, v klidu se posaď, dej si vodu a pobavíme se o tom. Všechno jsme probírali celkem do detailů. Určitě je důležité mít někoho, s kým se o tom dá pobavit. Jsem za to hrozně rád. Teď je to o dost lepší. Na USK máme i sportovní psycholožku, ke které můžeme zajít. S tou jsem se tedy zatím nespojil, protože si myslím, že ten můj problém není až tak velký.
A co šestky? Letos jsi na 50 %, ale kariérně jsi bez pár desetin na 70 %. Je to stejný problém?
Trošku to s tím taky souvisí. Myslím si, že skoro všichni řeknou, že šestky nejsou o technice, ale o hlavě. Samozřejmě můžete to mít nastřílené a všechno, ale pak když je těžký zápas, je koncovka, tak hned máte 2/0. Myslím si, že ten problém byl taky tam někde vzadu a snažím se to nějakým způsobem nevnímat. Fakt jdu zápas od zápasu s tím, že to další zápas bude lepší a lepší. Samozřejmě na tréninku střílím dost šestek, abych dostal automatiku do ruky, ale myslím si, že to je hodně o hlavě.
Jak zvládáš relativně časté střídání zahraničních trenérů? Zpětně jsou to trenéři Kuhn, Tabellini, King, Repeša. Umím si představit, že s různými národnostmi trenérů se dost liší i taktika. Je to tak?
Upřímně je to dost těžké, ale v přípravě na to je hromada času. My začínáme vždycky hned na začátku srpna a pak je ještě celý srpen do začátku sezony. Do toho nějaké přípravné zápasy, takže to není jenom trénování. Bylo důležité, že fakt zůstalo jádro týmu. Systém sám o sobě se vlastně ani moc neliší. Chceme hrát furt rychle dopředu s agresivní obranou. Hodně se liší spacing, jak bráníme. Každý trenér chtěl úplně jinak bránit clonu na míč, úplně jinak bránit clonu bez míče. V tom je hlavní rozdíl. S mladým týmem obecně budou chtít všichni trenéři hrát rychlý basket dopředu, protože hrát pět na pět proti zkušeným hráčům, jako mají třeba v Opavě nebo Kolíně, je pro nás těžké.
Byli jste s klukama speciálně motivovaní proti trenéru Tabellinimu, když jste hráli proti Nymburku?
Myslím si, že určitě. Bylo to tak i před dvěma roky, když Dino Repeša odešel do Pardubic a my měli trenéra Kinga. Je tam určitě motivace, protože chceme ukázat, že se zlepšujeme, že máme na to hrát v této lize a i výš. Ale chceme to ukázat všem, ne jenom trenérům, které jsme měli minulou sezonu. Ta motivace tam určitě byla a taky jsem asi ještě nezažil, co předváděl Francesco na tréninku. Nálada v týmu byla dost ovlivněná jeho náladou, která se měnila každý den a bylo to myslím i dost vidět na našem herním projevu v zápasech.
Nebyl pro tebe a i ostatní kluky z USK svým způsobem nezvyk, když jste na univerziádě měli trenéra, který na vás mluvil česky?
Já jsem za to byl celkem rád, protože to bylo určitě zase něco jiného. Angličtina je samozřejmě dost oblíbená v basketbalu. Už se neříká dvojička, ale pick-and-roll atd. Ale pro nás to není úplně normální, že bychom měli českého trenéra, takže jsme si to si docela užívali, možná si i víc rozuměli na hřišti a bylo to docela vidět.
Když se potkáte s klukama z univerziády Luboš Kovář, Matěj Burda, kluci z Písku, vzpomínáte na to?
Zatím jsme se k tomu nějak nevraceli, ale s těma klukama, co jsi vyjmenoval, jsme celkem dost v kontaktu. Jsou hlášky, které tam vznikly a říkáme si je. Ta univerziáda určitě bude mít pro nás nějakou dohru, že na to budeme hrozně hezky a rádi vzpomínat. Doufám, že se někdy sejdeme na pivo a budeme o tom ještě klábosit. Uvidíme, co za dva roky. Třeba tým zůstane podobný a v Německu budeme usilovat o obhajobu.
Bylo nějak poznat, že třeba Honza Zídek má z NCAA jiné basketbalové návyky, tréninkové metody než vy kluci z Česka?
To si nemyslím. Ten basket se nemění. Všichni tam byli dost basketbaloví. Nebyl tam nikdo, kdo by neznal nějaký typ spacingu a podobně. Chtěli jsme hrát run and gun. Máte volnou střelu, tak střílejte. Měli jsme pivoty, kteří dokážou vystřelit v podobě Honzy Zídka a Luboše Kováře a ti měli dobrou úspěšnost za tři body celý turnaj. Z toho jsme žili. Obrana musela reagovat hlavně na ně a pro nás ostatní se tak otevřela cesta do koše.
