Má jméno anglického komika, snad i vizáž. Rex Chapman byl však basketbalistou, slavným, světovým a sebevědomým. I Michaelu Jordanovi dokázal na hřišti čelit a dokonce jej znectít. Jedenkrát. Chicago Bulls, tehdy přezdívaným UnbeataBulls, způsobil 23. února 1996 jednu z pouhých deseti porážek v sezoně NBA. Miami Heat jeho péčí doma uspěli 113:104.
„Ten zápas jsme vyhrát neměli, ani náhodou,“ poznamenal pár minut po senzaci samotný Chapman. Nehovořila z něj falešná skromnost.
Chicago Bulls šli do toho únorového zápasu s bilancí 48-5, Miami bylo na 24-29, ale o den dřív učinilo řez, aby mohlo po žebříčku NBA stoupat vzhůru. K hvězdnému pivotu Alonzovi Mourningovi právě připojili Tima Hardawaye (staršího) a z Golden State Warriors spolu s ním vytrejdovali i Chrise Gatlinga. Nabrali také Walta Williamse s Tyronem Corbinem ze Sacramento Kings a Tonyho Smithe z Phoenix Suns.
Jenže z čerstvých posil byl proti Bulls k dispozici pouze Smith. A protože tou dobou Saša Danilovič léčil v Evropě zlomeninu kůstky v zápěstí, kouč Pat Riley měl na zápas připravenou jen osmičku mužů. Vedle Smithe se do základu dostali Mourning, Chapman, Keith Askins a nováček Kurt Thomas, střídali se s nimi Voshon Lenard, Jeff Malone a Danny Schayes.
Phil Jackson tehdy využil celkem jedenáct chicagských hráčů. Jordana, Scottieho Pippena (staršího), Dennise Rodmana, Rona Harpera (staršího) a Luca Longleyho coby první pětku. Z lavičky je postupně doplňovali Steve Kerr, Toni Kukoč, Bill Wennington…
To už je docela dost důvodů, proč ani Rex Chapman dopředu v úspěch nevěřil. A vida. Osmá výhra Bulls v řadě se nezrodila.
Když byl Rex za krále
Chtěla tomu ruka domácího čísla 7. Tehdy osmadvacetiletý Chapman odehrál jeden ze zápasů, ve kterých skoro nemohl minout. Vědomí, že na něj bude muset Riley v následujících hodinách spoléhat, mu před utkáním zjevně neškodilo. Vždycky to byl Hráč.
Už jako náctiletý si vyslouží přezdívku The Boy Wonder. S Jordanem mají dlouhou společnou historii. Začíná v polovině osmdesátých let, kdy ho střelecký král NBA po telefonu lanařil pro trenéra Deana Smithe na svou bývalou univerzitu North Carolina. Nepovedlo se, stejně pohořel třeba i Mike Krzyzewski, tehdy mladý kouč na Duke. Chapman zůstal věrný svému domovskému státu a zamířil do Lexingtonu, na University of Kentucky. Město posedlé basketbalem si načas přezdívalo Rexington a nechávalo si diktovat Kingem Rexem. V jádru citlivý mladík se ale pod tíží popularity necítil, mezi profesionály proto utekl už po dvou sezonách. Od té doby ho zastupoval David Falk, známý hlavně jako Jordanův agent.
V roce 1988 si Chapmana v draftu do NBA vybrali jako svou vůbec první volbu začínající Charlotte Hornets, ve dvaceti byl tehdy nejmladším hráčem napříč celou ligou.
Svým stylem předstihl dobu. Křídelník atleticky vybavený, se 193 centimetry vynikající smečař. Když se na střední občas zkouřil nebo zpil, v rámci sázek přeskakoval auta. Do NBA Slam Dunk Contestu ho pozvali jako teprve druhého bělocha po Tomu Chambersovi. Při své druhé účasti, v roce 1991, skončil třetí za Dee Brownem a Shawnem Kempem.
Ale v žádném ze svých čtyř klubových angažmá tak úplně nepřesvědčil. Trenérům se z něj přitěžovalo, nejvíce Patu Rileymu, jenž mu velel v jediném ročníku. Chapman byl totiž střelec, ve všech smyslech toho slova. Ze statistik se to pozná podle počtu pokusů. Odvahu mu na hřišti nikdo dodávat nemusel. Pokud snad minul deset střel za sebou, zvedl jedenáctou. V průměru si bral přes šest trojek na zápas, na svou dobu hodně nadstandardní číslo; proměňoval třetinu z nich.
