Sorry děti, je tady skoro polovina srpna, takže pomalu usušit plavky, říct poslední čau letní lásce (vy schopnější letním láskám), najít v koutě aktovku, dát si do pořádku penál a pomalu si zvykat na to, že od září se zase vstává v půl sedmý. Hola, hola, škola volá.
Pro nás ostatní ale polovina srpna znamená něco docela jiného. Už je to za dveřmi, už to na ně klepe. Mistrovství světa v Číně začíná za méně než tři týdny a všechno je nezadržitelně rozjeté. Týmy už jsou spolu, momentálně většinou ve stádiu, kdy se řeší poslední a zároveň nejkrutější škrty na soupiskách. A už to není jen o drilech, nácviku akcí a malování po tabuli. Už se dokonce hraje skutečný basketbal. Víte například, že Angola porazila Chorvatsko? Že Německo smetlo Švédsko? Řecko o dvě třídy dalo Írán? Nebo Rusko že vyhrálo nad Senegalem?
Že ne? Gratuluju, jste normální. Ani já to nevěděl, teď jsem si to vygooglil. Není to momentálně vůbec důležité. Nás zajímá především to, co se děje okolo Lvů. A že toho není málo.
Tak především, jak asi bystřejší z vás zaznamenali, se o uplynulém víkendu na Královce odehrál první přípravný turnaj, kde naše reprezentace postupně porazila Tunisko, Polsko, Jordánsko. Já vím, já vím, je to teprve první příprava, zdaleka ještě se nejede naostro, ale to jsou tři vítězství nad třemi účastníky mistrovství světa. Jakkoliv si musíme přiznat, že jordánský celek byl navzdory svému jménu chodícím (a výraz "chodící" jsem nepoužil náhodou) důkazem toho, že kvalifikační systém na MS nemá FIBA úplně vychytaný. Ale nesnižujme to. Tři výhry jsou na začátek pěkné. No vida, teprve čtvrtý odstavec a už tu máme první pozitivum.
Co dalšího jsme z těch tří zápasů a taky ze zpráv, které se z nymburského přípravného kempu dostaly na veřejnost, mohli zjistit?
Začněme sestavou. Protože i v českém týmu je zatím pořád ještě víc lidí, než nakonec bude sedaček v letadle. A tihle určitě místo mít budou, nestane-li se, nedejbože, něco nepříjemného: Tomáš Satoranský, Vojta Hruban, Jarda Bohačík, Ondra Balvín, Patrik Auda, Pavel Pumprla, Blake Schilb, Jakub Šiřina, Martin Peterka. To je devět jistých jmen.
Kdybychom ignorovali očividnou kvalitu u většiny zmíněných a také potřeby týmu, pak se na jejich účast dá téměř s jistotou usuzovat z minutáže, kterou na Královce dostali. Pouze s výjimkou Schilba, který kvůli nějakému bacilu nehrál.
Desátým by zcela určitě za normálních okolností měl být Martin Kříž. Ten Martin Kříž, který si před třemi měsíci přetrhl achilovku, což je zranění, kvůli kterému v NBA jistý Kevin Durant vynechá celou příští sezonu a John Wall taky tak. Už to, že Martin aktuálně trénuje, běhá, skáče je ve světle toho, co o zranění achilovky ve spojení s basketbalem víme, malým medicínským zázrakem.
Tím to ale nekončí. "S trenéry jsem domluvený na pomalém navyšování činností, aby se něco nestalo. Zátěž se bude stupňovat. Nejsem teď schopný říct, zda budu připraven už do zápasů pražského turnaje na konci tohoto týdne, ale do Hamburku (16.-18. srpna) už bych měl být stoprocentně," řekl minulý týden Krojc. Jak víme, Prahu nestihl. Uvidíme co teď o víkendu v tom Německu.
Samozřejmě to není tak jednoduché. Dostat se tak rychle do toho současného stavu je obdivuhodné, ale Martin taky musí být platným hráčem. Jakýkoliv problém, který by ho nějakým způsobem limitoval, může být červenou kontrolkou pro Ginzburga, protože jistě není ideální brát do bojů s nejlepší světovou konkurencí hráče, který by se necítil stoprocentně. Martin zmiňoval třeba nepohyblivost kotníku. To všechno ale odhalí až ostrá hra pět na pět, ideálně právě v tom Hamburku. Já se rozhodl být optimistou a budu počítat s tím, že Martin nakonec pojede. Což je mimochodem asi špatná zpráva pro Šimona Puršla.
