Situace v úterý 3. září 2019 pár minut po poledni byla radostná a navýsost přehledná.
Češi právě vyhráli svůj první zápas na MS v basketbalu v samostatné historii země. V tabulce skupiny E měli jednu výhru a jednu porážku. Japonci byli se dvěma neúspěchy ze hry. Zdálo se jasné, že ve čtvrtek se ČR utká v přímém souboji o postup s Turky, kteří prohrají s USA. Vše přesně podle síťového grafu, jenž už od samotného rozlosování základních skupin označil zápas ČR - Turecko jako souboj o druhé místo.
Co by se asi tak mohlo pokazit?
V utkání ČR - Japonsko nakonec nic. Ačkoliv v první půli se některé herní úseky dostaly na stupnici basketbalové krásy do záporných hodnot a chyb tam bylo spoustu, Japonci netrestali. Jejich nejvyšší vedení čítalo dva body a odehrálo se ještě v první čtvrtině, ovšem zbývajících více než 30 minut jsme vedli my a to většinou plus minus dvouciferným rozdílem.
Úvodní dvacetiminutovku si neužil hlavně Saty, kterého Japonci důrazně brousili a naše hvězda sama přiznala, že z toho byla otrávená. Také to by byl jeden z důvodů, proč jsme měli trochu slabší postupný protiútok. O co víc se ale soupeř soustředil na Tomáše, tím méně dopřával pozornost ostatním a tak jsme získali dost otevřených pozic. Po úvodním krátkém zastřelování je využíval zejména Boči (22 bodů) a znovuzrozený Blake Schilb (22 bodů, trojky 6/7), který důrazně odmítl tvrzení, že už patří do starého železa, což si ale snad nikdo nedovolil ani naznačovat ...
Celkem trefně vývoj v prvních 20 minutách shrnul v pozápasovém rozhovoru pro ČT Saty:
"Ne vždycky se nám dařilo postavit tu akci, co jsme chtěli. Neměli jsme dobrý timing. Ale ta střelba nás podržela, když Blake nebo Boči dali těžký trojky na konci klaksonu. To týmu pomůže. My jsme věděli, že jsme nehráli dobře, ale v prvním poločase jsme dali 45 bodů a pak jsme byli schopní hrát i na zónu."
Co se samotných Japonců týká, prakticky veškeré předzápasové diskuse se točily kolem Ruie Hachimury, démona přípravných zápasů a čerstvého člena vybrané společnosti zvané NBA, který si v předzápasovém interview dovolil říct, že neznal Satyho! Jeho bráněním byl pověřen Martin Kříž, který v základní sestavě nahradil Patrika Audu. Hachimura sice dal 21 bodů (8/12 z pole) a byl nejlepším střelcem Japonců, své si tedy uhrál, ovšem Krojc mu neodpustil ani milimetr a dělal všechno proto, aby to malého samuraje pokud možno co nejvíce bolelo. Statistiky v Martinově případě trochu lžou, lépe řečeno neříkají celou pravdu a pro objektivní zhodnocení jeho výkonu je potřeba sledovat zápas samotný. Černá práce, pánové a dámy, těžká černá práce. Psal jsem to v průběhu zápasu už na svém facebooku.
(Pokud vám zmínka o facebooku přijde umístěná do textu trochu na sílu, máte pravdu. Jedná se o beskrupolozní reklamu a nestydatou formu product placementu. Tento blog totiž stále čte podstatně více lidí, než kolik má profil CrunchTime na Facebooku fanoušků a sledujících, proto se touto násilnou formou snažím tento poměr vyrovnat. Nic víc. Takže lajkuj, káámo)
Druhý poločas byl z naší strany už podstatně lepší, především se do hry dostal daleko víc Saty. Nakonec skončil se statistickou lajnou, která by většině hráčů působila středně silné noční poluce (15 bodů, 7 asistencí, 6 doskoků, 3 zisky a jen jedna ztráta). Dobrý plejer si prostě najde cestu jako ovlivnit utkání, i když na něm jeho výborně připravení obránci odvádějí údernických 125 procent. Platí to jak pro Satyho, tak pro Hachimuru.
Neztráceli jsme míče, bilance pěti ztrát za celé utkání je vynikající. Trojky na 44 procentech jsou taky důvod k pochvale, stejně jako vylepšení šestek na 71 procent. Šestky ale měly o našem osudu rozhodovat v úterý ještě jednou o několik hodin později, a to daleko zásadněji ...
Ginzburg do hry vůbec nepustil nejen trochu tradičně Palyzu (kterému nepomohl ani jeho povedený zápas proti Japonsku v minulé olympijské kvalifikaci), ale ani Vyorala a dokonce ani Šiřinu. To znamená, že jsme celý zápas odehráli jen s jednou aktivní klasickou jedničkou (pokud tak chcete Tomáše zaškatulkovat). Saty na place strávil přes 35 minut, ale je fakt, že v mnoha případech míč vyváželi Boči nebo dokonce Schilb, takže si Tomáš mohl trochu odfrknout i během hry. Mimochodem, za nás do hry vlezlo devět lidí, ale Japonci jich na hřiště pustili jen osm. V klíčových utkáních se holt rotace co možná nejvíce smrsknou na každé úrovni.
