Milý Ježíšku, je mi to moc líto, ale letošní přání by se mohlo nápadně podobat tomu loňskému.
Pořád to totiž není ono. Je to o něco lepší. To jo. Nebuďme nevděční. Ale pořád to není ONO.
Opět se odkládají zápasy v tuzemsku i za oceánem, Hráči musí do karantén. Diváci musí pečlivě zkoumat, zda se kvůli všemožným stále se měnícím nařízením do haly vejdou, nebo budou muset přešlapovat před ní, co všechno si musí vzít na pusu a jaké všechny QR kódy musí mít nahrané v mobilním telefonu.
Nepíšu to jen tak mírnyx týrnyx. V příštím roce nás čeká jeden z vrcholů téhle generace. Mluvím vlastně hned o několika skupinách. Týká se to generace hráčů, generace funkcionářů a bezpochyby také generace fanoušků. Ti všichni se budou moct sejít tady u nás v Česku v jedné hale v jedné chvíli na jedné velké akci a podílet se na úspěchu (snad) jednoho týmu, který se #rvejakolev.
Kéž se to přesně takhle odehraje. Ať může být ta krásná hala plná! Zdůrazňuju - PLNÁ! Ať tam místo basketu není největší očkovací centrum v Evropě. Ježíšku, buď té lásky, SNAŽ SE TROCHU! Já sám jsem ochotnej mít na začátku září klidně pátou dávku v sobě a na jednu se bez řečí stavím ještě cestou na zápas v sousedním O2 Universum, ale ať do té hlavní haly můžu a se mnou další tisíce lidí, kteří si tam vyřvou plíce a budou mít zážitek na celý život.
Vždyť by to jinak byla taková škoda.
Ti kluci, kteří nám v posledních letech dělali tolik nečekané radosti, si zaslouží tu atmosféru zažít. A zasloužíme si to i my, kteří k tomu přispěli jen kibicováním u televize. Fakt že jo. Lístky už mám koupený a rovnou říkám, že prachy zpátky za ně nechci. Za devět měsíců beztak bude inflace jako kráva, takže bych na tom dost provařil. A ne, fakt za to nechci ani vouchery na jiné akce v O2. Na jaké asi?! Koncert Xindla X? Nebo, ty vole, na nějakej florbal?! Fuj!
Mám-li mít nějaké basketbalové přání, pak bude letos jediné a bude jednoduché - ať se může basket hrát a chodit na něj úplně bez omezení.
Nic jiného nechci.
Vlastně jo. Ještě něco chci. Ale to už zvládnu sám.
Chci jako každý rok poděkovat několika lidem, kteří v uplynulém roce přispěli k tomu, že CrunchTime fungoval a že jsou tohle už jeho čtvrté Vánoce.
V první řadě jsou to všichni ti, kteří CrunchTime pravidelně čtou. Je vás zase o něco víc a mám z toho zase o něco větší radost. Tenhle rok se z hlediska čtenosti povedl, ale nedělám si iluze, není to tím, že bych se naučil psát líp. To se jen česká basketbalová reprezentace dostala na Olympijské hry a stala se sportovním kolektivem roku (btw, tohle píšu ještě před vyhlášením, ale jsem si tím naprosto jistý), čehož jsme na CrunchTimu využili a vyprodukovali u té příležitosti několik článků a příspěvků, na které se hodně klikalo. Ano, hádáte správně, v domácím mistrovství Evropy vidím velkou příležitost :-)
Pokud navíc všechno dopadne, tak CrunchTime čeká v příštím roce jedna velká změna. Ale zatím nesmíme ani naznačovat.
Rád bych také poděkoval všem, kteří se na CrunchTimu autorsky nebo jiným způsobem podíleli. Jmenovitě tím myslím talentovanou Michaelu Gaislerovou, zkušeného Petra Kotena či skvělého Lukáše Kubu, který v čekání na mé příspěvky opět prokázal nevídanou dávku trpělivosti. Velký dík patří také všem těm, kteří neodmítli pozvání CrunchTimu k rozhovoru a podělili se na této platformě se čtenáři o své zážitky, zkušenosti, názory či historky. Děkuju všem a Lukášovi se omlouvám :-)
No a pak je tu Honza Russnák a jeho úžasná žena, tedy dvojice, kterou rád nazývám brněnskou redakcí. Tady už si s poděkováním nevystačím. Tady je na místě obrovská virtuální poklona, protože Honza už není jenom člověk, který občas něco napíše. Honza je člověk, který je regulérním spoluautorem CrunchTimu, věnuje ohromné množství času tomu, aby nahrál, přepsal a stylisticky upravil všechny ty skvělé rozhovory, aby fotil, aby tahal z dostupných zdrojů data ze zápasů a dělal z nich přehledné grafy a k tomu všemu ještě spravoval crunchtimovský Instagram. A jediné, co za to všechno má, je (snad kromě dobrého pocitu) pozvání na oběd/večeři/pivo, které navíc zatím ještě nevyužil, protože z Brna do Nymburka to není úplně coby mičudou dohodil.
Takže jestli Honzu někde v hale uvidíte, tak mu můžete uznale poklepat na rameno, nebo aspoň dohlídněte na to, aby mu někdo nekradl věci.
Hlavně do těch hal nebo na venkovní hřiště choďte, když to půjde. Choďte hrát soutěžní basketbal i basketbal "na žízeň". Choďte fandit. Pořádejte turnaje. Účastněte se turnajů. Voďte svoje děti na basket, aby si ten sport oblíbily. A jestli ho hrajou nebo hrát začnou, povzbuzujte je. A povzbuzujte je slušně.
Užijte si svátky, buďte zdraví, mějte se fajn a snad se všichni v září potkáme v Praze.
Basketu zdar!