Tím jsme na deseti lidech. Řekl bych ale, že prakticky jisto je i o jedenáctém účastníkovi čínské mise. Mladý Vítek Krejčí dostal na královce relativně dost prostoru nejenom proti zoufalému Jordánsku, ale i v prvních dvou zápasech a rozhodně na sebe upozornil. Hrál aktivně v útoku i v obraně, nebál se, prokázal kreativitu, lidi si získal monstr smečí proti Jordánsku, ale nakonec mu tam padly taky nějaké střely z dálky.
Proti Jordánsku byl nejlepší střelcem týmu a Pavel Pumprla k tomu poznamenal: "Po pravdě - mě jeho zápis nepřekvapuje. Viděl jsem ho při kvalifikačním okně v únoru a teď už s námi nějakou dobu trénuje. Víme, čeho je schopen, a ne nadarmo se o něm teď mluví tak, jak se o něm mluví. Je fajn, že dostává herní prostor a že s Jordánskem ho takhle využil, což mu pomáhá k dalšímu progresu, který od něj my všichni do budoucna potřebujeme".
Víťa je v 19 letech potřebným reprezentačním zpestřením a je nanejvýš pravděpodobné, že své léto, během nehož už stihl v pozici lídra dotáhnout dvacítku k postupu do nejvyšší evropské divize, zakončí v nejlidnatějším městě Číny.
To nám nechává na bublině dva, možná tři lidi. Michala Mareše, který si pinknul alespoň docela povedou poslední čtvrtinu s Jordánci, nepočítám. Máme Tomáše Vyorala, Lukáše Palyzu a Šimona Puršla. Puršl, navzdory zprávám o jeho zlepšení, odehrál na Královce velmi slušných 16 minut proti Jordánsku, ale jen necelé čtyři minuty s Tunisany a proti Polsku se nezvedl z lavičky. Šimon šanci v budoucnu ještě určitě dostane, ale jsem přesvědčený, že jeho cesta do Číny aktuálně vede pouze přes Křížovu achilovku.
Takže to máme mezi Vyoralem a Palyzou. Pokud má Ginzburg pocit, že potřebuje tři kované rozehrávače, tak pojede Vyo. Trochu by tomu napovídaly minuty v zápasech s Tuniskem a Polskem. Jeho plusem také je, že s reprezentací a i s mnoha hráči z Nymburka strávil podstatnou část svého basketbalového života, takže se v prostředí orientuje.
Problémem ovšem je, že Tomáš je na této úrovni maximálně záskokem, který byl měl být využit jen na to, když si Saty potřebuje vydechnout a Šířa z nějakého důvodu zrovna nemůže nebo nemá být na hřišti. Pořád si stojím za tím, co jsem napsal v únoru - totiž že Jarda Bohačík je lepším rozehrávačem. A pokud nakonec opravdu pojede Krejčí, pak se s tou rolí v některých krátkých neklíčových pasážích může popasovat i on.
Královka navíc zejména v zápase s Polskem ukázala, jak ohromný je rozdíl ve hře, pokud je a není Saty na hřišti. Tomáš Vyoral, který proti Polsku skončil s užitečností 0, v +/- byl na minus osmi, není na tenhle dílčí problém odpovědí. Jakub Šiřina na tom ale popravdě nebyl o moc líp. To ale není žádné tajemství, to víme, že máme-li v Číně něco předvést, tak by si Saty měl raději vzít dvoje plíce.
Tomáš Vyoral se tedy stále jeví jako postradatelný. Palyzovým problém na druhou stranu je, že Ginzburg podle dlouhodobého pozorování nemá doma nad postelí jeho plakát. Jinými slovy, není jeho velkým fanouškem. Lukáš mu do toho trochu hází vidle tím, že je nejlepším českým střelcem v domácí soutěži, což je role, kterou reprezentační trenér nemůže jen tak snadno opomenout, ale tím končíme.
Paly je v reprezentaci v roli střelce specialisty. Na Královce běhal nahoru kolem clon, dostal nahrávku a pak už jen catch and shoot, prostě úplně jako Klay Thompson ..... s tím rozdílem, že Lukáš se trefil jednou ze sedmi pokusů. To je právě ten problém, který mu trochu kazí jeho auru střelce. V reprezentaci to žádný čarostřelec není. Čím to je, babo raď. Možná ho tíží ta nedůvěra, možná nad tím moc přemýšlí, důvodů může být několik.
Lukáš svůj špatný nástřel neodčiní na druhé straně hřiště, protože obrana není rozhodně jeho výsostnou disciplínou. Ale pokud mám na jedné straně vah jeho a na druhé Tomáše Vyorala, tak ani v jeho případě to není na titul obránce roku.