Jak se změnila atmosféra v lize po tom, co Nymburk už není tak dominantní jako dříve?
Myslím, že to byla trošku otázka času. Já osobně jsem se na zápasy s Nymburkem, vždycky hrozně těšil, protože hrajete proti týmu, který hraje ligu mistrů a vlastně nemáte co ztratit a s tím se hraje nejlíp. Čekal jsem, že se to někdy stane a jsem rád, že jsem toho nějakým způsobem součástí. Myslím si, že to je hrozně dobře pro ligu, protože už to není tak, že se hraje o 2. místo, o to, kdo bude ve finále s Nymburkem, ale o to, že je můžeme porazit, že jsou porazitelní. Je to vidět i na tom, kolik diváků, kolik fanoušků chodí na zápasy. Hrozně se to zvedlo ten basket, liga. Je to jenom dobře pro celý český basket.
Kdo je pro tebe nejlepší obránce v lize a kdo se ti naopak špatně brání?
A. J. Walton. Ten jeho cit pro míč, ať už jde o výpich, nebo čtení hry, kdo kam přihraje a on tam vypomůže nebo rovnou sebere tu přihrávku, je až někdy neuvěřitelný.
A kdo se mi špatně brání…? Asi bych řekl Kuba Šiřina. Stálice celé ligy. Pro mě osobně je hrozně těžké bránit levoruké hráče. I to, jakou on dokáže vyvinout rychlost s míčem. Dokáže to zapíchnout na trojce, jít až úplně ke koši, najít přihrávku nebo hrát pro sebe. Čtení hry má velmi dobré. Proto si myslím, že je tak těžce bránitelný.
A proti jakému týmu se ti hraje nejhůř?
Děčín v Děčíně. Maroldovka je dost specifické prostředí. Diváci, koše. Je to tam těžké. Neříkám, že nechtějí hrát rychle dopředu, ale jsou dobří i ve hře pět na pět. Hrají hodně fyzicky, což my mladí tu fyzickou sílu úplně ještě nemáme.
Už jsi nakousl repre, že na srazu jsi byl na pokoji s Kyzim, ale na ostrý start pořád čekáš. Čím je pro tebe reprezentace?
Reprezentace je snem každého basketbalisty, ať už se jedná o kvalifikace nebo turnaje mistrovství Evropy nebo mistrovství světa. Vždycky je čest hrát za celý národ. Všichni fanoušci se spojí a sledují český nároďák a přejí mu úspěch. Není to tak, že ten je z Děčína, ten z Opavy a ten je z Nymbáče a nemáme ho rádi. Samozřejmě bych byl hrozně rád za nějakou nominaci. Myslím si, že na to je pořád ještě čas. Furt jsem na začátku kariéry, nijak nehledím na to, jestli by ta nabídka přišla teď v listopadu, nebo příští rok. Myslím si, že ten čas na to je a uvidíme do budoucna, jak to bude.
Už byla řeč o tom, že David Böhm odešel nedávno do Španělska, když si ho k sobě vzal přímo reprezentační trenér. Vzhlížíš k zahraničnímu angažmá?
Zatím se nad tím nezamýšlím. Studuju vysokou školu, takže bych chtěl prvně dokončit bakalářský titul a potom uvidíme, co se naskytne. Fakt na to zatím nemyslím, kde bych chtěl hrát, v jaké destinaci, pod jakým trenérem, s kým, v jakém týmu a tak.
U Davida si myslím, že je dobře, že šel, protože je to pro něj obrovská příležitost. Ta 2. španělská liga je velmi dobrá, co se týče rozvoje mladých hráčů. Vůbec to není tak, že bych se na něj zlobil, že odešel na začátku sezóny. Chápu jeho rozhodnutí a přeju mu, ať se mu daří a ať je tam hlavně spokojený.
Jak sis užil natáčení upoutávky na pražské derby proti Slavii? Baví tě takové věci?
Trochu jsem byl z toho překvapený, protože minulou sezonu se nic takového nevymyslelo. Bylo to něco úplně nového, ale jo, líbilo se mi to. Byl jsem trošku nešťastný, že jsem tam sám a se mnou tři Slávisti, ale jinak to bylo super. Byla trochu zima a trvalo to dlouho, ale jinak jsem rád, že basket v Praze se takhle publikuje a popularizuje, aby na derby přišlo co nejvíc lidí, protože jak bylo potom vidět, ten zápas je opravdu zajímavý a vyrovnaný a může se stát cokoli. Teďka v Kooperativě úplně není papírově slabších soupeřů. Každý může hrát fakt s každým. Extra motivace tam určitě byla, když je to jediné derby ve městě a je to asi čtyři zastávky tramvají.
Jak vnímáš hype okolo Písku?
