První díl zde.
Druhý díl zde.
Třetí díl zde.
16) VELKÉ PŘEDSTAVENÍ MALÉHO MUŽE
4. února 2006
základní část
MLÉKÁRNA KUNÍN - SPARTA PRAHA 135:64
Nejlepší střelecký výkon historie ligy si musíme zasadit do širšího kontextu, abychom pochopili, jak moc výjimečné představení to ze strany Willa Chavise bylo. Není totiž příliš pravděpodobné, že bychom se další šedesátibodové nadílky v nějaké dohledné době dočkali. Skoro bych řekl, že spíš budeme mít dřív medaili z velké seniorské akce, než se někdo vyhecuje k podobné explozi na domácích palubovkách. Však je to už více než 14 let a od té doby se k tomu nikdo ani nepříbližil.
V desítce nejlepších střeleckých představení české soutěže je Chavis se 61 body, pak 55 bodů Adama Hesse a všechno ostatní už je pod padesátkou.
Chavis ve svém rekordním zápase odehrál 36 minut a 39 vteřin. V té zmiňované desítce nejlepších českých výkonů se s tímto časem řadí do té poloviny, která na palubovce pobyla kratší dobu. (Mimochodem, velmi nedoceněný je v tomto směru výkon Petra Tremla, který ve svých 35 letech zvládl za necelých 31 minut dát 43 bodů, a to v relativně vyrovnaném zápase s Pardubicemi).
Ale nemusíme se bát Chavise srovnávat ani s borci v NBA. Historie nejlepší soutěže na světě pamatuje jen 57 střeleckých výkonů s minimálně 61 body za zápas (asi polovinu z toho obstaral Wilt Chamberlain). V posledních pěti letech pak byly podobné výkony jen čtyři (Booker, Lillard, 2x Harden). Jenže Booker s Lillardem na to potřebovali zhruba 45 minut na palubovce, Harden jednou 40 minut a podruhé zhruba stejně jako Chavis. Zamyslete se nad tím.
Připomínám zásadní věc - v NBA se hraje 48 minut a ta liga je individuálním představením podobného kalibru mnohem více nakloněná. Stejně tam podobné výkony jako ten Chavisův jsou velmi vzácné.
A teď ta pravděpodobně nejlepší pikantnost. Chavis měl uváděnou výšku 174 centimetrů!
Další hráči z TOP 10 střeleckých výkonů české ligy:
Hess - dva metry
Warrick - 197 centimetrů
Miloš - dva metry
Stanojevič - 186 centimetrů
Mitchell - 183 centimetrů
Treml - našel jsem 194 centimetrů (což se mi úplně nezdá, ale budiž ...)
No a pokud jde o tu NBA:
Booker - 196 centimetrů
Lillard - 188 centimetrů
Harden - 196 centimetrů
Nebo víte co? Nejmenší hráčem, který kdy v NBA dal alespoň 60 bodů, je Allen Iverson. A ten měl uváděných 183 centimetrů.
Nikde mezi těmi jmény není nikdo menší než 180 centimetrů. Chavis byl v poměru ke všem výše zmíněným v podstatě hobit. Pozornost to vzbudilo už tenkrát bezprostředně po zápase: "Ještě jsem neviděl, aby hráč, co měří 174 cm, dal 61 bodů. Přitom nehrál nijak na sebe. Vytvářel si střelecké pozice a i tým mu to přál. O to je ta výhra cennější," uvedl trenér Kunína Zdeněk Hummel.
Kouč Sparty Geršl se vzmohl jen na následující povzdech: "Z naší strany je to obrovská tragédie. Bylo to naprosto jednoznačné utkání, Američana nebyl nikdo schopen bránit".
Ano. Tehdy ho nebyl nikdo schopen bránit. A od té doby ho nikdo nebyl schopen napodobit.
Proto můžeme celkem s jistotou tvrdit, že se už nedočkáme toho, aby hráč menší než 180 centimetrů, natožpak menší než 175 centimetrů, dal v české lize přes 60 bodů.
17) PO KONCI SVĚTA
7. ledna 2000
základní část
SČE DĚČÍN - HOUSEŘI BRNO 87:82
BVV BRNO - BK PARDUBICE 85:37
Toto je zajímavé především z "kronikářského" hlediska, basketbalový faktor je tu až druhotný.