Abych nad tím zbytečně nešpekuloval, dvanáctým hráčem je teď Lukáš Palyza, protože u něj pořád existuje reálná šance, že se v nějakém zápase střelecky urve. Že to tak vidí i Ronen Ginzburg, to nemohu říci ...
Tak, tím jsme rozklíčovali sestavu. Co dalšího - pokud vůbec něco - nám Královka ukázala? Tak kromě toho, že je ještě potřeba to po létě a absenci ostrých zápasů dostat trochu do ruky (trojky 25%, 31% a 34%, šestky 55%, 73% a 61%), hlavně to, že budeme mít problém pod košem. Na útočné doskoky jsme prohráli všechna tři pražská utkání, na doskoky celkem jsme zvládli remizovat jen s Poláky, ale tam nám zase v klíčových chvílích například Kulig doskočil třikrát v jednom útoku.
Ani tahle naše slabina není žádným tajemstvím poté, co účast na MS odřekl Honza Veselý. U toho se zastavíme.
"Bohužel to na mistrovství světa nevyjde. Zdraví je přednější. Musím vyléčit zraněné koleno, abych mohl vydržet sezonu až do konce, protože se to se mnou táhne od ledna letošního roku a pořád se s tím trápím. Nestihl bych se na mistrovství světa připravit," napsal Honza (nebo někdo jeho jménem) v oficiálním prohlášení a dodal: "Bylo to těžké rozhodnutí. Bohužel ale nejsem v situaci, abych se zakousl a řekl, že to trošku bolí a i tak budu hrát. Takhle jsem dohrával druhou polovinu sezony a to není řešení. Mám před sebou ještě dlouhou kariéru. Musím se s tímhle zraněním dívat i do budoucna".
Vedle klasických reakcí typu "To je fakt smůla, ale přeju, ať se dá rychle do kupy" nebo "Pech. Tak to jsme v prdeli", které jsou obě pochopitelné, se objevilo i nemálo jiných.
Tady je výběr několika z těch nejblbějších:
"Karma je zdarma. Se mu vratilo to vecne odmitani reprezentovat"
"At uz tenhle arogantni rozmazlenec tahne kam chce. Nevidi si na spicku nosu, mysli o sobe buhvi co"
" On doslova rika, ze zdravi je prednejsi...prednejsi nez co? Zdravi na co? Na to hrat dal vrcholove basket 5 let? Nebo to proste risknout...a hrat ho jen 3? Nebo mu tu nohu vezmou? Ja to proste nechapu... "
Nutno ovšem podotknout, že si Honza za takový postoj části basketbalové veřejnosti může do velké míry sám. Co třeba tohle:
Červen 2010:
Jan Veselý s k české basketbalové reprezentaci letos v létě nepřipojí. Důvody jsou tři: zranění kolena, únava po náročné sezoně s Partizanem Bělehrad a studijní povinnosti.
Červenec 2012:
Bez své hvězdy Jana Veselého se bude muset obejít česká basketbalová reprezentace v boji o mistrovství Evropy. Jeho zaměstnavatel v NBA, klub Washington Wizards, mu doporučil, aby se připravoval v Americe a nikoli s národním týmem.
Srpen 2017:
Česká basketbalová reprezentace se musí na zářijovém mistrovství Evropy obejít bez klíčového hráče Jana Veselého. Letošní vítěz Evropské ligy s Fenerbahce Istanbul se rozhodl nepřipojit k národnímu týmu z rodinných důvodů a potřebě si odpočinout před další sezonou.
Srpen 2019:
To máme všichni v čerstvé paměti ...
Tak si tak říkám, může se někdo vlastně divit těm lidem, kteří o Honzovi v souvislosti s reprezentací trochu pochybují? Co naplat, že letos se ten důvod absence dá pochopit.
Podívejte se, můj názor je jasný - reprezentace není povinnost. Nikoho do toho nemůžeme nutit. Nehceš jet, nejezdi.
Ale měl bys o tom informovat včas a narovinu. A tam má asi Honza rezervy.
Nejkřiklavější to bylo před těmi dvěma lety. Všimněte si, že to oznámení přišlo až v srpnu. "Je to pro nás překvapení, protože jsme doufali, že bude s týmem, ale bohužel se rozhodl, že nepojede. Samozřejmě nejsme jediná reprezentace, která přišla o důležitého hráče, ale pro český tým je to velká ztráta a naši situaci to dělá mnohem těžší než na začátku," komentoval to tehdy Ginzburg.
