Tento text měl být původně jen facebookovým statusem, ale nakonec se na to ukázal být příliš dlouhý. Proto je tady.
Celé je to vlastně reakce na poslech Ballcastu #7 s rozhodčím Petrem Blahoutem.
Čímž bych chtěl ještě jednou všem důrazně doporučit, aby Ballcast odebírali ať už na Spotify, Soundcloudu, Youtube, nebo kde všude možně se to dá. Fakt to stojí za to. Dan Fadrný si do pořadu zve zajímavé lidi a umí je nechat říkat zajímavé věci.
Stejně jako v sedmém dílu. Rozhodčí obvykle příliš sdílní nebývají, moc otevřených rozhovorů s nimi jsem nezachytil, ale Petr Blahout tady osvětluje celou řadu věcí a principů, které jsou běžnému fanouškovi neznámé. Od toho, jak vůbec vypadá celá ta pyramida, po které se rozhodčí dostávají na nejvyšší úroveň, přes to, že to zdaleka nekončí jen u odpískání zápasu, po to, jaká vlastně je rozhodcovská komunita v Česku, až k tomu, kolik je za to peněz. A taky kolik to stojí. Všechno se tady dozvíte a je to opravdu zajímavé.
Poděkování a potlesk Petrovi Blahoutovi, za to, že do toho šel a že neklouzal jen po obvyklých frázích. Dobrá práce.
Zastavil bych se ovšem u jednoho tématu (čas cca 56:30), které týká onoho dnes již legendárního "rozhodcovského floppingu". To je totiž teď, s dostatečným odstupem, ne zrovna jednoduché téma.
Pominu to, že Petr Blahout říká: "Každý, kdo Standu Kučeru zná, nepochybuje, že se to nestalo". Což je věta, která především vůbec nedává smysl a není z ní absolutně zřejmé, jak to vlastně řečník myslel. Co se nestalo? Rozhodčí neflopoval? Čohadarevič nehlavičkoval? Ten zápas se vůbec nehrál? Zřejmě jen neobratné vyjádření, nechme to být.
Hlavně se ale dozvíme, že rozhodčímu K. bylo už několikrát nabídnuto, aby se k pískání vrátil, ovšem zatím k tomu nedošlo. Petr Blahout to komentuje slovy "Celá basketbalová komunita by ho v tom podpořila".
S tím si dovolím trochu polemizovat. Jistě, formálně by proti jeho návratu možná dnes už nikdo nic nenamítal. Nakonec je určitě pravda, že jedna chyba (byť taková, která se bez nadsázky rozletěla do světa) by neměla zničit celou kariéru a každý by měl dostat druhou šanci.
Ono to tvrzení samo o sobě asi trochu drhne na pojmu "basketbalová komunita" a především na tom, co si pod tím představujeme. Není důvod například nevěřit tomu, že komunita rozhodčích by rozhodčímu K. v návratu nebránila a podpoří ho. Stejně tak vedení soutěže, koneckonců pokud mu opravdu byl návrat už několikrát nabídnut, pak je postoj ligy k tomuto tématu jasný. Formálně by asi nic nenamítaly ani kluby, proč by vlastně taky měly.
Jenže tady je potřeba si uvědomit, že sport jsou emoce. A emocím se při zápasech dává průchod. Spousta věcí ve vypjatých momentech utkání nefunguje ve zcela racionální rovině a útočí se takzvaně na první signální.
Schválně jak dlouho by trvalo, než by rozhodčímu K. jeho "hvězdný okamžik" někdo připomenul? Ať už by to byli hráči na hřišti, impulsivnější členové realizačních týmů na střídačce nebo - a to především - fanoušci. Zejména někteří z nich nemívají ve zvyku držet se zpátky a dovedou ve svých hlasitých komentářích mířit bezpečně na nejslabší místa svých cílů. Pokud navíc v ruce mají takovou munici, je potřeba se připravit na to, že s ní budou pálit.
No a ti hráči? Dělali-li jste někdy nějaký sport, pak pravděpodobně víte, o čem je řeč. Možná jste světlá výjimka, která si za každých okolností zachovala chladnou hlavu a vždy jednala bez zbytečných emocí. Klobouk dolů před vámi. Ale většina funguje jinak. Většina se umí nechat strhnout přítomným okamžikem a bránit se útokem. Ne fyzickým pochopitelně, ale slovním. Můžete se vsadit, že rozhodčí K. by v takovém případě byl vyloženě na ráně a pokud má rozhodčí situaci na hřišti uklidňovat, neměl by to snadné.
Tohle všechno jsou také členové té "basketbalové komunity".
Zabránit tomu, aby se tohle všechno dělo, se nedá, pokud neznáte tohohle týpka:
Co se jednou stalo, nedá se už prostě odestát. Lidi si to budou už navždycky pamatovat.
Na to všechno musí být případně rozhodčí K. připravený. Něco mi říká, že pokud již několikrát nabízený návrat odmítl, dobře si to uvědomuje. Musí si být bezvýhradně jistý, že to všechno zvládne. Jinak to nemá cenu a povede to jen k dalšímu průseru.
Není nic horšího, než když rozhodčí ztratí přirozenou autoritu nebo je nedejbože dokonce směšný. Já nepochybuju o tom, že rozhodčí K. má znalosti a zkušenosti na to, aby byl i nadále kvalitním sudím. Ovšem tady to bude především o psychice a reakcích ve vypjatých momentech, které by naprosto nevyhnutelně musely přijít.
Ale možná ..... možná .... že pokud se někdy v dohledné době liga rozjede, pak je to pro rozhodčího K. ta nejideálnější doba na návrat. Jestli se opravdu začne hrát, téměř s jistotou to bude bez diváků.
Kdy jindy, když ne teď?
Komentarze