První díl seriálu o Michaelu Jordanovi zde.
Každý přece ví, že motivovat Michaela Jordana se nevyplácí. Ale pobertovi z floridského Orlanda, který se vkradl do hostující šatny a před zápasem NBA z ní dres Chicago Bulls s číslem 23 odebral, na tom asi nesešlo. Stalo se 14. února 1990, na svatého Valentýna. Hlavní hvězda večera musela nastoupit v rezervním dresu. Nesla to značně nelibě.
Jordan je totiž pověrčivý. Vždyť po celou basketbalovou profikariéru nosil pro štěstí pod trenkami ještě jedny, z univerzitní kolekce. Ztráta oblíbeného čísla proto byla velkou ranou.
„Tohle se mi ještě nestalo. Je to docela k vzteku, protože jste na něco zvyklý, a najednou je všechno vzhůru nohama,“ vypověděl bezprostředně po zápase. Stále ještě zuřil, fanouškům se odmítl podepisovat.
Toho večera Jordan vypálil na koš celkem 43 střel, druhý nejvyšší počet v kariéře. Proměnil je v 49 bodů. Provokovat býky rudým hadrem není radno…
Lehce před pátou večerní se Orlando Arenou rozezněl alarm. V šatně Bulls schází jeden dres, ten nejdůležitější. Pracovníci Magic začali horečnatě hledat, z amplionů zaznělo sdělení o absenci kusu červeno-černé látky. Ani kamerový systém nepomohl najít viníka této ztráty.
„Když jsme se vrátili do šatny, zjevně bylo něco špatně,“ vybaví si tehdejší chicagský pivot Will Perdue. „Členů ochranky bylo o dost víc, než je zvykem, nechyběli policisté. A všichni byli našponovaní. Někdo ukradl Michaelův dres, sdělili nám.“
Corpus delicti přestal být k dispozici někdy po předzápasovém střeleckém tréninku.
„Vinili zaměstnance Magic, uklízečky, prostě kohokoliv,“ popisuje atmosféru dlouholetý šéfkustod floridského klubu Sid Powell.
Součástí pátrání byly improvizované výslechy zaměstnanců. Nikam nevedly. Stejně jako plán projít tribuny v Orlando Areně a najít dres s třiadvacítkou a velikostí, jež by odpovídala takřka dvoumetrovému basketbalistovi. Ne, že by v hale bylo takových trikotů nedostatek, žádný z nich však nepasoval. Na prosbu o zapůjčení ani nedošlo.
A tak se Jordan musel smířit s náhradním řešením.
Ten kus sportovního oděvu byl u Bulls obvykle vyhrazen dočasným posilám, získaným na krátkodobý kontrakt. Tentokrát se putovní, nápadně plandavé tílko bez jmenovky ocitlo na zádech hráče zcela jiného kalibru. „Upozorňujeme diváky, že dnes má Michael Jordan dres Bulls s číslem 12,“ oznámil hlasatel během rozcvičování i nástupu hostujícího týmu.
Svatý Valentýn lásku mezi Jordanem a Orlandem rozhodně nezažehl. Hvězda večera dřela, ale z výhry se radovaly zaplněné domácí ochozy, Magic uspěli 135:129 po prodloužení. Osobně se Jordanovi v Orlando Areně vedlo, v prvním zápase krátce před Vánoci 1989 tam vysázel 52 bodů, proměnil 20 ze 37 pokusů z pole i všech 10 trestných hodů. Bulls ale podlehli 109:110. Druhý duel přišel tři dny před Jordanovými narozeninami, dárek v podobě výhry si ale nenadělil.
Na Valentýna roku 2017 se šance vydělat na Jordanově chicagském dresu s číslem 12 chopili prodejci retrodresů a dalších sběratelských kousků Mitchell & Ness. Edici bez jmenovky tehdy nabídli za 300 dolarů.