Upřímně jim to velmi přeju. Písek byl dost kvalitním týmem v 1. lize. už po dobu tří, čtyř let. Vždycky pokukoval po baráži nebo po tom, že by se mohla naskytnout takováto příležitost. Líbí se mi, že hrají s odchovanci, což máme na USK dost podobné. Hrají specifický typ basketbalu, o tom žádná. Hrozně si rozumí na hřišti. Je vidět, že jsou spolu vážně dlouho. Upřímně nevím, jestli ta rotace a to, jakým způsobem hrají, vydrží v tom hypu. Já doufám, že ano, já jim to všechno přeju. Samozřejmě doufám, že proti nám ne, ale uvidíme.
Jsem rád, že liga dostala nový náboj. Dost lidí asi čekalo, že budou hrát někde dole a
budou bojovat o baráž a o to, aby se udrželi v Kooperativě. Ale stalo se to, že překvapují ligu a jsou pomyslným černým koněm, takže uvidíme, jak to s nimi bude.
Řeší se nedostatky technických zápisů. Dohledávají se nezapsané asistence Vojty Sýkory. Někdo se rád podívá, jestli mu zase něco nechybí. Jiní hejtují, ať se tedy zkontrolují statistiky všech hráčů ve všech zápasech. To ponechme stranou. Řekni mi jinou věc. Sám jsi rozehrávač, tak si umíš představit, jak těžké je získat triple-double. Dokážeš se vcítit do toho, jak těžké je rozdat 10 asistencí, doskočit 10 balonů a ještě trefit 10 bodů? Můžeš to nějak popsat ze svého pohledu taky rozehrávače?
Samozřejmě pravdou, že tomu nahrává ten jejich rychlý styl, ale to na věci nic nemění.
Všechen respekt Vojtovi. Je to hrozně moc těžké, ale pro něj asi ne, jak je vidět. Hrozně mu to přeju. Znám ho už asi od U14, U15, když jsme proti sobě hráli a pak se viděli v mládežnických reprezentacích. Takže je můj velký kamarád a jsem hrozně rád, že se mu takhle daří a doufám, že mu to vydrží co nejdéle. Jak jsi řekl, je to způsobené i trošku tím jejich specifickým stylem basketu a i tím, že má neuvěřitelnou podporu od trenéra a vlastně má asi úplně volnou ruku. To mu taky nahrává. Hrozně mu to přeju, jakože fakt supr.
Ještě jedna otázka k tomuto. Strávil jsi s ním celé léto včetně zlaté univerziády. Tipnul by sis před sezónou, že do toho takto vletí?
Tipl bych si double-double, protože Syky byl vždycky na útočném doskoku jako první. Má neuvěřitelný cit, kam míč odskočí. Takže bych tipl double-double určitě. Triple-double bych asi netipnul. Ale je vidět, že on zlepšuje hráče okolo a to je vlastně podstata rozehrávačské pozice. To je, hrozně důležité.
Děkuji, za hezká slova na adresu soupeřů. Na závěr tady mám trošku osobnější část. Jak tě baví ženský basket?
Teď jsem tomu přišel na chuť (smích). Moc nesleduju ŽBL, protože je to jak 18 sezón s Nymburkem. Prostě se hraje o 2. místo a o to, kdo bude ve finále s USK Praha. Některé celky nejsou tak kvalitní, aby mohly v té lize konkurovat. Takže na ŽBL se úplně nekoukám. Jsem moc rád, že zrovna Žabiny hrají EuroCup, kde se jim tedy bohužel výsledkově nedaří, ale ty zápasy jsou kvalitní. Hrají proti dobrým hráčkám, dobrým týmům, v dobré atmosféře. Myslím si, že holky to dokáže hrozně moc posunout.
Sám jsi zmínil Žabiny. Asi není tajemstvím, že tvou partnerkou je česká reprezentantka Simona Sklenářová. Láska na dálku v pohodě? Loni ještě byla v ZVVZ…
My jsme spolu začali chodit až po tom, co bylo jasné, že odejde z Prahy, takže se mnou v Praze ani úplně nebyla. Trošku se popichujeme Praha - Brno, ale já jsem rád, že se v kariéře posunula. Má úplně jinou roli, než měla na USK Praha a teď si myslím, že je nadmíru spokojená s rolí, co má v Žabinách. Hraje dost minut, je stěžejní hráčkou týmu. Je na ní vidět, že si víc věří a i ten basket víc baví.
Diskutujete svoje vzájemné výkony na palubovce? Dá se tomu vůbec vyhnout?
Diskutujeme to hodně. Doma se bavíme hodně o basketu. Někdy až možná příliš. Hlavně se ale podporujme, to je pro nás hrozně důležité. Když jsme oba dva nějakým způsobem dole a nedařilo se nám, když začátek sezony se nám nevydařil ani jednomu, tak jsme zůstali pozitivní. Chceme, aby výsledky nebo basketbal neovlivňovaly náš osobní život.