Chlap s gulama
Jordanův respekt si svým přístupem ke hře rozhodně získal. Pro tehdejší trenéry to byl hráč na pomezí základu a lavičky, kterému jednou za čas utkání kromobyčejně sedlo. Toho večera proti Bulls byl nevystřídatelný. Nejen při Rileyho pohledu na náhradníky.
Ač jejich spolupráce dlouho nevydržela, o Patu Rileym se Rex Chapman vyjadřoval vždycky v dobrém. „Je skvělý. Veliký profík. Rozhodně nejtvrdší kouč, pod kterým jsem kdy pracoval. A Miami Heat je prvotřídní organizace,“ zní Chapmanův dobový komentář.
Bulls si měli smlsnout, jenže hned v první čtvrtině inkasovali 31 bodů. A v té druhé zase 31 bodů. Heat šli do kabiny za stavu 62:44. Chapman na tom měl lví podíl, před pauzou vysázel 24 bodů, šest trojek. Po několika minutách měl na kontě stejně bodů jako celý tým soupeře. V celém zápase trefí devět trojek z deseti pokusů. Celkově mu do koše spadlo dvanáct střel ze sedmnácti, šest trestných hodů ze sedmi. Vyrovnal si tehdejší osobní maximum 39 bodů.
„Chytil jordanitidu,“ vysmíval se Michael Jordan svým basketbalovým obětem. Toho večera ovšem pochopil, jaké to je nakazit se. Chapmana se rozhodl ubránit. Naháněl ho po celém hřišti. Marně. Hvězda večera mučila Bulls dál. Až to Jordan vzdal, do role Chapmanova strážce se posunul Kerr.
Ani při rozdílu 18 bodů se Chicagští o poločasu nevzdali. Ještě pomýšleli na obrat. Jordan si to hned po pauze namířil rovnou ke koši, načež byl Chapmanem rázně faulován. Tentokrát nesmí třiadvacítka zadunkovat ani jednou. Dost se na sebe mračili. MJ byl už načatý. Celkem ho nervovaly Chapmanovy předchozí řeči jako: „Ty mě ubránit nemůžeš!“ nebo: „Zmiz mi z očí, radši jdi hlídat někoho jinýho.“
Nechybělo nakonec zas tak moc, aby hosté zápas otočili, ač ke konci třetí části prohrávali o 26 bodů. Čtvrtou dvanáctiminutovku získali 36:22 a dotáhli se na jednociferný rozdíl. Podržely je trestné hody, 31 jich hráči Bulls stříleli, 27 proměnili.
Jordan nasázel celkem 31 bodů, ale proměnil podprůměrných devět z 21 pokusů, přidal i devět doskoků, pět asistencí a čtyři zisky. Steve Kerr pomohl v honbě za obratem 19 body, z devíti střel minul jen dvě. Pippen se postaral o 13 bodů, devět doskoků a šest asistencí,
K Chapmanovým 39 bodům tehdy Alonzo Mourning přidal 19 bodů a 12 doskoků. Na 19 bodů se dostal i náhradník Voshon Lenard, proměnil čtyři tříbodové střely ze sedmi a podílel se na 15 trojkách svého týmu. Tehdy klubový rekord - při pouhých 23 pokusech. Tony Smith se uvedl 16 body a sedmi asistencemi.
„Skvělý zápas,“ čepýřil se Pat Riley. „Máme to hodně nahoru dolů, ale dneska to bylo hodně nahoru. Rex mi dneska připomínal Jerryho Westa.“
„Nikoho ta výhra nepřekvapila víc než nás. Kdybychom dopředu složili zbraně, porazili by nás o stovku,“ dodal Chapman v pozápasovém rozhovoru. „Přál bych si, abych vám mohl slíbit, že takhle zahraju pokaždé.“
Jordan nechybuje dvakrát
Taky už se ví, že Heat tehdy výrazně využili všech výhod domácího prostředí. Jak po letech vyzradil Chapman, hvězdy Bulls rozhodně netrávily předchozí večer odpočinkem na hotelu. „Celou noc jejich hráči strávili venku na South Beach. Vím to, protože jsem tam byl tehdy s nimi. Mysleli si, že zápas s náma bude na pohodu. A pak jsem se prostě chytil a my je porazili,“ zavzpomínal po letech pro Basketball News. „V té sezoně, kdy to měli 72-10, jsem jim ze všech protihráčů nastřílel nejvíc bodů. Myslím, že jsem byl já první, pak Karl Malone,“ přidává jednu trivii.