Prohra nad ligovým nováčkem přišla hodně nevhod, těsně před Utkáním hvězd NBA navštívili Bulls čtyři venkovní arény - a čtyřikrát neuspěli. 112:139 proti Houston Rockets, 111:112 se San Antonio Spurs, 103:121 proti Los Angeles Lakers a 98:123 v hale Denver Nuggets. Po All-Star Game v Miami se Chicago představilo právě na palubovce slaboučkých Heat a zvítězilo 107:95. Jenže den nato přišlo orlandské zklamání.
No fun in Orlando
Celek ze srdce Floridy byl součástí NBA prvním rokem. Do pár let budou v Orlandu doma Shaquille O’Neal, Anfernee „Penny“ Hardaway, pak Grant Hill a Tracy McGrady. Ale v elitní lize začínali Magic nenápadně. V jejich týmu se sešli hned čtyři bývalí hráč Bulls - Sam Vincent, Reggie Theus, Sidney Green a Dave Corzine. Doplňovali je Scott Skiles, Otis Smith, Jerry Reynolds, Terry Catledge nebo Jeff Turner, první klubovou volbou v draftu byl Nick Anderson, muž který jednou Orlandu něco strašně pokazí. Sezona číslo jedna pro ně skončila s 18 výhrami, nejhorším zápisem v jejich historii. Na Chicago se ale dokázali vyhecovat.
Takže zpátky do 14. března 1990, rovnou na basketbalový parket.
Publikum v tehdy nové, dnes dávno zbourané Orlando Areně bralo NBA jako velké privilegium a hráčům i vedení se za tenhle zážitek odměňovalo elektrizující atmosférou. Chicagský kouč Phil Jackson dokonce vyhrožoval, že si bude na příliš hlasité burácení tribun oficiálně stěžovat u vedení NBA.
Bulls rychle prohrávali, krátce po rozskoku až o 11 bodů. Ale pak se nadechli a úsekem 8:1 ve druhé části zahájili vlastní nástup. O poločase hosté vedli 60:52, především zásluhou pětadvacetibodového Jordana.
A to nebylo všechno, čtyři minuty před koncem třetí čtvrtiny se Chicago utrhlo a vedlo 82:68, právě mu na kontě přistálo pět bodů z jediného útoku. Po dvoubodovém jumperu Eda Nealeyho následovaly tři technické chyby udělené Magic, dvě z nich pro kouče Matta Guokase Jr., vyloučeného poprvé v kariéře. Zápas dovedl jeho asistent Bob Weiss.
Guokas Jr. i Weiss nastupovali za Bulls jako hráči. Syn známého otce tu strávil dvě období, sezony 1970/71 a 1974/75. Weiss na jihu Michiganského jezera působil v letech 1968 až 1974.
Jenže na Jordanovi se začala projevovat únava a na Scottiem Pippenovi bolesti palce u nohy, trefil jen šest z 21 střel z pole. „Myslím, že Michaelovi došly síly,“ zamýšlel se po zápase trenérský nováček Jackson. „Ale zdá se, že nejsme schopní pracovat s vybudovaným vedením a soupeře dorazit,“ mrzelo ho.
Magic do konce třetí části snížili na 82:93, čtyři a půl minuty před koncem to bylo jen o sedm. Bulls hodně spoléhali na střelbu z dálky v podání Johna Paxsona, Jeden dlouhý útok skončil Jordanovou šťastnou trefou, v dalším se číslo 12 zamotalo a vynucený jumpshot neproměnilo. Bulls přesto vedli 118:112, když do konce zbývalo 100 sekund.
Bulls se smůlou na rukou
Domácí Scott Skiles v ten moment trefil těžký nájezd, Otis Smith snižoval ze šestek po hodně přísném faulu Horace Granta, pro něj šestém v zápase. Pippen půl minuty do konce neuspěl při pokusu o smeč, dnes by se skoro jistě pískal faul. Po kontru vyrovnává Smith, hrdina předvánočního utkání s Bulls. Tentokrát mu spadla těžká střela přes pivota Billa Cartwrighta. Jordan je na závěr základní hrací doby vytlačen za desku, odtud sice taky dává, ale ne pokaždé.