Honza (nebo někdo jeho jménem) k tomu řekl: "Na konci července jsem se oženil, což pro mě bylo osobně obrovsky důležité a cítím, že se nemůžu během dvou týdnů adekvátně připravit na náročný turnaj, jako je EuroBasket. Risk zranění a špatné formy a tím poznamenání příští sezony může mít hodně negativní vliv".
Všichni tam asi vidíme ty otazníky ohledně načasování a vysvětlení. Pokud to nebyla svatba ve stylu Las Vegas, kdy se dva opijou a pak se u okýnka v drive trhu vezmou, protože je to čupr nápad, tak se dá předpokládat, že o termínu Honza věděl dlouho dopředu. Od Honzy to tenkrát zkrátka nebylo vůči týmu fér.
Letos je ten důvod jiný. Honza se zcela nepochybně už několik měsíců trápí se zraněním. Vynechal dost zápasů. Nikdo nevíme, jak moc vážné to je, ale nikdo nemáme právo zpochybňovat jeho rozhodnutí. Ano, můžeme znovu diskutovat o načasování. Protože je veřejným tajemstvím, že možnost jeho absence se zdála velmi reálná už několik týdnů. Ale to je věcí týmu. Třeba Honza do poslední chvíle doufal. Pokud s ním někdo byl v kontaktu a věděl, jak se věci vyvíjí, je všechno v pořádku. Negativní odezva na jeho letošní rozhodnutí je zkrátka jen sklizní toho, co Honza zasel v minulosti. Není to možná fér, ale má to objektivní příčinu.
Samozřejmě, objevily se i další spekulace. Například že na Honzově neúčasti měl zájem Fenerbahce Istanbul.
No to mi poser holý záda! Taková nehoráznost! Zaměstnavatel nechce, aby se jeho nejcennější akvizice vystavovala riziku dalšího zranění, tím pádem delší nečinnosti, což by představovalo potenciální znehodnocení investice. Tak takový přístup je do nebe volající. Fuj!
Teď vážně. Není na tom ani zbla divného. Divné by naopak bylo, kdyby Fenerbahce bylo úplně ukradený, jestli Honza pojede a zrasuje se tam. Jistě, že Fene bude radši, když bude Honza sedět doma na prdeli. Stejně jako by Chicago bylo radši, kdyby Saty seděl doma na prdeli nebo jako každý další velký klub, který má před sebou nabitý program v příštím roce a hráče platí velkými penězi. Ano, Fenerbahce zcela určitě nechtělo, aby Honza do Číny jel. Pokud ho ale nezamkli někde v cisterně Yerebatan, kde ho krmí prošlým kebabem, tak je to naprosto, ale naprosto normální!
Spekulaci o tom, že Honza na MS nejede, protože v ideálním případě budeme hrát s Turky o postup ze skupiny a Honza hraje za Fenerbahce a Fenerbahce je z Turecka a bla bla bla, řadím do kategorii konspiračních teorií hned vedle chemtrails a zfilmovaného přistání na Měsíci.
Stejně idiotské jsou výkřiky o tom, že Honza už by nikdy neměl dostat v reprezentaci šanci, speciálně pak na domácím mistrovství Evropy. Asi takhle - Honza by měl dostat šanci kdykoliv bude chtít a bude na to ještě mít.
Popřejme Honzovi šťastné uzdravení a smiřme se s tím, že na MS prostě nebude. Move on!
Což se samozřejmě snadno napíše, hůř udělá. Veselka je totiž naprosto atypický hráč, který je i se svými centimetry extrémně pohyblivý. Vidět je to zejména v obraně, kdy zvládne bez větších potíží přebrat a znepříjemnit život i menším hráčům na perimetru. Hráče, který by ho zvládl nahradit, zkrátka nemáme.
Ondra Balvín má centrimetry, ale ve srovnání s Honzou je pohyblivý asi jako kolesové rypadlo KU 300B v Lomu Bílina. Velmi spolehlivě obstará prostor okolo koše, ale někde nahoře je to už horší. Pro příklad doporučuju pustit si začátek čtvrté čtvrtiny sobotního zápasu proti Polákům, kdy nám dal Laczynski dvě rychlé trojky. Tu druhou přitom dal tak, že hráč, kterého Ondra bránil, šel Laczynskému postavit nahoru clonu, čímž dosáhl toho, že Ondra musel přebrat. To ale Ondra udělal jenom tak, že od Laczynského stál dost daleko, protože se správně bál nájezdu. Ve finále měl Laczynski bez větší snahy kolem sebe tak tři metry prostoru a úplně volnou střelu. Nebuďme naivní a nemysleme si, že takové slabiny naši soupeři na mistrovství světa neobjeví.