Pro Rexe Chapmana to byl jeden z životních okamžiků. Pro Michaela Jordana pátek s kocovinou. Ve zbytku základní části se Miami s Chicagem střetlo ještě dvakrát, favorit dominoval 110:92 a 100:92. Chapmana si pohlídal na 12 a 16 bodech. Hned v tom prvním si Jordan vzal kamaráda do péče, při úvodním rozskoku mu dal loktem do citlivého místa. „Hned jsem věděl, že to pro mě bude dlouhý večer. Po zápase za mnou přišel a prostě mě jen tak objal. A pak jsme proti nim hráli v play off,“ připomíná Chapman.
V prvním kole si Bulls coby nasazená jednička na Východě s osmými Heat nedělali potíže a přejeli je 3:0 na zápasy. Skončilo to 102:85, 106:75 a 112:91. Jordan zvládl celkem 90 bodů, Chapman jich při své premiérové účasti v play off zvládl za tři zápasy jen 27 a po většinu času byl na vystřídání. „Michael si mě tentokrát hleděl hodně poctivě,“ připouští velký poražený. „Občas to nám, profesionální baskeťákům, muselo připadat, že si s námi Michael zahrává, jako jsem si já hrál se soupeři na střední škole.“
Nezdravá láska k prášku
Chapmanova floridská epizoda po play off skončila, dohoda na dalším působení se nikdy nezrodila. Dravý křídelník se stěhuje do Phoenix Suns a musí se smířit se smlouvou na 326 700 dolarů, to ho řadilo do stovky nejhůře placených mužů v lize.
V Arizoně se usadil, jenže se mu načítaly potíže se zdravím. „Nohy mi skákaly parádně, ale kotníky na to doplácely, v zápasech jsem se často dostával do pozic, kdy jsem byl zranitelný. Nedokázal jsem se udržet od doktorů dál,“ mrzí ho.
Popravdě, tomuhle střízlíkovi to nedalo a s chutí se srážel s Charlesem Barkleym nebo Shaquillem O’Nealem. To se ale potom nemůže divit, že o svou jedinou účast v All Star Game - v roce 1994 - přišel. Smolně dopadl na Rodmanovo chodidlo a ošklivě si vymknul kotník. Za svých dvanáct let v NBA podstoupil desítku operací, měl potíže i se zápěstím, zády, pravou nohou… Utrpěl několik zlomenin. A kdyby zůstalo jen u toho, bylo by to ještě fajn.
V základní části NBA odehrál Chapman přesně 666 utkání s průměrem 14,6 bodu. V play off připojil 13 zápasů, v nich zapsal 14,1 bodu. Vyčnívá první zápas série Phoenix Suns versus Seattle SuperSonics na jaře 1997, kdy se blýskl 42 body.
Ač se podle svých slov během kariéry snažil vyhýbat lékům proti bolesti, stejně ho dohnaly. Ve druhé polovině devadesátek začal tlumit píchání v chodidle. Vicodin se stal jeho blízkým přítelem. A když v roce 2000 podstoupil akutní operaci slepého střeva, přibyl mu do lékárničky OxyContin, ve většině světa ostře sledovaný. Vzešla z toho dlouholetá závislost. Po prvních dvou odvykačkách se na drogy vrátil, když ho v roce 2014 zatkli v arizonském Scottsdale a obvinili ze série krádeží s celkovou škodou v tisících dolarů, na změně ve svém životě konečně Chapman zapracoval. Mezitím ovšem přišel o příležitosti v NBA, v kancelářích Phoenix Suns, Minnesota Timberwolves nebo Denver Nuggets dlouho sedět nevydržel.
Dnes pracuje Chapman pro televizi a po svých zkušenostech je velkým bojovníkem proti nadbytečnému užívání opiátů. Jeho domovské Kentucky patří v USA ke státům nejvíce zasaženým novou drogovou epidemií.
----------
Autor: Petr Koten
Pokud se chcete dozvědet mnohem víc z historie NBA, neváhejte investovat do jeho knihy Basketbal: Velký americký příběh. Je to zábavné čtení.