Přechod z roku 1999 na rok 2000 byl považován za velkou událost. Kromě toho, že šlo očividně o významný milník v dějinách lidstva, existovala také nemalá skupina lidí, která zároveň očekávala, že v tomto okamžiku svět skončí. A pokud rovnou neskončí svět, pak se alespoň zhroutí celosvětová počítačová síť. Skutečně se o tom tehdy vedly seriózní diskuse. Je pravdou, že tito poslové apokalypsy neměli například zcela vyřešen problém časových pásem a nebylo tak jasné, jestli svět exploduje postupně, nebo najednou.
Neexplodoval vůbec, počítače si s početním příkladem taky 1999 + 1 poradily, takže i v Česku mohl proběhnout klasický Silvestr. To znamená, že pár lidí přišlo o prsty vinou pyrotechniky z vietnamské tržnice, zaběhli se nějací psi, v televizi běžel Bohouš a Menšík a většina lidí se druhý den probudila s bolehlavem nad nedopitými lahvemi čůča a zbytky chlebíčků s česnekovou pomazánkou.
Just another day in paradise.
A tak se svět mohl opět vrátit ke svému běžnému fungování. Což se týkalo i české basketbalové ligy. Ta měla první hrací den naplánovaný na 7. ledna. Vzhledem k tomu, že statistiky na ČBF i o 20 let později vypadají, jakoby se tehdy počítače skutečně zhroutily, nedá se s přesností určit, kdo dal první koš v novém tisíciletí.
Nejčasnější start ale měly zápasy Děčín - Houseři Brno a BVV Brno - Pardubice.
Ten druhý budeme ignorovat, protože to byla jednostranná záležitost, v níž byly Pardubice s 18 body v prvním poločase a 19 body v druhém naprosto nekonkurenceschopné.
Ovšem utkání mezi Děčínem a Housery můžeme směle označit za první basketbalové domácí drama nového tisíciletí. Domácí sice vyhráli, ale hosté byli v samotném závěru na rozdílu jediného koše. Několik set diváků si tak přišlo na své.
Navíc v tom byl slušný individuální souboj, kdy domácí Petr Janouch zaznamenal první "třicítku" v novém miléniu a na druhé straně hostující Majstorovič první double-double v tomto tisíciletí.
Dějiny basketbalu se tady sice nepsaly, ale z kronik to nikdo nevymaže.
18) NÁVRAT
15. ledna 2011
základní část
BK JIP PARDUBICE - USK PRAHA 87:60
Není důvod, abych k tomu něco psal já. Celý příběh je hlavním aktérem odvyprávěný tady.
A ještě jeden text k samotnému zápasu.
19 a 20) STARÉ DOBRÉ ČASY
roky 2000 a 2001
finále
oba sedmé zápasy vyhrálo USK
Zakončeme naši čtyřdílnou ságu nostalgickým vzpomínáním na časy, kdy mistr nebyl až do posledního zahoukání klaksonu nikdy dopředu jistý. Možná si to teď už ani neumíme představit, ale ještě na přelomu tisíciletí se v české lize o titul bojovalo až do posledního dechu. Žádné selanky se ve finále nekonaly.
Však si to vemte. Od roku 2000 do roku 2004, kdy vyhrál první titul Nymburk, se finále hrálo třikrát na sedm a jednou na šest utkání. To byly bitvy!
O epickém finále mezi Opavou a Nymburkem v roce 2003 jsme psali v první části tohoto vzpomínání.
Ale Opava byla aktérem i dvou legendárních finále v letech 2000 a 2001. V obou případech ji soupeřem bylo USK Praha. No a v obou případech vyšla Opava naprázdno. Vysokoškoláci tehdy brali své dva dosud poslední tituly.
Ale jakým způsobem!
Jen si to vemte. V roce 2000 měla Opava výhodu domácího prostředí. První zápas se prodlužoval. Druhý vyhráli Slezané o bod. Třetí a čtvrtý zabralo kouzlo Folimanky a bylo to 2:2. Páté utkání bylo jediné, které skončilo více než desetibodovým rozdílem a znamenalo mečbol pro Opavu. V šestém uteklo USK o čtyři body hrobníkovi z lopaty. A v sedmém poprvé v celém dlouhém finále padla domácí tvrz, USK vezlo z Opavy šestibodové vítězství a také krásný pohár, který by se měl okamžitě vrátit do oběhu, protože tak majestátní trofeje je ve skladu škoda!
Zkuste si to představit. Sedmý zápas. Vyprodaná opavská hala. "O perfektní atmosféru se dělili tradičně výborní domácí diváci spolu s početným táborem fanoušků z Prahy," dočetl se tehdy na serverech každý, komu fungoval vytáčený internet.