Patrik Auda i Martin Kříž nedisponují potřebnými centimetry, aby Honzu plně nahradili. U Krojce je navíc problémem i útočný arzenál, protože zatímco Veselka svoje tragické šestky úctyhodným způsobem vylepšil, u Martina je to pořád v procesu (a snad nebude nekonečný). Martin Legolas Peterka má sice na doskoky velmi dobrý čuch a pokud je v zóně tak dovede svojí dalekonosnou střelbou způsobit v obranách soupeřů chaos, ale je to všechno jen ne atlet.
Jak říkal v rozhovoru Saty, bez Honzy budeme muset hrát jinak. Už na Královce jsme to zkoušeli v malé sestavě, kdy hrál čtyřku třeba Pampi. "Budeme si v takových situacích muset dávat hodně velký pozor. Ta sestava má své výhody, protože můžeme hrát rychleji a víc „napichovat“ obranu, ale taky to má nevýhodu na doskoku," komentoval to kapitán. "Pokud jde o mě, tak i když jsem musel třeba proti Polákům bránit téměř o hlavu vyššího soupeře, nějak extrémně mi to nevadí, ale musíme si v těchto situacích trochu pomoct. S takovým hráčem se nemůžu v zápase bránit třicet minut, protože když se na to soupeř zaměří, ta nevýhoda tam u nás je. V určitých fázích to ale, myslím, dokážu zvládat," dodal.
Tedy - můžeme změnit styl hry, ale ....
Co ještě dalšího jsme zjistili z těch tří utkání? Základní sestava Auda - Hruban - Satoranský - Balvín - Bohačík si celkem rozumí a je jasně daná (předpokládám, že Schilb bude chodit z lavičky). Saty je v pohodě a věří si. Náš nejlepší střelec na šampionátu nemůže být nikdo, kdo se nejmenuje Satoranský, Hruban nebo Bohačík. Ondra Balvín doma uklízí. Žesťový kvartet má formu.
Na jakékoliv další závěry je ještě brzo, víc napoví ten Hamburk, kde budou soupeři zase o něco zvučnější.
Naši soupeři nezahálejí. Turecko má za sebou taky tři výhry, včetně vítězství nad velmi silnou Francií. Japonci porazili zatím Nový Zéland, do NBA čerstvě draftovaný Hačimura dal 35 bodů. Američané si zahráli jen mezi sebou a především lepí sestavu (aktuálně se omluvili Bagley a Lowry), ale ať to nakonec slepí jakkoliv, vždycky budou favoriti.
A na závěr se ještě vraťme k začátku tréninkového kempu české reprezentace a té původní 24členné nominaci. Zaujala mě některá jména.
Vedle Vítka Krejčího byli ve výběru také další úspěšní dvacítkáři Štafl a Zídek. Zejména na prvně jmenovaného jsem do budoucna velmi zvědavý, šikovnej kluk. Mladej Zíďas může v USA taky vyrůst, pokud ho tam naučí bránit a trochu lépe pracovat v útoku zády ke koši.
V nominaci se objevilo i jméno Davida Bohma, který je dokonce z úspěšného týmu osmnáctiletých reprezentantů. Právě na nedávném ME byl nominován do nejlepší pětky turnaje, ale abych byl upřímný, bylo to v jeho podání na šampionátu trochu nahoru dolů. Nicméně je to mladej kluk, talentu a prostoru k růstu je tam pořád habaděj.
Myslím, že už na Facebooku jsem se pozastavoval nad nominací Petra Heřmana, což bylo a stále vlastně ještě je, poměrně neznámé jméno. Strávil pět let na americké univerzitě, ale díru do světa tam neudělal. Za jeho zařazením do širšího výběru reprezentace údajně stála touha "některých" ho vidět v ostré konkurenci alespoň v přípravném kempu před tím, než mu nabídnou angažmá v české lize. Heřman nakonec ale kvůli nějakému zranění v podstatě ani netrénoval. (Před chvílí byla zveřejněna aktuální zpráva, že Heřman podepsal na tři roky v Pardubicích, ale rok bude hostovat v Brně, ani jeden z těch týmů ale není tím, který se o něj "podle ligových zdrojů" původně zajímal)
Zcela nečekaně se v nominaci objevil taky David Jelínek, za kterého se přimluvil Saty. Ale abych pravdu řekl, ani nevím, jak to s Jelenem nakonec dopadlo. Protože poslední zpráva, kterou jsem o něm slyšel, byla právě ta, že byl nominován.
Jak vidno, český basketbal má i své hezké malé příběhy.
Tak zase příště.
Comments