Chystáš se na Královku na ženskou repre?
Máme trénink, takže to úplně nestihnu. Tady to je taky téma, že všechny zápasy nevidím, co se týče ženského basketu, protože dost často v tu dobu buď hrajeme, nebo máme trénink. Určitě se podívám na výsledek, kdo, jak hrál a možná se podívám zpětně i na zápas.
EuroBasket holek jsi v létě sledoval? Jaký jsi fanoušek? Bylo tam několik nešťastných momentů a událostí...
Ano, sledoval jsem ho. Bylo jich tam dost, bohužel. Jsem nervózní, ale potom se snažím mít nadhled. Snažím se tu konverzaci i po těch zklamáních a neúspěšných zápasech zpozitivnit. Bavit se o něčem jiném, dělat si srandu, ale když se hraje zápas, tak jsem dost nervózní a i teď Žabiny hrají furt nějaké prodloužení, nebo vyrovnané koncovky, tak to jsem dost nervózní.
Zrovna při tom EuroBasketu po těch nešťastných koncovkách asi nebylo úplně jednoduché vést pozitivní konverzaci…
Bylo to dost náročné. Museli jsme si dát od toho odstup. Ale teď už je to úplně zapomenuto a soustředíme se, co bude a ne, co bylo.
Pocházíš z basketbalové rodiny. Rodiče jsou mnohaletí trenéři mládeže, brácha je jako trenér úřadujícím mistrem Extraligy U19. Mají tendenci tě koučovat, nějak radit?
Já jsem typ člověka, co si do toho úplně nenechá mluvit, ale samozřejmě vždycky si to nějakým způsobem vyslechnu. Po těch dvou posledních zápasech to bylo dobré, ale před tím to bylo: „Proč nestřílíš? Jak chceš, aby tě ten basket bavil, když nedáváš body?“
Teď jsi citoval koho?
Asi nejvíc mamku. Mamka je nejvíc zapálený fanoušek. Sleduje každý zápas. Všichni sledují samozřejmě každý zápas, ale brácha toho má taky dost. Buď hrají U19 nebo trénuje, ale rodiče jsou vždycky u televize a fandí, za což jsem jim hrozně vděčný. O těch herních situacích se úplně nebavíme, co v tom zápase vzniká. Mamka hrála basket a ví, že fanoušek to vždycky vidí úplně jinak, než hráč na hřišti, který musí reagovat ani ne za sekundu a fanoušci si potom říkají, proč to nepřihrál tam nebo tam, proč to nevystřelil? Takže já spíš pak vysvětluju, proč jsem to vymyslel, jak jsem to vymyslel. Ale jsem hrozně rád, že mám takovou podporu od rodiny a že se mám o tom s kým bavit.
A jak vzpomínáš na dobu, když jsi šel z Brna do Prahy? Kdy to bylo a proč to bylo?
Bylo to po základce, šel jsem do prváku na střední. Rok jsem bydlel na intru a potom jsem se přesunul na Folimanku. Bylo to v době, kdy basket v Brně nebyl na takové úrovni jako dneska. Chyběla Extraliga U17 i U19. Tím pádem jsem se rozhodl pro tuto cestu. Ale nebylo to jenom proto. V USK jezdili i na zahraniční turnaje, byla tam návaznost na A-tým mužů a i to, kolik hráčů USK Praha vychovalo. Takže jsem se tak rozhodl a to rozhodnutí bych nevzal zpátky. Jsem tady hrozně spokojený. Ta mládež byla úplně super. Zázemí a všechno okolo. Škola, výsledky, zahraniční turnaje byly důležité a hrozně mě to posunulo.
Mluvili jsme o rodině i o přítelkyni, ale ještě mám otázku na jednoho tvého nejbližšího fanouška. Viděl jsem správně, že máte s babičkou handshake?
Máme, máme. Babička je v tomto dost moderní. Samozřejmě se tomu smějeme. Je to asi
nejpozitivnější člověk, co znám. Vždycky mě dokáže rozesmát a podpořit. Vymyslel jsem to já, že dáme nějaký krátký dobře zapamatovatelný handshake. Teď se to stalo trošku i rutinou, že všechny, koho potká, tak chce s nimi dělat tenhle handshake. Přítelkyně přijela domů, tak ji hned vítala handshakem. Když jsem přitáhl Ondru Švece k nám na chatu tak taky. Takže to není jenom můj a babičky, ale babička si ho trošku přivlastnila a teď to rozšiřuje dál.
----------
Text: JR
Foto: Jan Russnák, David Šváb, Daniel Fadrný, Markéta Štenclová, FIBA