České pohárové utrpení

Myslím, že ten obrázek docela vystihuje stav mysli českého basketbalového fanouška, po pohárových zápasech v tomto týdnu ...

Podívejte se, já nechci nutně něco psát každý týden, nedejbože den. Ani jsem to dnes neplánoval. Tohle není zpravodajský web, na to jsou desítky dalších stránek. Tohle by měl být blog, který nějakým způsobem reaguje na zaznamenáníhodné události v basketbalovém světě především. A pokud všechno běží podle předpokladů, není to pak nic zaznamenáníhodného a tudíž není velký důvod o tom psát. Netvořím text jen pro text, snažím se napsat něco tak, aby to mělo nějaký smysl, hlavu a patu, chcete-li. A tento týden měl být podle předpokladů klidný a tudíž psaní prostý.

Ale Nymburk řekl NE!

NYMBURK

Včera jsem večer jsem se na facebooku ptal, jestli je konec října moc brzká doba na to, aby Nymburk prohlásil letošní sezonu za neúspěšnou. A byla to vlastně jen malá nadsázka. Není od toho daleko. Coby neutrální český basketbalový fanoušek vnímám Nymburk jako tým, jehož veškerý úspěch se poměřuje pohárovou Evropou. Je to trochu jako ženské USK nebo fotbalový PSG. Prostě doma nemáš konkurenci, takže všechno obětuješ pohárům.

Nymburk je momentálně v kritickém stavu, ale je ještě schopen komunikovat a přijímat potravu. Včerejší hashtag #klinickasmrt tak byl přece jen trochu předčasný. Systém ""Ligy mistrů" je v tomhle trochu velkorysý a i za stavu 0:3 pořád zbývá ještě 11 zápasů, kdy se dá letošní osud zvrátit. Ale je potřeba pro to taky něco udělat.

Středočeši v Litvě začali přesně tak, jak bych od nich čekal. Tedy jako sebevědomý tým, který má jednoznačně větší kvalitu než soupeř a je si vědom toho, že prostě musí vyhrát. Přišli s velmi dobrým nasazením a taky poměrně logickým plánem A. Ten se snažil využít soupeřových slabých stránek, což jsou přeci jen pomalejší nohy některých vyšších hráčů. Není to tak těžké, uděláte jednu dvě clony tak, aby ideálně nejslabší obránce soupeře bránil vašeho hráče, který je schopen hrát jedna na jedna. A ten pak skutečně jedna na jedna hraje, což Nymburk důsledně dělal a vycházelo to. A nemusíte zrovna s míčem až do kuchyně, pokud si věříte, tak jako si třeba na začátku věřil Wright, můžete klidně střílet přes bezradného soupeře z pull-up jumpu, protože obránce stejně nemá šanci tu střelu nějak blokovat.

(Mimochodem: velmi dobře na tyhle strategické věci upozorňuje při komentování na O2 Michal Ježdík. Jistě, není to komentář pro každého, méně poznamenaní diváci nebudou asi některým věcem zcela rozumět, ale já jsem spokojen)

Nymburku to vycházelo. Po první čtvrtině měl úspěšnost 65 procent a 0 ztrát. Obrana by tedy bývala asi šla trochu vylepšit, 24 bodů není málo, ale jinak profesionální výkon. Jenže z profesionálního výkonu lze velmi jednoduše sklouznout k profesorskému výkonu. A přesně to Nymburk udělal. Ono vám to v lize proti Ústí projde, ale tady to jsou přece jen jinší kapacity.

Nymburk v podstatě od stavu +12 neudělal nic dobře až do úplného závěru, kdy najednou chtěl zběsile dohánět v tu dobu už beznadějně dvouciferný náskok Litevců. Je opravdu na pováženou zjistit, že tým jako Nymburk nemá žádný plán B. A pokud ho měl, pak ho buď nedovedl realizovat, nebo byl velice sofistikovaně ukryt. Protože nechat se zaskočit jednou šňůrou soupeře, kterou navíc přeruší poločas a po něm pokračovat přesně stejně tragicky jako před ním, to je - nezlobte se na mě pánové - diletantství. Tohle byl Lietkabelis, nikoliv Real Madrid!

