Autor: Petr Koten
A o čem se bude v basketbalovém světě mluvit v příštích letech?
Kladivo na prodloužení?
Zámořskou NBA G League se vyplatí sledovat - nejen jako farmu hráčů vyrůstajících pro NBA i zbytek světa. Soutěž je rovněž testovacím prostorem pro novinky v pravidlech. Před pěti lety tu začali zkoušet Coach’s Challenge - a dnes ji máme i na první scéně. Co tu testují teď? Omezují trestné hody.
V nové sezoně G League se po faulech bude házet vždy jen jeden trestný hod - a ty úspěšné pak budou mít hodnotu jednoho, dvou, či tří bodů. Pravidlo zjevně dokáže zrychlit utkání.
To zní rozumně. Zvlášť když v posledních dvou minutách čtvrtých čtvrtin a v prodlouženích (ta mají v G League délku dvou minut) testovaná norma nasazena nebude a pojede se postaru. Klíčovou otázkou je, zda by to platilo i do budoucna, anebo se nápad nakonec aplikuje na celý průběh zápasu.
V závěrech mají trestné hody zásadní úlohu. A často rozhodnou, zda se zápas posune do prodloužení, nebo nikoli. Vzpomeňme třeba zářijové mistrovství světa a duel USA s Tureckem nebo semifinále mezi Španělskem a Austrálií. Jeden trestný hod by byl dobrým nástrojem, jak koncovky zglajchšajtovat.
Divoké karty na vymření
Euroliga je zase blíž svému uzavření. A je to tak dobře - když už jednou vyhrála konflikt s FIBA a jejím projektem Ligy mistrů, narovnání pravidel pro účastníky soutěže může pomoci jí i celé basketbalové Evropě.
Katalánský boss nejprestižnější klubové soutěže na kontinentu Jordi Bertomeu má za sebou menší evropskou tour. Na tiskových konferencích naznačil, jaké jsou jeho vize. Je dobře, že prozradil, že hlavním hlediskem je byznys.
Větší stabilitu Eurolize přinese systém postupů z Eurocupu, pro příště si oba finalisté vybojují pozici mezi elitou (dosud měl jistotu jen vítěz). A pokud bude jeden z nich úspěšný (získá pozici v play off), měl by v soutěži pokračovat.
Cílem Bertomeua a spol. je soustředit se na velká města, pokud má tamní klub spojení s fotbalem, jenom lépe. To je příklad divokých karet na dva roky pro Bayern Mnichov a ASVEL z oblasti Lyon-Villeurbanne (do klubu majetkově vstoupil fotbalový Olympique Lyon, ovšem fakt, že jeho většinovým vlastníkem je Tony Parker, taky neuškodil). A třetím příkladem je letošní divoká karta pro Zenit Petrohrad.
Alba Berlín (další letošní divoká karta, klub byl zároveň finalistou Eurocupu) naplňuje podmínku evropského velkoměsta. Už jsou to roky, co má Euroliga zájem o Paříž a Londýn. Žádaný je však i návrat Virtusu Boloňa - zvlášť když projekt Turín v minulé sezoně krutě selhal (tamní klub výsledkově vyhořel v Eurocupu a byl vyloučen z italské ligy).
Zatím mají nárok na účast v Eurolize týmy z Adriatické ligy, z (fakticky ruské) VTB ligy a z německé Bundesligy, tato místa jsou však rok od roku ohroženější. A navenek to nejvíc prožívají na Balkáně. „Jugoslávské“ kluby totiž přinášejí fanouškovskou základnu, ale s financemi už je to horší. A ty jsou, jak Bertomeu už říká i nahlas, hlavním hlediskem při sestavování euroligového pole.
Bertomeu zároveň tvrdí, že současný počet 18 týmů je ideální, rád by ho zachoval. Jak se to slučuje s jeho ostatními vizemi, to nechť posoudí laskavý čtenář sám.
A v poslední řadě: sen o českém celku v Eurolize je každým rokem vzdálenější a vzdálenější a vzdálenější...
Třináctiletá reprezentantka
OK, Jana Veselá, Kateřina Elhotová či Michala Hartigová si na EuroBasketu poprvé zahrály v sedmnácti a třeba Marija Vadějeva patří k vůdkyním ruské repre od šestnácti, ale tohle je úplně jiný level. Litevský basketbal nominoval pro evropskou kvalifikaci také Justé Jocyté. Třináctiletou hráčku!
OK, stále je možné, že se tahle dívka nevejde do finální nominace. A OK, je to trochu falešná třináctka, 14. narozeniny totiž oslaví 19. listopadu, pět dnů po potenciální reprezentační premiéře.
Tato forwardka nemá nějaké úchvatné parametry, měří 184 cm, ale hráčka je to skvělá, letošní mistrovství Evropy do 16 let si podmanila. Litevky díky jejím výkonům prošly do finále a poprvé si zahrají světový šampionát sedmnáctiletých. Na turnaji Jocyté zapisovala 19,6 bodu a 8,3 doskoku, v play off měla na kontě vždy alespoň 20 bodů a ve finále proti Rusku se blýskla 33 body a devíti doskoky.
Pokud by se mladá JJ do reprezentace skutečně podívala, na světě by byl unikát. Hráčka Neptunasu Klaipeda totiž stále ještě čeká na premiéru ve společné litevsko-lotyšsko-estonské soutěži.
Mimochodem: to letošní finále „šestnáctiletých“ bylo hodně specifické. Na ruské straně v něm s 27 body a 14 doskoky řádila Anastasiia Kosu, další hráčka narozená v roce 2005.