Jednou se Saty i moc pěkně rozčertil, to když se Krojc a Balvan nedohodli na přebrání pick and rollu a Japončík pálil úplně sám trojku. Co se Ondry týká, opět bych ho pochválil za snahu hrát dole do koše. Jen by to chtělo, aby byl v zakončení výrazně víc agresivní. Je to kus chlapa, tak by to tam zkrátka měl rvát trochu s autoritou, i když mu ostatní polezou po zádech.
Celkově si ale myslím, že v zápase nebylo o čem. Jak se říká za mořem "it was our game to lose", prohrát jsme si to mohli jen sami nějakou zásadní nedisciplinovaností. Ta naštěstí nepřišla.
A tak při závěrečném zhodnocení dejme slovo pozápasovému studiu ČT Sport (která po většinu mistrovství odvádí fantastickou práci):
Expert ve studiu: "Základem úspěchu týmu byla určitě týmová hra."
Moderátor: "Můžeme to nějak rozvést? Týmová hra v útoku, v obraně, projevovalo se to větším množstvím přihrávek, dopomáháním v obraně?"
Expert ve studiu: "Určitě. Hlavní faktor vidím v tom, že do hry se dokázalo zapojit dostatečné množství hráčů."
Utkání skončilo a v tu chvíli se basketbalová veřejnost rozdělila na tři skupiny:
- Jedna s basketbalem pro ten den skončila a šla dělat něco užitečného.
- Druhá sledovala odpolední zápas USA s Tureckem, ale byla v blažené nevědomosti toho, že možná sleduje bitvu, která může obrátit naruby veškeré predikce a o osudu českého týmu rozhodnout chladnokrevně ve stylu "o nás bez nás". Hohohó.
- A pak tu byla třetí skupina, která si tohle velmi dobře uvědomovala, v nekonečném závěru utkání žhavila kalkulačky a krásné drama si proto neužívala ani zdaleka tak, jak by si zasloužilo.
Američané totiž nedominovali. Vůbec ne. A já se přiznám, že mé přesvědčení o tom, jak jsou i přes vybrakovanou sestavu favority mistrovství, vyprchalo.
Je dobře vidět, jak je americký basketbal zvyklý na silné individuality a hráče z jiných dimenzí, ovšem když je nemá, tak najednou tápe. Kemba má občas záblesky geniality, ale v celkovém pojetí USA to nestačí a deficit týmu na útočné polovině je zřetelný. V některých okamžicích bych to nazval až bezradností, či snad přímo zoufalostí. Američané stříleli za dva i za tři jen na 35 procentech. Zapomeňte na jednoduché koše. Na body z rychlých protiútoků vyhráli Turci. Na body zpod koše vyhráli Turci dokonce 38:20! S tímhle si Srbové tyto pohrobky Dream Teamu namelou do pljeskavice.
Ovšem sám o sobě může tento zápas sloužit jako instruktážní video pro všechny, kteří mají v úmyslu spolupracovat s některou ze sázkařských mafií a svá téměř vyhraná utkání prohrávat. Turci tento systém včera vymakali k jejich smůle (a našemu neskonalému štěstí) k dokonalosti.
Nejprve konec základní části:
Dvanáct vteřin do konce, vedení Turecka 81:79, míč mají Američané. Osm vteřin do konce střílí otevřenou trojku Middleton, skvělý střelec, ale nedává. Míč se snaží doskočit 190 centimetrů vysoký Mitchell, neúspěšně, míč míří do autu, ale skáče pro něj Walker, v tísni vyhodí zpět na Mitchella, ten najde venku Tatuma, který fintuje a zůstává úplně sám na trojce, nicméně na střelu mu zbývá necelých půl vteřiny, takže netrefí ani obroučku. Desetinku vteřiny před sirénou ho ale při té střele fauluje Osman. Tři šestky. Tatum dává první, druhou k nadšení šanghajské arény míjí, ale udrží nervy a třetí střelou posílá zápas do prodloužení.
Posun na konec overtimu.
Do konce je 35 vteřin. Turci vedou o bod. Od této chvíle už Američané nedají ani jeden koš za hry a Turci budou ve zbytku zápasu házet dvakrát více šestek. Přesto vyhraje USA. Zdánlivě nemožné. Zázraky se ale dějí.
Do konce prodloužení je lehce přes 14 vteřin, Turci vedou pořád o bod. Američané vyhazují na útočné polovině. Harris vyhodí míč na Turnera, který ho ale ve svých volšových rukách neudrží a ztrácí. Harris rychle fauluje, ovšem k jeho smůle Balbaye, který v tu chvíli už nedrží míč. Na vrcholných akcích rozhodčí v závěru zápasu častěji koukají na televizi než na samotnou hru a tato situace není výjimkou. VAR vynese pro Američany krutý verdikt. Dvě šestky Turecko a míč z půlky. V 99 procentech situací sbohem, šáteček.