Domácí si vystačili v podstatě pouze s nadšením a to jim stačilo k tomu, aby udrželi momentum na své straně asi 25 minut. Nymburk působil bezradně, protože zřejmě byl. Můžete si stěžovat, že domácí dali "všechno" (62 procent, trojky přes 50 procent), ale to plyne ze hry. Stará basketbalová pravda praví, že hrajete, co vám soupeř dovolí. Nymburk dovolil domácím střílet s takhle vysokou úspěšností.

Když měl Nymburk v poločase jen sedm asistencí, říkal jsem si, že to není moc, ale je to důsledek té strategie hrát hodně 1 na 1. Jenže pokud tenhle recept přestal fungovat, čekali byste, že Nymburk začne hrát jinak. Víc týmově například, trochu obranu rozebrat, napíchnout, vyhodit ven na střelce. Nymburk ale skončil zápas s 12 asistencemi. Ve druhé půli jich měl jen pět. To je hrozný! Letos má nejnižší průměr asistencí v soutěži Nanterre, a to 12,3, Nymburk je na průměru 17.

Domácí měli vedle toho asistencí 26. A Nymburku pochopitelně úspěšnost střelby spadla na 46 procent.

Pokud jde o jednotlivce, moje trpělivost se Smithem by byla v tuhle chvíli u konce. Třetí zápas, třetí špatný výkon. Pokud má můj zahraniční rozehrávač v zápase, který musíme vyhrát, za necelých 14 minut 2 asistence, 2 ztráty a deset (!) střel při úspěšnosti 30 procent, s užitečností 4 a svůj úsek na hřišti prohraje o 15 bodů, pak bych to jako trenér/majitel označil za problém a snažil bych se ho řešit. Jediný klasický rozehrávač je teď Lawrence, protože Vyoral v Evropě nepřesvědčuje. A tady Nymburk teď tlačí bota.

Nymburku momentálně chybí zabijácký instinkt. Nechali si několikrát proklouznout výhru proti AEK, když byli lepším týmem. Místo aby Lietkabilisu odskočili na +20 a zápas v klidu vyhráli (protože kvalitu kádru na to mají), nechali si domácí dotáhnout a začali panikařit. Jak jsem psal dříve, prohru v prvním zápase bych jim odpustil, ale i tam se mi Nymburk jevil jako kvalitnější celek. A když lepší tým třikrát po sobě prohraje a dostane se tak do kritické situace, pak je to na pováženou. Možná, že si ten náročný program reprezentantů vybírá svoji daň, možná, že ještě nejsou hlavou zcela v zápasovém nasazení, ale času je už opravdu málo. Domácí zápas příští týden je do-or-die.

Opava

Slezané proti Benátkám narazili na krutou realitu opravdové evropské úrovně a proti takovým týmům, jako jsou momentálně Benátky prostě jenom nadšení a odhodlání nestačí. Czudek to celkem vystihl, když říkal, že to při rozcvičování vypadalo, jako kdyby s dvacítkou nastupovali proti týmu mužů. Benátky dělaly přesně to, co by lepší tým měl dělat. Dostali se rychle do výrazného vedení, točily sestavu a při jakémkoliv náznaku odporu po timeoutu zase rychle udeřily. Opavu šlechtí, že nepřestala hrát až do konce, ale tady na výhru pomýšlet zkrátka nemohla.

Pořád mějme prosím na paměti, že Opava je jediný tým v "Lize mistrů", který nemá na soupisce jediného cizince.

Pardubice

Tohle jsem na youtube sledoval na půl oka, takže spíše jenom stručně a obecně.

Pardubice začátek evropského poháru evidentně nezastihl v dobrém rozpoložení nebo přesněji řečeno - zastihl je v náznaku krize. Ten kotel v Holandsku minulý týden považuju za jednu z nejostudnějších porážek českého týmu v Evropě, a to boku domácí prohry Nymburka s Aarhusem z před tří let. V pondělí Perníkáři nestačili doma na Děčín, který letos taky nyní zrovna Ten Válec. Ve světle toho je porážka se Saratovem asi nejlogičtějším výsledkem. A těžko lze vyhrát, když za tři čtvrtiny dostanete doma skoro 90 bodů.

Nerad to říkám, ale varianta toho, že ani jeden český tým nepostoupí ze skupiny, je stále reálnější. A to není dobře, přátelé.