Dostal jsem tento týden dva maily. Abych byl přesnější - jeden z nich jsem dostal už minulý týden, ale protože crunchtajmovou poštu vybírám dost nedisciplinovaně, tak jsem si to přečetl až tento týden. To je ale úplně jedno. Píšu to jen proto, abych trochu natáhl text. K věci. Oba ty maily se dotýkaly toho samého a dokonce v nich padala zhruba stejná jména. Pro ilustraci přikládám screenshot toho slohově zdařilejšího (autor druhého promine):
Tak tedy - kde je Adam Číž? Nemám nejmenší tušení, kde se nachází aktuálně, ale nemám zároveň ani nejmenší problém s tím, že není v Litvě. A to i s přihlédnutím k tomu, že on i jeho tým mají skutečně životní sezonu, jeho hra je zábavná a on sám momentálně hýří zdravým sebědomím. Nikdo mě navíc nemůže podezírat z toho, že bych mu nominaci nepřál, protože jsem před dvěma roky vyplodil třeba tohle (kde jsem mu chtěl zakazovat střílet za tři!).
Funkce reprezentačního trenéra naštěstí nespočívá v tom, že by si vyjel statistiky od posledního reprezentační srazu, vybral podle nich tři nejlepší rozehrávače, šest křídel a tři pivoty, těm zavolal, hodil si nohy nahoru a nazdar. To by to fakt mohl dělat každý (warning: nadsázka!). Pokud má být reprezentace úspěšná dlouhodobě, pak musí mít nějakou koncepci, což mimo jiné znamená, že by se do mí mělo zasahovat velmi citlivě. Platí to i pro zdánlivě nevýznamné reprezentační okno, které je pro nás v podstatě jen přátelským turnajem.
Reprezentace má před sebou v dohledném horizontu dva vrcholy - olympijskou kvalifikaci a evropské mistrovství. Jsem si naprosto jistý (nebo v to minimálně doufám), že Ginzburg má jasnou vizi, jak by měl jeho tým na těchto turnajích vypadat a s tím už taky dělá aktuální nominaci. Dlouho se navíc říká, že by tyhle akce měly být reprezentační vrcholy současné generace. Pokud to dosud odtáhl se Šiřinou a Vyoralem, pak mu těžko vyčítat, že jim zůstane "věrný" i pro ten zbývající rok a půl. Není na škodu, když trenér svým hráčům věří a oni věří jemu, což platí i v reprezentaci.
Možná někteří z vás viděli výborný film Miracle o nečekaném triumfu amerických hokejistů na olympiádě v Lake Placid. Je tam scéna, ve které hlavní kouč Herb Brooks podá svému asistentovi Craigu Patrickovi papír s finální nominací.
Patrick: Herb, you are missing some of the best players!
Brooks: I´m not looking for the best players. I´m looking for the right ones.
Nejde o nejlepší hráče. Jde o ty správné. Je to složitější alchymie, než se může zdát.
Tohle byl takový obecný důvod, ale pak jsou ještě dva konkrétnější, kvůli kterým nemám s absencí Adama Číže problém.
1) Kdo letos viděl nějaký zápas Kolína, má jasnou představu o tom, jak tenhle tým hraje. Adam Číž je generál, který má na palubovce tu nejvolnější z volných rukou a při střelbě mu kdekoliv na palubovce svítí to nejzelenější ze zelených světel. Může v podstatě všechno, což Kolínu svědčí. Reprezentaci by to svědčilo mnohem méně, když to řeknu diplomaticky. V nároďáku by Adam musel být na kratším vodítku. Pokud na to nebyl zvyklý dosud, dalo by možná trochu práci ho na to zvykat teď.
2) Adam Číž je point guard. Skvělý. Mezi čtyřmi nejužitečnějšími hráči právě probíhajícího ročníku NBL jsou ale čtyři čeští point guardi. Šiřina, Sehnal, Číž a Vyoral. Všichni hrají skvěle. O Šiřinovi s Vyoralem byla už řeč výše. Sehnal je o sedm let mladší než Číž. Na té pozici je prostě přeplněno. No a pak je tu ještě taková věc - všichni tihle kluci moc dobře ví, že celý ten boj mezi nimi je boj o pozici reprezentační dvojky. Rozehrávač má zkrátka do české reprezentace momentálně zřejmě nejklikatější cestu.
Na to, aby se s Adamem počítalo v ještě dlouhodobějším výhledu, tedy za mistrovství Evropy, kdy pravděpodobně bude muset nároďák projít nějakou obměnou, na to možná s blížící se třicítkou není moc vhodná doba. Předpokládám, že proto dostávají v těch oknech šanci čuchnout si k atmosféře v národním dresu jména jako Samoura, Bálint, aktuálně snad i Štěrba (ačkoliv v 25 letech mám už trochu problém s označením "mladý hráč") nebo i ten Kovář, který skutečně nemá po přechodu do nabitého Nymburka nejlepší sezonu, ale vrcholový basket hraje už několik let a přitom teprve nedávno přestal být teenagerem.
David Jelínek by do reprezentace výkonostně nepochybně patřil. Ale v tomto případě je zřejmě ta vzájemná bariéra tak velká, že by nedělalo dobrotu lámat to přes koleno. Je to jistě škoda, protože hráčů slušné evropské úrovně úplně na rozdávání nemáme, abychom si mohli dovolit nějaké osobní animozity. Tohle se ale táhne už tak dlouho, že je to tak nějak obecně přijímáno jako hotová věc. Prostě to tak je. Když je Ginzburg, tak není Jelínek.
Zbývají tak dvě jména. Kyzlink, kterého bych si tam velmi dobře představit dovedl, ale třeba nějaké oficiální vysvětlení jeho absence existuje. Nebo je to stejně jednoduché jako s tím Adamem. Tohle Tomáš Kyzlink říkal o své možné reprezentační kariéře před zhruba dvěma a půl roky:
"Moje místo tam teď úplně nevidím, Na křídlech jsou výborní kvalitní hráči jako Jarda Bohačík, nebo Vojta Hruban, tak mě tam asi nepotřebují. Nicméně, nechávám tomu do budoucna otevřené dveře."
Vojta Hruban nebo Jarda Bohačík jsou tam pořád, takže možná proto jsou dveře ještě zavřené.
Zbývá ten Petr Šafarčík, který v lize hrál naposledy v říjnu. Tady bych ten otazník viděl jako oprávněný. Třeba Ginzburg věří, že ho represraz nakopne při návratu na palubovky. Někdy může reprezentace fungovat jako určitý "energizer". Například před podzimním kvalifikačním oknem fanoušci Strasbourgu na sociálních sítích prosili, ať se Boči po reprezentační srazu už nevrací, ale teď už by si něco podobného asi nepřáli. Jardovi rozhodně změna ovzduší na těch několik dní neuškodila. Jestli ale tohle bude (nebo má být) Šafarčíkův případ, tím si nejsem jistý.
Edit: Do finální čtrnáctky se Šafarčík nakonec nedostal.
Pak je tady ještě taková jedna věc, takové kyselé jablíčko, do kterého se mi kousat nechce a tak to tady nechám viset jen tak ve vzduchu. Někdy to vypadá, jako kdyby to do reprezentace bylo z některých klubů blíž a z jiných zase o něco dál. Ale možná je to jen můj špatný dojem, že jo ...