A ty zahajovací pětky ... Na jedné straně Treml, Hrubý, Cyrulik, Medenica a Delalič, na druhé Anderson, Sokolovský, Vukosavljevič, Klapetek a Trnka.
Životní úsek v tom sedmém zápase ale odehrál střídající Pavel Kubálek, když dal v rozmezí dvou minut druhé půle deset bodů. Tuhle jeho krasojízdu pak oštemplovat trojkou Venca Hrubý. "To nás nalomilo. Poprvé v sérii jsme se potom pokusili o zónu, ale Pražané už byli příliš rozjetí," hořekoval po zápase domácí trenér Hummel. David Klapetek to bral sportovně: "Určitě jsme neudělali ostudu. Byla to spíše hra nervů. Sehráli jsme sedm vyrovnaných zápasů a nakonec rozhodla větší zkušenost USK s těžkými zápasy," řekl.
Pokud si ta utkání nepamatujete, ale říkáte si, že to asi musel být super zážitek, pak vám dává za pravdu Petr Treml: "Byla to krásná série, která přinesla nádherné zápasy se skvělou kulisou. Nic lepšího jsme si z pohledu českého basketu nemohli," řekl v euforii po vítězství.
Jenže to nebylo všechno.
O rok později se schylovalo k velké odvetě. Tentokrát mělo výhodu domácího prostředí USK. Jenže Opava už ve druhém zápase Folču vyloupila, doma pak dvakrát vyhrála a s vedením 3:1 byla "takhle" blízko domácímu triumfu.
Před třemi lety na tu situaci v Pražském deníku vzpomínal Petr Treml. Hráči se na začátku finále dozvěděli, že končí hlavní sponzor. "Bylo těžké se koncentrovat. Chyběla jistota. Už se vědělo, že odchází trenér a řada hráčů," vysvětloval.
Páté utkání by bylo ve zlatém fondu ČT Sport Classics, pokud by něco takového jako ČT Sport Classics existovalo. Neexistuje, tak si ho připomenem alespoň tady.
Opava byly po třech výhrách v řadě na koni a potvrzovala to znovu i pod Nuselským mostem. Po Sokolově trojce na začátku druhé půle vedla už o 14 bodů a celkem to vypadalo, že domácím už nepomůže nic. Jenže chyba lávky, pomohla jim paradoxně právě Opava, která trestuhodně znervózněla a na začátku poslední desetiminutovky po dalekonosné trojce Cyrulika tak bylo vyrovnáno.
Se Slezany to ale stejně pořád vypadlo super, když Adžič 11 vteřin před koncem zařídil vedení o dva body. Jenže Václav "mistr světa v získávání faulů" Hrubý si pět vteřin před koncem pro jeden takový došel a chladnokrevně vyrovnal. V prodloužení pak úřadoval především Cyrulik, navíc Opava musela hrát bez vyfaulovaného Adžiče. To už byla marnost.
Opava už skoro odšpuntovávala bohemku a najednou neměla nic. Nepomohlo ji ani šesté domácí utkání, ve kterém od začátku dominovalo USK. A tak museli Slezané veškeré psychické i fyzické síly konsolidovat po roce opět na sedmé rozhodující utkání. Tentokrát ale bylo třeba vyhrát v Praze.
Tehdejší média to viděla následovně: "V ohlušujícím prostředí přeplněné Folimanky předváděly oba týmy basketbal založený na nekompromisní obraně podkošových území," psalo se.
Opava sice v poločase vedla, ale stejně jako o rok dříve nezvládla druhý poločas. V pěti minutách po jeho začátku dali za USK trojku čtyři různí hráči. Hosty to srazilo dolů. "Zase jsem viděl svěšené hlavy hráčů, kteří začali panikařit," hodnotil trenér Opavy František Rón.
Ve zbytku zápasu to sice nebyl extra hezký basketbal, ale USK už si to zkušeně hlídalo. Opavě se navíc nejprve vyfauloval Adžič, poté Trnka a pak už s tím nešlo dělat vůbec nic. "Rozhodují maličkosti. Když nedáte koš, musíte ubránit, a jakmile se nám tohle nepovede, neuneseme tíhu situace," říkal David Klapetek.
USK tak velkolepě zakončilo svoji zlatou éru. Zvěsti o utahování opasků ale byly pravdivé a tak Vysokoškoláci v dalších letech vyklidili pozice. U Opavy to bylo právě naopak. V roce 2002 přetlačila v šesti zápasech Mlékárnu Kunín. A o rok později slavila další triumf ve skleněném pekle ostravského Tatranu.
Tedy přesně tam, kde tento cyklus vzpomínání v prvním dílu začal.
Comments