Magic natahují svou bodovou sérii i na začátku prodloužení. To zahájili Skilesovou trojkou, po dlouhé dvojce Theuse přes Pippena už vedli o šest. Bulls se snažili dotáhnout, 50 sekund před koncem ještě mohl Pippen z trojky vyrovnat na 128:128, míč však jen dvakrát laškovně poskočí na obroučce. Tohle vážně nebyl Scottieho večer. Na opačné straně posune skóre po střele z otočky Catledge.
Pak ještě Jordan uzavře svou bilanci na 49 bodech, do konce prodloužení zbývá 23 vteřin. Z nájezdu a následně z trojky atakuje padesátku, jenže je neúspěšný. Sidney Green a Reggie Theus ze šestek pečetí domácí výhru.
Terry Catledge se blýskl 34 body a 11 doskoky, veterán Theus přidal 28 bodů a osm asistenci a Green nastřádal výstavní double double za 16 bodů a 19 doskoků. Smith je doplnil 18 body a devíti doskoky, náhradník Skiles zajistil 16 bodů, pomohl si čtyřmi trojkami.
Jordana tehdy doplnili hlavně Pippen, Cartwright a Craig Hodges, všichni přispěli 15 body. „Je frustrující ztratit zápas, který jsme měli vyhrát,“ chytal se Jordan za hlavu. „Jak jsem hrál? To je úplně jedno, měli jsme šanci vyhrát a tu jsme nevyužili. Dobře musí zahrát všichni,“ dodal po jednom z 22 zápasů ročníku, v nichž překonal čtyřicetibodovou hranici. Šest týdnů poté skóruje Jordan 69 body proti Clevelandu, s průměrem 33,6 bodu na zápas kráčí pro další titul nejlepšího střelce.
Důsledné studium zápasu u videa, kterým vyhrožoval Phil Jackson, asi zabralo. Bulls se vrátili domů a devíti výhrami za sebou zamířili k sezoně s 55 úspěchy, v play off došli až do sedmého finále Východní konference, kde však znovu padli s Detroit Pistons.
Záhada napůl vyřešená
A jak se to má se záhadou zmizelého dresu? Na přelomu osmdesátých a devadesátých let ještě nebylo zvykem pevně oddělovat hvězdy NBA od zbytku světa. Ale Bulls měli tehdy před zápasem v Orlandu svou základnu pečlivě zavřenou, na zámek i na petlici. Tak kam se poděl?
Většina vám odpřisáhne, že nikdo neví dodnes, kdo ho tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden. Ale my víme víc. Díky tomu, že se po čtvrtstoletí začali ptát Chris Johnson ze Sports Illustrated a Ben Rohrbach z Yahoo Sports.
Pár dnů po krádeži si jeden zaměstnanec haly všiml, že jedna ze stropních desek v šatně nepasuje. Byl za ní ukryt Jordanův dres. „Chlapi z ochranky začali mluvit,“ popisuje kustod Powell. „Prokázalo se, že dres sebral jeden z nich. Protáhl se prostorem nad stropem a tam si ho schoval, stejnou cestou zmizel. Později se pro něj chtěl vrátit.“ Akce jak ze špionážního filmu ho samozřejmě stála místo.
Záhada tím však nekončí. Orlando nalezený dres expedovalo do ústředí Chicago Bulls. Podle tamního kustoda Johna Ligmanowského a dlouholetého mediálního pracovníka klubu Tima Hallama však nikdy nedorazil.
----------
Autor: Petr Koten
Pokud se chcete dozvědet mnohem víc z historie NBA, neváhejte investovat do jeho knihy Basketbal: Velký americký příběh. Je to zábavné čtení.
Comments