Tady je potřeba říct, že faul na Balbaye není špatná varianta. On to není žádný šestkařský lumen. V předchozích sezonách se jeho průměry z čáry pohybovaly okolo padesáti procent, což je hrozné. V sezoně 2016/2017 měl v turecké lize šestky dokonce 4/21 a o dva roky dříve 14/39. To už vypadá spíš jako sabotáž, než vážně míněná statistika.
A kdo obě šestky viděl, jasně pochopil, proč jeho čísla vypadají, tak jak vypadají. Dvě krásné cihly. První střelou málem urazil krček od desky, druhá měla ambici rozpůlit přední obruč. Už před tím si ovšem turecký trenér Sarica způsobil fraktury obou zapěstí, když se snažil ke stolku zuřivě gestikulovat, že po druhé šestce chce okamžitě střídat. Pochopitelně Balbaye, aby ho náhodou někde nefauloval ještě jednou. Ten se tomu ještě snažil utéct tím, že odešel na druhou stranu hřiště a pak se gestem ptal "já", ale nakonec ho ze hřiště dostali. Celá ta scénka měla při zpětném zhlédnutí a znalosti souvislostí slušný komediální potenciál.
Červíček pochybností v tureckých myslích rostl. Pořád ale měli míč a vedení. Vyhození a samozřejmě okamžitý faul Američanů. Tentokrát na Osmana. To už je lepší střelec šestek, loni v NBA 78 procent. Navíc působí jako člověk, který si dost věří. Do konce zbývalo lehce přes osm vteřin.
Mistrovství světa. USA na lopatě. Jistota postupu, navíc s výbornou výchozí pozicí do dalších bojů. Šance být za hrdinu. To by zamávalo s kdekým. Osman taky podlehl. Dvakrát krček a jak by řekl Jirka Šebek, nula bodů přibylo na jeho kontě.
V souvislosti s porážkou Turků se nejvíc mluví právě o těchto čtyřech minutých šestkách. Samozřejmě, nedat ani jednu v takové situaci je hřích, za nějž musí přijít spravedlivý trest. Ale oni v tuhle chvíli pořád vedli o bod. Po druhé šestce se strhl souboj o doskok, který vyhrál Tatum a ten zhruba šest vteřin před koncem založil ....RYCHLÝ PROTIÚTOK!
Vskutku, Turci se po Osmanově střele nechali strhnout a nevrátili se zodpovědně do obrany, takže Tatum vytvořil přečíslení 3 na 2, podal míč Middletonovi a ten byl dvě vteřiny před koncem při snadném šoupáku faulován. Ze strany Turků ohromná mentální chyba. Trochu mi to připomnělo podobnou situaci ze závěru zápasu Děčín - Ústí z poslední sezony, kdy takovým způsobem selhali Válečníci.
Middleton je výborný střelec. Jeho šestková bilance v NBA nikdy neklesla pod 80 procent, naopak často měla blíž k devadesátce. A trenér Turecka už věděl:
Middleton dal obě a Turci už poslední zoufalku nedali.
My jsme mohli odložit kalkulačky a zhluboka si oddechnout. Před čtvrtkem není potřeba počítat "o kolik", stačí se soustředit na to "jak". To nemusí být nic jednoduchého. Turci hráli skvěle a my budeme muset být ještě mnohem lepší než proti Japoncům. Proti nám bude stát tým se širším kádrem, kterému chodí z lavičky například včera skvělý Korkmaz.
Vím, že se nabízí úvaha o tom, jak budou Turci unavení. Ale dneska mají volno, dají se dohromady. Horší možná bude psychika, protože tohle ztratit, to jistě zamává s kdekým. Ale očekával bych, že si Turci dobře uvědomí důležitost zápasu a nepřijdou proti nám hrát ubrečení. Pořád mohou tenhle turnaj třeba i vyhrát (asi ne, ale myslet si to mohou), takže není důvod, aby měli proti nám hlavy dole.
Pro nás se situace nijak nemění. V zápase Tureckem jsme nikdy neměli být favority. Ale taky jsme nikdy neměli být předem odepsaní. To všechno pořád souhlasí.
V situaci, kdy do další fáze projdou týmy jako Polsko, Dominikánská republika nebo jeden z dvojice Tunisko - Portoriko, jsme málem byli ve stavu, kdy nám ani dvě výhry v jedné z nejtěžších skupin nemusely stačit na postup. Los je někdy svině.
Ale štěstí nám včera ukázalo svoji lepší tvář a nechalo nám náš osud ve svých vlastních rukou. Měli bychom se snažit toho využít. Další šance nemusí přijít třeba ... 37 let.